o zaplacení 1 080 151 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2021, č. j. 77 Cm 52/2019-66

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 9. 4. 2019, ve znění jejího upřesnění a doplnění ze dne 30. 4. 2019 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení částky 1 080 151 Kč s 9% úrokem z prodlení od 5. 4. 2019 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 8. 3. 2016 smlouvu o výkonu funkce, která byla doplněna dodatkem ze dne 27. 7. 2017. Rozhodnutím jediného společníka žalobkyně byl žalovaný z funkce odvolán dne 23. 2. 2018. Smlouva však nebyla schválena postupem předvídaným ustanovením § 59 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen "ZOK"]. Pokud prezident jediného společníka žalobkyně [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále jen „[Anonymizováno].“) [Anonymizováno] na smlouvě a jejím dodatku o své vůli a bez souhlasu statutárního orgánu jediného společníka uvedl, že „jediný společník společnosti potvrzuje schválení této smlouvy“, jednal tak zjevně nepravdivě a nad rámec svých oprávnění. Dodatek č. 1 byl nadto žalobkyni předložen až v dubnu 2018. Od data jeho údajného uzavření si žalovaný nadále nechal vyplácet odměnu v původní výši 39 000 Kč a až ve chvíli, kdy mu bylo známo, že z funkce bude odvolán, si vyplácí údajný rozdíl z odměn od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 v odměně za měsíc leden 2018. Žalobkyně namítla, že činnost žalovaného v pozici statutárního orgánu žalobkyně zcela zřejmě přispěla k jejímu nepříznivému hospodářskému výsledku. Podrobně popsala jednotlivá jednání žalovaného, která podle ní byla proti zájmům žalobkyně, s tím, že těmito se žalovaný na její úkor sám obohatil či obohatil jemu spřízněné osoby. Žalobkyně dále uvedla, že hospodaření žalovaného u žalobkyně vykazuje značné nesrovnalosti, co se týče prostředků v pokladně žalobkyně. Odkázala na ustanovení § 52 odst. 2 ZOK s tím, že na žalovaném bylo, aby prokázal, že náklady, které vynaložil za žalobkyni, byly vynaloženy účelně a s péčí řádného hospodáře. Vzhledem k tomu, že výkon funkce žalovaným zcela zřejmě a v mnoha případech i zjevně úmyslně směřoval ke zhoršování hospodářského výsledku žalobkyně, je podle ní po právu nárok na vydání plnění jemu poskytnutého dle smlouvy o výkonu funkce. Za období od dubna 2016 do února 2018, kdy byl žalovaný z funkce odvolán, mu byla na odměnách vyplacena částka 1 080 151 Kč, přičemž mu náleželo i další plnění jako užívání služebního vozidla pro osobní účely a další požitky. Žalobkyně opakovaně žalovaného vyzývala k odůvodnění jednotlivých výdajů či jednání, avšak žádnou adekvátní reakci neobdržela.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že se žalobkyní uzavřel dne 8. 3. 2016 smlouvu o výkonu funkce, která byla upravena dodatkem č. 1 ze dne 27. 7. 2017, a že funkci jednatele žalobkyně vykonával v době od 1. 9. 2013 do 23. 2. 2018. Za nesprávnou označil domněnku žalobkyně o tom, že smlouva nebyla schválena postupem podle § 59 odst. 2 ZOK, neboť k jejímu schválení došlo rozhodnutím jediného společníka žalobkyně ČSH z. s. ze dne 6. 3. 2016, jehož statutárním orgánem byl od 6. 2. 2016 do 31. 1. 2018 Radek Bendl. Na pravdě se nezakládá, že dodatek č. 1 ke smlouvě byl předložen až v dubnu 2019, neboť předložen a předán byl dne 21. 3. 2018 při předávání účetnictví [Anonymizováno], krizovému manažerovi jediného společníka. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně o tom, že jeho činnost v pozici jejího statutárního orgánu zcela zjevně přispěla k nepříznivému hospodářskému výsledku žalobkyně, a k jednotlivým jednáním, jak v žalobě byly tvrzeny, se podrobně vyjádřil. Podle žalovaného nelze aplikovat ustanovení § 61 odst. 2 ZOK, neboť všechna jeho obchodní rozhodnutí v pozici jednatele žalobkyně byla učiněna vždy s péčí řádného hospodáře.

3. Podáním ze dne 25. 2. 2020 žalovaný sdělil, že vůči žalobkyni eviduje pohledávku vztahující se k výkonu funkce jejího jednatele a že tuto uplatňuje k započtení jako procesní obranu pro případ, že by soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je po právu. Uvedl, že pohledávka za žalobkyní mu vznikla z titulu konkurenční doložky, konkrétně jako peněžité vyrovnání odpovídající sjednanému zákazu konkurence, a to za období březen 2018 až listopad 2018. Výše tzv. odstupného dle odst. 9.3. smlouvy o výkonu funkce činí dvojnásobek měsíční odměny žalovaného podle smlouvy (128 000 Kč za kalendářní měsíc), a tedy žalovanému za jím uvedené období náleží částka 1 152 000 Kč. Z této částky žalovaný k započtení uplatnil částku 1 080 151 Kč a případně „přirostlé příslušenství“.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 080 151 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % z této částky ročně od 5. 4. 2019 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 141 867 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že se nejdříve zabýval posouzením, zda byla smlouva o výkonu funkce ze dne 8. 3. 2016, včetně jejího dodatku č. 1 ze dne 27. 7. 2017 uzavřena platně, neboť nárok žalobou uplatněný vychází právě z této smlouvy, potažmo jejího dodatku č. 1, a žalobkyně platnost smlouvy zpochybnila. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 59 odst. 1 až 4 ve spojení s § 1 odst. 2 ZOK, podle kterých k platnému uzavření smlouvy o výkonu funkce je třeba naplnění dvou předpokladů, a to uzavření smlouvy v písemné formě a schválení valnou hromadou, resp. v daném případě jediným společníkem žalobkyně. Totéž platí i pro všechny dodatky smlouvy, jimiž se tato mění. Podle soudu prvního stupně však v projednávané věci nebyl naplněn první výše uvedený předpoklad, když smlouva o výkonu funkce nebyla platně písemně uzavřena, neboť neobsahuje podpisy obou smluvních stran. Smlouva je opatřena pouze podpisem žalovaného, a to v místě, kde ji má žalovaný podepsat jako smluvní strana. Za žalobkyni je posuzovaná smlouva opatřena pouze jejím razítkem, nikoli však podpisem osoby oprávněné za ni jednat. Smlouva o výkonu funkce tak nebyla platně uzavřena, když chybí projev vůle žalobkyně. Na tomto závěru nic nemění ani „skutečnost, byl-li žalovaný oprávněn podepsat tuto smlouvu i za žalobkyni (jak se může podávat např. z čl. 1 odst. 1.7. této smlouvy)“. V takovém případě by musela být smlouva ze strany žalovaného podepsána dvakrát, když poprvé by ji žalovaný podepisoval sám za sebe a podruhé by ji podepsal za žalobkyni jako osoba k tomu pověřená. Takto bylo ostatně postupováno při uzavírání dodatku č. 1 smlouvy. I tento dodatek je však neplatný, neboť jeho obsahem je změna obsahu smlouvy o výkonu funkce, přičemž platí, že je-li neplatná smlouva, jsou spolu s ní neplatné i všechny pozdější dodatky, jimiž se tato mění. S ohledem na neplatnost smlouvy, včetně jejího dodatku, soud prvního stupně posuzoval, zda žalobkyni nárok na vydání odměny podle této smlouvy žalovanému poskytnuté nesvědčí z titulu bezdůvodného obohacení. Odkázal přitom na ustanovení § 2991 odst. 1 a 2 o. z. a konstatoval, že žalobkyně žalovanému vyplácela na základě smlouvy o výkonu funkce odměnu ve výši 39 000 Kč, resp. ve výši 64 000 Kč od 1. 8. 2017. Vzhledem ke zjištěné neplatnosti smlouvy posoudil soud prvního stupně výkon funkce vykonávané žalovaným jako bezplatný a uzavřel, že vyplacení odměny žalobkyní žalovanému představuje plnění, o které se žalovaný na její úkor bezdůvodně obohatil, přičemž mu vznikla povinnost toto plnění vrátit. Žalobě bylo proto vyhověno, a to včetně úroku z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, když ho žalobkyni nevydal ani do data jí určeného, tj. do 3. 4. 2019. Pokud jde kompenzační námitku, tuto soud prvního stupně neshledal důvodnou, neboť žalovaný ji uplatnil z titulu nároku na odměnu za dodržování konkurenční doložky sjednané ve smlouvě o výkonu z funkce, která však nebyla platně uzavřena. Žalovanému tak z této smlouvy nevznikl žádný nárok, který by proti nároku žalobkyně mohl uplatnit. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého přiznal úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu v rozsahu úkonů, jak v odůvodnění rozsudku jsou specifikovány.

5. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudek je podle žalovaného překvapivým rozhodnutím ve smyslu ustálené judikatury. K tomu žalovaný uvedl, že závěry soudu prvního stupně, na nichž rozsudek spočívá, nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu soudu a přednesených tvrzení účastníků předvídat. Platnost smlouvy o výkonu funkce byla soudem prvního stupně posuzována s ohledem na dodržení zákonem stanoveného požadavku na její formu, kterou však žádný z účastníků nezpochybňoval, a neplatnost smlouvy z toho důvodu nebyla žádným z účastníků tvrzena. Soud prvního stupně neseznámil účastníky se svým odlišným právním názorem a nedal jim možnost se k domnělé neplatnosti smlouvy vyjádřit. Účastníci tak nevěděli, že soud na věc nahlíží jinak, a nemohli k tomu v rámci řízení přizpůsobit své právní a skutkové námitky. Žalovaný dále uvedl, že z protokolu o jednání vyplývá, že soud prvního stupně se zástupců účastníků tázal, zda mají v držení nějakou jinou smlouvu o výkonu funkce, která by byla oběma stranami podepsána, až po vynesení rozsudku a po jeho odůvodnění. Jednání soudu prvního stupně bylo zcela účelové, neobvyklé a vymykající se ustálené praxi protokolace a celkové protokolace a průběh řízení potvrzují evidentní a účelovou překvapivost rozsudku. V návaznosti na překvapivé rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaný požádal tehdejšího prezidenta jediného společníka Radka Bendla, zda nedisponuje kopií smlouvy o výkonu funkce. Tuto kopii, která mu byla jmenovaným poskytnuta, žalovaný soudu předložil a navrhl ji k důkazu. Žalovaný dále namítl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Absence písemné formy u smlouvy o výkonu funkce zásadně zakládá relativní neplatnost smlouvy, které se může dovolávat jak příslušná kapitálová společnost, tak dotčený člen jejího voleného orgánu. Žalobkyní ani žalovaným však v průběhu řízení nebyla námitka relativní neplatnosti smlouvy z důvodu nedodržení písemné formy vznesena. Z tvrzení a vyjádření účastníků v průběhu řízení vyplývá, že ani žalobkyně ani žalovaný platnost smlouvy z důvodu nedodržení její písemné formy nepovažují za spornou skutečnost. I kdyby žalobkyní byla neplatnost smlouvy z důvodu nedodržení zákonem stanovené písemné formy namítnuta, nemohlo by se jednat o námitku oprávněnou, neboť tuto neplatnost měla způsobit sama žalobkyně. Žalovaný soudu prvního stupně vytkl též neúplné zjištění skutkového stavu věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání tvrzených skutečností. V rámci řízení měly být provedeny důkazy vztahující se ke zjištění, zda žalovaný vykonával funkci jednatele žalobkyně v období od dubna 2016 do února 2018 s péčí řádného hospodáře, resp. zda výkon funkce jednatele v daném období zcela zjevně přispěl ke zhoršení hospodářských výsledků žalobkyně. Důkazy k této otázce považoval soud prvního stupně za nadbytečné, když nesprávně posoudil smlouvu o výkonu funkce jako neplatnou. K nákladům řízení, jak soudem prvního stupně byly přiznány žalobkyni, žalovaný namítl, že náklady na přesun zástupce žalobkyně z [adresa] by měla nést sama žalobkyně, neboť tyto nesledují cíl právního zastoupení. Žalobkyně je totiž společností se sídlem v Praze, kde je řada advokátů, které mohla oslovit. I přesto žalobkyně zvolila zástupce se sídlem v [adresa].

6. Žalobkyně se k odvolání žalovaného nevyjádřila.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

8. V daném případě žalobkyně v podané žalobě uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 8. 3. 2016 smlouvu o výkonu funkce a že tato byla doplněna dodatkem ze dne 27. 7. 2017. Namítla, že smlouva nebyla schválena postupem předvídaným ustanovením § 59 odst. 2 ZOK, a podrobně vylíčila konání žalovaného, které podle ní přispělo v době, kdy žalovaný byl jejím jednatelem, k nepříznivým hospodářským výsledkům žalobkyně. Jak vyplývá z podání ze dne 20. 9. 2019, jímž se žalovaný vyjadřoval k žalobě, uzavření smlouvy o výkonu funkce, včetně jejího dodatku učinil nesporným. I přes uvedené zaujal soud prvního stupně závěr o tom, že smluvní vztah nebyl mezi účastníky založen, neboť smlouva o výkonu funkce ze dne 8. 3. 2016 není podepsána žalobkyní. Vycházel přitom z kopie smlouvy, kterou k důkazu předložila žalobkyně.

9. Podle ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř., soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Komentářová literatura k uvedenému ustanovení stojí na závěru, že shodná tvrzení účastníků nejsou pro soud závazná potud, že by skutečnosti, kterých se tato tvrzení týkají, nemohl učinit předmětem dokazování. Zejména tam, kde rozhodnutí soudu má být v souladu s hmotným právem kogentní povahy, musí být soudu umožněno, aby prostřednictvím dokazování ověřil pravdivost těchto tvrzení, která ostatně mohou být účastníky odvolána v průběhu dalšího řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 866, 867, či Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 434).

10. Z výše uvedeného vyplývá, že i přes shodná tvrzení účastníků ohledně uzavření smlouvy o výkonu funkce ze dne 8. 3. 2016, ve znění jejího dodatku ze dne 27. 7. 2017, mohl soud prvního stupně vést k této otázce dokazování, nicméně jeho povinností bylo dbát na to, aby jeho postup při jednání a dokazování byl pro účastníky řízení předvídatelný. To se však nestalo, neboť soud prvního stupně až do vyhlášení napadeného rozsudku účastníkům nijak nezpřístupnil svůj právní názor, že smlouvu nepovažuje za uzavřenou, nepoučil účastníky postupem podle ustanovení § 118a o. s. ř. o tom, že tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy nemá za prokázané, a své rozhodnutí postavil na tom, že odměny byly žalovanému žalobkyní vypláceny bez právního důvodu a že žalovaný má z toho důvodu povinnost vyplacené prostředky žalobkyni vrátit. Za tohoto stavu věci nelze než konstatovat, že napadený rozsudek je překvapivým rozhodnutím, neboť v průběhu řízení před soudem prvního stupně nic nenasvědčovalo tomu, že uvedený soud i přes nesporná tvrzení účastníků ohledně uzavření smlouvy o výkonu funkce, včetně jejího dodatku, se chystá žalobě vyhovět ze zcela jiného důvodu, než jak bylo navrhováno žalobkyní.

11. Právem tak žalovaný v podaném odvolání namítl, že nebyl soudem prvního stupně seznámen s jeho odlišným právním názorem ohledně uzavření smlouvy o výkonu funkce a že mu nebyla dána možnost se k její domnělé neplatnosti vyjádřit. Vzhledem k tomu, že oboustranně podepsanou smlouvu o výkonu funkce předložil žalovaný v její kopii spolu s odvoláním, přičemž se jedná o důkaz přípustný ve smyslu ustanovení § 205a odst. 1, písm. d/ o. s. ř., nemůže závěr soudu prvního stupně založený na tom, že odměny byly žalovanému vypláceny na základě smlouvy, která z důvodu absence podpisu žalobkyně vůbec nevznikla, obstát. Namístě tak bylo zabývat se dalšími tvrzeními žalobkyně, na nichž jí podaná žaloba spočívala, a rovněž úkonem započtení, jak byl v průběhu řízení učiněn podáním žalovaného ze dne 25. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně tak neučinil, když veden byl nesprávným právním závěrem v otázce uzavření smlouvy o výkonu funkce a jejího dodatku, je jím vydaný rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Přehlédnout pak nelze, že soudem prvního stupně nebylo dosud rozhodnuto o návrhu žalobkyně ze dne 3. 3. 2021 na přiznání náhrady nákladů řízení postupem podle ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř.

12. Z vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. b/ o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.). Na soudu prvního stupně bude, aby o věci znovu rozhodl s přihlédnutím k závěrům odvolacího soudu shora uvedeným, jimiž je vázán ve smyslu ustanovení § 226 odst. 1 o. s. ř. Pokud toho bude třeba, poskytne účastníkům potřebná poučení.

13. O náhradě nákladů řízení, včetně řízení odvolacího, bude rozhodnuto soudem prvního stupně v jeho novém rozhodnutí ve věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).