o 2 000 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 34 Cm 91/2017-251 ze dne 5. května 2020

1. Nadepsaným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz, vydaný Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 26. 9. 2017 pod č. j. 34Cm 91/2017-62, se ponechává v platnosti (výrok I.), o nákladech námitkového řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady námitkového řízení ve výši 100 430 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Anonymizováno], advokáta, se sídlem [Anonymizováno] (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit České republice náklady řízení vzniklé vyplacením svědečného ve výši 1 592 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.ú. [Anonymizováno], KS [konst. symbol], VS [var. symbol]

2. Rozsudek odůvodnil soud prvního stupně zejména tím, že se žalobkyně žalobou z 9. 2. 2017 domáhala na soudu vydání směnečného platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je řádnou majitelkou směnky vlastní, vystavené žalovaným dne 4.12.2015 na řad žalobkyně, na částku 2 000 000 Kč, splatné 31. 12. 2016, s místem splatnosti v Českých Budějovicích. V platební den ani později nebylo na směnku ničeho uhrazeno, proto žalobkyně doručila žalovanému předžalobní upomínku.

3. K žalobě připojila žalobkyně směnku, kterou soud posoudil jako směnku vlastní a směnečný platební rozkaz dne 26. 9. 2017 vydal, č. j. 34Cm 91/2017-62.

4. Směnečný platební rozkaz byl doručen do vlastních rukou žalovaného 3. 10. 2017, do vydaného směnečného platebního rozkazu podal žalovaný námitky 17. 10. 2017, tj. včas.

5. V námitkách žalovaný namítl, že 1) předložená směnka je neplatná z důvodu neexistence jakéhokoliv právního či hospodářského důvodu, tj. jedná se o námitku neexistence kauzy směnky; 2) projev vůle žalovaného jako výstavce směnky nebyl v době jeho realizace vážný a svobodný.

6. K námitce neexistence kauzálního vztahu pak žalovaný blíže rozvedl a popsal vztahy mezi účastníky, účastníci jsou bývalí manželé, jejichž manželství bylo rozvedeno na začátku roku 2015, jsou společníky společnosti [Anonymizováno], dříve [Anonymizováno], žalovaný s podílem 51 %, žalobkyně s podílem 49 %, jednalo se o „rodinný“ podnik, hlavním předmětem podnikání byla směnárenská činnost, kterou zajišťoval a řídil žalovaný a provoz cestovní kanceláře, kterou měla na starost žalobkyně, plus provoz dceřiné společnosti [Anonymizováno]. založené podle italského práva, kde žalobkyně vykonávala funkci jednatelky a též ředitelky hotelu. Činnosti cestovní kanceláře a provoz hotelu byly dotovány ze zisku plynoucího ze směnárenské činnosti, dle žalovaného se žalobkyně o fungování a hospodaření společnosti nijak zvlášť nezajímala, až v době po rozvodu se začala zajímat o detaily fungování společností, když zjistila, že existuje v dokumentaci společnosti zápis z valné hromady konané 3. 4. 2014, na které bylo rozhodnuto o rozdělení zisku společnosti po odpočtu srážkové daně ve výši 4 000 000 Kč.

7. Zde žalovaný popsal, že účastníci jako manželé disponovali společným soukromým účtem č. [č. účtu], dále měl každý z účastníků svůj vlastní účet, č. účtu žalovaného bylo [č. účtu], a dále zde existoval i účet společnosti [Anonymizováno] č. [č. účtu].

8. Žalovaný rozvedl dále, že dne 25. 2. 2011 si účastníci v rámci SJM zapůjčili od [Anonymizováno] částku 6 000 000 Kč, tato částka byla převedena na jejich společný soukromý účet – č. [č. účtu], oba tuto částku čerpali, a tato částka byla vrácena společnosti tak, že 23.8.2013 převedl žalovaný ze svého soukromého účtu č. [č. účtu] na společný soukromý účet účastníků č. [č. účtu] částku 4 000 000 Kč, na tomto společném soukromém účtu byl v té době zůstatek cca 2 000 000 Kč, obratem došlo k převedení částky 6 000 000 Kč ze společného účtu účastníků č. [č. účtu] na účet společnosti č. [č. účtu], čímž byl závazek účastníků vůči společnosti splněn. Žalovaný zde prezentoval, že ze svých prostředků vrátil do společnosti 2/3 tohoto závazku. Poté došlo ke konání valné hromady společnosti 3. 4. 2014, kde došlo k rozhodnutí o rozdělení zisku společnosti po zdanění ve výši 4 000 000 Kč, 9. 5. 2014 byla tato částka připsána na společný účet účastníků č. [č. účtu], tedy do SJM, následně byla tato částka převedena na účet žalovaného č. [č. účtu], čímž žalovaný uspokojil svoji pohledávku z titulu úhrady dluhu 4 000 000 Kč, když tuto částku vynaložil ze svého účtu na pokrytí závazku obou účastníků ze zmíněné zápůjčky z 25. 2. 2011. Dle názoru žalovaného však žalobkyně nerespektovala, že převodem částky 4 000 000 Kč na svůj účet, žalovaný realizoval svou pohledávku, neboť tuto částku vynaložil ze svých prostředků na úhradu společného závazku obou manželů vůči [Anonymizováno] ve výši 6 000 000 Kč. Rozhodnutí valné hromady o výplatě zisku 4 000 000 Kč směřovalo pouze k tomu, aby žalovaný mohl získat zpět prostředky, které vynaložil ze svého na úhradu společného dluhu. Přesto, dle jeho názoru, se žalobkyně mylně domnívala, že jí přísluší nárok na výplatu zisku. Pod dojmem jejího nároku pak stupňovala tlak na žalovaného na výplatu poloviny tohoto zisku.

9. V průběhu řízení žalovaný shrnul, že žalobkyně nemá nárok na výplatu poloviny zisku, neboť tento již obdržela, a odkazoval rovněž na potvrzení o přijetí částky ze 4. 12. 2014.

10. K námitce žalovaného týkající se nedostatku projevu svobodné vůle, tj. že jeho projev vůle v souvislosti s vystavením směnky nebyl vážný a svobodný blíže rozvedl, že jednal pod nátlakem, kdy vlivem rozvodového řízení se cítil psychicky velmi indisponován, žalobkyně zvyšovala tlak na žalovaného na výplatu poloviny zisku podle rozhodnutí valné hromady ze 3. 4. 2014, s tím, že se zmiňovala o tom, že podá trestní oznámení, odkazoval též na svědectví své sestry [Anonymizováno], přesto, že věděl, že nárok žalobkyně na vyplacení polovinu vyplaceného zisku na základě rozhodnutí valné hromady ze 3. 4. 2014 je neoprávněný, přistoupil nakonec na to, že směnku vystavil. Uvedl výslovně, že 4. 12. 2015 podepsal žalované směnku jí připravenou na 2 000 000 Kč. Směnku podepsal, rovněž bylo vystaveno potvrzení podepsané oběma účastníky s tím, že žalobkyně deklaruje a potvrzuje přijetí částky 2 000 000 Kč na základě rozhodnutí valné hromady z 3. 4. 2014 ve formě směnky, ovšem dle názoru žalobce směnka nezajišťuje žádný kauzální vztah, neboť tento nikdy nevznikl, žalobkyně nemá nárok na výplatu podílu ze zisku. Směnku podepsal bezdůvodně, s odkazem na uvedené je toho názoru, že výplata zisku byla převedena do sféry SJM a nemohlo dojít k tomu, že by došlo na straně žalovaného k obohacení na úkor žalobkyně tak, jak se žalobkyně domáhá, a to s odkazem na zmíněné potvrzení ze 4. 12. 2015.

11. K námitkám se žalobkyně vyjádřila v průběhu řízení, uvedla, že v době transakcí popsaných v námitkách byli účastníci manželé, všechny prostředky byly součástí SJM, žalovaný si vyplatil podíl na zisku pouze pro sebe, neinformoval žalobkyni, ta se až poté z auditu dozvěděla o výplatě zisku žalovanému. Sám žalovaný vystavil směnku na 2 000 000 Kč, aby došlo k urovnání celé záležitosti, a odkazuje přitom na e-mailovou komunikaci. Dle žalobkyně žalovaný nebyl oprávněn vracet sám sobě 4 000 000 Kč, které byly použity na úhradu společného závazku, neboť za dobu trvání manželství nebyl zákonný rozsah SJM nijak zúžen či zrušen, veškeré prostředky spadaly do SJM.

12. V odůvodnění se dále uvádí, že k projednání námitek soud nařídil jednání. V průběhu několika jednání bylo provedeno dokazování, a to v prvé řadě směnkou, ze které soud zjistil, že směnka je vystavena žalovaným jako výstavcem na 2 000 000 Kč dne 4. 12. 2015, se splatností 31. 12. 2016 ve prospěch žalobkyně s místem placením [právnická osoba]. O tom, že směnku vystavil žalovaný, nejsou žádné pochybnosti.

13. Výzvou k plnění spolu s dokladem o doručení je prokázáno, že žalobkyně vyzývá žalovaného dne 4. 1. 2017 k zaplacení částky ze směnky, tato mu byla doručena dne 5.1.2017.

14. Dále byl proveden důkaz zápisem z valné hromady společnosti [Anonymizováno] z 3. 4. 2014, z něhož plyne, že valná hromada rozhodla vyplatit společníkům podíl na zisku, po odpočtu srážkové daně, ve výši 4 000 000 Kč, když tento bude vyplacen k 20. 4. 2014, podpis oba účastníci.

15. K prokázání existence nátlaku na žalovaného, který jak uvádí v námitkách vystavil a podepsal směnku bez potřebné vážnosti a svobody vůle, byl proveden důkaz e-mailovou komunikací ze dne 1. a 2. 12. 2015, z níž je zjištěno, že žalovaný vyzývá žalobkyni k podpisu zápisu z valné hromady na rozdělení zisku, zmiňuje převod 4 000 000 Kč na společný účet a 2. 12. 2015 uvádí, jak vyřešit problém týkající se valné hromady a peněz a nabízí žalobkyni slovy: „ …jestli ti to vyhovuje, tak já bych ti podepsal směnku na ty 2 000 000 s vyplacením nejpozději k 31. 12. 2016 a oba bychom podepsali tu valnou hromadu….“

16. K této otázce ohledně nesvobody projevu vůle při vystavování směnky žalovaný ještě předkládal a byl proveden důkaz dopisem adresovaným [Anonymizováno], jedná se o emotivní dopis zasílaný zástupci žalovaného označený, že je zasílán v souvislosti se směnkou, z tohoto dopisu však nelze zjistit ničeho o tvrzeném nátlaku (zmíněná e-mailová komunikace ve spise na č. l. 116-119 spisu).

17. Dále k této námitce byl proveden důkaz navrhovaný a předložený žalovaným, a to trestním oznámením, a to jednak trestním oznámením z 15. 12. 2016 a dále trestním oznámením z 31. 3. 2017, obě podávaná žalobkyní vůči žalovanému (č. l. 198 a násl., č. l. 201 a násl. spisu). S tím souvisí a byl proveden důkaz usnesením Policie ČR z 25.7.2017 č. j. KRPC-193349-36/TČ-2016-020181, kdy trestní oznámení i toto rozhodnutí se týká toho, že bylo vytýkáno žalovanému vyplácení sobě a jednatelce [Anonymizováno] odměny, které neodpovídají ekonomické situaci společnosti. Policie odložila trestní věc, k odvolání pak rozhodovalo Okresní státní zastupitelství v Českých Budějovicích usnesením z 23. 8. 2017, č. j. ZN 2187/2017-20, kdy věc byla odložena. Tedy z uvedených trestních oznámení a rozhodnutí o nich – č. l. 206 a násl. a č. l. 211 a násl. spisu je zjištěno pouze tolik, že žalobkyně podává vůči žalovanému trestní oznámení, které se netýká jejich vzájemných vztahů, v trestních oznámeních mu klade za vinu, že vyplácel sobě a druhé jednatelce společnosti [Anonymizováno] odměny neodpovídající ekonomické situaci.

18. Dále pak k námitce žalovaného týkající se nesvobody vůle a vážnosti projevu vůle – k zmiňovanému nátlaku ze strany žalobkyně, byl proveden důkaz výslechem svědkyně [Anonymizováno], která je sestrou žalovaného, zmínila, že žalobkyně vyjádřila především své finanční zájmy a zájem trestně právně napadat žalovaného. Dále se pak ve výpovědi zmínila pouze o zájmu žalobkyně o situaci ve společnostech, nic konkrétních dalších z její výpovědi zjištěno nebylo, nebyla ani přítomna vystavování směnky.

19. Z provedeného dokazování z výše uvedených důkazů k námitce o nesvobodě vůle a nedostatku vážnosti projevu vůle, tedy k nátlaku ze strany žalobkyně na žalovaného v souvislosti s předmětnou směnkou nebylo zjištěno ničeho, z žádného důkazu nelze dospět k závěru, že by žalovaný podepisoval směnku pod nátlakem a že by se jednalo o nesvobodný projev vůle.

20. K námitce nedostatku kauzálního vztahu byl proveden důkaz výpisem z účtu společnosti [Anonymizováno] č.ú. [č. účtu], z něhož je zjištěno, že 25. 2. 2011 z tohoto účtu odešlo 6 000 000 Kč na účet č. [č. účtu] označený žalovaným jako společný soukromý účet, platba je označena jako rozdělení zisku, když k této částce žalovaný uvedl, že se jednalo o půjčku společnosti [Anonymizováno] účastníkům. K této částce žalovaný uvedl, že tuto částku 6 000 000 Kč oba účastníci potupně čerpali. Za účelem vrácení zápůjčky společnosti, jak uvedl žalovaný, převedl 4 000 000 Kč ze svého soukromého účtu č. [Anonymizováno], převedl částku 4 000 000 Kč na společný soukromý účet účastníků, na který byla poskytnuta půjčka, zde byl dle žalovaného, zůstatek cca 2 000 000 Kč. K této transakci došlo 23. 8. 2013, jak vyplývá z výpisu z účtu [Anonymizováno] a stejný den 23. 8. 2013 převádí žalovaný ze společného soukromého účtu [č. účtu] částku 6 000 000 Kč na účet společnosti [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] (výpisy z účtů na č. l. 111, 112, 113 spisu).

21. Dle rozhodnutí valné hromady společnosti [Anonymizováno] z 3. 4. 2014 došlo k výplatě 4 000 000 Kč 9. 5. 2014 na soukromý společný účet č. 5002004921, stejný den 9. 5. 2014 tato částka odchází ze společného soukromého účtu na soukromý účet žalovaného č. [č. účtu], čímž žalovaný sám sobě vrátil svou pohledávku, jak uvádí, z titulu úhrady půjčky – závazku obou účastníků společnosti - z titulu zápůjčky z 25. 2. 2011 ve výši 6 000 000 Kč (výpis z účtu č. l. 110 spisu).

22. Z e-mailové komunikace z 1. a 2. 12. 2015 je zjištěno, že žalovaný usiluje o získání podpisu valné hromady týkající se rozhodnutí o rozdělení zisku od žalobkyně s tím, jakým způsobem vyřeší rozdělení zisku, o kterém valná hromada rozhodovala, v e-mailu z 2. 12. 2015 žalovaný navrhuje, že podepíše směnku na 2 000 000 Kč s vyplacením k 31. 12. 2016 s tím, aby oba účastníci podepsali valnou hromadu a záležitost urovnali. Rovněž z e-mailové korespondence, jejíž výpis předkládala žalobkyně z 3. 12. 2015, vyplývá, že žalovaný předložil doklady a směnku žalobkyni. Žalobkyně v předloženém výpisu z e-mailové korespondence předkládá totožný e-mail z 1. a 2.12.2015, kterým byl proveden důkaz a předložil jej též žalovaný – viz shora.

23. K otázce existence účtů byl proveden důkaz smlouvou o zřízení účtu, kterou předložil žalovaný (č. l. 164 spisu – touto smlouvou je zřízen účet označen číslem [č. účtu], který žalovaný ve svých námitkách označuje jako společný soukromý účet. Ohledně existence účtů dokazoval pak žalovaný na důkaz – protokol o jednání u Okresního soudu v [Jméno žalovaného B] ve věci 27C 106/2018-353 (č. l. 227 – 3. odstavec shora), kdy v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích učinili účastníci nesporným, že částka 4 000 000 Kč byla vyplacena na společný účet, ke kterému měla dispoziční oprávnění i žalobkyně a rovněž učinili nespornou skutečnost, že prostředky byly přeposlány na účet vedený na jméno žalovaného č. [č. účtu]. Dále k návrhu žalovaného byl proveden důkaz e-mailem z 27.11.2015 mezi účastníky, z něhož vyplývá úsilí žalovaného, aby byl podepsán zápis z valné hromady, kde bylo rozhodováno o rozdělení zisku s tím, že žalobkyně se domáhá zdůvodnění vyvedení prostředků ve výši 4 000 000 Kč z firmy z datem 9. 5. 2014.

24. Z výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že byla vyzývána k podpisu zápisu z valné hromady s tím, že dostala vyplacenou polovinu částky, uváděnou v rozhodnutí, což neodpovídalo skutečnosti, nic neobdržela, poté se dozvídá, že zisk byl vyplacen 9. 5. 2014 na společný účet a obratem odešly tyto prostředky na účet, kam už ona neměla přístup. Žalovaný trval na podpisu listin z valné hromady a navrhl, že vystaví směnku na poloviční částku, kterou také připravil. Rovněž se zmiňovala o půjčkách, které žalovaný poskytoval jako společník a ty rovněž tak i ona. Směnku vyplnil a vystavil žalovaný, kterou jí také předložil. Předmětem směnky byl příslib vrácení poloviny zisku, který jí podle jejího názoru náleží.

25. Z výpovědi žalovaného je zjištěno též s odkazem na nepravomocné rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích 13Cm 227/2017-58 (č. l. 223 a násl. spisu), o žalobě žalobkyně na vydání částky 1 960 000 Kč, představující polovinu zisku ze zmíněné valné hromady, dle názoru žalovaného jí tato byla vyplacena. Směnku žalovaný vystavil jako fyzická osoba, potvrdil, že ze společného soukromého účtu převedl částku 4 000 000 Kč na účet, ke kterému již žalobkyně přístup neměla. Ve výpovědi jako účastník řízení se již nezmiňoval o indispozici z důvodů psychických potíží v důsledku rozvodu, ale zmiňoval se o tom, že jednal v omylu.

26. Z výpovědí svědků [Anonymizováno], jehož firma vedla účetnictví společnosti [Anonymizováno]. a [Anonymizováno], jehož firma prováděla audit pro firmu [Anonymizováno], nebylo zjištěno žádných podstatných skutečností k předmětné věci, pouze tolik, že zpracovával pan [Anonymizováno] podklady pro valnou hromadu 3. 4. 2014, blíže se k tomuto nedokázal vyjádřit, [Anonymizováno] nebylo nic známo o směnce, rovněž tak ani Ing, Vondrákovi. [Anonymizováno] se zmiňoval pouze o možných opravách dokladů, potvrdil, že společnost [Anonymizováno] byla rodinnou firmou, bližší povědomí o celé záležitosti neměl.

27. Z potvrzení podepsaného oběma účastníky 4. 12. 2015 (č. l. 120 spisu) je zjištěno, že žalobkyně potvrzuje přijetí částky 2 000 000 Kč na základě valné hromady z 3. 4. 2014 ve formě směnky. Dále k otázce půjčování peněz společnosti byl proveden důkaz dopisem žalovaného z 5. 1. 2017 a žalobkyně z 9. 1. 2017 na č. l. 161 a č. l. 162 spisu, z nichž je zjištěno tolik, že žalovaný poskytl finanční plnění žalobkyni 2 900 000 Kč, žádal žalobkyni o vrácení půjčky, tato reagovala dopisem z 9. 1. 2017, že nikdo z nich nedisponoval výlučnými prostředky, ovšem 23. 2. 2011, že si půjčila od manžela, tedy žalovaného částku 200 000 Kč a celkem mu dluží 2 900 000 Kč. Tato záležitost je však irelevantní ve vztahu k projednávané věci, neboť se týká půjček mezi účastníky, které k předmětné směnce nemají žádný vztah.

28. Z důkazů provedených ohledně námitky nedostatku kauzu směnky, soud považuje za prokázané, že společnost [Anonymizováno] zapůjčila účastníkům 6 000 000 Kč, žalovaný převedl částku 4 000 000 Kč ze svého účtu č. [Anonymizováno] na společný účet částku 4 000 000 a celkem 6 000 000 Kč převedl 23.8.2013 zpět společnosti na účet [č. účtu].

29. Valnou hromadou 3.4.2014 bylo rozhodnuto o rozdělení zisku s tím, že částka 4 000 000 Kč po odpočtu srážkové daně bude poukázána na účet – na soukromý společný účet účastníků č. 5002004921, také tato částka došla 9.5.2014, tentýž den je tato částka převedena na účet žalovaného [Anonymizováno]. K tomu žalovaný uvedl, že mu svědčí nárok na vrácení částky, kterou poukázal na úhradu společného závazku ve výši 4 000 000 Kč.

30. Z potvrzení ze 4.12.2015 (č. l. 120 spisu) vyplývá, že žalovaná přijímá částku 2 000 000 Kč ve formě směnky, částka 2 000 000 Kč nebyla žalobkyni vyplacena, ale byla jí „poukázána“ částka ve formě směnky. Směnku, jak vyplývá z e-mailové korespondence, vystavil sám žalovaný za účelem urovnání vztahů plynoucích z důsledků rozhodnutí valné hromady z 3.4.2012. Směnku také žalovaný sám vystavil a podepsal. Veškeré transakce, tj. půjčka z 25.2.2011 ve výši 6 000 000 Kč od společnosti [právnická osoba], převody z účtů za účelem úhrady této půjčky a též výplata zisku na společný účet, to vše se odehrálo v době, kdy účastníci ještě byli manželé, neboť jejich manželství, jak sami potvrdili, bylo rozvedeno počátkem roku 2015. Z žádného důkazu nevyplývá, že by podíl na zisku byl žalobkyni vyplacen, když následně 4.12.2015, tedy v den, kdy je vystavováno potvrzení, je vystavována žalovaným předmětná směnka.

31. Soud prvního stupně zhodnotil provedené důkazy a dle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícím závěrům:

Předmětná směnka je směnkou platnou, neboť obsahuje veškeré náležitosti požadované ustanovením § 75 zákona směnečného a šekového č. [Anonymizováno]. (dále jen ZSŠ), jak potvrdil i sám žalovaný, tuto vystavil dne 4. 12. 2015 na částku 2 000 000 Kč se splatností 31. 12. 2016 na řad žalobkyně, s místem placení v Českých Budějovicích. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal směnku pod nátlakem, že by snad jeho projev vůle podpisem směnky byl nesvobodný a nebyl učiněn vážně, neboť e-mailovou korespondencí je prokázáno, že sám se snažil řešit situaci plynoucí z rozhodnutí valné hromady z 3.4.2014, domáhal se potřebných podpisů na dokladech vztahujících se k této valné hromadě s tím, že vystaví směnku na 2 000 000 Kč, což také učinil. Z pouhého vyjádření svědkyně – sestry žalovaného, že se žalobkyně vyjadřovala v tom smyslu, že jí jde o peníze a hodlá postupovat, řečeno opisem, trestně právními kroky, z toho nelze ještě uzavřít, že by podepsal žalovaný směnku pod nátlakem, či že by se jednalo o jakékoliv výhrůžky, samotný fakt, že žalobkyně podala trestní oznámení, kterými byl proveden důkaz, rovněž tak rozhodnutí o těchto trestních oznámeních, nevypovídá o předmětné záležitosti ničeho, neboť trestní oznámení bylo podáváno ohledně záležitosti výplat neúměrných částek sestře žalovaného panem žalovaným, ve věci toto nemá zásadní význam.

32. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu 29 Odo 347/2005 a 29 Cdo 3417/2007, je obecně přípustná námitka neexistence kauzy, ovšem za předpokladu, že je spojena též s námitkou o nesvobodném podpisu směnky. Co se týče projevu vůle žalovaného podpisem směnky, jak je již uvedeno výše, soud neshledal, že by žalovaný podepsal směnku pod nátlakem, je prokázáno, že zcela vědomě směnku podepsal za účelem vypořádání záležitosti plynoucí z rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku z 3.4.2014 a sám předložil směnku jím vystavenou, jak plyne z e-mailové korespondence.

33. Pak se soud zabýval námitkou o neexistenci kauzy s tím, že zde důvod vystavení směnky žádný nebyl, i zde soud dospěl k závěru, že tato námitka je nedůvodná. Z žádného důkazu předloženého žalovaným nebylo zjištěno, že by žalobkyně již částku 2 000 000 Kč jako poloviční nárok na vyplacený zisk 4 000 000 Kč dle rozhodnutí valné hromady ze 3. 4. 2014 obdržela, žalovaný popisoval transakce ohledně poskytnutí půjčky 6 000 000 Kč, způsob jejího vracení a sám si nárokuje vrácení částky 4 000 000 Kč, jak sám uvedl a dokládal výpisy z účtu z titulu úhrady společného závazku, to vše provedl dne 23. 8. 2014, kdy po výplatě zisku 9. 5. 2014 si převádí částku 4 000 000 Kč na svůj účet, 4. 12. 2015 a předtím v korespondenci z 1., 2. a 3. 12. 2015 sám v rámci požadavku vůči žalobkyni na podpis potřebných dokladů z valné hromady nabízí, že předloží a vystaví směnku na 2 000 000 Kč. Vystavená směnka je platná, byla vystavena s plným vědomím žalovaného, nebyla vystavena pod nátlakem, soud proto obě námitky shledal nedůvodnými a rozhodl proto tak, že směnečný platební rozkaz vydaný ve věci ponechal v platnosti. Pakliže ve své výpovědi se prvně zmiňoval o tom, že jednal v omylu, k tomuto soud nepřihlíží, protože o jednání v omylu nebyla v námitkách žádná zmínka ve smyslu § 175 odst. 4 o. s. ř., pak k takovéto námitce soud nepřihlíží. Jak je již uvedeno, soud pak rozhodl ve věci ponecháním směnečného platebního rozkazu v platnosti, a to dle § 175 odst. 4 o. s. ř.

34. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení o námitkách byla úspěšná žalobkyně, náleží jí proto náhrada nákladů námitkového řízení, a to za 5 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb., úkon v hodně 16 300 Kč (za jednání dne 12. 3. 2019, 12. 9. 2019, 28. 11. 2019 a 25. 2. 2019 a závěrečný návrh), 5x režijní paušál po 300 Kč, a PH 21 %. Celkem tak náklady řízení činí 100 430 Kč, když tyto rovněž vyčísluje zástupkyně žalobkyně v písemném závěrečném vyjádření.

35. Dále soud prvního stupně rozhodoval též o nákladech v řízení vzniklých státu, ty vznikly státu vyplacením svědečného ve výši 1 592 Kč, podle § 148 odst. 1 má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

36. Proti rozsudku se odvolal žalovaný v blanketním odvolání ze dne 5. 6. 2020, které odůvodnil podáním ze dne 7. 7. 2020. V odvolání žalovaný uvádí mimo jiné, že s rozsudkem žalovaný nesouhlasí. V prvé řadě namítá, že dle jeho názoru dospěl soud prvního stupně k nesprávným skutkovým závěrům a na základě nich poté učinil nesprávné závěry právní, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, tento nezohlednil některé žalovaným tvrzené a prokázané skutečnosti, popřípadě je nesprávně právně posoudil. Jak vyplývá z námitky žalovaného jeho procesní obrana spočívala především v tom, že jeho projev vůle spočívající ve vystavení směnky a jejím podpisu nebyl myšlen vážně respektive, že tento byl učiněn souvislosti na jeho straně, jak vyplývá z námitek žalovaného jeho procesní obrana spočívala především v tom, že jeho projev vůle spočívající na vystavení směnky a jejím podpisu nebyl myšlen vážně, respektive, že tento byl učiněn v souvislosti s omylem na jeho straně, ve kterých ho záměrně uvedla žalobkyně, přičemž tato vytrvalým tlakem psychicky působila na žalovaného a dále, a to především, že uvedený nárok není podložen reálnou existencí kauzy. Jak vyplývá ze závěrů soudu prvního stupně, v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal směnku pod nátlakem, respektive, že by v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal směnku pod nátlakem, a kdy naopak mělo být prokázáno, že tuto podepsal zcela vědomě za účelem vypořádání záležitostí plynoucích z rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku ze dne 3. 4. 2014. Uvedené argumentaci pak žalovaný uvedl, že v uvedeném smyslu zřejmě došlo ke zcela neúplnému pochopení věcné stránky celé situace. Žalovaný souhlasí s tím, že tento sice vědomě směnku vystavil a tuto sám podepsal, nicméně tuto část jeho jednání lze charakterizovat až jako následnou jako důsledek předchozího jednání žalobkyně, kdy tento jednalo v této fázi sice dobrovolně nicméně na základě omylu, ve kterém byly již předtím uveden. Jinými slovy lze říci, že žalovaný byl poté, co žalobkyně došla k závěru o tom, že jí údajně neměl být vyplacen zisk za předchozí daňové období, žalobkyní byl opakovaně a vytrvale podrobován tlaku spočívající v tom, že žalobkyně tvrdila žalovanému, že tím, že nedošlo ke splnění formálních náležitostí konání valné hromady a požadavkům na zápis z valné hromady, že ten se dopustil trestného činu daňových deliktů, popřípadě dalších pochybení a že si za toto pochybení ponese příslušné důsledky. I když žalovaný po tomto nátlaku žalované vyhověl a tomuto podle, jak je dále uvedena tato i přesto trestní oznámení na žalovaného podala včas a tento byl ve věci prošetřování Policií ČR. Jednalo se o řízení vedené pod č. j. KRPC-13349/TČ-2016–020181. I když toto řízení bylo ukončeno usnesením o odložení věci podle § 159 a odst. 1 tr. řádu, již samotné prověřování spočívající v opakovaných výsleších žalovaného, který neměl do té doby s trestním řízení nikdy nic společného, neměl v tomto ohledu žádné zkušenosti, mělo toto řízení velmi neblahý vliv, kdy byl nucen brát výhrůžky žalobkyně velmi vážně. Toto bylo i před soudem prvního stupně uváděno nicméně tento k tomu nijak nepřihlížel a s uvedenou argumentací se ve svém rozhodnutí nijak nevypořádal. Tento trvalý nátlak ze strany žalobkyně, která v podstatě žalovanému vyhrožovala, vyústil v tom, že žalovaný se psychicky zhroutil, neboť podle tvrze a tlaku žalobkyně, že nesplnění formálních podmínek k výplatě zisku může skutečně vést k neblahým důsledkům vůči jeho osobě. Ve světle výše uvedených tvrzení lze tuto fázi nazvat jako první. Právě v této první fázi byl žalovaný uveden v omyl, když druhá fáze byla pouze důsledkem té předchozí, přičemž v souvislosti s přijetím tvrzení a výhrůžek žalobkyně a samozřejmě i nastalého trestního řízení vůči osobě tento již následně ve druhé fázi jednal zcela dobrovolně, neboť doufal, že splněním požadavku žalobkyně dojde k ukončení trestního řízení. Tato následná dobrovolnost, ke které byl v podstatě donucen, ovšem spočívala na nesprávně zhodnocených údajných okolnostech. Je tedy evidentní, že ačkoliv žalovaný vystavil a podepsal směnku dobrovolně, toto byl pouze důsledek předchozího nátlaku a vyhrožování ze strany žalobkyně a trestního řízení, a to bez ohledu na to, že tento sám následně požadoval od žalobkyně, aby tuto směnku přijala, neboť tato jednání již nemá ve světle celé situace ohledně uvedení v omyl víceméně žádného významu.

37. Pokud se jedná o neexistenci kauzy je možno v tomto smyslu částečně odkázat na již výše uvedené skutečnosti týkající se omylu v jednání žalovaného, přičemž ohledně samotné kauzy žalovaný uvádí, že dle jeho názoru soud v tomto směru nesprávně posoudil celou záležitost. Jak bylo uvedeno již v samostatných námitkách, částka ve výši 4 000 000 Kč byla v podstatě vratka půjčky, kterou společníci, tedy žalobkyně a žalovaný poskytli předchozím období ve společnosti. Nešlo tedy pouze o určitý přesun finančních prostředků, v podstatě pohyb v rámci tzv. Cash flow, kdy fakticky se o zisk vůbec nejednalo, zde si žalovaný dovoluje v podrobnostech odkázat na své námitky a též na závěrečný návrh, kde jsou veškeré tyto skutečnosti podrobně popsány. Nicméně ze základní argument v rámci odvolání považuje žalovaný tu skutečnost, že částka, kterou žalobkyně nárokuje, ve skutečnosti byla uhrazena. V napadeném rozhodnutí soud prvního stupně uvádí, že nebylo zjištěno, že by, kdy žalobkyně polovinu z částky 4 000 000 Kč skutečně obdržela a že by tato skutečnost byla řádně prokázána. S tímto nelze souhlasit, jak bylo již popsáno v námitkách, k vyplacení celkové částky ve výši 4 000 000 Kč došlo na účet číslo [č. účtu], kdy se jednalo o účet, který byl společným účtem obou účastníků, byť byl zřízen na jméno žalovaného, nicméně žalobkyně v předmětné době jednoznačně disponovala k tomuto účtu dispozičním právem, jak vyplývá ze všech zjištěných a prokázaných skutečností, lze jednoznačně dovodit, že původní půjčka společníků vůči společnosti byla zapůjčena oběma těmito společníky, tedy z jejich majetku náležícího do SJM. Dle ustálené judikatury je pak zakotven princip, že peněžní prostředky zapůjčené ze SJM, v tomto případě tedy oběma společníky společnosti, opět v případě jejich vrácení náleží do SJM. Těmito skutečnostmi se však nalézací soud vůbec nezaobíral a žádným způsobem svoji argumentaci v této souvislosti ve svém rozhodnutí neuvedl a s těmito námitkami se nijak nevypořádal, ačkoliv tyto skutečnosti jsou dle názoru žalovaného pro rozhodnutí ve věci velmi podstatné.

38. Žalovaný v odůvodnění odvolání dále uvedl, že podle jeho názoru provedenými důkazy, zejména pak veškerými výpisy z účtů, ze kterých uvedené finanční transakci vyplývají, byly tyto skutečnosti jednoznačně prokázány. I sám nalézací soud uvádí, že výpisy bylo doloženo, že k úhradě, tak jak je výše specifikováno skutečně došlo, když uvádí výhradu, že žalovaný si dne 9. 5. 2014 převzal dále uvedenou částku na svůj soukromý účet. Žalovaný tuto skutečnost sice žádným způsobem nezpochybňuje, má ovšem oprávněně za to, že pro posouzení skutečnosti, zda částka byla vyplacena k rukám žalobkyně, nemá tato okolnost žádný význam. Dle jeho názoru je zcela zásadním a rozhodným momentem skutečnost, že částka byla vyplacena do dispoziční sféry žalobkyně a do SJM., a tedy byla splněna podmínka k tomu, aby tato s uvedenou částku mohla dále nakládat. Protože následně s touto částkou naložil určitým způsobem žalovaný, když i tuto skutečnost ve svých námitkách relevantně tento zdůvodňuje a vysvětluje, nemá možnost dispozice žalobkyní s touto částkou vliv, když ve chvíli připsáním předmětné částky na společný účet u obou účastníků již další nakládání s jakýmikoliv prostředky na tomto účtu spadá do sféry případného vypořádání SJM. K uvedenému je třeba doplnit, že v mezidobí došlo k vydání rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. Cm 227/2017-58 ze dne 27. 6. 2018, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žaloba žalobkyně o zaplacení částky ve výši 1 960 000 Kč s příslušenstvím se zamítá. Toto rozhodnutí bylo potom v odvolací řízení k odvolání žalobkyně Vrchním soudem v Praze potvrzeno jeho rozsudkem č. j. 14 Cmo 159/2019-166 ze dne 18. 5. 2020. V daném řízení šlo o rozhodování o naprosto totožném nároku, který žalobkyně považuje v tomto řízení, tedy o nárok na výplatu zisku z valné hromady konané dne 3. 4. 2014 v rozsahu jejího obchodního podílu ve výši 49 % to je 1 960 000 Kč, přičemž oba soudy dospěly v rámci uvedeného řízení naprosto k jednoznačnému a nepochybnému závěru, že je namístě žalobu zamítnout s tím, že důvodem je skutečnost, že naplnění předpoklady pro zánik dluhu splněním je nezbytné, aby dlužník odevzdal plnění do dispoziční sféry věřitele s úmyslem splnit dluh, přičemž v rámci dokazování soudy dospěly k závěru, že obě tyto podmínky byly v daném případě splněny, tedy že nárok žalobkyně z výplaty zisku z valné hromady ze dne 30. 4. 2014 byl splněn, a to úhradou této částky a tento tedy zanikl. Jinak řečeno, uvádí žalovaný, že nárok žalobkyně tedy zanikl jeho splněním zaplacením. Ke splnění pak došlo připsáním na účet, ke kterému měla žalobkyně přístup pouze pro doplnění je nutno dodat, že oba soudy se tedy shodly.

39. Ztotožňuje se s tím, že skutečnost, jakým způsobem bylo s penězi dále nakládáno, již nemají na rozhodnutí o splnění nároku žádný význam. Je tedy zcela evidentní, že žalobkyně měla snahu o zajištění nároku, který v době jeho zajištění tedy při vystavení směnky již dávno neexistoval a žalovaný tak jednal v naprostém skutkovém omylu, který byl vyvolán a navíc samotnou žalobkyní, a to zřejmě úmyslně. Na základě této skutečnosti tedy nelze dle názoru žalovaného dospět v tomto řízení k závěru, že by nebylo prokázáno, jak uvádí soud prvního stupně, že žalobkyně neobdržela v rámci jejího údajného nároku na vyplacený zisku žádné finanční prostředky. Dle názoru žalovaného bylo naopak jednoznačně prokázáno a navíc i bylo o tomto pravomocně rozhodnuto, že částka ve výši 2 000 000 Kč, respektive 4 000 000 Kč, byla do dispoziční sféry obou účastníků tedy žalobkyně převedena a oba měli možnost s touto částkou nakládat, což je potvrzeno již i uváděným pravomocným rozhodnutím zdejšího soudu. Tak též lze mít za to, že bylo prokázáno, a to jak písemnými důkazy, tak svědeckou výpovědí, že ze strany žalobkyně docházelo po zjištění, že z valné hromady dne 3. 4. 2014 byla částka vyplacena, a k vyvíjení psychického nátlaku za účelem uplatnění jejího údajného nároku, který však byl uhrazen, když v důsledku tohoto nátlaku a vyhrožování, žalovaného přesvědčila, že se měl žalovaný dopustit trestného činu a pod touto hrozbou pak žalovaný byl nucen hledat v této situaci východisko, které našel ze současného pohledu ne zcela pochopitelným způsobem, ve vystavení směnky na řad žalobkyně, ačkoliv je zřejmé, že bylo prokázáno, že její nárok fakticky v dané době již neexistoval, ačkoliv je zřejmé a bylo prokázáno, že její nárok fakticky v dané době neexistoval, neboť tento nárok zanikl momentem připsání částky ve výši 4 000 000 Kč vyplývající ze „zisku“ (fakticky se jednalo o vratku) o níž bylo rozhodnuto na valné hromadě dne 3. 4. 2014, tedy dne 9. 5. 2014, kdy tato částka byla odepsána z účtu společnosti [Anonymizováno] respektive 10. 5. 2014, kdy tato musela být nejpozději připsána na jejich společný účet.

40. S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze tedy rozhodnutí soudu prvního stupně považovat za nesprávné, případně neúplné, neboť tento vycházel při svých závěrech pouze z částečného hodnocení předložených důkazů s tím, že vlivem takového hodnocení dospěl poté i k nesprávným skutkovým i právním závěrům, zejména pak v tom smyslu, že nelze souhlasit, že by předmětná částka nebyla připsána do dispozice žalobkyně, tedy, že tato nikdy neměla uvedenou částku obdržet, kdy na základě podrobného dokazování v jiném soudním řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně uvedenou a požadovanou částku již obdržela a tedy nárok je splněn, přičemž vystavená směnka zajišťovala v té době již neexistující závazek, nelze si zcela reálně představit, že by soud v tomto řízení dospěl na základě stejných vstupních informací k rozdílným závěrům. Přesvědčení o neexistenci kauzy z uvedeného důvodu je tedy zcela oprávněné. Pokud pak soud dospěl k tomuto závěru, že i na základě toho, že sám žalovaný v podstatě vyvíjel následně na žalobkyni tlak, aby směnku podepsala, jak je uvedeno výše, toto jednání bylo realizováno v důsledku obav z nedodržení formálních náležitostí stanovených zákonem, kterému žalobkyně, ať již s vědomím jejich správnosti či nesprávnosti předestírala a je tedy možné dojít k poměrně k přesvědčivému závěru, že žalovaný jednal v omylu, když žalobkyně dokonce svoje výhrůžky i splnila a žalovaný byl v rámci trestního řízení vyšetřován.

41. Na základě uvedeného pak žalovaný žádá, když tento jednoznačně identifikoval důkazy, které v mezidobí vyvstaly, aby si tyto, případně odvolací soud vyžádal z úřední povinnosti, neboť se jedná jednak o důkazy, které je pro soud snadné si opatřit a už se jedná o soudní spis, případně o spis Policie ČR. Vzhledem k uvedení skutečnosti pak žalovaný navrhuje, aby odvolací soud přihlédl k důvodům argumentaci žalovaného, aby rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 34 Cm 91/2017 ze dne 5. 5. 2020 změnil a sám ve věci rozhodl tak, že směnečný platební rozkaz neruší a žalovaná zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím se zamítá žalobkyně povinna nahradit žalovanému náklady řízení obou stupňů.

42. K podanému odvolání se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 6. 8. 2020, ve kterém se vyjádřila tak, že žalovaný v odvolání uvedl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil věc ve vztahu k námitce neexistence kauzy směnky, kdy v odůvodnění odvolání popisuje proces vyplacení podílu na zisku společníkům společnosti [Anonymizováno] a její následné vrácení. Žalobkyně se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně a odvolání žalovaného proti rozsudku uvedenému shora považuje za nedůvodné. Žalovaný v odůvodnění odvolání uvedl, že předmětnou směnku vystavil a podepsal v důsledku předchozího jednání žalobkyně, a to na základě omylu, ve který byl předtím uveden. Předně třeba zdůraznit, že žalovaný tvrzení o jakémsi omylu, ve který měl uvést žalobkyni k námitkám proti směnečnému platebnímu rozkazu, neuvádí a ani následně blíže nespecifikuje. Z obsahu námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu se nepodává, že by žalovaný tvrdil jakýkoliv omyl, který by měl být vyvolán jakoukoliv osobou, což žalobkyně a žalovaný ani blíže neuvádí, o jaký omyl se mělo v dané věci jednat. Tvrzení žalovaného o tom, že by snad žalobkyně měla na žalovaného vyvíjet nátlak a tvrdí žalovanému, že se měl dopustit trestného činu či jakýchkoliv jiných deliktů od jiných právních předpisů je čistě tendenční a ničím nepodložené žalovaný se sám prezentuje jako osoba, která má relativní právní znalost cizích právních předpisů je čistě tendenční a ničím nepodložené, žalovaný se sám prezentuje jako osoba, která má relevantní vzdělání a dlouholeté zkušenosti v podnikání v oblasti finančnictví ve své účastnické výpovědi žalovaný výslovně uvedl, že si je vědom toho, jaké následky vyvolává vystavení směnky. Uvádí, že směnku vystavil v takovém psychickém rozpoložení, že si nebyl vědom následků, v průběhu řízení již od této argumentace upouští a uvádí, že jednal v omylu. S ohledem na to, že žalovaný má dlouholeté zkušenosti v oblasti podnikání a vedení společnosti nelze dospět k závěru, že by jednal v jakémsi omylu, ať právním či faktickém. Žalobkyně žalovanému nevyhrožovala a toto nebylo v rámci řízení před soudem prvního stupně ani prokázáno. Byl to žalovaný, kdo navrhl vystavení směnky a kdo ji sám dobrovolně a zcela bez nátlaku vystavil. Jakýkoliv důvod k motivaci žalovaného k vystavení předmětné směnky byly zcela mimo vůli žalobkyně a její jednání, když to byl právě žalovaný, kdo dlouhodobě takový postup navrhl, k čemuž žalobkyně v rámci řízení u soudu prvního stupně předložil i důkazy (komunikaci mezi účastníky řízení). Žalobkyně dále uvedla, že si neumí představit, že by žalovaný, který má vysokoškolské vzdělání a podniká v oblasti finančnictví několik desítek let, by se v první fázi psychicky zhroutil, neboť podlehl tlaku žalobkyně, že nesplnění formálních podmínek k výplatě zisku, může skutečně vést k neblahým důsledkům vůči jeho osobě a následně by vystavil směnku znějící na směnečnou sumu 2 000 000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení před soudem prvního stupně sice uvedl, že ze strany žalobkyně měl být na něj vyvíjen nátlak, avšak toto tvrzení prokázáno nebylo. Pokud by žalobkyně měla jít do detailů, co se týče vzájemné komunikace ve vztahu k okolnostem předcházejícím vystavení směnky, byl to žalovaný, který označil žalobkyni, aby se s ním snažila domluvit, když tvrdil, že toto by mohl znamenat problém i pro žalobkyni samotnou. V rámci provádění auditu účetnictví společnosti byly nalezeny nesrovnalosti týkající se předmětné valné hromady, tedy to nebyla žalobkyni, která by narazila na nepodepsaný zápis valné hromady společnosti. V rámci toho pak auditor žalovanému zřejmě uvedl, že pokud nebude vše dle předpisů, nezbude mu než vydat výrok s výhradou. Dle názoru žalobkyně pokud by to neodhalil auditor v rámci své činnosti, do dnešního dne by neměla informace o tom, co se událo a jakým způsobem žalovaný tehdy jednal. Kromě toho, že žalovaný tyto v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu neuvádí a uvádí je až později, tedy, že se jedná o námitku opožděnou. Žalovaný v odvolání popisuje, jakým způsobem mělo být žalobkyni polovina z částky 4 000 000 Kč uhrazena. Žalovaný uvádí, že dané prostředky uhradila společnosti [Anonymizováno] (dále jen [Anonymizováno]) na bankovní účet, ke kterému měla mít žalobkyně dispoziční oprávnění, když si žalovaný tuto částku dále záhy převedl na svůj soukromý účet. Jak již bylo uvedeno výše, pokud by auditor nezjistil nesrovnalosti vztahující se k výplatě dané částky ze společnosti, žalobkyně by se zřejmě nikdy nedozvěděla, že takovým způsobem celá transakce proběhla bez jejího vědomí. V dané době se žalobkyně nenacházela na území České republiky, nýbrž v Itálii, kde provozovala hotel, který vlastní společnost Alex Srl., v němž vlastní společnost [Anonymizováno] většinový obchodní podíl. Žalovaný dále odkazuje na řízení vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 227/2017 a používá argumentaci tohoto soudu v dané věci, byť se nejedná o totožný případ, respektive se jedná o zcela jinou situaci, než je situace v projednávané v této věci. V řízení vedeném Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 227/2017 byl předmětem řízení vztah mezi společností [Anonymizováno] a žalobkyní, když soud posuzoval výhradně povinnost společnosti [Anonymizováno] ke splnění závazku spočívajícího ve výplatě rozdělení zisku společníkům. V tomto řízení se tedy jedná o situaci, která sice s výplatou podílu na zisku společnosti souvisí, avšak se nejedná o totožný vztah, respektive o vztah řídící se stejnými pravidly. Ve věci projednávané v tomto řízení žalovaný, nikoliv společnost [Anonymizováno] vystavil směnku na řad žalobkyně a z obsahu směnečného prohlášení je zřejmé, že se zavázal uhradit žalobkyni částku 2 000 000 Kč. Směnka byla vystavena poté, co již účastníci řízení nebyli manželé. Jelikož žalobkyně zjistila, že si žalovaný z pozice většinového společníka a jednatele společnosti [Anonymizováno] vyplatil podíl na zisku, který záhy převedl na svůj účet, u kterého žalobkyně neměla dispoziční oprávnění, tedy, že žalobkyně zjistila, že si žalovaný „vyvedl“ i podíl na zisku náležící žalobkyni, žalovaný sám dobrovolně navrhl, že jí vystaví směnku, kterou jí uhradí její část podílu na zisku. Jednalo se tedy o vztah mezi účastníky řízení, který nemá nic společného s jejich účastí na společnosti [Anonymizováno]. Jelikož si žalovaný přivlastnil celou částku, byl si vědom toho, že podíl náležící žalobkyni musí vyplatit, a proto navrhl vystavení směnky, což žalobkyně akceptovala. Žalovaný však následně odmítl ze směnky plnit a tudíž závazek žalovaného vůči žalobkyni nadále trvá a nezanikl.

43. Soud prvního stupně, uzavírá dále žalovaná, tak dospěl ke správným závěrům a tyto následně správně právně posoudil, že žalovaný se v průběhu celého řízení snažil odvrátit pozornost od podstaty projednávané věci a uváděl informace a tvrzení s meritem věci nesouvisející, respektive tvrzení, která sice s meritem věci do určité míry souvisí, avšak pro posouzení věci jsou irelevantní.

44. Žalobkyně má za to, že se soud prvního stupně dostatečně vypořádal se všemi skutečnostmi a tvrzeními žalovaného a provedl dokazování v rozsahu, který umožňoval věci řádně posoudit. Není pravdivým tvrzení, že by žalobkyně měla žalovanému jakkoliv vyhrožoval, když toto v průběhu řízení ani nebylo prokazováno a zůstalo v rovině pouhých tvrzení žalovaného. Žalovaný se prezentuje jako osoba znalá věci tedy vědoma si následků spojených se směnečným prohlášením, žalovaný se v době vystavení předmětné směnky nenacházeli v takovém psychickém rozpoložení, že by se nebyl vědom toho, co činí. Žalovaný si byl vědom toho, že vystavení směnky se zavazuje k zaplacení směnečné sumy, jako jsi byl vědom i toho, že směnečná suma odpovídá částce, kterou si ponechal pro sebe místo toho, aby ji převedl žalobkyni. Ke směnce uplatněné v tomto řízení se tak zcela jistě váže kauza. Pouze pro úplnost žalobkyně uvádí, že se jedná o vztah mezi účastníky řízení jako fyzickými osobami, nikoliv o vztah společníka obchodní společnosti, jak se to žalovaný snaží nastiňovat. S ohledem na uvedené skutečnosti tak žalobkyně navrhuje, aby byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2002 set č. j. 34 Cm 91/2017-215, odvolacím soudem potvrzen jako věcně správný a žalovaný byl zavázán k úhradě nákladů odvolacího řízení.

45. Podáním ze dne 3. 9. 2020 oznámil soud prvního stupně odvolacímu soudu, že [Anonymizováno] ukončila právní zastoupení žalobkyně v předmětném řízení.

46. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení jemu předcházející podle § 211, § 205, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. při jednání dne 5.5.2021, rozsudek pak vyhlásil veřejně v nepřítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce dne 12.5.2021. Podle § 212a odst. 1 o. s. ř. lze rozsudek přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2 o. s. ř.). Ačkoli žalovaný odvolací důvody v podaném doplnění výslovně neuvedl, lze z jeho obsahu dovodit, že za odvolací důvody považuje ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), písm. e), písm. f) a písm. g) o. s. ř.

47. Při jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného se krátce vyjádřil ve vztahu k podanému vyjádření k odvolání a uvedl, že v daném případě, pokud se hovoří o vyplacení podílu na zisku, se jednalo o vratku půjčky, která byla půjčena oběma manželům. Dále pak odkazuje na podrobný popis finančních transakcí obsažený v námitkách proti SPR. Dále uvedla, že fungování společnosti po rozvodu manželů bylo spíše formální, aby byly dodrženy podmínky pro úřady.

48. V závěrečném návrhu zástupce žalovaného uvedl, že se v daném případě jednalo o směnku zajišťovací, což vyplývá i z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Žaloba byla zamítnuta, neboť částka byla vyplacena. V důsledku čehož závazek zanikl. Dále připomněl, že žalovaný jednal v omylu, připustil, že žalovaný jednal tak, jak neměl, ovšem jeho psychický stav byl nedobrý a uzavřel, že podle jeho názoru žaloba být úspěšná nemůže. Zároveň žádal změnu napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů před soudy obou stupňů.

49. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s tvrzením zástupce žalovaného, neboť sám uvedl, že teprve po rozvodu manželů došlo k tomu, že se ve společnosti začala dodržovat veškerá pravidla potřebná k jejímu fungování. Je pravda, že společnost vůči společníkům zaplatila 4 mil. Kč, tuto částku si ponechal majoritní společník, tzn. žalovaný. V daném případě šlo o výplatu podílu na zisku, který si celý ponechal většinový společník a následně pak vystavil zajišťovací směnku, jejíž zaplacení je předmětem sporu. Dosud však směnečný peníz s přísl. a odměnou neuhradil. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, ponechal SPR v platnosti a přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladů před soudy obou stupňů. Zástupkyně žalobkyně pak připomněla, že 6 mil. Kč, které byly vráceny zpět společnosti, byla vratka půjčky a jeví se pak nemožné, že by částka 4 mil. Kč byla vratka půjčky a jedná se o nerozdělený zisk. A tak je o něm i účtováno.

50. Předmětem sporu je zaplacení směnečné sumy, jejíhož zaplacení se po žalovaném domáhá žalobkyně, jako majitelka směnky vlastní (narozená dne [Anonymizováno], bytem [Anonymizováno]) znějícími na směnečnou sumu 2 000 000 Kč, kterou vystavil žalovaný. [Anonymizováno] jako výstavce dne 4.12.2015, bytem [Anonymizováno], r. č. [RČ] a zavázal se vyplatit žalobkyni směnečnou sumu v místě splatnosti v Českých Budějovicích na účet číslo [č. účtu]. Směnka byla splatná dne 31. 12. 2016. Směnka je opatřena doložkou „Bez protestu“.

51. V podrobnostech o samotném důvodu vystavení směnky odkazuje odvolací soud na podrobnou rekapitulaci napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, jak byla uvedena výše. Soud prvního stupně pod č. j. 34 Cm 91/2017-62 ze dne 26. 9. 2017 návrhu žalobkyně vyhověl a vydal směnečný platební rozkaz, který uložil žalovanému, aby do 15 dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu zaplatil žalobkyni: a) směnečný peníz ve výši 2 000 000 Kč, b) 6 % úrok ročně z částky 2 000 000 Kč, jdoucí od 31. 12. 2016 do zaplacení, d) se směnečnou odměnou ve výši 6 666,60 Kč, e) náhradu nákladů řízení ve výši 150 851,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce [Anonymizováno]., sídlem [adresa] nebo, aby podal proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu do 15 dnů ode dne jeho doručení u podepsaného soudu námitky. Námitky musí být odůvodněny a žalovaný v nich musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítá. K později uplatněné skutečnosti nelze přihlížet.

52. Podáním ze dne 12. 10. 2017 podal žalovaný včasné námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. V prvé řadě žalovaný uvádí, že nárok žalobkyně neuznává, neboť je předložená směnka dle jeho názoru neplatná, a to z důvodu neexistence jakéhokoliv právního či hospodářského důvodu či neexistence jakékoliv pohledávky, kterou by tato směnka reprezentovala či zajišťovala (kauzy). Namítá, že by zde snad existovaly jakékoliv okolnosti či podmínky, v jejichž důsledku by uplatnění směnečné pohledávky mohlo být považováno za řádný výkon směnečného práva. Dále namítá, že jeho projev vůle jako výstavce inkorporovaný do podpisu směnky nebyl v době realizace vážný a svobodný a tedy platný, když tuto směnku podepisoval pod velkým nátlakem ve stavu vážné psychické indispozice. Aniž by se skutečně uvědomoval, z jakého důvodu a co vlastně podepisuje, čeho žalobkyně zároveň i bývalá manželka žalovaného využila a to za účelem získání podpisu směnky žalovaným psychicky působila na jeho vůli výhrůžkami, které žalovaný pocítil jako velmi intenzivní a k podpisu tak byl v podstatě donucen.

53. Po vleklých problém soužití došlo na počátku roku 2015 k rozvodu manželství žalobkyně a žalovaného, a to na základě toho, že žalobkyně navázala mimomanželský vztah, což se žalovaného velmi citově dotklo a negativně se promítlo do psychického stavu žalovaného, který se po celý život úspěšně věnoval podnikání za účelem zajištění rodiny, na kterou byl tento velmi citově vázán. S ohledem na to, že společnost [Anonymizováno] (dále jen [Anonymizováno]) byla rodinným podnikem, problémy soužití manželů se logicky během roku 2015 přenášely i do jejich činnosti. Problémy ve vedení společnosti vyvrcholily tím, že žalobkyně naprosto neekonomicky přenášela osobní averze vůči žalovanému i do činnosti společnosti a začal bojkot jakékoliv snahy o společné rozhodnutí v rámci valných hromad, žalovaná naopak začala šikanózním způsobem z pozice společníka působit na činnost žalovaného jakožto jednatele. Do té doby pak žalovaná podala na žalovaného několik žalob a trestních oznámení, dle názoru žalovaného pak naprosto neodůvodněných. Protože společnost byla po dlouhou dobu rodinným podnikem založeným na konsensuálním vedení obou společníků a současně manželů, když navíc tato společnost si z ekonomického hlediska poměrně velmi dobře vedla, docházelo k tomu, že zákonné požadavky, kdy například docházelo k tomu, že za zákonné požadavky investice, například způsobovaly svolání valných hromad a forma jejich zápisu neodpovídal zcela požadavkům právních předpisů, nicméně odpovídaly zcela vůli obou společníků, ani jeden z nich neměl k těmto formálním nedostatkům žádných připomínek. To vše trvalo více méně až do doby rozvodu manželství. Poté se však, jak již bylo uvedeno, se situace změnila. Žalobkyně vedena představou, že se žalovaný jí snaží jakožto společníka poškozovat, proto se spolu se svým právním zástupcem snažila v dokumentaci společnosti přes veškeré nedostatky, ať již faktických i formálního charakteru, které by poukazovaly na jakékoliv jednání žalovaného v rozporu se zákonem. V rámci tohoto hledání bylo žalobkyní zjištěno, že v dokumentaci společnosti se nachází dokument – zápis valné hromady konané dne 3. 4. 2014, na, kterém byl rozdělen zisk společnosti. Text usnesení valné hromady ve znění: „Valná hromada rozhodla vyplatit společníkům podíl na zisku ve výši 4 705 882 Kč. Podíl na zisku po odečtení patnáctiprocentní srážkové daně (705 882 Kč) ve výši 4 000 000 Kč, bude vyplacen na účet společnosti [Anonymizováno] ke dni 20.4.2014. Předmětné usnesení však nebylo řádně podepsáno.

54. A pokud jde o účty účastníků jakožto manželů, disponovali jednak společným soukromým účtem číslo [č. účtu] a jednak měl každý z nich svůj účet, číslo účtu žalovaného [č. účtu]. S prostředky na svých soukromých účtech tito podle své dohody a zavedené praxe disponovali podle svých úvah a představ a byly navzájem považovány za zcela oddělené prostředky, se kterými si každý z manželů mohl nakládat podle svého uvážení. Vedle toho samozřejmě existoval účet společnosti [Anonymizováno], číslo účtu [č. účtu].

55. Dne 25. 2. 2011 si účastníci v rámci SJM zapůjčili od společnosti [právnická osoba] částku 6 000 000 Kč. Tato částka byla převedena na jejich společný soukromý účet – číslo účtu [č. účtu] a oba tuto částku postupně čerpali. Vzhledem k nutnosti vrácení půjčky společnosti [právnická osoba] z určitých důvodů došlo následně dne 23. 8. 2013 k převedení částky ve výši 4 000 000 Kč ze soukromého účtu žalovaného – číslo účtu [č. účtu] na společný soukromý účet účastníků a které v předmětné době bylo něco přes 2 000 000 Kč, kdy obratem došlo k převedení částky ve výši 6 000 000 Kč ze společného účtu účastníků - číslo účtu [č. účtu] na účet společnosti – číslo účtu [č. účtu], čímž byl závazek účastníků vůči společnosti splněn. Žalovaný tedy víceméně ze svých prostředků vrátil společnosti 2/3 závazku. Poté následně došlo ke konání předmětné valné hromady dne 3. 4. 2014, kdy došlo k rozhodnutí o rozdělení zisku společnosti po zdanění ve výši 4 000 000 Kč, které byly dne 9. 5. 2014 připsány na společný účet účastníků – číslo účtu [č. účtu], tedy do SJM a následně byly převedeny na účet žalovaného číslo účtu [č. účtu], čímž tento uspokojil svoji pohledávku vůči jím stanoveným uhrazeným 4 000 000 Kč, které vynaložil ze svého účtu na pokrytí závazků obou účastníků vůči společnosti z titulu zápůjčky ze dne 25. 2. 2011 ve výši 6 000 000 Kč, když žalobkyně se na úhradě tohoto závazku nijak nepodílela, pouze ze zapůjčených 6 000 000 Kč čerpala.

56. Uvedená konstrukce uvádí dále žalovaný, kdy se na úhradě závazku podílí opět zase jen žalovaný, se pak vine celými způsobem hospodaření obou účastníků, když žalobkyně se k hrazení svých závazků, vyplývajících, ať už z její podnikatelské činnosti či ze soukromých aktivit stavěla vždy velmi liknavě a v konečném důsledku tyto závazky vždy hradil žalovaný ze své činnosti, na druhou stranu je nutno samozřejmě připustit, že účastníci byli vedle společníků, jednatelů, též manželi a i vzhledem ke konstrukci SJM je celkem pochopitelné, že takto byl způsob vypořádání se se závazky manželů nastaven. Vzhledem k celkovému nezájmu žalobkyně o dění ve společnosti i přestože v ní byla jednatelkou a společníkem, který se projevil i její neúčasti na valných hromadách, zaregistrovala žalobkyně uvedený dokument z valné hromady ze dne 3. 4. 2014, na základě něhož je rozdělen zisk ze společnosti, který pak sloužil primárně k uspokojení pohledávky žalovaného ve výši 4 000 000 Kč, které tento vynaložil ze svých prostředků k úhradě společného závazku obou manželů účastníků vůči společnosti [právnická osoba] ve výši 6 000 000 Kč. Žalovaná, aniž znala genezi celé záležitosti, okamžitě zaútočila na žalovaného s tím, že si tento vyplatil zisk ve výši 4 000 000 Kč, aniž by se žalovaná na tomto zisku podílela a že si tak měl přivlastnit i její 49 % podíl na zisku. To vše bez toho, aniž by si uvědomila, že se jednalo pouze o vyrovnání vůči žalovanému, který ze svých prostředků, potažmo však z prostředků SJM, uhradil 4 000 000 Kč na vyrovnání společného dluhu obou účastníků, manželů vůči společnosti ve výši 6 000 000 Kč a dále bez toho, aniž by si tato uvědomila, že se jednalo právě o společný závazek spadající do SJM. Jinými slovy lze říci, že došlo pouze k dočasnému přesunu peněžních prostředků z jednoho účtu na druhý a zpět bez toho, aniž by kromě původně rozdělovaného zisku ve výši 6 000 000 Kč dne 25. 2. 2011 vyčerpali oba účastníci společně a nerozdílně, došlo k jakémukoliv obohacení kteréhokoliv z účastníků. Protože žalobkyně nebyla obeznámena s pozadím výplaty zisku z valné hromady dne 3. 4. 2014 a tato nabyla dojmu, že žalovaný se jí snaží obejít, začala již do té doby velký tlak na žalovaného ještě zvyšovat. Jak již bylo uvedeno, předmětný dokument ze dne 3. 4. 2014 nebyl podepsán, což z formálního hlediska činil tento dokument neplatným a tedy bez jakékoliv právní účinnosti, což žalobkyně využila a začala hrozit žalovaného, že s ohledem na výši částky (4 000 000 Kč) jde o závažné porušení jeho povinností společníka, jednatele, a dokonce se jedná o trestný čin podvodu. I přesto žalobkyně nadále zvyšovala svůj tlak na žalovaného. Žalovaný měl vždy snahu vše řešit dohodou smírně a výhled na to, že by žalobkyně, jeho manželka po dobu 35 let, se s ním musela soudit či dokonce ji musel živit, a to na něj podala trestní oznámení, byla proto pro něj nepředstavitelná. Jak se později ukázalo, samotné žalobkyni však takový způsob jednání vůči žalovanému žádné problémy nečinil a nečiní. Byl proto ochoten přistoupit na jakékoliv řešení, v dané chvíli, kdy byl tento „na dně“, uvolil se dne 4. 12. 2015 podepsat žalované jí připravenou směnku na směnečnou sumu 2 000 000 Kč s tím, že se má jednat o polovinu částky, která mu byla vyplacena na základě rozhodnutí valné hromady ze dne 3. 4. 2014. Skutečnost, že se jedná o částku navazující na rozdělení zisku z valné hromady ze dne 3. 4. 2014 vyplývá z dokumentu, který byl současně se směnkou, tedy dne 4. 12. 2015, jako jakási forma směnečného prohlášení taktéž podepsán. Potvrzení bylo podepsáno oběma účastníky s tím, že žalobkyně v tomto dokumentu zcela jasně deklaruje, že tato potvrzení k přijetí částky ve výši 1 000 000 Kč na základě valné hromady firmy [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]) ze dne 3. 4. 2014 ve formě směnky. Tuto směnku nelze podle žalovaného považovat ani za směnku „pro soluto“, tedy směnku určenou k placení platebního závazku, ani za směnku „ pro solvendo“. Žalovaný uzavřel, že nárok ze směnky je neoprávněný z toho důvodu, že žalovaný tuto směnku podepsal zcela bezdůvodně, což apriori sice samo o sobě nezakládá neplatnost směnečného závazku, ale za podmínek, které jsou dle názoru žalovaného v předmětném případě splněny a popsány výše, znamená oprávněnou obranu proti povinnosti žalovaného nárok ze směnky zaplatit, přičemž není možno opomenout, že vůle žalovaného při podpisu směnky nebyla vážná a svobodná, neboť tento jednal podle výhrůžek trestním oznámením a zneplatnění valné hromady vedoucí k jeho dalšímu postihu, což tento v době, kdy byl psychicky zcela indisponován a nacházel se ve stresové a zátěžové situaci považoval za reálné, ať se to z dnešního pohledu může zdát až absurdní. Proto navrhl, aby směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen a žaloba zamítnuta a žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení.

57. Odvolací soud uzavírá, pokud jde o finanční vztahy mezi manželi, což má pro rozhodnutí zásadní význam, pak první půjčka manželů od společnosti [právnická osoba] proběhla z účtu číslo [č. účtu] dne 25. 2. 2011, jednalo se o částku 6 000 000 Kč. Tato částka byla převedena na společný účet číslo [č. účtu], jedná se o společný soukromý účet účastníků. Žalovaný v průběhu řízení uvedl, že z částky 6 000 000 Kč postupně oba manželé čerpali, což nebylo sporné. Za účelem vrácení zápůjčky převedl žalovaný částku 4 000 000 Kč ze svého soukromého účtu číslo [č. účtu] 4 000 000 Kč (zůstatek 2 000 000 Kč); k transakci došlo 23. 8. 2013 a stejný den převedl žalovaný částku 6 000 000 Kč na účet [právnická osoba] č. [č. účtu].

58. Rozhodnutím valné hromady společnosti [Anonymizováno] ze dne 3. 4. 2014 došlo k výplatě 4 000 000 Kč dne 9. 5. 2014 a téhož dne k odeslání částky na soukromý společný účet manželů a téhož dne odchází ze společného soukromého účtu manželů na soukromý účet žalovaného číslo 40612 77028/550, čímž žalovaný vrátil sám sobě pohledávku z titulu úhrady půjčky – závazek obou manželů z titulu zápůjčky z 25. 2. 2011.

59. Při jednání odvolacího soudu k dotazu předsedy senátu sdělili účastníci, že k rozvodu manželství došlo pravomocně dne 26. 3. 2015. To znamená, že v době vystavení směnky žalovaným (4.12.2015) mezi manželi existovalo a za zákonných podmínek se tvořilo společné jmění manželů

60. Základní otázkou je, zda částka směnečné sumy 2 000 000, jejíhož zaplacení se žalobkyně po žalovaném domáhá a na jejíž zaplacení byl vydán směnečný platební rozkaz na základě směnky, vystavené žalovaným na částku 2 000 000 Kč, vystavené dne 4. 12. 2015, se splatností 31. 12. 2016 a jejíž zaplacení soud prvního stupně žalobkyni napadeným rozsahem přiznal, není v rozporu s právní úpravou vzniku společného jmění manželů. V řízení před soudem prvního stupně nebylo sporné, že manželé (nyní již bývalí manželé) společně podnikali a generovali z podnikání zisk.

61. V daném případě je třeba předmětnou věc posuzovat podle příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., § 143 až §151 - Společné jmění manželů (přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. - § 3028, § 3031).

62. Podle § 143 odst. 1 oz:

(1) Společné jmění manželů tvoří:

a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka

b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

63. Podle § 144 oz:

Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

64. Podle § 145 oz:

(1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně.

(2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

(3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně.

(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

65. Podle § 149 OZ:

Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství.

66. Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.

67. Další otázkou zásadního významu je, jakým způsobem je třeba nahlížet na dohodu manželů za trvání manželství o zřízení účtů a „podúčtů“ a užívání prostředků na nich uložených buď manželi společně nebo individuálně. I když manželé za trvání manželství z takové dohody nebo dohod při nakládání s prostředky na těchto účtech vycházeli až do doby, kdy začali řešit rozvod manželství, je třeba si uvědomit, že tato dohoda měla charakter smlouvy inominátní, ze které nemohla vzniknout ani pohledávka ani závazek, jestliže se dohoda měla týkat nakládání s peněžními prostředky, které byly ve společném jmění manželů.

68. Z uvedeného vyplývá, že pokud zde není platná pohledávka žalobkyně proti žalovanému, nelze neexistující pohledávku platně zajistit směnkou a domáhat se jejího zaplacení. Z výše uvedeného vyplývá, že je zde dán důvod ke změně napadeného rozsudku tak, jak je shora uvedeno. Za situace, kdy z inominátní smlouvy nemohla vzniknout ani pohledávka nebo závazek, neboť se jedná o společné peníze manželů, které jsou v SJM účastníků, nelze platně zajistit společné peníze manželů směnkou, shledal odvolací soud důvod ke změně rozsudku ve výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak shora uvedeno.

69. Pokud jde o výrok II. o nákladech řízení státu, odvolací soud rozhodl tak, že žalobkyně je povinna podle § 142 o. s. ř. zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 293 001 Kč z čehož činí částku 50 851,50 DPH. Náhrada nákladů za zařízení odvolací činí 191 027,74 Kč z čehož činí částku 33 153,54 Kč náhrada DPH.

70. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud ve výroku III. rozhodl tak, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení vzniklé zaplacením hotových výdajů svědka (cestovné ve výši 1592 Kč, představující cestovné osobním automobilem zn. [Anonymizováno] - 268 km na cestě [adresa] a zpět při průměrné spotřeba pohonných hmot 5,3 Kč/1 km dle zákona č. 119/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.ú. 19-8920231/710, KS 1149, VS 34222009117.