o zaplacení 1 130 532 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 2. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2021, č. j. 47 Cm 62/2017-123

1. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 20. 4. 2017 č. j. 47 Cm 62/2017-9 (výrok I.) a žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně na nákladech námitkového řízení částku 63 695 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené dne 25. 1. 2006 žalovaným 1. na řad žalobce, na jejímž základě se žalovaný 1. zavázal dne 1. 7. 2014 v Kladně zaplatit směnečnou sumu ve výši 2 180 000 Kč. Směnku podepsala žalovaná 2. jako směnečný rukojmí. Výzvou z 14. 3. 2017 byli oba žalovaní vyzváni k zaplacení, k němuž však nedošlo.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem výše uvedeným, proti němuž podali oba žalovaní námitky.

4. Žalovaný 1. ve včas podaných námitkách potvrdil podpis směnky z 25. 1. 2006, která zajišťovala závazek ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] z téhož data vystavenou žalovaným 1. na řad žalobce. Smlouva byla dále zajištěna zástavním právem k nemovitosti v [Anonymizováno], k souboru movitých věcí a směnkou na 600 000 Kč. Dne 25. 4. 2006 smlouva o půjčce zanikla dohodou smluvních stran, když byla nahrazena smlouvou o půjčce uzavřenou mezi žalobcem a [Anonymizováno] V podání z 15. 5. 2017 uvedl, že směnku nevystavil, potvrdil vystavení vista směnky jako zajišťovacího instrumentu k uzavřené smlouvě o půjčce. S ohledem na charakter směnky pak tato byla vyplněna protiprávně o datum splatnosti, a to 8 let po jejím vystavení a nejméně čtyři roky po jejím promlčení, které zároveň uplatnil. Nadto namítl, že směnka mu nebyla předložena k placení. V podání doručeném soudu prvního stupně dne 23. 9. 2020 pak namítl, že smlouva o půjčce je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 písm. a) zák. č. 321/2001 Sb., obsahuje ujednání, které způsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran spočívající v tom, že nebyla vyloučena převoditelnost směnky rubopisem, a je proto podle § 39 o. z. neplatná. Popřel dále, že by mezi ním a žalobcem byla uzavřena jakákoliv dohoda o vyplňovacím oprávnění směnky.

5. Žalovaná 2. v námitkách potvrdila ručení za půjčku poskytnutou žalovanému 1. jí vlastněnou nemovitostí a podpisem sporné směnky. Pro neplacení půjčky byla její nemovitost vydražena, pohledávka byla uspokojena ve výši 219 648 Kč. Další exekuce byla vedena pod č. j. [Anonymizováno] u Okresního soudu [Anonymizováno] pro pokutu ve výši 600 000 Kč, kterou dosud splácí ze svého důchodu ve výši 6 394 Kč. Nebyla informována o celkové výši půjčky, předpokládala však, že nebude přesahovat hodnotu jejího domu. Při podpisu ručení se dozvěděla o skutečné výši půjčky, byla však žalovaným 1. ujištěna, že dluh bude řádně splácet, a že je kryt majetkem firmy. Teprve později se dozvěděla, že se jedná o osobní půjčku žalovaného 1. Po získání finančních prostředků byla z firmy žalovaného 1. propuštěna. Podáním z 18. 6. 2020 pak ustanovená zástupkyně žalované 2. námitky doplnila tak, že žalobce nedoložil, že směnku vyplnil v souladu s vyplňovacím prohlášením. Pokud směnka zajišťovala spotřebitelský úvěr, resp. směnečná dohoda měla charakter spotřebitelské smlouvy, měla být vyloučena její převoditelnost, a proto měla být vystavena nikoliv na řad, když v tomto případě by byla sporná směnka pro rozpor se zákonem neplatná (§ 56 odst. 1,3 písm. k) zák. č. 40/1964 Sb.). Dále namítla, že rukojemské prohlášení podepsala pod psychickým nátlakem a výkon takového práva je v rozporu s dobrými mravy.

6. Žalobce ve vyjádření uvedl, že pohledávka z titulu směnky ani pohledávka směnkou zajištěná nebyly zcela uhrazeny. Popřel, že by směnka byla vystavena jako vista směnka. K předmětné půjčce bylo sjednáno několik dodatků, kterými došlo k prodloužení splatnosti půjčky. Směnka tak nemohla být splatná do 1 roku od vystavení. Dle dohody stran byl žalobce oprávněn do blankosměnky vyplnit její splatnost poté, kdy dluhy zajištěné směnkou nebudou uhrazeny včas a řádně. Směnka byla vystavena s doložkou bez protestu, žalovaný 1. byl vyzván k zaplacení směnky, neobstojí tak námitka o nepředložení směnky k placení. Žalobci nebylo nic známo o důvodech, proč žalovaná 2. podepsala směnku jako aval, což potvrdila. Ve vztahu k ní se žádného protiprávního jednání nedopustil, ani ji neuvedl v omyl, nenutil ji k podpisu směnky, ostatně to žalovaná 2. ani netvrdí.

7. Po provedeném dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný 1. vystavil [Anonymizováno] dne 25. 1. 2006 na řad žalobce směnku vlastní splatnou dne 1. 7. 2017 na směnečnou sumu 2 180 000 Kč s místem placení v Kladně, kterou žalovaná 2. podepsala jako aval. Mezi žalobcem a žalovaným 1. byla dne 25. 1. 2006 uzavřena smlouva o půjčce č. [Anonymizováno], na jejímž základě žalobce půjčil žalovanému 1. částku 2 000 000 Kč s 3% úrokem za každý měsíc trvání půjčky, který byl dle čl. II smlouvy zajištěn zřízením zástavního práva k nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, zřízením zástavního práva k souboru movitých věcí, směnkou znějící na směnečnou sumu ve výši 2 180 000 Kč, směnkou znějící na sumu 600 000 Kč. Podle čl. IV bude zástavní právo dle čl. II zřízeno samostatnou smlouvou. Zástavní smlouvou č. [Anonymizováno] z 25. 1. 2006 uzavřenou mezi žalobcem jako zástavním věřitelem a žalovanou 2. jako zástavním dlužníkem byl zajištěn závazek žalovaného 1. ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] z 25. 1. 2006 zástavním právem k nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované 2. Tyto nemovitosti byly prodány v nedobrovolné dražbě z 12. 10. 2011, z níž částka 919 648 Kč sloužila k uspokojení pohledávky žalobce ze smlouvy č. [Anonymizováno] z 25. 1. 2006. Žalovaná 2. podala trestní oznámení dne 20. 8. 2012. Žalovanému 1. bylo vydáno živnostenské oprávnění dne 6. 5. 1992 na dobu neurčitou. Rovněž došlo k zastavení specifikovaných movitých věcí ve vlastnictví žalovaného 1.

8. Na základě provedeného dokazování soudu prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce je nárokem z platné směnky vlastní obsahující veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 ZSŠ, kdy nárok byl vůči žalovanému 1. uplatněn jako výstavci směnky a vůči žalované 2. jako směnečnému rukojmí za výstavce.

9. K námitce neplatnosti směnky z důvodu, že zajišťovala spotřebitelský úvěr, tuto shledal nedůvodnou. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný 1. smlouvu o půjčce uzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, kdy v čl. II. 2 bylo sjednáno zástavní právo k souboru movitých věcí – lince na výrobu plastových oken, jednalo se tedy o věci sloužící k jeho podnikání.

10. Námitky uplatněné v podání žalovaného 1. z 10. 5. 2017 a 15. 5. 2017, tj. že byla vystavena vista směnka a nárok je promlčen, neboť směnka nebyla žalovanému 1. předložena k placení nejdéle do 25. 1. 2007, námitku, že datum splatnosti bylo doplněno bez udělení vyplňovacího oprávnění, shledal jako opožděné, a proto se jimi nezabýval.

11. Námitku žalovaného 1., že mu nebyla směnka předložena k placení, shledal jako nedůvodnou, neboť postačí její předložení až po uplynutí lhůty určené v čl. I § 38 ZSŠ, příp. v průběhu sporu o zaplacení směnky. Žalovaný 1. byl se směnkou a nárokem z ní plynoucím seznámen doručením směnečného platebního rozkazu, z jeho strany nedošlo k úhradě.

12. Námitky žalované 2., že rukojemské prohlášení podepsala nikoliv ze svobodné vůle, ale pod psychickým nátlakem a výkon práv vůči ní by tak byl v rozporu s dobrými mravy, shledal nedůvodné, aniž se zabýval jejími tvrzeními, neboť žalovaná 2. tíseň netvrdila vůči žalobci, ale vůči žalovanému 1.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů námitkového řízení za čtyři úkony právní služby po 12 860 Kč (vyjádření k námitkám z 28. 6. 2018, 25. 1. 2021, účast na soudním jednání dne 14. 7. 2020, 6. 4. 2021, vše podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH.

14. Žalovaná 2. ve včas podaném odvolání navrhla zrušení směnečného platebního rozkazu a žádala o přiznání náhrady nákladů řízení. Zopakovala, že směnka zajišťovala vztah ze spotřebitelské smlouvy, resp. nebylo doloženo, že tomu tak nebylo a nebyla tak vyloučena její převoditelnost slovy „nikoliv na řad“ pojatými do směnky. Dle její informace žalovaný 1. není podnikatelem podnikajícím na základě živnostenského oprávnění. Rovněž ona není podnikatel. I kdyby bylo prokázáno, že žalovaný 1. uzavřel smlouvu jako podnikatel, není vyloučeno, aby smlouvu o půjčce uzavřel jako spotřebitel. Ve smlouvě není vymezen účel půjčky, není zřejmé, za jakým účelem byla blankosměnka vystavena. Směnku je proto třeba posoudit jako neplatnou pro rozpor se zákonem podle § 39 Obč. z. V řízení nebylo doloženo uzavření dohody o vyplnění blankosměnky, nebylo prokázáno, že blankosměnka byla žalobcem vyplněna v souladu s touto dohodou. Žalovaná 2. má za to, že byla vyplněna neoprávněně. Výkon práv vůči žalované 2. je v rozporu s dobrými mravy, neboť půjčku čerpal výhradně žalovaný 1., tato byla uspokojena v rozsahu částky 919 648 Kč z jediného majetku žalované 2., a to prodejem jejího rodinného domu, ze kterého se musela vystěhovat a bydlí v nájmu. Nemá žádný majetek, je příjemcem pouze starobního důchodu v nevymahatelné výši. V souvislosti s tím poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3542/20.

15. Žalobce k odvolání žalované 2. navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně pro jeho věcnou správnost a dále žádal přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Závěry učiněné soudem prvního stupně po provedeném dokazování považuje za správné. Žalovaná 2. pouze opakuje svoje námitky realizované podáními z 28. 6. 2018, 25. 1. 2021.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., přičemž předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

17. Se soudem prvního stupně lze souhlasit se závěrem, že žalobce uplatnil svůj nárok vůči žalované jako avalovi směnky z titulu platné směnky vlastní mající veškeré náležitosti stanovené v čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ). Žalovaná jako aval směnky odpovídá za zaplacení uplatněných nároků stejně jako žalovaný 1., který je výstavcem směnky, přičemž žalobce má nárok na úhradu postižních práv dle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ, tj. na směnečný peníz, šestiprocentní úrok ode dne splatnosti směnky a odměnu ve výši 1/3 procenta směnečného peníze.

18. Žalovaná 2., jako směnečný rukojmí, má postavení samostatného dlužníka (čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ). Může tak uplatnit jen námitky vyplývající z jejího vlastního vztahu vůči remitentovi směnky a nemůže uplatnit námitky, které přísluší žalovanému 1. jako výstavci směnky, za jehož závazek učinila rukojemské prohlášení. Z toho důvodu nemůže obstát námitka žalované 2., že směnka je neplatná, neboť zajišťovala spotřebitelský úvěr a jeho zajištění směnkou je zakázáno při současném zjištění soudu prvního stupně, že směnka zajištovala závazky ze smlouvy o půjčce č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1.

19. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že námitka žalované 2., že směnku podepsala pod nátlakem, kdy potřebovala získat finanční prostředky na úhradu exekuce a žalovaný 1. ji přislíbil, že v případě podpisu rukojemského prohlášení ji zaměstná a poskytne jí částku 75 000 Kč na úhradu exekuce, neobstojí, neboť tvrzení o psychickém nátlaku se týkají žalovaného 1. a nikoliv žalobce, jako remitenta směnky. Žalovaná 2. by tvrzení o psychické nátlaku, pod nímž směnku podepsala, musela opřít o skutečnosti týkající se žalobkyně a nikoliv žalovaného 1.

20. Neobstojí námitka žalované 2., že výkon práv vůči ní, kdy je jen vůči ní vymáhán dluh z předmětné směnky a není vymáhán vůči žalovanému 1., který čerpal půjčku od žalobce, k jejímuž zajištění směnka sloužila, je v rozporu s dobrými mravy. Nárok žalobkyně uplatněný vůči ní je samostatným nárokem, kdy žalovaná 2. jako aval odpovídá za závazek z uplatněné směnky zcela samostatně, nezávisle na závazku žalovaného 1. Je tak zcela na vůli žalobce, vůči kterému z dlužníků nárok uplatní, případně ho vymáhá. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3542/20 v 11. 5. 2021 na posuzovanou věc nelze aplikovat, neboť se týká skutkově jiných okolností.

21. Pokud žalovaná 2. namítla, že v řízení nebyla doložena dohoda o vyplnění blankosměnky a nebylo prokázáno, že byla vyplněna v souladu s takovou dohodou, pak odvolací soud konstatuje, že žalobce splnil svoji povinnost související s podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu předložením prvopisu směnky, z níž dovozuje svůj nárok. S ohledem na nespornost a abstraktnost závazku ze směnky nebylo jeho povinností ničeho dalšího tvrdit a prokazovat. Byla to naopak žalovaná 2., která případně v rámci včas uplatněných námitek měla tvrdit uzavření dohody o vyplnění blankosměnky a její vyplnění v rozporu s takovou dohodou. Tak tomu však v projednávané věci nebylo. Pouhé tvrzení, že směnka byla vyplněna neoprávněně, nepostačí, je třeba tvrdit proč, za jakých důvodů, případně v jakém rozsahu byla vyplněna neoprávněně. Uplatněnou námitku je proto třeba hodnotit jako neurčitou.

22. S ohledem na závěry výše uvedené, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (§ 219 o. s. ř.), když za správný lze považovat výrok o nákladech námitkového řízení, dle kterého úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů námitkového řízení stávající se z nákladů za právní zastoupení žalobce za čtyři úkony právní služby po 12 860 Kč (vyjádření k námitkám z 28. 6. 2018, 25. 1. 2021, účast na jednání soudu dne 14. 7. 2020, 6. 4. 2021, vše podle § 7, 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení sestávající se ze dvou úkonů právní služby po 12 860 Kč (za vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, vše podle § 7, § 11 odst. 1 písm. d), g) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH ve výši 5 527,20 Kč.