o zaplacení 4 600 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. července 2021 č. j. 13 Cm 57/2021-32

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Vzal za prokázané, že hospodaření žalobkyně skončilo v roce 2019 se ziskem 4 556 302 Kč (přestože tvrdila, že i v tomto období utrpěla ztrátu) a v roce 2020 se ztrátou 71 266 Kč. V roce 2020 disponovala žalobkyně podle jí předložené rozvahy aktivy ve výši 31 518 000 Kč, z toho stálá aktiva činí 3 365 000 Kč a částka 28 153 000 Kč představuje oběžná aktiva. Podle seznamu předloženého žalobkyní jsou jejich součástí pohledávky v celkové výši 11 250 000 Kč. Žalobkyně uváděla, že vlastní osobní automobil [Anonymizováno] a zahradní domek. Má dva účty u [Anonymizováno] se zůstatky 106,18 Kč a 108,10 Kč. Protože žalobkyně uváděla, že by mohla být potencionálně závislá na svém jednateli [Anonymizováno], osvědčila, že ten je veden jako nezaměstnaný s tím, že od 8. 6. 2020 do 7. 11. 2020 pobíral podporu v nezaměstnanosti. Tento jednatel vlastní nemovitost v katastrálním území [adresa], která slouží k zajištění jeho bytových potřeb, a dále vlastní automobil značky [Anonymizováno] z roku 2011. Má účet u [Anonymizováno] se zůstatkem - 8 937,57 Kč a dále účet u [Anonymizováno] se zůstatkem 3 247,79 Kč.

2. Jak soud prvního stupně uvedl, nelze předem konstatovat, že se jedná ze strany žalobkyně o svévolné anebo zjevně bezúspěšné uplatnění práva. Poukázal na nepravdivost jejího tvrzení ohledně ztrátovosti podnikání, když v roce 2019 dosáhla značného zisku. Nebylo nijak objasněno, z jakých důvodů se rok poté žalobkyně propadla do ztráty, zejména, co jí bránilo v rozvíjení podnikatelské činnosti. Dále si povšiml, že částky potřebné ke splacení automobilu Volkswagen Touareg posílal žalobkyni její jednatel, který však jen přeposílal prostředky hrazené Kateřinou [Anonymizováno], která je tak osobou, jež za žalobkyni hradí její výdaje. Uzavřel, že žalobkyně disponuje dostatečnými aktivy, aby mohla předmětný soudní poplatek uhradit.

3. Žalobkyně se proti usnesení včas odvolala a navrhla jeho změnu tak, že jí bude osvobození přiznáno v plném rozsahu, popřípadě, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc aby byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že soud prvního stupně neuvážil všechna tvrzení žalobkyně a nesprávně zjistil skutkový stav. Žalobkyně nemá vůbec žádné možnosti, jak si opatřit prostředky pro úhradu daného soudního poplatku. S ohledem na její majetkové poměry není ani sto si potřebné prostředky zapůjčit. Nemá žádný kapitál, který se pokouší i tímto řízením si opatřit. Neměla a nemá proto ani prostředky, kterými by vyrovnala nepříznivé důsledky způsobené pandemií koronaviru a které spočívaly v nedostatku zakázek a zaměstnanců. Uvedla dále, že nevlastní žádné nemovité věci a nemá jiné účty, než ty, které uvedla. Jde stejně jako v souvislosti s vlastnictvím motorových vozidel o negativní skutečnost, kterou není povinna dokazovat. Žalobkyně také ozřejmila majetkové a příjmové poměry svého jednatele. Co se týká [Anonymizováno], pak se jedná o jednatelku společnosti [Anonymizováno] Této společnosti žalobkyně kupní smlouvou ze dne 12. 5. 2021 prodala automobil [Anonymizováno] s tím, že kupní cena byla poukázána přímo úvěrující společnosti [Anonymizováno]. Do doby tohoto prodeje hradila úvěr právě [Anonymizováno]. Aktiva, na která soud prvního stupně poukazuje, sestávají z pohledávek za různými dlužníky. Jde o absolutně nedobytné pohledávky, což vyplývá i z příkazních smluv uzavřených se společností [Anonymizováno], která má tyto pohledávky vymoci.

4. Žalobkyně dále uvedla, že napadeným usnesením je vzdalována od možnosti vykonat své ústavní právo obrátit se ve své věci na soud. Soud prvního stupně nevzal ani v úvahu, že na stávající situaci žalobkyně se podílí významnou měrou rovněž žalovaný tím, že nesplnil své závazky, zejména neuhradil spornou směnku.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání žalobkyně nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). Předně přitom vyšel z okolností, které považoval za osvědčené soud prvního stupně.

6. Z toho, co bylo předloženo již soudu prvního stupně vyplývá, že žalobkyně v inventurním seznamu za rok 2020 ze dne 20. 5. 2021 uvádí vlastnictví automobilu Volkswagen Touareg získaného 17. 5. 2016 za pořizovací cenu 262 750 Kč a zahradního domku získaného 1. 12. 2018 za pořizovací cenu 344 382,57 Kč, tedy majetek za celkem 607 132,57 Kč. Zejména povaha majetku označeného jako zahradní domek je zcela nejasná a nebyla nijak doložena. Není patrné, kde se nachází. Jde o součást pozemku, nebo se jedná o věc movitou, což s ohledem na povahu tohoto majetku by bylo překvapivé, nicméně není to zcela vyloučeno. Výkaz zisku a ztrát ke dni 31. 12. 2019 uvádí nulové tržby z prodeje výrobků a služeb i za prodej zboží. Pro předcházející rok 2018 uvádí tržby v celkové výši 12 000 Kč. Hlavním příjmem byly v roce 2017 ostatní provozní výnosy ve výši 6 205 000 Kč a z toho tržby z prodaného dlouhodobého majetku 2 086 000 Kč. V roce 2019 byl základem zisku, který zjistil soud prvního stupně, v zásadě jen výnos z dlouhodobého finančního majetku, a to výnosy z podílů ve výši 10 096 000 Kč. Kam se poděl značný zisk, který z toho žalobkyně generovala, z předložených dokladů neplyne.

7. Soudu prvního stupně žalobkyně dále doložila redukovanou rozvahu za rok 2020, ke které předložila analytiku, z níž vyplývá, že vykazuje hmotný majetek odpovídající složením i výší shora uvedenému inventurnímu seznamu. Významnou položkou aktiv je dlouhodobý hmotný majetek ve výši 3 607 000 Kč. Z toho částka 3 000 000 Kč představuje zálohy na dlouhodobý hmotný majetek, nemovitosti. Zbytek jsou položky dle inventurního seznamu. Pohledávky žalobkyně podle této analytiky sestávají z částky 132 605 Kč, což jsou pohledávky z obchodních vztahů, a dále z částky 100 740 Kč. Jde o zálohy v různé výši s účelem kauce k domu, služby [adresa], kauce bytu [adresa], plyn [adresa], elektřina byt [adresa], architekt. Co je důvodem těchto záloh není nijak zřejmé, zvláště když žalobkyně nevlastní ani dům ani byt v [Anonymizováno], jak sama opakovaně tvrdí. Zdaleka nejvýznamnější položkou je částka 27 918 208,74 Kč. Ta zahrnuje devět krátkodobých půjček devíti odlišným fyzickým osobám v různé výši. Mezi nimi je uveden i žalovaný, ovšem s pohledávkou 5 460 750 Kč.

8. V rámci odvolacího řízení byla předložena kupní smlouva ze dne 12. 5. 2021, na základě které žalobkyně prodává automobil [Anonymizováno] společnosti [Anonymizováno] za 57 104 Kč. Byl doložen i doklad o tom, že kupující převedl částku odpovídající kupní ceně na doplatek úvěru, a to za žalobkyni. Dále bylo předloženo šest smluv většinou ze dne 3. 6. 2020, kterými žalobkyně zmocňuje společnost [Anonymizováno] k inkasu pohledávek za fyzickými osobami, kterými jsou, nakolik lze z předložených dokladů soudit, totožné s částí dlužníků podle analytiky k rozvaze. Jedná se o pohledávky v souhrnné hodnotě 14 500 000 Kč. Mezi těmito dlužníky lze identifikovat i žalovaného, zde již s pohledávkou v žalované výši 4 600 000 Kč ze směnky, jež může být směnkou žalovanou. Smlouva týkající se této pohledávky je ze dne 1. 7. 2020. Pohledávka za žalovaným, jak je zřejmé, představuje necelou třetinu souhrnné výše inkasovaných pohledávek. Zda k inkasním úkonům došlo a s jakým výsledkem, není zřejmé.

9. Odvolacímu soudu se podařilo dohledat jedinou účast žalobkyně v jiné obchodní společnosti. V době od 7. 11. 2017 do 1. 2. 2019 byla společníkem ve společnosti [Anonymizováno] Jednatel žalobkyně je doposud v této společnosti jednatelem vedle [Anonymizováno] jako dalšího jednatele. V současnosti je jediným společníkem posledně uvedené společnosti společnost [Anonymizováno], kde jediným společníkem a jednatelem je již zmíněný [Anonymizováno].

10. Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalobkyní uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody. Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

11. Žalobkyně předložila soudu prvního stupně prvopis směnečné listiny, tedy pro potřeby rozhodování o poplatkové moderaci lze považovat první předpoklad za splněný. Protože doposud není známo stanovisko žalovaného k uplatněnému nároku, nelze v této chvíli považovat nárok žalobce za nepochybný. Ve stejné souvislosti překvapuje, když žalobkyně na jednu stranu uvádí, že plnění od žalovaného má být kapitálovou vzpruhou pro její podnikatelskou činnost, aby v jiné souvislosti označovala své pohledávky za výše zmíněnými fyzickými osobami za nedobytné.

12. Co se týká poměrů účastníka, je nutno především zdůraznit, že ten účastník řízení, který se domáhá, aby mu byla poskytnuta úleva na poplatkové povinnosti, je povinen beze zbytku popsat důvody, pro které se domnívá, že splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, beze zbytku osvětlit svoje poměry a tyto okolnosti v plném rozsahu osvědčit. Nejedná se o žádné dokazování, jde o doložení, že žádost je důvodná. To zde konkrétně znamená, že nakolik je to možné, musí osvědčit i okolnosti negativní. To je vždy možné v případě nemovitostí a motorových vozidel, když jak z katastru nemovitostí, tak z registru motorových vozidel lze bez problémů získat i negativní osvědčení. Navíc žalobkyně uváděla a inventurním seznamem dokládala, že vlastní majetek, který by mohl být v uvedených registrech zachycen. Souhlasit je ovšem nutno se žalobkyní v tom, že nelze vůbec rozumným způsobem osvědčit neexistenci dalších než jí uváděných účtů. Žádný jejich registr k dispozici není a opatřit negativní potvrzení od jednotlivých bank, kterých je neohraničené množství, není reálně možné. Proto odvolací soud vychází z toho, že žalobkyně jiné bankovní účty, než, které uvedla a doložila, nemá.

13. Odvolací soud také vychází z toho, že v rámci odvolacího řízení žalobkyně osvědčila, že již není vlastníkem automobilu [Anonymizováno]. Výhrady s tím související vůči soudu prvního stupně jsou ovšem velmi nepřípadné, když jde o okolnosti, ze kterých soud prvního stupně vyjít žádným způsobem nemohl. Nelze mít ovšem jistotu, že žalobkyně nevlastní jiná vozidla, a to z důvodů uvedených výše.

14. Zcela neosvědčená jsou tvrzení o vlivu pandemie Covid-19 na hospodaření žalobkyně. Předně k tomu není tvrzeno a tím méně osvědčeno cokoli konkrétního. Přitom je obecně známou skutečností, že pandemie koronaviru neměla ani zdaleka plošné dopady. Vedle oborů zasažených velmi citelně až devastačně jsou četné takové obory podnikání, které nijak významně dotčeny nejsou. Žádnou výjimkou nejsou ani obory, kterým stejná pandemie umožnila nečekanou prosperitu. Žalobkyně v odvolání hovoří o ztrátě zakázek. Jejich povaha je ovšem zcela neznámá. Z výše uvedených zjištění však vyplývá, že i v letech 2018 a 2019, tedy v době, kdy zde žádné pandemie ještě nebylo, měla tržby z prodeje zboží anebo poskytování služeb jen minimální a v roce 2019 dokonce vůbec žádné. Pak z toho, co osvědčeno bylo, plyne, že nebylo jaké zakázky pro pandemii koronaviru ztratit.

15. Nicméně žalobkyně v uvedených letech měla příjmy značné, ale jejich původ není nijak zřejmý, jak také ukazují zjištění shora uvedená. Zejména příjem z účastí v roce 2019 ve výši 10 096 000 Kč není jasný. Nelze s jistotou uzavřít, že se jedná o podíl na zisku ze společnosti [Anonymizováno], kde byla žalobkyně v roce 2018 společníkem. To, co je z veřejných zdrojů o této společnosti patrné, neukazuje na možnost tak pronikavého hospodářského výsledku. Pak by musel být zdroj v angažovanosti ještě v jiné nebo jiných obchodních společnostech. Konečně pro případ, že by šlo skutečně o výnos z uvedené společnosti, pak cena obchodního podílu, který nese tak vysoké zisky, by musela být ještě mnohem vyšší. Účetnictví žalobkyně, nakolik bylo předloženo, na žádný významný výnos z převodu obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] neukazuje. I když původ podílů ve výši 10 096 000 Kč zůstal neobjasněn, je z uvedených okolností zřejmé, že žalobkyně působí v propojení s jinými firmami. Není-li toto propojení přímé, je nejméně personální.

16. Hospodaření žalobkyně je ostatně velmi nepřehledné a její účetnictví tak, jak bylo předloženo, nedává odpovědi na povahu a původ nemalých peněžních toků, které jím procházejí. Tak lze jen těžko považovat za objasněné, z jakého důvodu poskytuje žalobkyně značné prostředky v souvislosti s nemovitostí anebo nemovitostmi (ani to není zřejmé) v [Anonymizováno], když vehementně tvrdí, že žádné nemovitosti nevlastní. Ani další pohledávka, označená jako záloha na dlouhodobý hmotný majetek není nijak signifikantní. Přitom se jedná o pohledávku, jejíž výše by sama o sobě postačovala k úhradě předmětného soudního poplatku mnohonásobně.

17. Soud prvního stupně si v rámci značných aktiv žalobkyně zcela případně všímá jejich největší položky, tedy pohledávek, které žalobkyně má, jak ukázala zjištění výše uvedená, za různými fyzickými osobami. Z analytiky k rozvaze žalobkyně za rok 2020 a ze smluv se společností, kterou pověřila inkasem některých z těchto pohledávek, lze usuzovat, že se jedná především o pohledávky z půjček. Pravděpodobně jsou po splatnosti, když jinak by snaha o jejich inkaso byla celkem zbytečná. Zcela nejasná je jejich kvalita. Přitom příčin, proč nejsou uhrazené, může být celá řada. Může za tím být i jejich žalobkyní tvrzená nedobytnost. V čem je ovšem smysl vynakládání prostředků na jejich inkaso a vymáhání, je-li nepochybné, že jsou nedobytné, je nezodpovězenou otázkou. Může se však jednat i jen o prostou neochotu platit. Vyloučit ovšem nelze ani to, že důvodem, proč k placení nedošlo, může být též jejich pochybnost. To vše jen modelově, když praxe může přinést i zcela jiné důvody. V každém případě ovšem z toho, co bylo předloženo, nelze usoudit na to, že jde o pohledávky vesměs nedostatečné kvality. Ani inkasní smlouvy předložené v rámci odvolacího řízení nevnášejí do této věci žádnou jistotu. Jestliže soud prvního stupně, který v této souvislosti zcela případně odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 3. 2020, č. j. 2 Cmo 2080/2019-200, uzavřel, že nelze vyloučit, že předmětný soudní poplatek může být uhrazen prostřednictvím aktivizace těchto aktiv, je nutno s ním souhlasit. Ostatně, jak již bylo zmíněno výše, nejde navíc o jediná významná aktiva žalobkyně, jejichž celková výše je vskutku značná.

18. Není důvodu vytýkat soudu prvního stupně, když ten vyšel z tvrzení žalobkyně o tom, že její jednatel může být osobou, na které bude závislá, a v návaznosti na toto tvrzení zkoumal i poměry tohoto jednatele. Zde je ovšem nutno vzít v úvahu, že oproti fyzickým osobám, kde mohou přicházet v úvahu zákonné vyživovací povinnosti, nejsou ani společníci a tím méně funkcionáři obchodních společností povinni provoz společností dotovat. To, že se tak v praxi často stává, na tom nic nemění. Proto ani pro případ, že by se ukázalo, že jediný společník žalobkyně je mimořádně obdařený majetkem a že by pro něj nebylo žádným problémem žalobkyni tyto prostředky poskytnout, nelze přehlédnout, že by k tomu nebyl nijak povinen. Jde o osobu odlišnou od poplatníka předmětného soudního poplatku, a proto jeho poměry nemohou být v těchto případech pro poměry účastníka řízení, který je odlišnou právnickou osobou, významné. Samozřejmě tím méně by byly významné vztahy tohoto jednatele k třetím osobám. Odvolací soud z těchto důvodů k těmto okolnostem nepřihlížel jako k významným pro rozhodnutí o předmětném návrhu na osvobození žalobce od soudních poplatků. Proto je bezvýznamné, že vedle již dříve zmíněných rozporů v tvrzeních žalobkyně nedává smysl ani to, jak by společnost žalobkyně mohla být finančně závislá na osobě, která je vedena jako uchazeč o práci a ohledně které dokonce dokládá, že pobírala po určitou dobu podporu v nezaměstnanosti.

19. Je proto nutno shrnout, že soud prvního stupně zcela v souladu s tím, co bylo vůči němu žalobkyní osvědčeno, usoudil, že nelze považovat za osvědčené, že žalobkyně splňuje druhý ze shora uvedených předpokladů pro přiznání poplatkové úlevy, a to ani zčásti. V souladu s tím, co před ním vyšlo najevo, správně usoudil, že naopak tyto okolnosti ukazují na to, že tuto možnost má. Přestože v rámci odvolacího řízení vyšla najevo celá řada dalších okolností, na tom, že soud prvního stupně posoudil poměry žalobkyně odpovídajícím způsobem, se nic podstatného nezměnilo.

20. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzeno.