o námitkách žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu na 5 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 27. května 2020, č. j. 47 Cm 248/2014-611

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 17. 8. 2015 č. j. 47 Cm 248/2017-42, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2015 č. j. 47 Cm 248/2014-89 se ponechává v platnosti (výrok I.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce částku 510 735,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.) a o nákladech řízení státu rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit českému státu na náhradu nákladů řízení částku 14 409 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil zejména tím, že žalobkyně u soudu uplatnila směnečný nárok ze směnky vlastní vystavené na její řad žalovanou dne 20. 5. 2011, která byla splatná 31. 12. 2012. Rozsudkem ze dne 3. 10. 2018 č. j. 47 Cm 248/2014-438 bylo o námitkách žalované vznesených proti směnečnému platebnímu rozkazu rozhodnuto tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti (výrok I.), žalovaná byla zavázána nahradit náklady řízení žalobkyně (výrok II.) a českému státu (výrok III.) K odvolání žalované byl rozsudek soudu prvního stupně usnesením Vrchního stupně ze dne 2. 3. 2020 č. j. 2 Cmo 304/2019-578 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně, protože soud prvního stupně ode dne 18. 6. 2018, kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18. 1. 2018 č. j. 14 Nc 3019/2017-80, 49 P a NC 66/2017, 49 P a Nc 61/2017 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2018 č. j. 35 Co 129/2018-106, jímž byla žalovaná omezena na svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci rozsudku a byl jí ustanoven opatrovník Městská část [adresa], bylo jednáno pouze s žalovanou zvoleným právním zástupcem. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 20. 11. 2019 č. j. OP [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 7. 12. 2019, byla opatrovníkem žalované jmenována Městská část [adresa]. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13. 5. 2020 č. j. 25 Nc 11003/2020-296, 25 P a Nc 107/2020 bylo schváleno právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o poskytování právní pomoci ze dne 3. 2. 2020 za žalovanou veřejným opatrovníkem Městskou částí [adresa] s výše uvedenou advokátkou. Veřejný opatrovník se proti rozsudku po jeho vyhlášení vzdal práva odvolání. Po vrácení věci soudu prvního stupně žalovaná uvedla s poukazem na rozsudky NS ČR ze dne 20. 3. 2007 sp. zn. 29 Odo 1102/2005, ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 29 Odo 818/2006 a usnesení NS ČR ze dne 29. 7. 2015 sp. zn. 29 Cdo 2979/2014 a ze dne 13. 6. 2018 sp. zn. 29 Cdo 2916/2016, že se soud měl věcně zabývat řádně a včas uplatněnou námitkou neexistence kauzy směnky a nikoli ji bez dalšího odmítnout. Dle žalované bylo jednoznačně prokázáno, že ke vzniku směnky došlo výlučně z důvodu „vytvoření fiktivní směnečné pohledávky“, jež nemá oporu v hmotném právu, která měla sloužit k vymáhání tohoto neexistujícího nároku a jeho následnému uspokojení z prodeje nemovitostí, které žalovaná darovala své dceři [Anonymizováno]. Na základě směnky mělo dojít ke vzniku peněžitého dluhu žalované vůči žalobkyni, který ve skutečnosti nikdy nevznikl a neexistoval, což prokazuje důvodnost námitky neexistence kauzy směnky. Žalovaná vytkla soudu prvního stupně, že hodnotil znalecký posudek podaný jím ustanoveným soudním znalcem ke schopnostem žalované se právně zavazovat v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a v rozporu s dalšími důkazními prostředky, které byly provedeny, když došel k závěru, že žalovanou považuje za zcela způsobilou v rozhodné době činit právní úkony. Znalecký posudek a výpověď znalce prokazují, že žalovaná v době vystavení směnky nebyla způsobilá k právním úkonům a tudíž je její podpis na směnce absolutně neplatným.

3. Žalobkyně dala soudu ke zvážení výslech lékaře [Anonymizováno], který žalovanou osobně v roce 2014 prohlédl a mohl by se vyjádřit k otázce, zda jsou stěžejní výsledky zobrazovací metody CT či výsledek testu MMS pro posouzení stavu pokračující sklerózy a případně k zadání revizního znaleckého posudku. Opětovně navrhla výslech [Anonymizováno], která podala oponentní znalecký posudek. Ten má zásadní význam, protože vychází z retrospektivní situace a výsledku vyšetření provedeného 17. 9. 2014 [Anonymizováno], kdy je nutné vzít v potaz, že CT vyšetření nebylo u žalované provedeno na lačno a výslech [Anonymizováno]. Oponentní posudek a výslech [Anonymizováno] by prokázal, že žalovaná byla v rozhodné době ve zdravotním stavu podstatně lepším, a to nejen z důvodu vysokého IQ, ale i z důvodu jejího setrvalého rozpoložení. Soud doplnění dokazování o navržené důkazy nepřistoupil z důvodů uvedených níže.

4. Žalovaná proti směnečnému platebnímu rozkazu, jímž bylo žalobě vyhověno (opravným usnesením ze dne 23. 9. 2015 č. j. 47 Cm 248/2014-89 opravena písařská chyba — vynechání data narození účastnic sporu), podala námitky, v nichž úvodem zmiňuje rodinné vztahy panujících mezi ní a žalobkyní, adoptovanou dcerou, a [Anonymizováno], druhou adoptovanou dcerou. Uvádí, že své nemovitosti darovala [Anonymizováno] proto, že žalobkyně se k ní dlouhodobě chovala způsobem, který není slučitelný s řádným chováním dcery k matce, ale čistě z právního hlediska bylo její jednání v rozporu s dobrými mravy, když žalované neposkytla dlouhodobě potřebnou pomoc v nemoci spojené s vysokým věkem žalované (a to nejen v době její hospitalizace) a po dlouhou dobu o žalovanou nejeví opravdový zájem. Již v době první hospitalizace vyjádřila [Anonymizováno] v přítomnosti svého bratra, manžela a dcery [Anonymizováno] a jeho matky svůj zájem darovat [Anonymizováno] své majoritní vlastnické podíly na nemovitostech (rodinný dům na [Anonymizováno] s pozemkem a chata v [adresa] s pozemkem), dále jen Nemovitosti, s tím, že si nepřeje, aby podstatnou část nemovitého majetku získala žalobkyně. Darovací smlouvy podepsala po podrobném prostudování a konzultaci se svým bratrem, který po několika týdenním přezkumu vyjádřil souhlas. Zmiňuje soudní řízení probíhající u Obvodního soudu pro [Anonymizováno] (dále jen OS PZ) pod sp. zn. 5C 329/2014 mezi žalobkyní a [Anonymizováno] o neúčinnost darovacích smluv, v němž žalobkyně ke směnce uvedla, že důvodem bylo zajištění jejích materiálních potřeb do budoucna z majetku žalované s ohledem na její neuspokojivé materiální, bytové a výdělkové poměry.

5. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podala včasné námitky, ve kterých namítala:

a) nedostatek pravosti svého podpisu na směnce,

b) nedostatek vážnosti své vůle pro případ pravosti podpisu, protože k případnému podepsání směnky nepřistoupila s nezbytnou vážností své vůle, když o okolnostech podpisu směnky, tak její kauzy prohlásila „Je to zcela absurdní, protože takové peníze jsem nikdy neměla a hodnotu nemovitostí odhadnout nedokážu. Šlo zcela o nelogický nesmysl, abych někomu přislíbila 5 milionů korun, které jsem nikdy neměla“. Pokud tedy s tímto vnitřním přesvědčením přistupovala k učinění právního úkonu ve formě podepsání směnky, bude nutné zkoumat, zda vůbec zamýšlela, aby směnka (pokud žalovaná vůbec věděla, že podepisuje směnku) způsobila právní následky, které jsou se směnkou spojeny. Pochybnosti o vážnosti vůle při podepsání směnky jsou na místě, jak vyplývá ze skutkového stavu, listin a svědeckých výpovědí u OS PZ, před nímž prohlásila: „Nevím přesně, jak to proběhlo, ale pokud bych se měla rozhodnout komu dům věnovat, dala bych ho žalované ([Anonymizováno]), protože žalobkyně dělala naší rodině velké problémy. Vadilo mně to hlavně proto, že já i manžel jsme byli z učitelské rodiny a špatně jsme tedy chování žalobkyně snášeli.“ Její slova zopakoval i [Anonymizováno] „Bylo mi sděleno, že nechce (žalovaná), aby její majetek dědila její dcera [Anonymizováno] (žalobkyně), která měla veliké problémy s chováním, např. nechodila domů, své dítě dala do cizí péče apod.“ Jestliže za přítomnosti [Anonymizováno], svého bratra, manžela a dcery [Anonymizováno] a matky manžela [Anonymizováno] projevila explicitně svůj zájem darovat Nemovitosti, jeví se jako zcela nepravděpodobné, že by s plnou vážností přistupovala k podpisu směnky a současně zamýšlela přesný opak toho, co opakovaně a prokazatelně prohlásila, tj. mimo jiné nepřevést Nemovitosti na žalobkyni a další hodnotnější majetek nemá a neměla,

c) že bude-li zjištěna pravost jejího podpisu, šlo o právní jednání v omylu dle § 49a zákona č. 40/1964 Sb. občanský zákoník platný do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.). Jelikož v omylu měla jednat jako výstavce směnky vlastní, činí to neplatnou i celou směnku, neboť tato nemůže obsahovat všechny nezbytné náležitosti směnky vlastní dle §75 bod 7 zákona č. 191/1950 Sb.). Směnka neměla kauzu, a i kdyby kauzu měla, tato zanikla. Jestliže žalobkyně předkládá směnku bez potřebné kauzy, nenabízí se jiné vysvětlení než, že jí směnka byla předložena tak, aby byla zastřená její pravá povaha, tedy že předkládaný dokument je směnkou, a žalovaná se tudíž ocitla při právním jednání s omylu.

d) že směnka je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 3 o. z., podle něhož výkon práv a povinností nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně specifikovala kauzu směnky v řízení vedeném u OS PZ pod sp. zn. 5 C 329/2014 ve věci neúčinnosti smluv o převodu nemovitostí z žalované na [Anonymizováno], v žalobním návrhu tak, že: „Žalobkyně již dříve získala na základě hovorů s matkou, paní [Anonymizováno], vědomost o tom, že A[Anonymizováno] s matkou komunikuje o rodinném majetku a důvodech, proč by měl být předveden do jejího výhradního vlastnictví. Vzhledem k takovému opakovanému působení a úsilí [Anonymizováno] požádala žalobkyně matku o ujištění, že ji zcela do budoucna majetkově neopomine. Pro žalobkyni toto ujištění mělo, vzhledem k její situaci (majetkovým, bytovým a výdělečným poměrům) značný význam. Vzhledem k obavám žalobkyně a trvale působícímu úsilí [Anonymizováno] poskytla matka prvně uvedené garanci příslibu směnkou znějící na částku na 5 000 000 Kč pro všechny případy (splatná 31. 12. 2012). Ta měla zbavit žalobkyni obav z budoucnosti. Žalobkyně i přesto, že si je vědoma skutečnosti, že jediným majetkem žalované jsou pouze nemovitosti, neváhala vyplnit a předložit směnku žalované (s ohledem na výše uvedené je krajně nepravděpodobné, že by směnku vyplnila sama žalovaná) a zatížit ji závazkem 5 mil. Kč, o němž musela vědět, že jej žalovaná v době vystavení směnky jako 88letá nebude moci nikdy splnit. Žalovaná učinila nesporným, že s [Anonymizováno] v přítomnosti její dcery a manžela o převodu Nemovitostí na jmenovanou jednala. Ze strany [Anonymizováno] se však nejednalo o nějaké nemravné a nátlakové jednání, což potvrdila i výpověď svědka [Anonymizováno]. Převod Nemovitostí byl důsledkem jejího svobodného a promyšleného rozhodnutí, kterým chtěla ocenit její péči o ni. Dalším důvodem převodu na [Anonymizováno] bylo opakovaně projevené přání, aby žalobkyně nezískala podstatnou část nemovitého majetku. Z toho důvodu byly oba projevy vůle, tj. převést vlastnická práva na žalovanou a neumožnit žalobkyni, aby se podstatná část nemovitého majetku převedla na žalobkyni, učiněny v osobní přítomnosti bratra žalované, manžela a dcery [Anonymizováno] a matky manžela [Anonymizováno]. O jednání v rozporu s dobrými mravy jde i proto, že žalobkyně vystavením směnky lstí a uvedením žalované v omyl při podpisu použila právní institut směnky k zajištění „majetkových, bytových a výdělkových poměrů“ po smrti žalované z jejího majetku

e) absolutní neplatnost směnky dle § 39 o. z., protože je obcházeno dědické právo v o. z. (§ 461 odst. 1 o. z.). Ze specifikace kauzy směnky a námitek uvedených výše je zřejmé, že žalobkyně použila právní institut směnky k zajištění svých majetkových, bytových a výdělečných poměrů po smrti žalované, které v té době bylo 88 let. Poukázala na svědeckou výpověď bratra [Anonymizováno] u OS PZ, kdy dne 14. 4. 2015 uvedl: „Byl jsem u toho, když paní Vlachovou navštívil právní zástupce žalobkyně a oznámil jí, že vymyslel jakousi právní konstrukci, na základě které by paní [Anonymizováno] mohla uspět v soudním řízení.“ Občanský zákoník umožňoval nabytí dědictví buď ze zákona nebo na základě závěti. Pokud by žalovaná sepsala závěť, žalobkyně by s pravděpodobností blížící se jistotě nebyla v závěti jako dědic označena. Navíc může být závěť kdykoli zůstavitelem jednostranně změněna. Směnka není jednostranně vypověditelná ani od ní nelze odstoupit,

f) že odmítá, že by kdy žalobkyni poskytla příslib zaplacení částky ve výši 5 000 000 Kč. Pokud žalovaná tvrdí, že jí takový příslib byl poskytnut, neopírá tvrzení o žádný relevantní důkaz a neunáší důkazní břemeno. Omezuje se pouze na samotný obsah směnky a e-mailovou korespondenci [Anonymizováno], předložené k důkazu u OS PZ, z níž se mimo jiné podává, že žalovaná skutečně projevila vůli nepřevést svůj majetek ve prospěch žalobkyně. Směnka tak má nedostatek kauzy,

g) z procesní opatrnosti namítla zánik kauzy pro případ, že by soud neuznal námitku nedostatku kauzy. Směnka byla vystavena 20. 5. 2011. Žalovaná byla hospitalizována v Thomayerově nemocnici v Krči od 5. 6. 2011 do 17. 6. 2011 a následně od 17. 6. 2011 do 31. 8. 2011 v LDN Ústřední nemocnice [adresa]. V této době žalovaná (tedy v období jeden až dva měsíce po údajném vystavení směnky) projevila vůli převést vlastnická práva k Nemovitostem na [Anonymizováno], ale především nepřevést svůj nemovitý majetek ve prospěch žalobkyně. Jelikož žalovaná žádný jiný hodnotnější majetek, než spoluvlastnická práva na nemovitostech neměla a nemá (což je mezi žalovanou a žalobkyní nesporné), a pokud žalovaná současně prokazatelně projevila vůli nepřevést tento jediný majetek na žalobkyni (a to ani jeho část), je zcela zřejmé, že pokud by se kdy žalobkyni zavázala k poskytnutí peněžitého plnění ve výši 5 000 000 Kč, zanikl by tento příslib nejpozději projevením její vůle nepřevést jediný svůj hodnotnější majetek na žalobkyni.

6. Žalobkyně navrhovala směnečný platební rozkaz ponechat v platnosti. Uvedla, že směnka byla vystavena z podnětu matky v době, kdy byla v podstatně lepší kondici, než v době podání námitek. Matka vnímala úsilí [Anonymizováno] strhnout na sebe veškerý její majetek. K obavám žalobkyně o ztrátu střechy nad hlavou reagovala spontánně vydáním směnky. Matku navštěvovala, o čemž mohou vypovědět sousedé. Pokud ji nebyla v době hospitalizace matky umožněna její návštěva, měla proto [Anonymizováno] důvod, aby se žalobkyně nedověděla o převodu Nemovitostí matkou na jmenovanou. Uvedla, že právní zástupce žalované zastupuje [Anonymizováno] v řízení u OS PZ v řízení vyvolané žalobkyní o neúčinnost smluv o darování Nemovitostí, které [Anonymizováno] s žalovanou uzavřela v průběhu její hospitalizace. Když se matka po propuštění z nemocnice dověděla o převodu Nemovitostí na [Anonymizováno], snažila o obnovení svých vlastnických práv. Žalobkyně jí na její žádost poskytla oporu v návštěvě advokátní kanceláře za účelem vyřešení této situace. Matka se dověděla, že darovací smlouvy je nutné považovat za platně uzavřené, protože dle v té době proběhlého vyšetření soudním znalcem z oboru psychiatrie [Anonymizováno]., nečinila právní úkony v duševní poruše. O dobrém vztahu s matkou svědčí i to, že směnku si poté, co od matky obdržela, uschovala u ní v domě, protože neměla zázemí, kde by ji mohla uschovat. Žalovaná, jejímž manželem byl právník, je vzdělaná, inteligentní žena, autorka mnoha kuchařských knih, zručná v psaní na stroji, zběhlá v korespondenci se svými nakladateli, proto její podpis na směnce, která je vyplněna strojem, je pravý a nemohl být připojen v omylu. Žalobkyně byla v minulosti poškozena na svých právech, když v dědickém řízení po zemřelém otci, manželu žalované, se její zmocněnec [Anonymizováno], bratr žalované, podílů, které by jí na nemovitostech (rodinný dům na [Anonymizováno] a chata s pozemkem v [adresa]) náležely a přesahovaly směnečnou sumu, vzdal vyjma nepatrné peněžní částky. Žalobkyně si směnku vyzvedla a předložila právnímu zástupci s tím, že pokud nedojde k vrácení nemovitostí [Anonymizováno] matce a pro ni zajištění „střechy nad hlavou“, zváží její uplatnění. Poté, co byla v rámci řízení u OS PZ upozorněna, že v důsledku běhu času se může stát, že nebude moci směnku uplatnit, obrátila se na soud.

7. Z níže uvedených důkazů (prvopisem listiny předložené žalobkyní soudu současně s žalobou, která je datována dnem 20. 5. 2011 a na níž je jako výstavce uvedena žalovaná, znaleckým posudkem podaným dne 15. 4. 2016 pod číslem znaleckého deníku č. [Anonymizováno] soudem ustanovenou znalkyní [Anonymizováno], znalkyní z oboru písmoznalectví se specializací na zkoumání ručního písma, usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 10. 1997 č. j. 35 D 3220/96, ND 331/96, které nabylo právní moci dne 3. 12. 1997, spisem OS PZ sp. zn. 5 C 329/2014, žalobou ze dne 10. 7. 2014 žalobkyně proti [Anonymizováno], o vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 13. 7. 2017 č. j. V- 7918/2011-209, e-mailovou zprávou ze dne 18. 6. 2011 [Anonymizováno] [Anonymizováno], protokolem o jednání konaném dne 4. 3. 2015 s výpovědí žalované jako svědkyně, protokolem o jednání konaném dne 4. 3. 2015, obsahujícím výpověď [Anonymizováno], o setkání s žalovanou z podnětu [Anonymizováno], protokolem o jednání konaném dne 14. 4. 2015 o výslechu svědka [Anonymizováno], bratra žalované, o stavu žalované v době podpisu darovacích smluv, propouštěcí zprávou Ústřední vojenské nemocnice Praha (dále jen ÚVN [adresa]), léčebna LDN a oddělení NP ze dne 31. 8. 2011, o hospitalizaci žalované v době od 17. 6. 2011 do 31. 8. 2011, lékařskou zprávou Fakultní nemocnice [adresa], oddělení psychiatrie vypracované dne 17. 9. 2014 [Anonymizováno], o vyšetření žalované k posouzení aktuálního duševního stavu a schopnosti právně jednat, obecným souhlasem s hospitalizací podepsaným žalovanou dne 17. 6. 2011, o určení osob, se kterými je možné jednat o jejím stavu, zprávou Ústřední vojenské nemocnice ze dne 19. 2. 2015 zaslanou OS PZ, Smlouvou darovací a o zřízení věcného břemena ze dne 13. 7. 2011 na níž je pravost podpisu žalované a [Anonymizováno] ověřena Úřadem Městské části [adresa], pořadí č. legalizace v ověřovací knize XI/2950/2011 a XI/2952/2011, Smlouvou darovací a o zřízení věcného břemena ze dne 13. 7. 2011, na níž je pravost podpisu žalované a [Anonymizováno] ověřena Úřadem Městské části [adresa], pořadí č. legalizace v ověřovací knize XI/2951/2011 a č. XI/2953/2011, formulářovou Smlouvou o poskytování služeb servis 24 [Anonymizováno], kterou žalovaná podepsala dne 13. 7. 2011, formulářem [Anonymizováno] „Protokol o zřízení uživatele“ datovaného 14. 7. 2011, formulářovým „Dodatkem č. 1 ke Smlouvě o poskytování služeb servis 24“ [Anonymizováno], který je datován 14. 7. 2011, strojem psaným textem označeným „Věc: Žádost o vrácení darů“ datovaného 15. 1. 2013 a podepsaným žalovanou, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví - expertiza písma psacích strojů podaným dne 28. 2. 2018 [Anonymizováno], soudním znalcem pod pořadovým číslem znaleckého deníku [Anonymizováno], předloženým žalobkyní, výslechem svědka [Anonymizováno], bratra žalované o tom, že by žalovaná zamýšlela převod rodinného domu a chaty [Anonymizováno], výslechem svědkyně [Anonymizováno] o jejích kontaktech se žalovanou, výslechem žalobkyně o tom, že by žalovaná věděla, že syn byl v pěstounské péči, protože když byl jako malý umístěn do dětského domova a o dalších vztazích mezi žalovanou, A[Anonymizováno] a [Anonymizováno], notářským zápisem ze dne 9. 9. 2015 sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno] sepsaným [Anonymizováno], notářkou v Praze, o prohlášení [Anonymizováno], narozeného dne [Anonymizováno], manžela žalobkyně, notářským zápisem ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], sepsaném [Anonymizováno], notářkou v [Anonymizováno], o prohlášení [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], lékařskou propouštěcí zprávou Fakultní [Anonymizováno] nemocnice s poliklinikou (dále jen FTN [adresa]) ze dne 17. 6. 2011 o hospitalizaci žalované od 5. 6. do 17. 6. 2011, lékařskou propouštěcí zprávou I. interní kliniky FTN [adresa] ze dne 26. 9. 2011 o hospitalizaci žalované od 18. 9. 2011 do 26. 9. 2011, propustkou ÚVN [adresa] schválenou ošetřujícím lékařem na dobu 13. 7. - 15. 7. 2011, spisem Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [adresa] IV, sp. zn. KRPA - 452029/ČJ-2016 vedeném o oznámení o možném podvodu, o oznámení A. Slezákové ze dne 19. 10. 2016 na Obvodním státním zastupitelství pro [adresa] o jednání žalobkyně, lustrací jména žalované na internetu na e-shopu o autorství knih žalované, výpovědí svědka Vladimíra Hečka, kolegy žalobkyně v Alzheimerově centru o návštěvách žalobkyně při návštěvách žalované v [Anonymizováno] nemocnici a domě seniorů, znaleckým posudkem podaným dne 26. 9. 2017 soudem ustanoveným znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, [tituly před jménem] [právnická osoba] pod číslem znaleckého deníku 21/45, znaleckým posudkem podaným dne 21. 2. 2018 k žádosti zástupce žalobkyně soudní znalkyní pro obor zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie, [tituly před jménem] pod číslem znaleckého deníku 11, zprávou o psychologickém vyšetření ze dne 25. 3. 2018 podepsanou [Anonymizováno], psychologem, o provedení vyšetření žalované dne 24. 3. 2018, výslechem znalce [Anonymizováno]) soud prvního stupně učinil zjištění o skutkovém stavu, tak jak jsou zachycena na straně 5 až 13 odůvodnění rozsudku (odstavce 7 – 26 rozsudku), na která odvolací soud pro úspornost odkazuje.

8. Soud prvního stupně další důkazy navrhované žalobkyní, jako např. výslech svědků k četnosti návštěv žalované žalobkyní, dokladem o dosaženém vzdělání [Anonymizováno], výslechem jmenovaného, výslechem [Anonymizováno] k obsahu jí podaného posudku, výslechem [Anonymizováno] či listinou podepsanou žalovanou dne 4. 5. 2018, neprováděl pro jejich nadbytečnost. Dílem se jednalo důkazy týkající se skutečností nemající význam pro posouzení důvodnosti námitek žalované, jako je tomu u četnosti návštěv, dílem týkající se skutečností nastalých až ve vzdáleném časovém úseku po právně rozhodné době, tj. podepsání směnky, resp. ukončení hospitalizace žalované, rovněž nemající pro posouzení námitek význam, mimo jiné i proto, že jak prokazuje vpředu uvedený rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], kterým byla svéprávnost žalované omezena, dílem o důkazy, od jejichž provedení nebylo lze očekávat zjištění jiného skutkového stavu, než byl zjištěn důkazem provedeným jako je tomu u notářského zápisu o prohlášení [Anonymizováno].

9. K výslechu [Anonymizováno] soud prvního stupně uvedl, že k jeho výslechu nepřistoupil, protože jmenovaný neměl na rozdíl od soudem ustanoveného znalce v době vyšetření žalované k dispozici její zdravotnickou dokumentaci obsahující i výsledky obrazových vyšetření. Nemohl by proto vypovědět ničeho jiného o stavu žalované, než to, co je uvedeno v jeho zprávě. K výslechu [Anonymizováno] soud nepřistoupil z důvodu vážných nedostatků v jí podaném znaleckém posudku, o nichž soud pojedná níže. Stejně tak soud pro nadbytečnost neprovedl žalovanou v námitkách navrhovaný výslech svědků manžela a dcery [Anonymizováno] a matky manžela jmenované, v jejichž přítomnosti měla žalovaná v nemocnici projevit úmysl darovat nemovitosti [Anonymizováno], protože nebylo lze očekávat, že by vypověděli v tomto směru jinak než sama [Anonymizováno], přičemž k této otázce byl slyšen i žalovanou navržený svědek její bratr. Žalovanou navržený důkaz znaleckým posudkem soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který měl být obsahem spisu OS PZ, jak je v námitkách uvedeno, soud provést nemohl, protože taková posudek součástí tohoto spisu nebyl.

10. Soud prvního stupně k posouzení zdravotního stavu žalované k právně rozhodným dnům ustanovil z důvodu ekonomie řízení znalcem [Anonymizováno], který byl znalcem ustanoven v řízení ve věci svéprávnosti žalované. Soud nepřistoupil k zadání revizního znaleckého posudku navrženého žalobkyní, jímž sledovala, jak plyne z jejích podání, potvrzení závěrů znaleckého posudku [Anonymizováno]. Ta při posouzení zdravotního stavu žalované favorizovala soběstačnost a zcela upozadila stav mozku zjištěný zobrazovací metodou CT. Žalobkyní poukazovaná skutečnost, že CT bylo provedeno nikoli na lačno, by mohla mít význam, pouze v případě, že by se CT metodou zjišťovala patologie dutých orgánů. Na CT metodou zjištěnou korovou atrofii mozku s dilatací komorového systému, nemohlo mít vliv, zda vyšetření je provedeno na lačno či nikoli.

11. Pokud jde o hodnocení provedených důkazů, soud prvního stupně uvedl, že provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 132 o. s. ř.) jako je postupné zhoršování zdravotního stavu žalované od r. 2011, kdy darovala nemovitosti druhé A. Slezákové, až do stavu, kdy byla omezena ve svéprávnosti. Jestliže dne 24. 3. 2018 [Anonymizováno] prováděl s žalovanou test MMSE, jak prokazuje jeho zpráva ze dne 25. 3. 2018, nemůže mít jeho výsledek žádnou relevanci k prokázání důvodnosti či nedůvodnosti námitek žalované o tom, zda dne 20. 5. 2011 měla či neměla vůli směnku vystavit či ji podepsala nevědomky, resp. o zdravotním stavu žalované v tento den. Žalovaná si již dne 4. 3. 2015, jak prokazuje protokol o jednání u OS PZ, nepamatovala na to, jak naložila se svými nemovitostmi ani na to, že by vystavila směnku. Nebylo lze očekávat, že se s ohledem na důvod změny jejího zdravotního stavu, jak je prokazován lékařskými zprávami a znaleckým posudkem [Anonymizováno], její paměť od 4. 3. 2015 ke dni podáním námitek dne 7. 9. 2015 zlepšila natolik, aby do námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedla svůj vnitřní a nikým neovlivněný názor na nedůvodnost směnečné žaloby, resp. důvody a okolnosti vystavení směnky, zejména když v námitkách je odkazováno na kusý obsah důkazů v provedených v soudním řízení, u OS PZ, jehož nebyla účastníkem a v němž je její druhá adoptivní dcera zastoupena týmž právním zástupcem. Tato okolnost však nezbavuje soud povinnosti podrobně se námitkami žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu zabývat, uvedl soud prvního stupně.

12. Podle čl. I. § 75 ZSŠ vlastní směnka obsahuje:

a) označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyce., ve kterém je tato listina sepsána;

b) bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu,

c) údaj splatnosti;

d) údaj místa, kde má být placeno;

e) jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno,

f) datum a místo vystavení směnky;

g) podpis výstavce.

13. Podle čl. I. § 17 ZSŠ, který platí i pro směnky vlastní (čl. I. § 77 odst. 1 ZSŠ) kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavce nebo dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Proti prvnímu majiteli směnky tak může směnečný dlužník činit námitky ze svých vztahů k němu bez omezení.

14. Soud prvního stupně se dále zabýval jednotlivými námitkami proti SPR.

15. Z výše uvedeného plyne, uvádí dále soud prvního stupně v odůvodnění, že závazek výstavce směnky vlastní vznikne připojením podpisu pod směnečné prohlášení, které obsahuje povinné náležitosti uvedené v čl. I. § 75 ZSŠ pro směnku vlastní. Směnka tak představuje cenný papír, v němž je peněžitý závazek inkorporován bez ohledu na charakter a stav nesměnečných vztahů, které její emisi doprovázely a je tak sama o sobě právním důvodem k plnění peněžitého závazku. Jakékoli námitky týkající se vztahu remitenta a výstavce směnky vlastní tak nemohou vést k neplatnosti směnky, protože jsou pouze obranou dle čl. I. § 17 ZSŠ proti směnečné povinnosti ve směnce obsažené. Směnka, z níž žalobkyně u soudu uplatnila nárok, je směnkou platnou, kterou žalovaná jako výstavce podepsala, jak prokázal znalecký posudek podaný dne 15. 4. 2017 [Anonymizováno] znalkyní z oboru písmoznalectví. Námitka ad 5a) je nedůvodná.

16. Z charakteru směnky plyne, že směnka mající náležitosti požadované ZSŠ nemůže být neplatnou pro nedostatek kauzy, jednání v rozporu s dobrými mravy, obcházení zákona či jednání v omylu. Všechny tyto důvody uváděné v námitkách ad b) až e) se týkají okolností, které zpochybňují existenci důvodu vystavení směnky, který žalobkyně uvedla u OS PZ, absenci důvodu vystavení směnky, resp. vůli žalované směnku vystavit a jsou proto dle čl. I. § 17 ZSŠ kauzálními námitkami, tj., obranou proti směnečné povinnosti.

17. Jak uvádí NS ČR v rozsudku ze dne 20. 3. 2007 sp. zn. 29 Odo 1102/2005, veřejně dostupném na www.nsoud.cz :“ Základem kauzální námitky je vždy existující směnečná dohoda, tj. dohoda předcházející vystavení směnky, z níž je mezi účastníky směnečného vztahu dohodnuto, za jakým účelem má být směnka vystavena a za jakých podmínek může být použita a proplacena.“ Pokud někdo svobodně a vážně podepíše směnku jako směnečný dlužník, nemůže se směnečné povinnosti ubránit poukazem na to, že tak učinil bezdůvodně, resp. v situaci, kdy výše směnečného peníze neodpovídá jeho majetkovým poměrům, a to jak v době vystavení směnky, tak v době její splatnosti, protože svým podpisem na směnce se bez dalšího zavázal směnku zaplatit. Majitel směnky uplatňující směnečný nárok u soudu nemá jinou povinnost, než v žalobě směnku dostatečně konkretizovat tak, aby byla nezaměnitelná s jinou, a předložit ji soudu (§ 79 odst. 1, § 175 odst. 1 o. s. ř.). Majitel směnky není povinen v žalobě cokoli tvrdit a tudíž ani následně prokazovat o důvodech a okolnostech vystavení směnky. Je na tom, kdo je směnky žalován, aby tvrdil a prokázal, že důvod vystavení směnky nebyl, byl protiprávní, zanikl či že směnku nepodepsal svobodně nebo vážně. V žalovanou poukazované judikatuře NS ČR vyslovil názor, že skutkové vymezení námitky neexistence kauzy směnky nemůže být z povahy věci založené na jiné tvrzení, že mezi dlužníkem a prvním majitelem směnky nikdy neexistoval žádný vlastní mimosměnečný vztah, na jeho základě by byla směnka vystavena. Tak tomu však v daném případě není, protože žalobkyně a žalovaná jsou v příbuzenském poměru, byť založeném adopcí. Námitka nedostatku kauzy ad 5c) je proto nedůvodná.

18. Jelikož k vystavení směnky došlo přede dnem 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, je nutné námitky žalované týkající se svobody, resp. vážnosti její vůle či jednání v omylu posuzovat dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný do 31. 12. 2013 (dále jen obč. z.). Dle § 34 obč. z. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují. Dle § 37 odst. 1 obč. z. právní úkon musí být učiněn svobodně, vážně a srozumitelně; jinak je neplatný. Základem právního úkonu je vůle jednajícího, která spočívá v jeho vnitřním rozhodnutí svým jednáním vyvolat určité následky a dále v jeho jednání ve vnějším světe své vnitřní rozhodnutí projevit. Dne § 49a obč. z. je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečností, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

19. Žalovaná v námitce ad 5b) spojuje nedostatek vážnosti vůle směnečně se zavázat jednak se svými majetkovými poměry, jednak se svým zájmem darovat Nemovitosti své druhé dceři s uvedením pochybností o tom, že věděla, že podepisuje směnku a úmyslem přivodit následky se směnkou spojené. O vlivu majetkových poměrů výstavce směnky vlastní v době vystavení směnky i její splatnosti bylo pojednáno výše.

20. Obsah směnečného prohlášení zachycený strojovým písmem včetně rodného čísla žalobkyně a žalované, byl napsán stejným typem psacího stroje jako Žádost o vrácení daru ze dne 15. 1. 2013, jak prokazuje znalecký posudek ze dne 28. 2. 2018 podaný [Anonymizováno]. Obsah Žádosti o vrácení daru uznala žalovaná dne 4. 3. 2015 u OS PZ za pravdivý. Výpověď žalobkyně o okolnostech převzetí směnky, jakož i skutečnost, že žalovaná je autorkou mnoha knih, jak prokazuje výsledek lustrace jejího jména na internetových stránkách výše uvedený, a tudíž osobou běžně používající psací stroj, prokazují ve vazbě na psacím strojem vyplněný obsah směnky, že to byla žalovaná, kdo směnečný formulář na psacím stroji vyplnil. Nemohla proto být při připojení podpisu na směnku v omylu o tom, jakou listinu podepisuje, formát směnky je nezaměnitelný s jinou listinou a tím, co je obsahem listiny. Pokud se žalovaná dovolává svého vnitřního přesvědčení stojícímu v protikladu k obsahu směnečné povinnosti, kterou podepsáním směnky převzala, nemá tato vnitřní výhrada neprojevená při provádění právního úkonu žádný vliv na jeho platnost (viz např. posudek NS ČR ze dne 26. 9. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2637/2015, veřejně dostupný na www.nsoud.cz). Námitka ad 5b) o nedostatku vážnosti vůle a ad 5c) o jednání v omylu při podepsání směnky je proto nedůvodná, uvedl soud prvního stupně.

21. Dle § 3 odst. 1. obč. z. výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práva a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pokud bylo námitkou ad 5d) míněno, aniž by to bylo expressis verbis uvedeno, že v rozporu s dobrými mravy je uplatnění směnky u soudu, ani v tomto případě by nebylo možné této námitce přisvědčit a shledat ji důvodnou. Žalovaná, jak prokazuje propouštěcí zpráva z FTN [adresa] ze dne 17. 6. 2011 a propouštěcí zpráva ÚVN [adresa] ze dne 31. 8. 2011, byla hospitalizována nepřetržitě od 5. 6. 2011 do 31. 8. 2011 s výjimkou dnů 13. 7. - 15. 7. 2011, jak prokazuje propustka, přičemž důvodem propuštění nebyla žádost samotné žalované, ale její rodiny. Žalovaná podepsala smlouvy o darování Nemovitostí, jakož i další listiny vztahující se k [právnická osoba]., jak prokazují příslušné listiny tvořící součást spisu OS PZ, během propustky. Darovací smlouvy byly podepsány v den propuštění na Úřadu Městské části [adresa], jak prokazuje ověření pravosti podpisu žalované na darovacích smlouvách. Výpověď svědka [Anonymizováno] u OS PZ o jednání s žalovanou o darování Nemovitostí hodnotí soud jako nevěrohodnou. Jestliže, jak vypověděla [Anonymizováno], se žalovaná o darování Nemovitostí poprvé zmínila po týdnu pobytu v nemocnici, těžko svědkyně mohla s [Anonymizováno] opakovaně probírat při jeho návštěvě u ní doma darování Nemovitostí před vyhotovením smluv, ale ani po jejich vyhotovení. E-mailová zpráva ze dne 18. 6. 2011 prokazuje, že smlouvy byly připraveny k podepsání až po cca 14 denním od započetí hospitalizace žalované, která byla vyjma dvou dnů nepřetržitá, a že úmysl vydědit žalobkyni nebyl úmyslem žalované. To prokazuje i výpověď bratra žalované [Anonymizováno], jakož i samotné žalované u OS PZ o tom, že dle rodinných zvyklostí se majetek dědí až po smrti. Výpověď [Anonymizováno], výpověď žalované dne 4. 3. 2015 u OS PZ, obsah Žádosti o vrácení daru, jakož i výpověď žalobkyně prokazují, že podepsání darovacích smluv nebylo výrazem svobodné a ničím neovlivněné vůle žalované naložit za svého života s nemovitým majetkem jeho darováním druhé adoptivní dceři. Naopak žalovaná darování Nemovitostí brala úkorně jako své ožebračení a po propuštění z hospitalizace vyvíjela snahu o zvrácení stavu, tj. zrušení darování, jak prokazuje její výpověď u OS PZ dne 4. 3. 2018, výpověď žalobkyně, výpověď [Anonymizováno] a dopis ze dne 15. 1. 2013. Jestliže tato snaha nebyla úspěšná a po konzultaci s právním zástupcem žalobkyně o řešení situace, prokazované výpovědí svědka [Anonymizováno] a žalobkyně, bylo dne 10. 7. 2014 u OS PZ zahájeno řízení o neúčinnosti darovacích smluv a následně dne 22. 9. 2014 řízení o zaplacení směnky, ohledně níž vykonatelné soudní rozhodnutí je conditio sine qua non úspěšnosti žaloby na neúčinnost darovacích smluv (§ 42a odst. 1 obč. z.), nelze uplatnění směnečného nároku u soudu nahlížet jako výkon práv v rozporu s dobrými mravy. Námitku ad 5d) soud shledal nedůvodnou.

22. Nedůvodnou shledal soud i námitku ad 5e), ohledně níž co do namítané neplatnosti směnky odkazuje na odůvodnění uvedené v bodě 32, 33. Dle § 39 obč. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Jestliže předmětná směnka má náležitosti požadované ZSŠ pro platnou směnku vlastní, nemůže být neplatnou dle § 39 obč. z. Listina mající náležitosti platné směnky vlastní dle ZSŠ, nemůže sama o sobě právním úkonem, který svým obsahem nebo účelem, odporovat či obcházet zákon nebo se příčit dobrým mravům.

23. Jelikož u námitky ad 5e) je zmiňováno obcházení dědického práva žalobkyní prostřednictvím institutu směnky, lze tuto námitku nahlížet jako námitku týkající se neplatnosti dle žalované v úvahu připadajícího důvodu vystavení směnky. Žalovaná při této námitce opomíjí, že směnku vystavila ona a ne žalobkyně, proto by se obsah této námitky vztahoval k jejímu jednání a nikoli jednání žalobkyně, která směnku pouze převzala, jak prokazuje její výpověď. Žalovaná neuvádí žádné jednání, jímž by se žalobkyně měla podílet na procesu vystavení směnky, k němuž by se uvedená námitka obcházení dědického práva vztahovala. Nad rámec právě uvedeného soud poznamenává, že se jedná o pouhou obecně formulovanou domněnku žalované, která není způsobilá zpochybnit existenci její směnečné povinnosti. Tvrzení žalované, že pokud by učinila závěť s pravděpodobností hraničící s jistou by na žalobkyni nebylo v závěti pamatováno, je i při své obecnosti a podmíněnosti vyvráceno výpovědí samotné žalované u OS PZ o tom, že dle jejich rodinných zvyklostí se dědí až po smrti a výpovědí [Anonymizováno], protože ani jeden z nich o úmyslu vydědit žalobkyni nevypovídal. Naopak byla to žalovaná, kdo sua sponte uvedl u OS PZ, že žalobkyně po ní žádné peníze nežádala. Pouze v jednom jediném případě je použit ve vztahu k žalobkyni termín „vydědění“, a to v e-mailové zprávě [Anonymizováno] určené manželu obdarované dcery ještě před podepsáním darovacích smluv. Absenci úmyslu žalované vydědit žalobkyni nasvědčuje i dědická dohoda uzavřená mezi ní a jejími dcerami po smrti manžela, jak prokazuje usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 14. 10. 1997, dle níž na žalobkyni zastoupenou bratrem žalované připadla v porovnání s dědickým podílem [Anonymizováno] sice podstatně nižší částka, ale nedošlo ke vzdání se práva na dědický podíl ve prospěch žalované a [Anonymizováno], ačkoliv by tak mohlo být učiněno, když žalobkyně se osobně dědického řízení neúčastnila. V této souvislosti soud poznamenává, že vydědění zákonného dědice, jímž ve vztahu k žalované žalobkyně je, bylo do 31. 12. 2013 možné pouze za podmínek uvedených v § 469a obč. z. Nikoli však samotnou závětí, v níž by byl zákonný dědic opomenut, ale listinou o vydědění, v níž by muselo být uvedeno konkrétní jednání potomka odpovídající zákonným důvodům pro vydědění. Pokud by skutečně směnka byla žalovanou vystavena proto, aby se žalobkyni dostalo pro případ smrti žalované, nastalé do ale i po splatnosti směnky, peněžitého plnění, nejednalo by se o jednání nedovolené či odporujícím dobrým mravům, protože směnečná pohledávka, pakliže by byla do dědického řízení přihlášena, by jako dluh zůstavitele byla vypořádána dědici nabyvšími dědictví, a to dle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví (§470 obč. z.). V této souvislosti soud poznamenává, že by žalovanou uváděnou optikou „obcházení dědického práva“ bylo možno nahlížet i darování Nemovitostí druhé dceři A[Anonymizováno].

24. Námitka ad 5f) je nedůvodná, protože žalobkyně u soudu uplatnila směnečný nárok, jehož existenci prokázala platnou směnkou vlastní vystavenou žalovanou, a nikoli nárok z jinou formou učiněného příslibu peněžitého plnění. K uváděnému nedostatku kauzy, zmiňované v této námitce, soud odkazuje na bod 34. Jak již bylo uvedeno v bodě 34, nebylo povinností žalobkyně cokoli o důvodech a okolnostech vystavení směnky tvrdit a prokazovat.

25. Nedůvodnou soud shledal i námitku ad 5g) o zániku kauzy, vystavení směnky dne 20. 5. 2011 z důvodu projevu vůle žalované převést vlastnické právo ke svým Nemovitostem na [Anonymizováno], čímž žalovaná projevila vůli nepřevést tento svůj jediný hodnotnější majetek na žalobkyni, a proto projevením této nevůle zanikl její příslib poskytnout žalobkyni peněžité plnění 5 000 000 Kč. Bez ohledu na okolnosti, za nichž žalovaná podepsala darovací smlouvy ve prospěch [Anonymizováno], nelze z tohoto úkonu vyvozovat, že zanikl její směnečný závazek. Jak již bylo uvedeno výše (bod 25) k charakteru směnky, směnečný závazek je spojen trvale s listinou, v níž je obsažen, a proto trvá po dobu trvání existence směnky nebo do doby vyznačení jejího zaplacení na směnce, resp. jejího vrácení směnečnému dlužníku (čl. I. § 39 odst. 1, § 77 odst. 1 ZSŠ). Rovněž tak ze samotného aktu darování Nemovitostí, nelze vyvozovat, že došlo bez dalšího k zániku důvodu vystavení směnky. Aby tomu tak bylo, musela by žalovaná tvrdit a prokázat, že v souvislosti s vystavením směnky byla mezi ní a žalobkyní učiněna výslovná dohoda o tom, že v případě darování Nemovitostí druhé dceři, jí bude směnka vrácena nebo že ji žalobkyně neuplatní. Takové tvrzení učiněno nebylo.

26. Podle § 38 odst. 2 obč. z. je neplatným právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. Jedná se o takový stav, kdy jednající, aniž by byl soudním rozhodnutím zbaven svéprávnosti či tato omezena (§ 10 odst. 1, 2 obč. z.), není schopen v důsledku duševní poruchy posoudit následky svého jednání anebo takové jednání, s nímž je spojen vznik, změna nebo zánik jeho práv a povinností, ovládnout, případně jsou eliminovány obě složky tj., jak rozpoznávací tak ovládací. Duševní porucha je odchylkou od stavu duševního zdraví a rovnováhy. Může být způsobena rozdílnými příčinami a může trvat různou dobu podle faktoru, který ji vyvolal, může být dlouhotrvající jako důsledek duševního či jiného onemocnění nebo trvající několik vteřin či minut jako důsledek např. požití návykových látek. Bez ohledu na příčinu duševní poruchy, pod jejímž vlivem byl právní úkon učiněn, je pro posouzení, zda se jedná o platný či neplatný právní úkon rozhodné, zda vlivem duševní poruchy byly rozpoznávací a ovládací schopnosti jednajícího eliminovány zcela či pouze částečně, protože pouze absence ovládací či rozpoznávací schopnosti, případně obou, jednajícího je důvodem neplatnosti právního úkonu.

27. Lékařská zpráva FTN [adresa] ze dne 17. 6. 2011 prokazuje, že u žalované byl zjištěn takový stav postižení mozku- chronické post ischemické změny a při přijetí k hospitalizaci vyslovena diagnoza- náhlé zhoršení kognitivních funkci v terénu progredující lehké kognitivní poruchy, který svědčící o tom, že žalovaná trpěla ke dni přijetí k hospitalizaci, ale i nadále, jak prokazují lékařské zprávy z další hospitalizace, duševní poruchou. Intenzita této poruchy a její dopad na rozpoznávací a ovládací schopnosti žalované ke dni vystavení směnky bylo předmětem posouzení soudem ustanoveným znalcem z oboru psychiatrie [Anonymizováno]. Soud nechal znalecky posoudit i stav žalované ke dni, kdy podepsala smlouvy o darování Nemovitostí, za účelem zjištění případné stagnace nebo rychlosti progrese duševní poruchy. Znalec zkoumání duševního stavu žalované uzavřel, že žalovaná jak dne 20. 5. 2011, tak 13. 7. 2011 trpěla mírnou kognitivní poruchou poškozující její intelektuální a kognitivní schopnosti tak, že způsobilost žalované právně jednat byla podstatně snížena. Výslech znalce prokazuje, že u žalované se jednalo o dlouhodobý progradující stav, že nebylo lze vycházet při posouzení duševního stavu žalované v inkriminovaných dnech pouze z její soběstačnosti a orientaci ve vnějším světě.

28. Pokud jde o znalecký posudek zpracovaný [Anonymizováno], který předložila žalobkyně zřejmě jako oponentní k posudku [Anonymizováno], jedná se o znalecký posudek, který vykazuje zásadní vady a v té části, která jimi není zatížena, tj. závěr o duševním stavu žalované ke dni 20. 5. 2011 neodporuje závěru [Anonymizováno], ani ho nevyvrací. Znalkyně pouze upřednostňuje jako stěžejní a významné hledisko soběstačnosti pacienta, tedy jeho projevy ve vnějším světě. K takovému posouzení, tj. naprostému upozadění výsledků CT vyšetření mozku, nelze přitakat. Je všeobecně známou skutečností, že poškození mozku má dopad do života člověka a ve vazbě na to, jaká konkrétní část mozku je postižena se to projevuje v jeho chování.

29. Jelikož elementární součástí vůle osoby činící právní úkon je jeho schopnost přijmout na základě okolností, v nichž se nachází, rozhodnutí o svém budoucím jednání při uvědomění si jeho důsledků do jeho života, je rozhodující pro posouzení platnosti právního úkonu, zda byla kognitivní (poznávací) funkce žalované ovlivněna patologickým nálezem na mozku, zjištěným objektivní vyšetřovací metodou (CT), a v jaké míře. Nelze přehlédnout, že součástí kognitivní funkce je i schopnost porozumění a zpracování informací, rychlost myšlení, schopnost posuzování a řešení problémů, plánování, organizování (viz https:// cs.wikipedia.ogr/), tedy schopnosti, o jejichž stavu nemůže vypovídat pouze soběstačnost osoby v každodenním životě, zejména, jde-li o jednání, jehož důsledkem jsou podstatné změny v osobních či majetkových poměrech jednajícího.

30. Jestliže jsou k dispozici výsledky stavu postižení mozku žalované, které byly získány použitím nejnovější zobrazovací metody, nelze je nevzít v potaz při posuzování zdravotního stavu žalované v právně rozhodné době. Oba znalci došli ke shodnému názoru, že žalovaná trpěla mírnou kognitivní poruchou. Bez dalšího tak lze učinit závěr, že tato duševní porucha ovlivňuje kognitivní funkci. Pokud by tomu tak nebylo, nejednalo by se o duševní poruchu. [Anonymizováno] v posudku hodnotí zobrazovací metody pouze jako metody pomocné, o něž se nelze opřít při posuzování míry kognitivního postižení, protože nemusí korelovat s klinickým stavem. Ten hodnotí pouze dle vnějších projevů posuzované osobnosti. Oba znalci mohli s ohledem na v mezidobí podstatně zhoršený stav žalované vycházet pouze z lékařských zpráv a [Anonymizováno] i z obsahu soudního spisu, jehož součástí jsou i výslechy svědků jako je např. bratra žalované, který s žalovanou žil v právě rozhodné době ve společné domácnosti. Jeho výpověď o ovlivnitelnosti žalované a jejích často měněných názorech o nakládání se svým majetkem je v souladu se znaleckým posudkem [Anonymizováno], resp. jeho výpovědi o dopadech kognitivní poruchy v oblasti rozhodování a uvažování do budoucna. V této souvislosti soud prvního stupně poznamenává, že odborná literatura (např. “Mírná kognitivní porucha“ autor Česká alzheimerovská společnost - dostupné na www.Alzheimer.cz, „Alzheimerova nemoc a mírná kognitivní porucha: diagnostika a léčba“ autorů [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]., [Anonymizováno]. — [právnická osoba] v [adresa]. LF, FN, KV, Neurologická klinika [adresa] AD Centrum, Psychiatrické centrum [adresa] ze dne 7. 2. 2014 - dostupné na www.neurologiepropraxi.cz, „Mírná kognitivní porucha- víme již více?“ [Anonymizováno], Psychiatrická nemocnice v [Anonymizováno], Lékařská fakulta UP v [Anonymizováno]

31. Vady znaleckého posudku [Anonymizováno] soud spatřuje v tom, že se bez zadání objednatelem zabývá revidováním znaleckého posudku [Anonymizováno]. Znalkyně se vyslovuje ke zdravotnímu stavu žalované dne 17. 6. 2011, ačkoliv tento den nebyl v zadání znaleckého posudku jako den posouzení stavu žalované uveden. K uvedenému dni hodnotí stav žalované jako delirantní, aniž by uvedla konkrétní údaje ze zdravotnické dokumentace k tomuto dni, o které tento závěr opírá. Pouhý odkaz na důvod hospitalizace žalované a její stav při přijetí k hospitalizaci jsou nepostačující pro závěr o delirantním stavu dne 17. 6. 2011. Jak prokazuje propouštěcí zpráva FTN [adresa] ze dne 17. 6. 2011 a ÚVN [adresa] ze dne 31. 8. 2011 žalovaná se již od 5. 6. 2011 nacházela v celodenní lékařské péči, v uvedený dne byla pouze přeložena do jiného zdravotnického zařízení. Delirantní stav konstatovaný znalkyní ke dni 17. 6. 2011 by tak představoval závažné zanedbání lékařské péče o žalovanou. Znalkyně rovněž činí právní závěry o podepsání darovacích smluv žalovanou (neúčinné), které jí nepřísluší.

32. Důvod uváděný v propouštěcí zprávě FTN [adresa] ze dne 17. 6. 2011 o důvodech hospitalizace žalované celkové zhoršení stavu s kolapsem při dehydrataci a infekci močových cest, ani zdravotní potíže popisované žalovanou při přijetí nedovolují učinit závěr, že by se žalovaná v důsledku aktuálního stresoru dne 20. 5. 2011 nacházela ve stavu, v němž byly její ovládací a rozpoznávací schopnosti vymizené, protože ke zdravotním potížím u žalované došlo počátkem května 2011 a stav se po pár dnech upravil. V tu dobu přítomná mírná kognitivní porucha takový důsledek neměla, jak prokazuje znalecký posudku [Anonymizováno].

33. Judikatura NS ČR dlouhodobě zastávala právní názor, že pro právní závěr o neplatnosti právního úkonu dle § 38 odst. 2 obč. z., tj. učiněného osobou jednající v duševní poruše, která ji k tomuto právnímu jednání činí neschopnou, musí být bez pochybností prokázáno, že k jednání v takové situaci došlo (např. rozsudek NSČR ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1203/2015 či rozsudek ze dne 27. 5. 2015 sp. zn. 30 Cdo 844/2015, veřejně dostupné na www.nsoud.cz).

34. Ústavní soud se v Nálezu ze dne 20. 8. 2014 sp. zn. ÚS 173/13 (veřejně dostupný na www.usoud.cz) shledal důkazní standard používaný v judikatuře NS ČR k jednoznačnému prokázání, že jednající osoba činila právní jednání v duševní poruše, který ji k tomu činila neschopnou, nadměrně vysokým, nereflektujícím reálně existující těžkosti při dokazování. Ústavní soud vycházeje z požadavku spravedlivé rovnováhy mezi soupeřícími oprávněnými zájmy, a to ochranou osob jednajících v duševní poruše a ochranou osob, které v dobré víře vstupují do právních vztahů s těmito osobami, aniž by o duševní poruše věděly, a berouce v potaz, že žádné skutkové okolnosti, které již odezněly, nelze následně, ex post prokázat s absolutní jistotou, vyslovil závěr, že spravedlivé rovnováhy bude dosaženo „stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která jí v daný moment činila neschopnou právně jednat. “ Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudu musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy.

35. Pravděpodobnost určitého jevu představuje míru očekávání, že daný jev nastane. Pohybuje se dvěma hranicemi, z nichž jedna představuje situací, kdy určitý jev nastat nemůže, a druhá situací, kdy jev nastane vždy. V daném případě to znamená, že by muselo být prokázáno, že žalovaná se s pravděpodobností hraničící s jistotou či jí velmi blízkou mohla při vystavení í směnky nacházet ve stavu, kdy v důsledku mírné kognitivní poruchy u ní byly vymizelé rozpoznávací či ovládací schopnosti.

36. Při posouzení, zda byla dokazováním prokázána vysoká míra pravděpodobnosti, že žalovaná při vystavení směnky jednala v duševní poruše, která ji činila v ten čas neschopnou právně jednat soud vycházel nejen ze závěrů znaleckého posudku [Anonymizováno], který prokazuje podstatné snížení způsobilosti žalované právně jednat v důsledku poškození kognitivních a intelektuálních schopností rozvíjející se vaskulární demencí, ale i z výpovědi bratra žalované, svědka [Anonymizováno], který vypověděl, že žalovaná před hospitalizací v roce 2011, k níž došlo 5. 6. 2011, jak prokazuje lékařská zpráva FTN [adresa], problémy s pamětí neměla, z výpovědi žalobkyně o chování žalované při vystavení a předání směnky. Dále soud vycházel z lékařské zprávy FTN [adresa] ze dne 17. 6. 2011 prokazující, že pouze ke krátkodobému, přechodnému, zhoršení paměti a celkové dezorientaci žalované došlo po psychickém rozrušení v době 14 dnů předcházející vystavení směnky. Pakliže by se taková situace opakovala, zajisté by to žalovaná při vstupní vyšetření lékaři sdělila, to se však nestalo. Soud proto dospěl k závěru, že nebyla prokázána vysoká míra pravděpodobnosti, že žalovaná při podepisování směnky byla vlivem mírné kognitivní poruchy ve stavu, který jí činil nezpůsobilou právně jednat. Námitku ad 5b) soud shledal nedůvodnou.

37. Pokud jde o skutkový stav zjištěný vpředu [Anonymizováno], zájem na výsledku sporu o zaplacení směnky finančně profitovat.

38. Jelikož žalovaná proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesla námitky, které byly provedenými důkazy prokázány nedůvodné, soud o nich rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti.

39. O náhradě nákladů námitkového řízení, v němž byla zastoupena právním zástupcem, bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšná byla žalobkyně, proto jí náleží náhrada nákladů. Právní zástupce poskytl žalobkyni v námitkovém řízení do vydání rozsudku, který byl odvolacím soudem zrušen, celkem 11 právních úkonů hlavní právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokát. tarif (dále jen AT) při odměně za jeden úkon (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 AT) ve výši 28 380 Kč, a to za písemné vyjádření k námitkám ze dne 3. 11. 2015, účast u jednání soudu dne 1. 6. 2016, dne 12. 8. 2016, písemné vyjádření ve věci ze dne 10. 10. 2016, účast u jednání soudu dne 3. 2. 2017, dne 10. 3. 2017, písemné vyjádření ve věci ze dne 31. 10. 2017 a ze dne 16. 11. 2017, účast u jednání soudu dne 2. 3. 2018, dne 8. 6. 2018 a dne 3. 10. 2018, tj. částka 312 180 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů jejího právního zástupce v rozsahu 13 režijních paušálů po 300 Kč dle § 11 odst. 3 AT tj. částka 3 300 Kč, a náhrada za zálohu zaplacenou ve výši 7 000 Kč na náklady znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. V rámci odvolacího řízení poskytl právní zástupce žalobkyni 1 úkon hlavní právní služby dle § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání žalované), jemuž odpovídá odměna ve výši 28 680 Kč, a 3 úkony vedlejší právní služby dle § 11 odst. 2 AT (odvolání do výroku o nákladech řízení a účast u jednání odvolacího soud dne 19. 2. 2020 a 2. 3. 2020, při nichž nebylo jednáno ve věci samé), jimž odpovídá odměna ve výši 43 020 Kč. Po vrácení věci soudu prvního stupně poskytl právní zástupce žalobkyni jeden úkon hlavní právní služby dle § 11 odst. 1 AT (účast u jednání dne 27. 5. 2020), jemuž odpovídá odměna ve výši 28 680 Kč. Dále náleží žalobkyni i náhrada za hotové výdaje právního zástupce související s poskytnutými úkony právní služby v rozsahu pěti režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT). Jelikož právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, činí náklady řízení žalobkyně včetně této daně (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) částku 510 735,10 Kč.

40. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát v tomto řízení uhradil na odměně za znalecký posudek z oboru písmoznalectví po odečtení žalobkyní složené zálohy ve výši 7 000 Kč částku 6 136 Kč, na odměně za znalecký posudek z oboru psychiatrie po odpočtu zálohy složené žalovanou uhradil částku 6 523 Kč a za výslech znalce [Anonymizováno] částku 1 750 Kč. Celkem tak náklady řízení, které stát platil, činí částku 14 409 Kč. Protože žalovaná byla v námitkovém řízení neúspěšná, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení placených státem tak, jak je uvedeno ve výroku č. III. tohoto rozhodnutí.

41. Proti rozsudku se odvolala prostřednictvím právní zástupkyně žalovaná. Jako odvolací důvody uvedla odkaz na ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Uvedla, že se odvolává do všech výroků napadeného rozsudku. Namítá, že nalézací soud shledal jako nedůvodnou zásadní námitku žalované o nedostatku vážnosti vůle při vystavování směnky a uzavírá, že přestože žalovaná směnku podepsala v době, kdy sice trpěla mírnou kognitivní poruchou a nebyly její schopnosti rozpoznávací a schopnosti ovládací vymizelé a podpis směnky je tedy platným právním úkonem, na podporu tohoto názoru soud prvního stupně odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to rozsudky sp. zn. 30 Cdo 850/2013, sp. zn. 30 Cdo 1203/2015 nebo sp. zn. 30 Cdo 844/2015. Dále nalézací soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 173/2013 a shledávám, že nebyla prokázána vysoká míra pravděpodobnosti, že žalovaná při podepisování směnky byla pod vlivem mírné kognitivní poruchy ve stavu, který ji činil nezpůsobilou právně jednat. Dále soudu prvního stupně vytýká nesprávné závěry týkající se námitky „neexistence kauzy směnky“ a absolutní neplatnosti směnky z důvodu absence vážnosti vůle žalované při jejím vystavení. Soud tento závěr odůvodňuje tak, že v daném případě existoval směnečný vztah, na jehož základě byla směnka vystavená, a to vztah příbuzenský a z tohoto důvodu tedy námitku nedostatku kauzy neshledává jako důvodnou. Po prostudování shora citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a další související judikatury žalovaná konstatuje, že nalézací soud provedl hodnocení důkazů, a to především znaleckého posudku znalce [Anonymizováno] naprosto v rozporu se zásadami, které jsou uvedené a podrobně popsané ve zmiňovaných rozhodnutích dovolacího soudu, včetně nálezu Ústavního soudu. Neplatnost právního úkonu podle § 38 odst. 2 obč. z. vyžaduje bezpečné zjištění, že účastník právního úkonu nedokáže posoudit následky svého jednání nebo své jednání ovládnout je tedy vyloučeno činit závěr o jednání v duševní poruše na základě pravděpodobnosti či na základě skutkových okolností, které i přes důkazní verifikaci soudu podle § 132 a neumožňují učinit v uvedeném směru zcela jednoznačný skutkový závěr na ni lze aplikovat ustanovení § 38 odst. 2 obč. z. Dále Nejvyšší soud ve shodě se soudem ústavním uvádí, že je třeba, aby ze znaleckých posudků vyplývala a byla zodpovězena jednoznačně informace o tom, zda předmětná osoba v inkriminovaný okamžik měla a pokud ano pak, v jakém rozsahu, snížené ovládací rozpoznávací schopnosti. Nalézací soud za účelem zjištění shora uvedených informací o zdravotním stavu žalované ustanovil znalcem [Anonymizováno], který vypracoval znalecký posudek a jednoznačně odpověděl a podal informaci, že způsobil žalované právně jednat byl podstatně snížena, jak je patrno na straně 20 znaleckého posudku, kdy znalec na otázku č. 3 na straně 20, 21 znaleckého posudku „zda žalovaná byla dne 20. 5. 2011 a dne 13. 7. 2011 plně způsobilá k právním to je projevu vůle, který směřuje ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, případně nakolik byla jí způsobilost právně jednat snížená odpověděl tak, že zjištěné změny zdravotního stavu poškodili kognitivní a intelektuální schopnosti žalované, zejména úsudku a rozpoznávací funkci, a to jak ke dni 20. 5. 2011, tak i ke dni 13. 7. 2011.“ Na otázku číslo 4 „, zda žalovaná byla dne 20. 5. 2011 a 13. 7. 2011 plně způsobilá k právním úkonům, a to je projevů vůle, který směřuje ke vzniku změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, případně nakolik byla její způsobilost právně jednat snížená odpověděl znalec tak, že „posuzovaná nebyla dne 20. 5. 2011 a dne 13. 7. 2011 plně způsobilá k právním úkonům, to je projevu vůle, který směřuje ke vzniku změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují. Její způsobilost právně jednat byla podstatně snížena.“ Žalovaná soudu prvního stupně vytýká, že nalézací soud sám ustanovil znalce [Anonymizováno] za účelem vyhotovení znaleckého posudku pro posouzení zdravotního stavu žalované. Tento znalec pak učinil ve svém posudku jednoznačný závěr, že žalovaná, jak dne 20. 5. 2011 tak dne 13. 7. 2011, trpěla mírnou kognitivní poruchou poškozující její intelektuální a kognitivní schopnosti tak, že způsobilost žalované právně jednat byla podstatně snížena a změny zdravotního stavu žalované pak poškodily schopnost úsudku a schopnost rozpoznávací za této situace je podle žalované zřejmé, že závěr znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce konkrétním přesvědčivým způsobem a zcela zřetelně odpovídá soudu na jeho zadání a mimo jakoukoliv míru pravděpodobnosti či pochybnosti znalec zjišťuje, že žalovaná měla ovládací a rozpoznávací schopnosti podstatně snížené. V rámci své výpovědi před soudem prvního stupně setrval znalec na svých závěrech, které přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem obhájil, když bez pochybností uzavřel, že postižení žalované ve znaleckém posudku nazvaném samotným termínem „počátek rozvíjející se vaskulární (cévní) demence“ a „mírná kognitivní porucha“ se co do intenzity projevilo ve vztahu k závěru o tom, že v obou případech byla způsobilost žalované podstatně snížena. Již při mírné kognitivní poruše dochází k tomu, že dotyčná osoba není schopna při svém rozhodování brát v potaz své dlouhodobé závazky, uvažovat o budoucnosti z hlediska celoživotního průběhu, umí rozhodovat pouze v aktuální situaci, jako je nákup rohlíku a podobně při mírné kognitivní poruše jsou postižení velmi manipulativním ze strany svých blízkých či autorit, kterým důvěřují, neumí dělat rozhodnutí celoživotního charakteru složitější povahy.“ Podle názoru žalované nalézací soud hodnotil tento znalecký posudek jako důkaz naprosto v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a dále v rozporu s dalšími důkazními prostředky, které byly před soudem provedeny. Nalézací soud pouze uvádí jako jediný rozhodující důkaz na podporu svého názoru ohledně způsobilosti žalované výpověď [Anonymizováno], bratra žalované, který vypověděl, že žalovaná před hospitalizací v roce 2011 problémy s pamětí neměla. Tento důkaz je, dle nalézací soud, bez ohledu na závěr znaleckého posudku, natolik stěžejní, že soud má za to, že nebyla prokázána vysoká míra pravděpodobnosti vyžadovaná při podepisování směnky, byla ve stavu mírné kognitivní poruchy, který ji činil nezpůsobilou právně jednat. Nalézací soud již záměrně nehodnotí ani se důkazně nevypořádává s další výpovědí [Anonymizováno] ze dne 14. 4. 2015, který uvádí v rámci své svědecké výpovědi, že žalovaná byla v době podepisování darovacích smluv duševně oslabena. Dále svědek vypověděl, že byl přítomen tomu, když žalovanou navštívil právní zástupce žalobkyně oznámil jí, že vymyslel nějakou konstrukci, na základě které by žalobkyně mohla uspět u soudního řízení, a mělo jít o nějakou půjčku 5 000 000 Kč. Žalovaná následně svědkovi sdělila, že existuje nějaká směnka, kterou však nepodepsala. Žalovaná považuje takový závěr hodnocení důkazů za velmi nestandardní a v rozporu se zásadou rovnosti účastníků a právem na spravedlivý proces. Právě nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 173/2013, na který se nalézací soud odvolává, hovoří o použití nadměrně vysoké a důkazního standardu a tím porušení práva rovnosti účastníků a práva na spravedlivý proces. Nalézací soud ve svém rozsudku v rámci hodnocení důkazů zcela jednoznačně shora citovaný nález Ústavního soudu porušil a nerespektoval a především v daném případě neměl ani podporu v provedeném dokazování, aby dospěl ke zcela jednoznačného rozhodnutí, že žalovaná byla plně způsobilá v rozhodné době právně jednat. Soud vůbec nezdůvodnil, proč se odchýlil od odborného lékařského závěru ustanoveného znalce, že způsobilost žalované činit právní úkony byla podstatně snížena a vůbec neuvádí na základě jakých provedených důkazů dochází k opačnému odbornému závěru, že zdravotní stav žalované byl takový, že žalovanou považuje za zcela způsobilou v rozhodné době činit právní úkony. Pokud měl soud pochybnosti o věcné správnosti v řízení provedeném znaleckém posudku, mohl, případně zadat vypracování revizního znaleckého posudku, což neučinil, neboť zcela logicky tento další posudek nebylo třeba vypracovat, a to z toho důvodu, že znalec dospěl, jak již bylo shora konstatováno, k jednoznačnému závěru o zdravotním stavu žalované na tomto základě pak znalec setrval i v rámci své výpovědi u soudu. Pokud jde o námitku neexistence kauzy směnky a absolutní neplatnosti směnky z důvodu absence vážnosti vůle žalované při vystavení, tento svůj názor soud opírá o pouze jediný argument, že v daném případě mezi žalovanou a žalobkyní existoval mimosměnečný vztah, na jehož základě byla směnka vystavena, a to vztah příbuzenský. Takovýto závěr nalézacího soudu je naprosto irelevantní a dle názoru žalované zcela neudržitelný. V daném případě byla směnka neplatná, neboť žalovaná v době jejího vystavení a podpisu byl zcela nezpůsobilá uzavírat jakýkoliv právní úkon s ohledem na její zdravotní stav, který byl podrobně přezkoumáván ustanoveným znalcem [Anonymizováno], který dospěl k jednoznačnému závěru, že způsobil žalované právně jednat měla byla v rozhodné době podstatně sníženu. Dále v odvolání uvádí, že z provedeného dokazování, zejména z tvrzení samotné žalobkyně ve spojení s jejími tvrzeními a skutečnostmi zjištěnými soudem ze spisu Okresního soudu [adresa] č. j. 5 C 329/2014 bylo jednoznačně prokázáno, že k vystavení směnky došlo výlučně z důvodů „vytvoření fiktivní směnečné pohledávky“, již nemá oporu v hmotném právu, která mu měla sloužit k vymáhání tohoto neexistujícího nároku a jeho následnému uspokojení z prodeje nemovitosti, která žalovaná darovala své dceři [Anonymizováno]. Na základě směnky mělo dojít ke vzniku peněžitého dluhu žalované vůči žalobkyni, který ve skutečnosti nikdy nevznikl a neexistoval, což prokazuje důvodnost vznesené námitky neexistence kauzy směnky. Žalovanou předestřený skutkový a právní závěr vychází z tvrzení samotné žalobkyně, která k okolnostem vzniku směnky výslovně uvedla, že důvodem vystavení směnky bylo zajištění materiálních potřeb do budoucna a z majetku žalované s ohledem na její neuspokojivé materiální, bytové a výdělkové poměry. Takto vytvořený ryze fiktivní směnečný nárok, jemuž nekoresponduje žádný reálný dluh, nemá oporu v zákoně a nelze ji proto platně zajistit směnkou. V závěru pak připomíná výpověď žalované v řízení o neúčinnost darovací smlouvy vedeném u Okresního soudu [adresa]-západ týkající se okolností se vznikem směnky, kde uvedla: „Nevím kdo to byl, na základě kterého jsem se měla zavázat vyplatit žalobkyni 5 00 000 Kč. To je zcela absurdní, protože takové peníze jsem nikdy neměla a hodnotou nemovitosti nedokážu odhadnout, šlo zcela o nelogický nesmysl, abych někomu přislíbila 5 000 000 Kč, které jsem nikdy neměla.“ I z tohoto prohlášení, uvádí dále právní zástupkyně žalované, je patrno, že žalovaná byla ze strany žalobkyně manipulována k učinění právního úkonu směřujícího k podpisu směnky, na základě které se zavázala k platbě 5 000 000 Kč, které nikdy od žalobkyně neobdržela, ani neměl k dispozici. Žalobkyně naprosto prokazatelně zneužila špatný zdravotní stav žalované k podpisu směnky, která neměla žádnou hmotněprávní kauzu, to vše za situace kdy, jak již bylo shora podrobně rozebráno, a rozpoznávací ovládací schopnosti žalované byly podstatně sníženy. Na základě uvedeného žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil a směnečný platební rozkaz vydaný Městským soudem v Praze dne 17. 8. 2015, č. j. 47 Cm 248/2016-42, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 9. 2015, č. j. 47 Cm 248/2014-89 zrušil. Zároveň požaduje náhradu nákladů odvolacího řízení.

42. Žalobkyně podala k odvolání žalované vyjádření ze dne 4. 8. 2020, ve kterém reagoval v bodech na jednotlivé části písemného odvolání žalované:

- (k odstavci 1 podaného odvolání) žalobkyně nesporuje závěr soudu prvního stupně, že směnečný platební rozkaz byl ponechán v platnosti;

- (k odstavci 2)nalézací soud se velmi podrobně zabýval vznesenými připomínkami a argumenty obou účastníků sporu. Pokud jde o otázku revizního znaleckého posudku, když byla otevřena otázka dvou znaleckých posudků s opakovaným požadavkem na ustanovení znalce, který by vyhotovil revizní znalecký posudek, k čemuž jsou s poukazem na nadbytečnost nevyhověl;

- (k odstavci 3) podle žalované soud správně zhodnotil otázku důvodnosti uplatněných námitek v tvrzené neexistenci kauzy směnky a absolutní neplatnosti směnky. S odůvodněním prvoinstančního soudu se žalobkyně bezezbytku ztotožňuje;

- (k odstavci 4) s názorem žalované, že nalézací soud provedl hodnocení důkazů, včetně hodnocení posudku vyhotoveného znalcem [Anonymizováno] v rozporu se zásadami v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a nálezem Ústavního soudu žalobkyně nesouhlasí. Podání žalované se jedná jako nepřiléhavý výklad nerespektující další prvoinstančním soudem provedené důkazy, na které tento řádně odkázal a vyložil je jednotlivě i ze vzájemných souvislostech;

- (k odstavci 5) prvoinstanční soud hodnotil znalecký posudek ve spojení s ostatními provedenými důkazy pouze tak mohl směřovat k dosažení nevyvratitelná skutkového závěru tedy, aniž by bylo nutno aplikovat § 38 odst. 2 občanského zákoníku. Znalecký posudek [Anonymizováno] není samo o sobě nadřazený a „nevytěsňuje“ svým obsahem důkazy provedené, neopomenutelné a významné pro úplné zjištění skutkového stavu;

- (k odstavci 6) k otázce aplikace § 38 odst. 2 obč. z. žalobkyně odkázala na předchozí část svého vyjádření;

- (odstavci 7) jednoznačné zodpovězení otázky, zda předmětná osoba v inkriminovaný okamžik měla a pokud ano, v jakém rozsahu, snížené ovládací rozpoznávací schopnosti je velmi obtížné. Podle žalobkyně se prvoinstanční soud s tímto vyrovnal standardním postupem a logickou přesvědčivostí;

- (k odstavci 8) žalobkyně se dále zmiňuje o původně ustanoveném soudním znalci [Anonymizováno], který byl nahrazen znalcem [Anonymizováno], který předtím žalovanou posuzoval pro účely soudního řízení o omezení svéprávnosti. Žalobkyně neměla možnost účinně vznést námitku. O důvodnosti takové námitky se žalobkyně přesvědčila, když tentýž trest jím údajně provedený, jím byl proveden opakovaně se značným časovým odstupem a značným bodovým rozdílem. Oproti dvou bodům se 30 možných žalovaná skórovala body 14, před psychologem [Anonymizováno], a to když odmítla 2 poslední úlohy dokončit z důvodu pohybové indispozice;

- (k odstavci 9) žalobkyně se ztotožňuje s názorem předneseným soudem prvního stupně;

- (k odstavci 10) podle žalobkyně je znalec [Anonymizováno] nevěrohodný, v tomto je žalobkyně ve shodě s [Anonymizováno]. [Anonymizováno];

- (k odstavci 11) bez komentáře;

- (k odstavci 12) žalobkyně nesdílí názor, že znalec [Anonymizováno] přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem obhájil;

- (k odstavci 13) hodnocení znaleckého posudku [Anonymizováno] je uvedeno výše. Žalobkyně odmítá tvrzení žalované, že tento důkaz prvoinstančním soudem byl hodnocen v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, navíc i v rozporu s dalšími důkazními prostředky. Žalobkyni uniká důvod, pro který by se měl prvoinstanční soud v nadbytečné míře zabývat se otázkou míry duševního oslabení žalované v okamžiku, kdy podepisovala darovací smlouvy, kterými převáděla své nemovitosti na druhou adoptivní dceru [Anonymizováno]. K tomu došlo během hospitalizace žalované pro zdravotní příhodu. Žalovaná byla odvezena za účelem dosažení jejího ověřeného podpisu. Jednalo se o situaci zcela nesrovnatelnou s tím, kdy sama na psacím stroji vypsala předmětnou směnku a podepsala ji. Poté eskalovaly její zdravotní obtíže, a tak byla urychleně vrácena zpět do nemocnice. Žalovaná si nesprávně, tendenčně vykládá zásadu rovnosti účastníků i právo na spravedlivý proces;

- (k odstavci 14) ohledně neexistence kauzy směnky žalobkyně odkazuje na své podání, které je součástí spisu, kde se s tímto vyrovnává citací z odborné literatury;

- (k odstavci 15) dle názoru žalobkyně se prvoinstanční soud uplatněnými námitkami vyrovnal a toto žalovaná nyní zpochybňuje; nechť uvede, proč nyní vznesenou výtku neuvedla do protokolu;

- (k odstavci 16) otázku způsobilosti žalované k vystavení a podpisu směnky prvoinstanční soud dostatečně zdůvodnil;

- (k odstavci 17) u žalované se jedná o argumentaci tzv. za každou cenu. O žádnou fiktivní směnečnou pohledávku se nejednalo a nejedná. Žalovaná vystavila o své vůli žalobkyni, dceři, bez toho, že by se jednalo o dluh, jak je chybně tvrzeno v dřívějším podání právní zástupkyní, opatrovníkem;

- (k odstavci 18) výpověď žalované byla učiněna se značným časovým odstupem od okamžiku, kdy vystavila a podepsala předmětnou směnku. Podle názoru žalobkyně, žalovaná u Okresního soudu pro Prahu západ vypovídala ve stresu, způsobeném přítomností Aleny Slezákové, která ji připravila o nemovitý majetek, vedla k negativní výpovědi vůči žalobkyni a která ji ve svém zájmu (a o neúčinnosti darovacích smluv) instruovala;

- (k odstavci 19) tvrzení manipulace k sepsání směnky a k jejímu podpisu je účelovou, nepodloženou spekulací. Nicméně je pravdou, že žalovaná měla před převodem nemovitostí na Alenu Slezákovou, majetek výrazně vyšší hodnoty, než jak je vypsáno na směnce;

- (k odstavci 20) tvrzení právní zástupkyně (opatrovníka) žalované by obstálo, pokud by bylo spojeno s osobou Aleny Slezákové, nikoliv žalobkyně. K tomu obsahuje spis dostatek důkazů.

43. V závěru žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze jako správný potvrdil a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení.

44. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení jemu předcházející podle § 211, § 205, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. při jednání. Podle § 212a odst. 1 o. s. ř. lze rozsudek přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud po projednání odvolání dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Odvolací soud vycházel z provedených důkazů a z nich učiněných zjištění o skutkovém stavu, jak byly učiněny soudem prvního stupně. Dokazování neopakoval ani nedoplňoval.

45. Podstatou předmětného sporu o zaplacení směnky je v prvé řadě posouzení, zda žalovaná dne 20. 5. 2011 byla plně způsobilá k právním úkonům, tedy zda mohla platně vyhotovit a podepsat předmětnou směnku. Jedná se o směnku vlastní vystavenou v Praze dne 20. 5. 2011, která obsahuje jednoznačný závazek uhradit směnečnou sumu 5 000 000 Kč dne 31. 12. 2012 [Anonymizováno], r. č. [RČ], bytem [adresa], bez protestu, směnka je splatná v [Anonymizováno], [Anonymizováno], u [Anonymizováno], r. č. [RČ] [adresa].

46. Podle § 34 oz právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují. Aby projev vůle mohl vyvolat právními předpisy předpokládaný následek, musí vůle splňovat základní zákonem stanovené předpoklady, kterými podle § 37 odst. 1 oz je, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Vyřešení této základní otázky pak teprve umožňuje právní úkon posuzovat podle kritérii zákona směnečného a šekového.

47. Soud prvního stupně tímto směrem postupoval, když na základě lékařských zpráv Fakultní [Anonymizováno] nemocnice s poliklinikou (dále FTN [adresa]) popisujících stav žalované v době, kdy se u ní projevilo zhoršení zdravotního stavu (zejména ve schopnosti rozpoznávací, zhoršení paměti, v celkové dezorientaci, zhoršení komunikace, vertigo a brnění hlavy) v návaznosti na kolaps vyvolaný dehydratací a močovou infekci, v době zhruba měsíc před hospitalizací, ke které došlo ve dnech od 5. 6. do 17. 6. 2011, tedy někdy kolem 5. 5. 2011. K podpisu sporné směnky mělo dojít dne 20. 5. 5011. V době hospitalizace se žalovaná podrobila CT mozku, Neurologickému konsiliu a vyšetření EEG.

48. K další hospitalizaci došlo ve dnech 18.9 do 26. 9. 2011 ve FTN [adresa], I. Interní klinika z důvodu zhoršení celkového stavu žalované pro vertigo, dehydrataci a kolaps. Po úpravě stavu byla žalovaná se souhlasem rodiny předána do domova ošetřovatelské péče.

49. Vzhledem ke složitosti posouzení stavu žalované, s ohledem na potřebu odborných znalostí z oblasti zdravotnictví, odvětví psychiatrie, soud prvního stupně zadal zpracování znaleckého posudku [Anonymizováno], který znalecký posudek podal dne 26. 9. 2017, přičemž znaleckým úkolem bylo odpovědět na odborné otázky určené soudem prvního stupně, a to: 1. Zda zdravotní stav žalované, jak je zaznamenáno výsledky odborných vyšetření provedených 17. 6. 2011 ve Fakultní nemocnici a po 17. 6. 2011 v Ústřední vojenské nemocnici [Anonymizováno] nasvědčuje degenerativnímu nebo jiném onemocnění či nikoliv, 2. zda v případě, že se jedná o změny svědčící pro onu noc se tyto mohly vyskytovat již dne 20. 5. 2011, 3. zda, případně jak, mohli zjištěné změny zdravotního stavu poškodit kognitivní a intelektuální schopnosti žalované zejména schopnost úsudku a rozpoznávací funkci, a to jak ke dni 20. 5. 2011, tak ke dni 13. 7. 2011, 4., zda žalovaná byla dne 20. 5. 2011 a dne 13. 7. 2011 plně způsobilá k právním úkonům, to je projevu vůle, který směřuje ke vzniku změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují, případně nakolik byla její způsobilost právně jednat snížená.

50. V části IV znalec na zadané otázky odpověděl následovně: k otázce 1) - Zdravotní stav žalované, tak jak je zaznamenán výsledky odborných vyšetření provedených k 17. 6. 2011 ve fakultní nemocnici a po 17. 6. 2011 Ústřední vojenské nemocnici [Anonymizováno] nasvědčuje degenerativním onemocněním mozku popsanému výše – jednalo se o počátek rozvíjející se vaskulární demence; k otázce 2) - ke dni 20. 5. 2011 byla přítomna výše uvedená choroba ve stadiu tzv. mírné kognitivní poruchy (Kognitivní poruchy, symptomy a léčba, www.alzheimer - mírná kognitivní porucha, znalecký posudek [Anonymizováno], str. 19: mírná kognitivní porucha je poruchou poznávacích funkcí (prostor, paměť, orientace, kvalita a výkonnost myšlení, psychomotorické tempo, ale i úsudek a jiné) která dosud nedosahuje hloubky ani intenzity demence. Prognostický až 80 % nemocných během několika let progreduje do plné demence, a tak tomu bylo i v tomto případě. Typické je poškození paměti, zejména vštípivost a retence novopaměti, schopnosti zacílit, udržet a distribuovat pozornost, zpomalení psychomotorického tempa, emoční labilita, afektivní zkreslení obsahu myšlení, instabilita nálady, narušení kvality a výkonnosti myšlení a zejména úsudku. Přítomna je nevýpravnost, zabíhavost a ulpívavost v myšlení, racionální složka je potlačena. Je přítomná zřetelná tendence jednat neočekávaně a bez uvážení následků. Dochází ke snížení schopnosti ovládat svoje emoční rozpoložení a k narušení úsudku a citovanému zkreslení uvažování. Jednání postižených bývá nedostatečně racionální, poškozující jejich primární, nedostatečně promyšlené uvažování. Je typické rozhodování na základě aktuálního stavu či situace, s ignorancí dlouhodobých potřeb či zájmů a nerespektování celoživotně vytváření citových vazeb. Dotčené osoby jsou výrazně manipulovatelné – ovlivnitelné jsou jednak osobami a formální či neformální autoritou s citovými vazbami, ale i situací, které nemusí plně porozumět. - znalecký posudek str. 19). K otázce 3) - zjištěné změny zdravotního stavu poškodili kognitivní a intelektuální schopnosti žalované, zejména schopnost úsudku a rozpoznávací funkci, a to jak ke dni 20. 5. 2011 tak ke dni 13. 7. 2011, k otázce 4) - posuzovaná nebyla ve dnech 20. 5. 2011 a dne 13. 7. 2011 plně způsobilá k právním úkonům to je projevu vůle, který směřuje ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem vůle spojují. Její způsobilost právně jednat byla podstatně snížena.

51. Žalobkyně následně do spisu založila dne 21. 2. 2018 znalecký posudek [Anonymizováno], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie. Znalkyni byly položeny obdobné otázky jako znalci, zejména posouzení zdravotního stavu žalované ke dni 20. 5. 2011 a ke dni 13. 7. 2011 při zohlednění výsledků vyšetření provedených Ústřední vojenskou nemocnicí. Závěry posudku jsou popsány v bodě 24 odůvodnění rozsudku.

52. Soud prvního stupně následně znalce [Anonymizováno] vyslechl. Při výslechu znalec potvrdil svoje závěry obsažené v písemně zpracovaném posudku. Znalec při výslechu mimo jiné uvedl, že nelze v daném případě souhlasit se závěrem oponentního posudku [Anonymizováno], o tom, že žalovaná k datu 17. 6. 2011 byla v delirantním stavu, neboť jak výsledky vyšetření, tak následný stav, zjištěný osobní návštěvou žalované svědčí ve prospěch toho, že se jednalo o pokračující demenci. Tedy o dlouhodobý proces onemocnění mozku. Poukázal na to, že vyšetření CT prokázalo jednoznačně atrofii mozku, což je dlouhodobý proces, než takto vyšetřovací metodou zachycen.

53. Pokud jde o test MMSE (znalec se vyjadřuje ke zprávě ze dne 25. 3. 2018 o testu MMSE, který provedl se žalovanou [Anonymizováno] psycholog), který znalec se žalovanou prováděl 31. 7. 2017, bylo dosaženo pouze dvou bodů. Čtrnáct bodů 14 je již zjevná demence. K tomu uvedl, že test MMSE obsahuje 30 otázek typu Kde jste? Kdo jste? Jak se jmenujete? a podobně a žalovaná dosáhla dvou bodů. Dále uvedl, že test MMSE je zásadní i orientační, představuje zlatý standard, který je rychlý a nejvíce vypovídá o stavu vyšetřovaného. Výsledek CT vyšetření je zásadní, protože jednoznačně prokazuje atrofii mozku, tj. jeho poškození a musíme se s tím proto vyrovnat. Dále uvádí, že probíhající atrofie mozku byla neustálá, bez ohledu na to, zda na paní žalovanou působil stresory, ať už emocionálního či podobného rázu. Takový stresor pouze umožňoval zvýraznění projevů choroby navenek. Pokud jde o atrofii, což představuje odumření nervových buněk, jedná se o proces nevratný. Jakmile dochází ale k masovému úmrtí buněk, tak tam už je to zjevné i v dopadech na projevy pacienta v každodenním životě. Tzv. lucidní okamžiky, o nichž rádi hovoří právníci, medicína nezná. Z pohledu medicíny se jedná o chorobný stav, když někdy v důsledku příznivých podmínek jsou příznaky mírnější někdy výraznější. Máme na to vliv, zda se pacient dobře vyspí, zda je rozrušený, zda se napije atd. K dotazu zástupce žalobkyně, z čeho jsou vyvozovány a z jakých konkrétních záznamů v dokumentaci závěry o zhoršení kognitivních funkcí učinil, znalec uvádí, že celou dokumentaci, včetně soudního spisu, musí hodnotit v celém rozsahu to jako celek i co do jednotlivostí zpráv. Některá zjištění mají pro konečný znalecký závěr vyšší váhu, některá nižším, hodnocení získaných poznatků je přitom nutné zobrazit nejen odbornost znalce, ale i jeho zkušenost. V závěru znalec uvedl, že k podanému znaleckému posudku nemá nic, co by na jeho závěrech měnil.

54. Pod bodem 29 odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že k posouzení zdravotního stavu žalované soud ustanovil znalcem [Anonymizováno], který byl ustanoveným znalcem v řízení ve věci svéprávnosti žalované. K zadání revizního znaleckého posudku soud prvního stupně, jehož zpracování navrhovala žalobkyně, nepřistoupil, když dospěl k závěru, která z jejích podání sledovala potvrzení znaleckého posudku [Anonymizováno]. Ta při posuzování zdravotního stavu žalované favorizovala soběstačnost žalované a upozaďovala stav mozku zjištěný pomocí moderní zobrazovací metody CT. Žalobkyně poukazovala na to, že CT nebylo provedeno na lačno. To by však mohlo mít význam pouze v případě, že vyšetření CT metodou posuzovalo patologii dutých orgánů. Na CT metodou zjištěnou korovou atrofii mozku s dilatací komorového systému, nemohlo mít vliv, zda vyšetření je provedeno na lačno či nikoli.

55. V bodě 45 soud prvního stupně uvedl k posudku [Anonymizováno], který byl předložen jako oponentní posudek k posudku [Anonymizováno], že se jedná o posudek, který vykazuje zásadní vady a v části, která jimi (vadami) není zatížena, tj. závěru o duševním stavu žalované ke dni 20. 5. 2011, neodporuje závěrům [Anonymizováno] ani je nevyvrací. Znalkyně upřednostňuje jako stěžejní a významné hledisko soběstačnosti pacienta, tedy jeho projevy ve vnějším světě. Se zásadním upozaděním výsledků zobrazovací metody CT však nelze souhlasit. [Anonymizováno] v posudku hodnotí zobrazovací metody jako pomocné, o které se nelze opřít při posuzování míry kognitivního poškození, když podle jejího názoru míra postižení nemusí korelovat s klinickým stavem. V bodě 48 soud prvního stupně vysvětlil, v čem podle něho zejména spočívají vady posudku [Anonymizováno]

56. Posouzení stavu žalované jako osoby trpící mírnou kognitivní poruchou ve vztahu k právním úkonům se soud prvního stupně věnuje v bodech 46 a 47. V těchto bodech soud prvního stupně uvedl, že vzhledem k tomu, že elementární součástí vůle osoby činící právní úkon jeho schopnost přijmout na základě okolností, v nichž se nachází, rozhodnutí o svém budoucím jednání při uvědomění si jeho důsledků do jeho života, je rozhodující pro posouzení platnosti právního úkonu, zda byla kognitivní funkce žalované ovlivněna patologickým nálezem mozku zjištěným objektivní vyšetřovací metodou CT a v jaké míře. Nelze přehlédnout, že součástí kognitivní funkce je i schopnost porozumění a zpracování informací, rychlost myšlení, schopnost posuzování řešení problému k plánování a organizování, tedy schopností o jejich stavu nemůže vypovídat pouze soběstačnost osoby v každodenním životě, zejména jde-li o jednání, jehož důsledkem jsou podstatné změny v osobních či majetkových poměrech jednajícího. Bez dalšího lze tedy učinit závěr, že tato duševní porucha ovlivňuje kognitivní funkci, uvedl soud prvního stupně.

57. V bodě 51 odůvodnění soud prvního stupně odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. 173/13, ve kterém se Ústavní soud zabývá otázkou dokazování míry duševní poruchy v době, kdy její důsledky odezněly. Podle Ústavního soudu nelze skutkové okolnosti, které již odezněly, prokázat s absolutní jistotou a vyslovil závěr, že spravedlivé rovnováhy bude dosaženo stanovením „vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou činit právní jednání.“.

58. Ve článku 53 soud prvního stupně si klade otázku, zda byla dokazováním prokázána vysoká míra pravděpodobnosti, že žalovaná v době podpisu směnky jednala v duševní poruše, která ji činila v rozhodné době neschopnou právně jednat. Soud prvního stupně následně uvedl, že vycházel jednak ze znaleckého posudku znalce [Anonymizováno], který prokazuje podstatné snížení způsobilosti právně jednat v důsledku poškození kognitivních a intelektuálních schopností rozvíjející se vaskulární demence, z výpovědi bratra žalované, svědka Hostaši, že před hospitalizací v roce 2011 žalovaná neměla žádné problémy s pamětí a z výpovědi žalobkyně o chování žalované při vystavení směnky a ze zprávy FTN [adresa] ze dne 17. 6. 2011, že ke zhoršení paměti došlo pouze po přechodnou dobu po psychické poruše v době 14 dnů předcházející vystavení směnky.

59. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného uzavřel, že nebyla prokázána vysoká míra pravděpodobnosti, že žalovaná v době podpisu směnky byla vlivem mírné kognitivní poruchy ve stavu, který ji činil nezpůsobilou právně jednat. Na základě uvedeného po posouzení všech námitek žalované soud prvního stupně rozhodl tak, že se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti.

60. S tímto závěrem se odvolací soud neztotožnil. Aniž by opakoval dokazování výše uvedenými důkazy, dospěl k závěru, že z obsahu znaleckého posudku znalce [Anonymizováno] a ze závěrů posudku jednoznačně vyplývá, že se jedná o dlouhodobý stav, který se navenek projevil při působení stresorů jako významné zhoršení kognitivních funkcí. Zároveň byla diagnostikována korová atrofie s dilatací komorového systému, chronické post ischemické změny v bílé hmotě a při frontálních rozích při AS cerebrii. Za rozhodující argument proti závěru soudu prvního stupně odvolací soud považuje oddíl III posudku [Anonymizováno], kde se uvádí, že při vlastním znaleckém psychiatrickém vyšetření bylo patrné organické postižení řady duševních funkcí, způsobené plně rozvinutou demencí, jedná se o vaskulární formu. Vlivem cévních změn dochází k nedokrevnosti mozku úbytku nervové tkáně a tedy i k nevratnému narušení duševních schopností. Typická je poškození v paměti, zejména vštípil dosti retence novou paměti, schopnost zacílit, udržet a distribuovat pozornost, zpomalení psychomotorického tempa, emoční labilita, instabilita nálady, narušení kvality a výkonnosti myšlení a zejména úsudku. Z psychiatrického hlediska není a nikdy nebude schopna ani těch nejzákladnějších právních úkonů. Přítomné onemocnění, které má od svého vzniku stálý ráz s postupným rozvojem. Léčbou lze pouze v některých případech zpomalit rozvoj onemocnění. V daném případě jedeme se již plně rozvinuta a došlo k podstatné a nevratné ztrátě paměti, pozornosti, výkonnosti myšlení a dalších poznávacích funkcí. Posuzovaná nyní již není a nikdy už nebude schopna samostatně jednat, a to ani v běžných záležitostech každodenního života. Posuzovaná nyní již není a nikdy už nebude schopna samostatně nakládat s finančními prostředky, do žádné výše, nemůže spravovat své jmění, aniž by hrozila závažná újma, v žádném rozsahu. K věci samé pak znalec uvádí, že nejblíže k inkriminovanému datu 20. 5. 2011, když došlo údajně k sepsání směnky je hospitalizace na interní klinice Fakultní [Anonymizováno] nemocnice ve dnech 5. 6. až 17. 6. 2011 pro kolaps při dehydrataci a infekci močových cest. Výslovně je zde uvedeno, že před měsícem tedy orientačně 5. 5. 2011 došlo po silném psychickém rozrušení ke zhoršení paměti, a celkové dezorientaci, narušení komunikace, k rozvoji závrati, zhoršení sluchu, brnění hlavy. Na základě výše uvedeného, zejména z vyšetření CT mozku s chronickými degenerativními změnami a z nálezu při hospitalizaci 16 dnů poté lze uzavřít na forenzně podstatnou přítomnost kognitivní poruchy to je narušení poznávacích funkcí v inkriminované době 20. 5. 2011. Mírná kognitivní porucha je porucha poznávacích funkcí (pozornost, paměť, orientace, kvalita a výkonnost myšlení, psychomotorické tempo, ale i úsudek), která doposud nedosahuje hloubky ani intenzity demence. Na základě výše uvedeného pak znalec odpověděl na zadané znalecké otázky, jak bylo již uvedeno shora. Podle odvolacího soudu, na rozdíl závěrů soudu prvního stupně, je odvolací soud jednoznačně přesvědčen, že znaleckým posudkem [Anonymizováno] bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti prokázáno, že žalovaná při podpisu směnky jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou činit právní jednání, a to ve smyslu závěrů výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. 173/13. K tomu je třeba ještě zdůraznit, že uvedený nález Ústavního soudu cílí zejména na situaci, kdy možná neschopnost činit právní úkony odezněla. V daném případě však s nevelkým časovým odstupem od 20. 5. 2011 jednoznačně zjištěná mírná kognitivní porucha pregradovala. Tím jsou podle odvolacího soudu závěry znaleckého posudku [Anonymizováno] jednoznačnější. Podle názoru odvolacího soudu argumentace soudu prvního stupně, že svědek [Anonymizováno] vypověděl, že žalovaná před hospitalizací v roce 2011 žádné problémy neměla a výpověď žalobkyně o tom, jak se žalovaná chovala při vystavení a předání směnky, čímž došlo ke snížení „vysoké míry pravděpodobnosti“ že žalovaná při podpisu směnky jednala v duševní poruše, neobstojí proti závěrům znalce odborníka na psychiatrii. Svědek [Anonymizováno] pouze uvedl, že žalovaná neměl problémy s pamětí, což samo o sobě nevyvrací, že by žalovaná v této době trpěla mírnou kognitivní poruchou, jejíž prokázání vyžaduje řadu odborných vyšetření, včetně CT mozku a výpověď žalobkyně o chování žalované v době vyplnění a podpisu směnky nemůže vyvrátit sama o sobě závěry znaleckého posudku. Odvolací soud znovu připomíná definici mírné kognitivní poruchy: mírná kognitivní porucha je poruchou poznávacích funkcí, která dosud nedosahuje hloubky ani intenzity demence. Afektivní zkreslení obsahu myšlení, instabilita nálady, narušení kvality a výkonnosti myšlení a zejména úsudku. Je přítomná zřetelná tendence jednat neočekávaně a bez uvážení následků. Dochází ke snížení schopnosti ovládat svoje emoční rozpoložení a k narušení úsudku a citovanému zkreslení uvažování. Jednání postižených bývá nedostatečně racionální, poškozující jejich primární, nedostatečně promyšlené uvažování. Je typické rozhodování na základě aktuálního stavu či situace, s ignorancí dlouhodobých potřeb či zájmů a nerespektování celoživotně vytváření citových vazeb. Dotčené osoby jsou výrazně manipulovatelné – ovlivnitelné jsou jednak osobami a formální či neformální autoritou s citovými vazbami.

61. Na základě předestřených závěrů odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně není správný, a proto ho podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

62. Pro úplnost je třeba ještě doplnit, že při jednání dne 24. 2. 2020 právní zástupce žalobkyně doplnil do spisu listiny týkající se struktury orgánů Městské části [adresa], ze kterých vyplývá, že tato Městská část má právní oddělení, které může, podle názoru žalobkyně, zajistit právní službu opatrovníka a vyslovil názor, že za této situace by odvolací soud neměl žalované přiznat náhradu nákladů opatrovníka žalované. Vzhledem k tomu, že se ze spisu podává, že Městská část [adresa] opatrovníkem žalované nebyla, odvolací soud se touto námitkou dále nezabýval.

63. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (za řízení před soudem prvního stupně a za řízení odvolací) odvolací soud přiznal náhradu úspěšné žalované. Jedná se o náhradu nákladů v plné výši (náhrada za plný úkon činí 28 380 Kč) za dále uvedené úkony v řízení před soudem prvního stupně: převzetí právního zastoupení advokátem [Anonymizováno] a sepis námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, účast na jednání dne 1. 6. 2016 trvající déle než dvě hodiny, účast na jednání dne 12. 8. 2016, dne 3. 2. 2017, dne 10. 3. 2017, dne 2. 3. 2018, dne 8. 6. 2018 (výslech znalce [Anonymizováno]), účast na jednání dne 3. 10. 2018 podle § 11 odst. 1 písm. a), g) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (advokátní tarif, dále jen AT), celkem za deset úkonů právní služby, dále se jedná o náhradu za deset režijních paušálů podle 13, odst. 1 a 4 AT ve výši 3000 Kč, náhradu DPH ve výši 60 228 Kč, celkem 347 228 Kč.

64. Za odvolací řízení žalované přísluší náhrada za 7 úkonů právní služby za plnou odměnu: převzetí zastoupení a sepis odvolání žalované, doplnění odvolání právní zástupkyní ustanoveného opatrovníka žalované na č. l. 528 spisu, druhé doplnění odvolání žalované na č. l. 559 spisu, vyjádření žalované k výzvě soudu na č. l. 571, účast na jednání 19. 2. 2020 trvajícím déle než dvě hodiny na č. l. 567 spisu podle § 11 odst. 1 písm. g) a d) AT, celkem za 7 úkonů právní služby po 28 380 Kč a náhradu za 3 úkony v poloviční sazbě 14 190 Kč (sdělení k výzvě soudu na č. l. 506 spisu, vyjádření k odvolání žalobkyně do usnesení o nákladech řízení na č. 544, účast na vyhlášení usnesení dne 2. 3. 2020), dále náhradu za 10 režijních paušálů podle § 13, odst. 1 a 4 AT ve výši 3 000 Kč a náhradu DPH ve výši 50 660,19 Kč, a náhradu soudního poplatku za odvolání ve výši 250 834 Kč + 291 900,40 Kč, celkem 542 734 Kč.

65. Za další řízení před soudem prvního stupně po zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení náleží žalované náhrada za dva úkony právní služby – vyjádření k věci samé na čl. 598 a účast na ú.j. dne 27. 5. 2020, náhrada za dva úkony po 28 380 Kč, náhrada za 2 režijní paušály po 300 Kč a náhrada DPH 12 045,60 Kč, celkem 69 405,60 Kč.

66. Na nákladech druhého odvolacího řízení náleží žalované částka 69 405,60 Kč sestávající z náhrady za jeden úkon právní služby – účast na ú.j. před odvolacím soudem dne 24. 2. 2021 ve výši 28 380 Kč a náhrada za jeden režijní paušál 300 Kč a DPH 6 022,80, celkem 34 702,80 Kč.

67. Celkem náhrada nákladů řízení činí 994 070,40 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna uhradit náhradu nákladů řízení advokátce žalované.

68. Pokud jde o náhradu nákladů řízení státu, které vynaložil, je žalobkyně povinna nahradit podle § 148 odst. 1 o. s. ř. České republice na účet Městského soudu v Praze náhradu nákladů řízení státu ve výši 14 776,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. Stát v tomto řízení uhradil na odměně za znalecký posudek z oboru písmoznalectví po odečtení žalobkyní složené zálohy ve výši 7 000 Kč částku 6 136 Kč, na odměně za znalecký posudek z oboru psychiatrie po odpočtu zálohy složené žalovanou ve výši 1 000 Kč uhradil částku 6 523 Kč a za výslech znalce [Anonymizováno] částku 1 750 Kč + 367,50 Kč DPH, jak bylo o náhradě za výslech znalce pravomocně rozhodnuto v usnesení č. j. 47 Cm 248/2014-397 ze dne 8. 6. 2018. Celkem tak náklady řízení státu činí 14 776,50 Kč. Protože žalobkyně byla v námitkovém řízení neúspěšná, bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení placených státem tak, jak je uvedeno ve výroku č. III tohoto rozhodnutí.

69. Odvolací soud na závěr uvádí, že při stanovení výše náhrady státu při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu dne 24. 2. 2021 došlo k početní chybě tak, že místo vyhlášené částky nákladů státu 13 776,50 Kč činí správná výše nákladů řízení státu 14 776,50 Kč. Odvolací soud podle § 164 o. s. ř. početní chybu opravil přímo v textu rozhodnutí.