o založení ručení, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. dubna 2021, č. j. 44 Cm 100/2020–292

1. V rámci insolvenčního řízení dlužníka [Anonymizováno], IČO [IČO], sídlem [adresa] (dále jen „dlužník“), které bylo zahájeno dne 25. 10. 2018, byl usnesením č. j. KSPL 58 INS 17310/2018-A-18 ze dne 16. 1. 2019 zjištěn úpadek dlužníka.

2. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Plzni dne 18. 11. 2020 domáhá založení ručení žalovaného dle § 68 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „ZOK“) za splnění dluhů dlužníka vyúčtované fakturou č. [Anonymizováno] ze dne 18. 7. 2018 ve výši 94 930,55 Kč s úrokem z prodlení a faktury č. [Anonymizováno] ze dne 6. 8. 2018 ve výši 45 030,15 Kč s úrokem z prodlení.

3. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný byl jednatelem dlužníka. Žalobce dodal dlužníkovi na základě jeho objednávek ze dne 11. 6. a 12. 7. 2018 obalový materiál, jehož kupní cenu ve výši 94 930,55 Kč a 45 030,15 Kč vyúčtoval fakturami č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] ze dne 18. 7. a 6. 8. 2018 splatnými dne 8. 8. a 27. 8. 2018. Tyto částky dosud nebyly dlužníkem uhrazeny. Vůči dlužníku je vedeno insolvenční řízení před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 51 INS 17310/2018, do kterého žalobce přihlásil pohledávku ve výši 145 305,98 Kč, která byla zcela zjištěna. Hodnota nezajištěného majetku dlužníka činila podle soupisu majetkové podstaty 5 253 518,07 Kč. Do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil zapodstatovou pohledávku ve výši 6 499 334 Kč věřitel [Anonymizováno], z čehož žalobce dovodil, že v rámci insolvenčního řízení dlužníka nebude jeho pohledávka uspokojena. Ze seznamu závazků dlužníka z mezd, ke zdravotním pojišťovnám, k České správě sociálního zabezpečení a k finančnímu úřadu ze zálohové a srážkové daně, přiložených k insolvenčnímu návrhu, o nichž žalovaný jako jednatel dlužníka výslovně prohlásil, že jsou správné a úplné, vyplývá, že k datu vyhotovení první z objednávek na dodání zboží, tj. ke dni 11. 6. 2018, byl dlužník v prodlení s úhradou 18 splatných závazků vůči deseti různým věřitelům v úhrnné výši 17 788 775,77 Kč. Z přihlášek pohledávek věřitelů, jejichž pohledávky byly zjištěny v insolvenčním řízení, byl dlužník ke dni 11. 6. 2018 v prodlení s úhradou 45 splatných závazků vůči dvanácti různým věřitelům ve výši 2 407 837,60 Kč. Žalobce dovodil, že dlužník byl v hrozícím úpadku, když od 1. 12. 2017 byl v prodlení s úhradou nájemného ve výši 40 880 Kč na základě smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání, uzavřené dne 1. 1. 2014 s věřitelem [Anonymizováno] přičemž nájemné bylo splatné dne 30. 11. 2017. Dále byl dlužník v prodlení s úhradou čtyř splatných závazků vůči čtyřem různým věřitelům ve výši 3 504 019,77 Kč. Dlužník byl podle žalobce nejpozději od 1. 2. 2018, kdy Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) [adresa] vydala výkaz nedoplatků na částku 1 027 555 Kč, v prodlení s úhradou devíti splatných závazků vůči šesti různým věřitelům ve výši 16 817 114,51 Kč. Nejpozději od 1. 4. 2018 byl dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť k tomuto datu měl 6 splatných závazků po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti vůči pěti různým věřitelům v souhrnné výši 16 399 998,77 Kč a celkem již 23 splatných závazků. O hrozícím úpadku dlužníka se žalovaný musel dozvědět nejpozději dne 22. 2. 2018, kdy se stal splatným odvod pojistného na sociální zabezpečení za zaměstnance dlužníka za leden 2018 ve výši 542 305 Kč, přesto v rozporu s péčí řádného hospodáře žalovaný coby jediný jednatel dlužníka za účelem odvrácení hrozícího úpadku neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné. Žalovaný za dlužníka neprovedl odvod pojistného na sociální zabezpečení za své zaměstnance za období měsíce ledna 2018, na druhé straně užíval luxusní osobní automobil [Anonymizováno] dle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 1. 4. 2016, luxusní osobní automobil [Anonymizováno] dle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 31. 1. 2013 a luxusní osobní automobil [Anonymizováno] dle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 12. 10. 2017. Protože je zřejmé, že žalobce v insolvenčním řízení dlužníka na uspokojení své přihlášené a zjištěné pohledávky ničeho neobdrží, vyzval žalovaného k úhradě uvedených částek, tyto částky však uhrazeny nebyly.

4. Žalovaný k žalobě uvedl, že nesouhlasí s tím, že by za dlužníka nejednal s péčí řádného hospodáře. Namítl, že tvrzená škoda žalobci dosud nevznikla.

5. Krajský soud v Plzni (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 44 Cm 100/2020-292 ze dne 7. 4. 2021 určil, že žalovaný ručí žalobci za splnění závazku dlužníka, z titulu faktury č. [Anonymizováno] ze dne 18. 7. 2018 ve výši 94 930,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné částky za dobu od 9. 8. 2018 do zaplacení a s minimální výší nákladů spojených s uplatněním této pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v částce 1 200 Kč; faktury č. [Anonymizováno] ze dne 6. 8. 2018 ve výši 45 030,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné částky za dobu od 28. 8. 2018 do zaplacení a s minimální výší nákladů spojených s uplatněním této pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v částce 1 200 Kč. V bodu II. výroku soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 43 409 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

6. V odůvodnění bodu I. výroku rozsudku soud uvedl, že žalovaný je od 27. 8. 1999 jednatelem dlužníka, od 17. 5. 2010 pak je jediným jednatelem. Na základě objednávky dlužníka ze dne 11. 6. 2018 dodal žalobce dlužníkovi dne 18. 7. 2018 objednané zboží (obalový materiál), jehož kupní cenu vyúčtoval ve výši 94 930,55 Kč splatnou 8. 8. 2018 (objednávka ze dne 11. 6. 2018, dodací list ze dne 18. 7. 2018, dodací list dopravce, faktura č. [Anonymizováno] dne 18. 7. 2018), na základě objednávky ze dne 12. 7. 2018 pak žalobce dodal dlužníkovi dne 7. 8. 2018 další objednané zboží (obalový materiál), jehož kupní cenu vyúčtoval ve výši 45 030,15 Kč splatnou 27. 8. 2018 (objednávka ze dne 12. 7. 2018, dodací list, dodací list dopravce, faktura č. [Anonymizováno] ze dne 6. 8. 2018). Na základě insolvenčního návrhu podaného dlužníkem byl v řízení vedeném před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 51 INS 17310/2018 zjištěn usnesením z 16. 1. 2019, č. d. A-8, úpadek dlužníka. V insolvenčním návrhu dlužník uvedl, že ke dni 22. 10. 2018 má závazky v celkové výši 14 274 655,33 Kč, z toho nezajištěné závazky po splatnosti nad devadesát dnů ve výši 3 696 487,15 Kč, celkové závazky činí 41 956 575,50 Kč, z toho závazky nezajištěné 19 182 153,33 Kč, majetek dlužníka činí 39 337 427,59 Kč. Na základě seznamu závazků měl soud za prokázané, že k 11. 6. 2018 byl dlužník v prodlení s úhradu 18 závazků v celkové výši 17 788 775,77 Kč. Podle zprávy insolvenčního správce o stavu řízení z 1. 4. 2019 a soupisu majetkové podstaty dlužníka majetková podstata dlužníka byla oceněna na částku 21 989 740,08 Kč, z čehož na zajištěné pohledávky připadá 16 736 222,01 Kč a na nezajištěné 5 253 518,07 Kč. Věřitel Česká republika – [právnická osoba], Krajská pobočka v [adresa], uplatnil zapodstatovou pohledávku 6 499 334 Kč.

7. Dále měl soud za prokázané, že dlužník neuhradil odvod pojistného na sociální zabezpečení zaměstnanců dlužníka splatný 22. 2. 2018 ve výši 542 305 Kč. Dlužník v únoru až květnu 2018 užíval osobní automobil [Anonymizováno] podle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 1. 4. 2016, přičemž měsíční nájemné činilo 6 050 Kč. Dále dlužník užíval v lednu až červnu 2018 osobní automobil [Anonymizováno] podle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 31. 1. 2013, jehož měsíční nájemné za pronájem činilo 6 050 Kč, a dále v měsících únor až červenec 2018 užíval též osobní automobil [Anonymizováno] dle smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne 12. 10. 2017, jehož měsíční nájemné za pronájem činilo 49 135 Kč.

8. Soud dospěl na základě shora uvedených zjištění k závěru, že podmínky § 68 odst. 1 ZOK byly splněny. Dlužník byl nejpozději od 1. 2. 2018 ve stavu hrozícího úpadku, když k uvedenému datu byl v prodlení s úhradou devíti splatných závazků vůči šesti různým věřitelům v celkové výši 16 817 114,51 Kč, a tohoto dne se stal vykonatelným výkaz nedoplatků vydaný OSSZ [adresa] na částku 1 027 555 Kč. Nejpozději ke dni 1. 4. 2018 byl dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona k uvedenému dni měl dlužník více věřitelů a šest peněžitých závazků po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti v celkové výši 16 399 998,77 Kč a zároveň 23 splatných závazků vůči devíti různým věřitelům ve výši 17 658 545,61 Kč. Nejpozději v únoru 2018 proto žalovaný jako jednatel dlužníka a jediná osoba odpovědná za vedení účetnictví dlužníka musel vědět, že dlužník je v hrozícím úpadku podle § 3 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť přestal plnit povinnosti vyplývající ze zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, spočívající v pravidelných měsíčních odvodech, když neodvedl pojistné na sociální zabezpečení za zaměstnance dlužníka za měsíc leden 2018 ve výši 542 305 Kč. Vzhledem k počtu věřitelů a výši závazků v této době mohl žalovaný důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas plnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Přesto se dlužník za této situace nevyvaroval vzniku dalších závazků včetně závazků z pronájmu shora uvedených vozů

9. Soud dále uvedl, že žalovaný se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání a přišel tak o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení. Soud považoval za nadbytečné provádět důkaz výslechem účastníků, neboť nebylo zřejmé, jaká tvrzení jím měla být prokázána. Rovněž neprovedl navržený důkaz účetními závěrkami, které žalovaný ani nepředložil a tyto nebyly ve Sbírce listin. Soud měl za nerozhodné tvrzení žalovaného, že škoda v daném případě věřiteli ještě nevznikla s ohledem na dosud nejasné výsledky insolvenčního řízení. Tato podmínka je vyžadována v rámci rozhodování soudu dle § 99 insolvenčního zákona, není však podmínkou pro uplatnění nároku dle § 68 odst. 1 ZOK, a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5291/2015.

10. Soud shledal splněným podmínky vyžadované ustanovením § 68 odst. 1 ZOK. Je splněn též předpoklad proporcionality vzniku ručitelského závazku vzhledem k významu a závažnosti pochybení žalovaného v pozici jednatele, a to zejména s ohledem na rozsah dluhů, množství věřitelů a vytváření dalších závazků dlužníka. Soud proto žalobě vyhověl a o náhradě nákladů rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

11. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že nebylo prokázáno splnění podmínek § 68 odst. 1 ZOK, soud neprovedl žádné důkazy a neučinil skutková zjištění pro naplnění předpokladu, že žalovaný v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil vše potřebné pro odvrácení hrozícího úpadku. Žalovaný navrhl k prokázání svých tvrzení důkaz ekonomickým vývojem závazků dlužníka z běžné činnosti, půjček a běžných měsíčních výdajů na provoz, splátek úvěrů a úroků z úvěrů, předpokladem budoucího cash flow dlužníka, hospodářské situace na trzích v předúpadkovém období, které však soud nezohlednil. Soud mu neposkytl poučení o procesních právech a povinnostech, přičemž v řízení u soudu prvního stupně žalovaný upozornil na svůj dlouhodobě špatný zdravotní stav.

12. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že žalovaného tížilo břemeno tvrzení a důkazní ohledně prokázání skutečnosti, zda jednal s péčí řádného hospodáře a učinil vše potřebné pro odvrácení hrozícího úpadku (§ 52 odst. 1 ZOK). Žalovaný, přestože neprovedl odvod pojistného na sociální zabezpečení za své zaměstnance za leden 2018, užíval luxusní vozy. Důkazy žalovaným navržené v podání z 9. 2. 2021 k prokázání splnění povinnosti péče řádného hospodáře spočívaly v návrhu na slyšení účastníků, důkazu insolvenčním návrhem v řízení sp. zn. KSPL 51 INS 17310/2018 a v důkazu účetními závěrkami. Nebylo však zřejmé, jaké skutečnosti měly navržené důkazy prokázat. Provedení důkazu výslechem účastníka žalovaný sám zmařil tím, že se nedostavil k jednání nařízenému na 7. 4. 2021. Důkaz insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na prohlášení konkursu byl na jednání konaném dne 7. 4. 2021 proveden. Účetní závěrky navržené k důkazu nejsou listinami osvědčujícími hrozící úpadek s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 2 VSOL 215/2009-A-22, KSBR 37 INS 3006/2009 a na komentář autorů Hásová a kolektiv, Insolvenční zákon, podle kterého z rozvahy, jež je součástí účetní závěrky, nelze dovodit existenci, výši ani splatnost závazků. Ostatně žalovaný ani účetní závěrky nepředložil. O možnost poučení ze strany soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 a § 118b odst. 1 o. s. ř. se žalovaný připravil tím, že se k jednání bez omluvy nedostavil.

13. Při jednání před odvolacím soudem žalovaný doplnil své odvolání v tom smyslu, že soud prvního stupně nevzal v úvahu ekonomický vývoj společnosti i s ohledem na sankce, které EU uvalila na Rusko. Dlužník měl dostatek zakázek a jeho ekonomická situace byla uspokojivá, byť podal z důvodu ochrany insolvenční návrh. Žalovaný ničeho nezanedbal a není si vědom toho, že by mohl jako jednatel dlužníka postupovat jinak.

14. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal rozsudek napadený odvoláním žalovaného a po provedeném jednání dospěl závěru, že odvolání není důvodné.

15. Podle § 68 odst. 1 ZOK Soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele obchodní korporace rozhodnout, že člen nebo bývalý člen jejího statutárního orgánu ručí za splnění jejích povinností, jestliže

16. a) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku, a

17. b) člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.

18. Podle §51 odst. 1 ZOK Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.

19. Podle § 52 odst. 1 ZOK Při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace. Podle odst. 2 Je-li v řízení před soudem posuzováno, zda člen orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5291/2015, uveřejněného pod číslem 153/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí, že Pro posouzení, zda jednatel společnosti s ručením omezeným ručí za závazek společnosti podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák., není významné, zda jsou splněny předpoklady vzniku jeho odpovědnosti za škodu způsobenou věřitelům porušením povinnosti podat insolvenční návrh (§ 98 a § 99 insolvenčního zákona).

21. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky evidované pod č. P11 v celkové výši 143 305,98 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 23. 4. 2019 (č. d. B-32 insolvenčního spisu) byl nárok žalobce jako insolvenčního věřitele insolvenčním správcem i dlužníkem uznán. Odvolací soud proto neměl pochybnosti o oprávněnosti žalobcových pohledávek 143 305,98 Kč vůči dlužníku.

22. K námitce žalovaného, že žalobci dosud nevznikla škoda spočívající v neuhrazené pohledávce v rámci insolvenčního řízení, odvolací soud poukazuje na správný právní závěr soudu prvního stupně vyjádřený v odstavci 14. odůvodnění napadeného rozsudku (rekapitulovaném výše v odstavci 9.). Pro založení ručení dle § 68 odst. 1 ZOK není nutné, aby již bylo napevno postaveno, že pohledávka věřitele (její část) nebude v insolvenčním řízení uspokojena. Pokud by nastala situace (svou povahou zcela výjimečná v insolvenčním řízení), že by pohledávka žalobce jako přihlášeného věřitele byla v insolvenčním řízení zcela uhrazena, ručení žalovaného by zaniklo.

23. Odvolací soud zdůrazňuje, že jsou-li splněny podmínky obsažené v § 68 odst. 1 ZOK, soud není povinen bez dalšího založit ručení člena (i bývalého) statutárního orgánu za splnění povinnosti insolvenčního dlužníka (viz slova „… může … rozhodnout …“, nikoliv „rozhodne“). Je na úvaze soudu vždy v té které konkrétní věci, zda je takové konstitutivně založené ručení soudem opatřením přiměřeným vzniklé situaci. V tomto smyslu jedním z předpokladů vzniku ručitelského závazku podle § 68 ZOK je proporcionalita této sankce k významu a závažnosti pochybení člena (bývalého člena) statutárního orgánu. Kvůli proporcionalitě této sankce zákon za účelem zvýšení právní jistoty (ve vztahu k zásahům do majetkové sféry člena nebo bývalého člena statutárního orgánu, ale i ve vztahu k působení ručitelského závazku vůči věřitelům obchodní korporace) ponechává na rozhodnutí soudu, zda (popřípadě v jakém rozsahu) soud – při splnění všech zákonných předpokladů sztanovených v § 68 odst. 1 písm. a) a b) ZOK – vyhoví návrhu žalobce a založí ručení člena (i bývalého) statutárního orgánu. Z tohoto důvodu „sankční“ ručení podle uvedeného ustanovení vzniká teprve právní mocí rozhodnutí, ve kterém soud rozhodne, že člen (nebo bývalý člen) statutárního orgánu obchodní korporace ručí za splnění určitých (konkrétních) povinností obchodní korporace. Jde tudíž o rozhodnutí konstitutivní. Smyslem „sankčního“ ručení je kompenzovat zhoršenou dobytnost pohledávek věřitelů obchodní korporace, která je způsobena tím, že obchodní korporace je v úpadku a člen (bývalý člen) statutárního orgánu nejednal s péčí řádného hospodáře, neboť neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné, aby úpadek obchodní korporace odvrátil (ačkoli věděl, že korporaci úpadek hrozí anebo o tom vědět mohl a měl).

24. Co je potřebné k odvrácení úpadku, závisí na konkrétních skutkových okolnostech, přičemž může jít jak o právní kroky (např. svolání valné hromady), tak o kroky v rámci obchodního vedení. Zpravidla by tato opatření měla zahrnovat alespoň některé z následujících oblastí: analýzu výkonnosti jednotlivých částí podniku, snižování nákladů (soutěžení dodavatelů), omezování ztrátových provozů, zajištění odborného poradenství v oblasti krizového řízení, zastavení jakýchkoliv podezřelých operací v rámci provozu podniku (např. obchody se spřízněnými stranami za nevýhodných podmínek).

25. Člen statutárního orgánu je z uvedených opatření povinen učinit pouze to, co je rozumně předpokladatelné, tj. pokud nelze rozumně předpokládat určitou událost, nebude porušením této povinnosti to, že proti ní korporace nečinila žádné kroky. Zda bylo přijetí konkrétních opatření povinností dotčeného člena v rámci péče řádného hospodáře, je nutné zkoumat při uplatnění pravidla podnikatelského úsudku (§ 51 odst. 1 ZOK), soud tedy nemůže hodnotit jednotlivá opatření podle toho, zda ve svém výsledku vedla nebo nevedla k odvrácení úpadku, ale dle toho, zda dotčený člen mohl v době jejich realizace rozumně očekávat, že k odvrácení úpadku povedou.

26. Odvolací soud zdůrazňuje, že důkazní břemeno stíhá žalovaného (§ 52 odst. 2 ZOK). Pokud žalovaný člen statutárního orgánu není schopen doložit, jakými opatřeními usiloval o odvracení úpadku, riziko jeho neúspěchu je značné. Opatřením k odvrácení úpadku není prosté podání insolvenčního návrhu (pro hrozící úpadek), je-li k dispozici jiná, pro věřitele lepší, možnost řešení stavu hrozícího úpadku. Formulaci „odvrácení úpadku“ proto lze interpretovat i tak, že povinností člena statutárního orgánu je učinit vše v zájmu minimalizace škod pro věřitele korporace nacházející se ve stavu hrozícího úpadku.

27. Z insolvenčního rejstříku odvolací soud ověřil, že podle soupisu majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPL 58 INS 17310/2018 činila hodnota nezajištěného majetku dlužníka 5 253 518,07 Kč, a do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil zapodstatovou pohledávku věřitel [Anonymizováno] ve výši 6 499 334 Kč z titulu vyplacených mzdových nároků zaměstnanců dlužníka a souvisejících odvodů.

28. Žalovaný byl od roku 1999 jednatelem dlužníka. Přesto však netvrdil a ani neprokázal žádné kroky vedoucí k tomu, aby se pokusil odvrátit špatnou ekonomickou situaci, která byla zřejmá již v roce 2018 s ohledem na řadu splatných závazků a jež vedla k úpadku dlužníka,. Mimo jiné žalovaný důvěryhodně nevysvětlil, z jakého důvodu za situace, kdy neměl na plnění základních povinností spojených s podnikáním dlužníka, např. též na odvod na pojistné za zaměstnance dlužníka, nečinil kroky vedoucí alespoň ke snížení provozních nákladů.

29. Žalovaný toliko v podání z 9. 2. 2021 uvedl, že k odvrácení úpadku dlužníka realizoval přehledy vývoje finančních závazků z běžné činnosti, z finančních půjček, běžných měsíčních výdajů na provoz, splátek úvěrů a úroků a předpoklady budoucího cash flow. K tomu odvolací soud uvádí, že některé závazky byly splatné již v roce 2017, např. závazek vůči [Anonymizováno] ve výši přes 12 milionů Kč z titulu smlouvy o úvěru nebo závazek vůči [Anonymizováno] ve výši přes 600 000 Kč. Stručné vyjádření žalovaného nesvědčí o tom, že by realizoval konkrétní kroky v ekonomické činnosti dlužníka. Pasivita žalovaného za této situace pak nesvědčila o tom, že by vykonával funkci jednatele dlužníka s péčí řádného hospodáře, ani že by jednal za účelem minimalizovat škody z hrozícího úpadku pro věřitele. Bylo na žalovaném, aby v situaci hrozícího úpadku činil více než jen analytickou monitorovací činnost ekonomického stavu dlužníka, ale aby činil kroky směřující ke snížení stavu závazků dlužníka a omezení ztrátové ekonomické činnosti i běžných provozních výdajů.

30. K návrhu žalovaného na provedení důkazů výslechem účastníků, insolvenčním návrhem dlužníka a účetními závěrkami dlužníka odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se s návrhy žalovaného na provedení dokazování řádně vypořádal. Žádný z navržených důkazů nemůže nahradit primární povinnost žalovaného tvrdit, jaké konkrétní kroky v podnikání dlužníka učinil, aby zabránil ekonomickému propadu dlužníka a stavu jeho úpadku, a svá skutková tvrzení doložit. V tomto ohledu nemůže k procesní obraně žádný z žalovaným navržených důkazů přispět, bez ohledu na to, že soud prvního stupně přesto provedl mj. důkaz insolvenčním návrhem dlužníka, jak plyne z protokolu z jednání před soudem prvního stupně dne 7. 4. 2021 na č. l. 289 a násl. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, nemohl být proto ani soudem prvního stupně poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a toto procesní pochybení žalovaného nelze v odvolacím řízení napravit.

31. Vzhledem k uvedeným závěrům se odvolací soud ztotožnil s právními závěry napadeného rozsudku. Byly splněny předpoklady pro založení ručení dle § 68 odst. 1 ZOK. Soud prvního stupně postupoval po právu, když vyhověl žalobě. Odvolací soud proto bod I. výroku napadeného rozsudku podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

32. Odvolací soud se ztotožnil s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku) ve prospěch žalobce co do důvodu dle § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř., nikoliv však co do rozsahu.

33. Náklady žalobce spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 3 úkonů právní služby po 6 700 Kč (převzetí zastoupení, žaloba, jednání u soudu), v hotových výdajích v rozsahu 3 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 3 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání 600 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud nepřiznal žalobci odměnu za předžalobní výzvu k zaplacení částky 145 305,98 Kč. Předmětná žaloba není žalobou na plnění a žalovanému vzniká z titulu ručení dluh vůči žalobci teprve právní mocí rozsudku soudu prvního stupně. Z toho důvodu postrádala předžalobní výzva smysl (není ani možné aplikovat § 142a o. s. ř. ) a neuplatní se § 11 odst. 2 písm.h) advokátního tarifu. Dále žalobci náleží náhrada za použití automobilu při cestě k jednání a zpět v celkové výši 1 421,80 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a náhrada 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

34. Nákladem žalobce v řízení u soudu prvního stupně byl též zaplacený soudní poplatek, a to v rozsahu 2 000 Kč. K výzvě soudu prvního stupně žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu 6 998 Kč, ač správná výše činí 2 000 Kč dle zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb., a to podle položky 4 bodu 1. písm. c) sazebníku poplatků, tvořícího přílohu uvedeného zákona (předmětem soudního řízení nebylo peněžité plnění). Přeplatek 4 998 Kč na soudním poplatku vrátí žalobci soud prvního stupně, který je k tomu příslušný dle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

35. Náhrada nákladů řízení v prvním stupni činí 29 941 Kč včetně DPH. Odvolací soud proto dle § 211, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v bodu II. výroku výši náhrady nákladů řízení na uvedenou částku 29 941 Kč s tím, že co do důvodu bod II. výroku potvrdil jako věcně správný dle § 142 odst. 1, § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

36. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. a uložil žalovanému zaplatit žalobci tuto náhradu. Náklady žalobce spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 6 700 Kč (vyjádření k odvolání a účast při jednání), v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.