o 12 785 214 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2019, č. j. 23 Cm 264/2012-443

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalovaného na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.1.2019, č. j. 23 Cm 264/2012-426 (výrok I.) a dále zamítl návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti témuž rozsudku (výrok II.). Uvedený rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný odvoláním ze dne 29.4.2019 a s tímto odvoláním spojil i návrh, aby soud vyslovil neúčinnost doručení tohoto rozsudku. Pro případ, že soud tomuto návrhu nevyhoví, navrhl žalovaný, aby mu soud prominul zmeškání lhůty k podání odvolání do uvedeného rozsudku.

2. Žalovaný uváděl, že vzhledem k okolnosti, že soud prvního stupně opakovaně rozhodl v jeho neprospěch, odvolal ke dni 23.1.2019 plné moci svému dosavadnímu zástupci, advokátu [Anonymizováno]. Tím zastoupení žalovaného v tomto řízení zaniklo a žalovaný očekával, že mu bude zmíněný rozsudek soudem prvního stupně doručen. Když se tak po delší dobu nestalo, obrátil se žalovaný na [Anonymizováno] a zjistil, že tomu byl rozsudek doručen již dne 25.2.2019. Proto nepovažuje doručení za řádné. K návrhu na prominutí zmeškání lhůty dovozoval, že zmeškal lhůtu k podání odvolání z omluvitelného důvodu, když sám nic nezavinil a když důvodem zmeškání je nedbalostní jednání, respektive nejednání třetí osoby, která není účastníkem řízení a která již nebyla jeho ani právním zástupcem.

3. Soud předně dovodil s odkazem na § 28 odst. 2 o.s.ř., že bez ohledu na to, zda si žalovaný se svým bývalým právním zástupcem ujednali skončení zastupování, zůstal advokát [Anonymizováno] zástupcem žalovaného pro toto řízení do té doby, dokud se soud nedozvěděl o skončení zastupování, což se stalo až v souvislosti s odvoláním žalovaného proti výše zmíněnému rozsudku a s nyní posuzovanými návrhy.

4. K návrhu na prominutí zmeškání lhůty soud předně uvedl, že bývalý právní zástupce žalovaného je jako advokát osobou, která poskytuje profesionálně služby ve svém oboru a podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nese advokát odpovědnost za újmy, které svému klientovi při výkonu advokacie způsobí. Za podstatné považoval, zda okolnost, že advokát [Anonymizováno] nevyrozuměl žalovaného o doručení rozsudku, který byl soudem správně doručen právě tomuto advokátovi, byla vyvolána omluvitelnými důvody. Konstatoval však, že nebyly shledány žádné důvody, které by bránily [Anonymizováno] buď včas podat odvolání, nebo včas sdělit soudu skončení zastupování anebo obratem žalobci předat doručený rozsudek. Potom soud i s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013 uzavřel, že není dán žádný omluvitelný důvod pro přiznání prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do předmětného rozsudku.

5. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že jeho návrhům bude vyhověno. Předně namítal nedostatek pravomoci asistenta soudce k vydání napadeného usnesení. Připustil, že soud postupoval správně, když daný rozsudek doručoval dosavadnímu právnímu zástupci žalovaného. Domnívá se však, že od okamžiku, když se dozvěděl o skončeném zastupování měl respektovat hmotně právní důsledky, které z toho vyplývají, zejména, že žalovaný nebyl materiálně od 23.1.2019 zastoupen. Nesouhlasí s tím, že dosavadní právní zástupce mohl podat za žalovaného odvolání. Byl pouze povinen oznámit soudu skončení zastupování, když jiné úkony činit nesměl. Právě porušení této povinnosti oznámit skončení zastupování soudu považuje žalovaný za zásadní okolnost. Proto shledává důvody pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti předmětnému rozsudku. Je rovněž názoru, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které napadené usnesení poukazuje, vychází z odlišného skutkového stavu.

6. Na základě tohoto odvolání žalovaného změnil odvolací soud usnesením ze dne 20.12.2019, č. j. 2 Cmo 233/2019-471 napadené usnesení soudu prvního stupně tak, že výrok o vyslovení neúčinnosti doručení předmětného rozsudku se nevydává (část I. výroku usnesení odvolacího soudu) a dále tak, že žalovanému se přiznává prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání do stejného rozsudku (část, II. výroku usnesení odvolacího soudu).

7. Odvolací soud předně dovodil, že napadené usnesení mohl vydat asistent soudce.

8. Co se týká otázky, zda je namístě prominout zmeškání dané lhůty soud konstatoval, že advokát [Anonymizováno] sice byl nadále procesním zástupcem žalovaného pro toto řízení a tedy mohl účinně podat odvolání proti rozsudku, který mu byl v souladu s právem doručen. Bránily mu v tom však závazkové vztahy mezi ním a žalovaným, v jejichž světle by šlo o svévolné jednání. Proto měl tento advokát žalobci neprodleně předat doručený rozsudek. Protože se tak nestalo, byl tím žalovaný vyloučen z možnosti podat řádně a včas odvolání. Jedná se o důvod, který nastal zcela mimo jakékoliv jednání žalovaného a dokonce mimo jeho vědomí. Proto shledal odvolací soud existenci omluvitelného důvodu na straně žalovaného a zmeškání lhůty k podání odvolání prominul.

9. Toto usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním žalobce. Nejvyšší soud usnesením ze dne 31.1.2022, sp. zn. 29 Cdo 721/2020-542 odmítl dovolání, nakolik směřovalo proti výroku usnesení odvolacího soudu ohledně návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení předmětného rozsudku, a zrušil usnesení odvolacího soudu, nakolik jím odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému prominul zmeškání lhůty k podání odvolání do daného rozsudku.

10. Ohledně návrhu na prominutí zmeškání lhůty dovolací soud konstatoval, že žalovanému nebo jeho právnímu zástupci nebránila v podání odvolání žádná překážka (událost) objektivně nezávislá na jejich vůli, nýbrž ke zmeškání lhůty došlo (mělo dojít) v důsledku okolnosti zástupcem účastníka způsobené nebo jinak zaviněné. I taková okolnost může být v obecné rovině rovněž důvodem k prominutí zmeškání lhůty, musí se však jednat o okolnost omluvitelnou. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že bývalý advokát žalovaného vyloučil žalovaného z možnosti podat řádně a včasní odvolání. Okolnost, že ke zmeškání došlo bez účasti a vědomí žalovaného však není postačující. Žádné okolnosti, jež by činily pochybení zástupce žalovaného v poměrech této věci ospravedlnitelným, odvolací soud nehodnotil.

11. Procesně je tedy stav řízení takový, že o návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení shora uvedeného rozsudku pravomocně rozhodnuto napadeným usnesením soudu prvního stupně ve znění výše popsaného usnesení odvolacího soudu ze dne 20.12.2019, když v tomto rozsahu bylo dovolání žalobce Nejvyšším soudem odmítnuto. Otevřenou otázkou tedy zůstává pouze návrh žalovaného na prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání proti předmětnému rozsudku soudu prvního stupně.

12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v tomto rozsahu včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.].

13. Odvolací soud předně rekapituluje okolnosti pro toto odvolací řízení významné, aniž v tomto směru vyšly najevo jiné okolnosti, než které byly soudu prvního stupně známé již při vydání napadeného usnesení. Za řízení před soudem prvního stupně zastupoval žalovaného advokát [Anonymizováno]. Ten byl také přítomen jednání před soudem prvního stupně, které se konalo dne 22.1.2019 a na kterém soud vyhlásil shora uvedený rozsudek. Žalovaný nebyl tohoto jednání přítomen. Odvolací soud ovšem nepochybuje, že žalovaný byl jeho tehdejším právním zástupcem s výsledkem řízení neprodleně seznámen. Jinak by nebylo možné, jak žalovaný tvrdí, aby z důvodu nepříznivého výsledku řízení již druhého dne, tedy 23.1.2019 odvolal plnou moc dosavadnímu zástupci [Anonymizováno].

14. K tomu předložil žalovaný listinu datovanou právě 23.1.2019, podle které vypovídá [Anonymizováno] procesní plnou moc, což [Anonymizováno] se stejným datem potvrzuje. Stejným dnem je datována i listina označená jako Předávací protokol. Jejím obsahem je předně potvrzení o předání spisové dokumentace žalovanému [Anonymizováno]. Dále obsahuje prohlášení [Anonymizováno] o tom, že bez zbytečného odkladu vyrozumí soud o skončení zastupování. Konečně je zde vysloven zákaz jakýchkoliv úkonů jmenovaným advokátem včetně úkonů neodkladných. Žádné oznámení o skončení zastupování není obsahem spisu.

15. Navzdory tomu žádá [Anonymizováno] jako procesní zástupce žalovaného podáním ze dne 16.4.2019, které bylo soudu prvního stupně doručené téhož dne, o vrácení jistoty 50 000 Kč soudem.

16. Dne 21.2.2019 odeslal soud prvního stupně předmětný rozsudek do datové schránky [Anonymizováno], kam byl téhož dne dodán. Doručen byl dne 25.2.2019, kdy se do této datové schránky přihlásila osoba k tomu oprávněná. Z této okolnosti vychází rovněž e-mail advokátní kanceláře, kde [Anonymizováno] působí, adresovaný žalovanému a nesoucí datum 26.4.2019. Advokátní kancelář se jím omlouvá žalovanému za opožděné zaslání předmětného rozsudku. E-mail neuvádí, co toho bylo příčinou a ani z jakého podnětu k zaslání rozsudku dochází.

17. O ukončení zastupování žalovaného [Anonymizováno] se soud prvního stupně dozvěděl až v souvislosti s podáními žalovaného, která byla soudu doručena dne 29.4.2019. Stávající právní zástupce žalovaného se jím stal na základě plné moci předložené soudu prvního stupně dne 16.7.2019.

18. Podání žalovaného ze dne 29.4.2019, který je podal bez účasti právního zástupce, to znamená odvolání do rozsudku a napadeným usnesením posuzované návrhy, se vyznačují velmi dobrou právnickou erudicí.

19. Autenticitu listin datovaných dne 23.1.2019 sice nelze jednoznačně vyloučit, je však sporná. Důvodem je předně podání [Anonymizováno] ze dne 16.4.2019. Přestože na tuto okolnost poukázal již soud prvního stupně, nebylo nijak objasněno, na základě čeho byla podána tato kvalifikovaná a reálií této věci odpovídající výzva, když mělo zastupování [Anonymizováno] již nejen skončit, ale ten neměl mít již delší dobu k dispozici ani spisové podklady. Ještě nápadnějším problémem je osud předmětného rozsudku, který byl nepochybně tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného doručen dne 25.2.2019. Kde a jak byl advokátní kanceláří evidován, když ta již neměla mít celý měsíc spis k dispozici. Při tom evidován být musel, když byl později bez problémů nalezen a kanceláří zaslán žalovanému. Pravdivost těchto listin však není nutné obsáhle zkoumat s ohledem na dále uvedené. Proto odvolací soud bude nadále vycházet ovšem pouze jako z pracovního závěru, a nikoliv jako z okolnosti osvědčené, pro zjednodušení z jejich pravdivosti.

20. Druhým ještě mnohem závažnějším problémem je, že není ani v nejmenším objasněno, proč advokátní kancelář, kde [Anonymizováno] působí, neodeslala doručený rozsudek bez zbytečného odkladu žalovanému, když již mělo zastupování skončit. Jaké okolnosti k tomu vedly a čím to bylo způsobené.

21. Otázku oprávnění asistenta soudce vydat napadené usnesení již vyřešil odvolací soud ve svém předcházejícím usnesení ze dne 20.12.2019. Dovolací soud k tomu nevznesl žádnou výhradu a odvolací soud na tomto dříve zaujatém stanovisku setrvává.

22. Soudy všech tří stupňů i s ohledem na ustálenou judikaturu dovodily zevrubně a jednotně, proč z hlediska vzniku a trvání procesního zastupování je rozhodující stanovisko procesně právní a proč nelze do této problematiky uměle vnášet hledisko hmotného práva. Od tohoto stanoviska nelze ustoupit, protože opačný přístup by otevřel cestu k nezákonné manipulaci s účinností doručení a právní moci soudních rozhodnutí ze strany účastníků řízení anebo jejich zástupců. Je tedy nutno i nadále vycházet z toho, že žalovaný byl až do dne 29.4.2019 procesně zastoupen [Anonymizováno] bez ohledu na to, jak se případně vyvíjely jejich vzájemné závazkové vztahy. To je jedním z důvodů, proč není nutno obsáhle zkoumat pravdivost listin datovaných 23.1.2019.

23. Ve světle rozhodnutí dovolacího soudu pak bylo namístě zkoumat, zda omluvitelné okolnosti nastaly rovněž ve sféře právního zástupce žalovaného.

24. Jak již bylo uvedeno výše, nebylo žádným způsobem, a to ani co se roviny tvrzení týká a tím méně co se osvědčení dotýká, objasněno, z jakého důvodu se zdržel po dobu dvou měsíců předmětný rozsudek doručený soudem prvního stupně tehdejšímu právnímu zástupci žalovaného v advokátní kanceláři, kde tento zástupce vykonává svou praxi, když zastupování již mělo údajně dávno skončit a spisové podklady si měl odebrat žalovaný. Co mělo vést k tomu, že listina, která, jak je tvrzeno, již [Anonymizováno] nepatřila, nebyla předána tomu, komu náležela. Navíc za okolnosti, že se nejednalo o ledajakou listinu, nýbrž šlo o soudní písemnost, a to rozsudek ve věci. Nelze z ničeho pochopit, co by mohlo takovou případnou těžko uvěřitelnou nedbalost omluvit a jak.

25. Je tedy nutné konstatovat, že ani v rovině tvrzení nebyly předestřeny žádné okolnosti, které by mohly být oním ospravedlnitelným důvodem, pro který by bylo namístě přiznat žalovanému dobrodiní v podobě prominutí zmeškání lhůty k podání včasného odvolání proti předmětnému rozsudku soudu prvního stupně podle § 58 odst. 1 o.s.ř. Při tom odkaz soudu prvního stupně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 3383/2013 je zcela případný. Skutkové okolnosti zmíněného usnesení a panující v této věci zcela samozřejmě nejsou identické. Jedná se ovšem o rozdíly tak málo významné, že stavět na nich by bylo velmi problematickou kazuistikou.

26. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy v přezkoumávaném rozsahu věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o.s.ř. ve stejném rozsahu potvrzeno.

27. Co se výsledku řízení o obou návrzích žalovaného, pak nebylo napadeným usnesením soudu prvního stupně a ani rozhodnutími vyšších soudů vyhověno žádnému z nich. Okolnost, že ohledně návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení předmětného rozsudku nedošlo k zamítnutí, není podstatné. Není důležité, proč žalovaný s tímto návrhem neuspěl, nýbrž to, že neúčinnost pravomocně vyslovena nebyla. Návrh na prominutí zmeškání lhůty pak je zamítnut výslovně. Úspěšnou stranou proto je žalobce, jemuž náleží náhrada nákladů řízení. Před soudem prvního stupně a ani před soudem odvolacím ale žalobce neučinil žádný procesní úkon, a tedy náhrada nákladů řízení nemohla být v této souvislosti přiznána ani jemu. Výjimkou jsou pouze náklady dovolacího řízení, kde žalobce procesní úkon učinil.

28. Proto se žalobci přiznává podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 náhrada nákladů za dovolací řízení spojených s právním zastoupením a to za jeden vedlejší úkon právní služby (podání dovolání ohledně nemeritorního rozhodnutí) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění 24 730 Kč, k tomu jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky a náhradu daně z přidané hodnoty 5 256,30 Kč. Proto se celkem přiznává žalobci na náhradu nákladů řízení částka 30 286,30 Kč.