o zaplacení 4 649 999,92 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2016, č. j. 56 Cm 235/2015-123

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o povinnosti žalované k zaplacení 4.649.999,92 Kč s 6% úrokem z této částky od 2.6.2015 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 15.499 Kč (výrok I. rozsudku), v části 6 % úroku z částky 4.649.999,92 Kč od 22.5.2015 do 1.6.2015 návrh žalobkyně zamítl (výrok II. rozsudku) a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši 513.208,50 Kč (výrok III. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit směnečnou sumu ve výši 4.649.999,92 Kč s úrokem z prodlení, směnečnou odměnou a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že je majitelem směnky vlastní, kterou žalovaná vystavila dne 25.4.2012 a opatřila doložkou bez protestu a nikoli na řad. Ve směnce se zavázala zaplatit směnečný peníz 4.649.999,92 Kč splatný 21.5.2015 u žalobkyně. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 27.7.2015, č. j. 56 Cm 235/2015-14, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Usnesením ze dne 17.8.2015 byl směnečný platební rozkaz zrušen, když se jej nepodařilo doručit žalované.

3. Žalovaná v řízení namítala, že předmětná směnka byla původně zajišťovací blankosměnkou a žalobkyni vytkla, že nikterak nevymezila kauzu směnky. Odkázala na dohodu o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012, kterou uzavřela se žalobkyní, a to v návaznosti na smlouvu o prodeji části obchodního podílu, podle které žalobkyně byla prodávající a žalovaná kupující. Podle dohody o vyplňovacím právu směnečném byla žalobkyně oprávněna vyplnit jako směnečnou sumu částku odpovídající aktuální výši zbývajících neuhrazených splátek žalované jako dlužníka a splatnost, a to pouze v případě, že dojde ke ztrátě výhody splátek ve smlouvě o převodu obchodního podílu uvedených. Taková situace by nastala, kdyby žalovaná byla v prodlení s úhradou nejméně tří po sobě jdoucích splátek a byla žalobkyní vyzvána k úhradě částky rovnající se neuhrazené kupní ceně včetně příslušenství, a to v termínu ve výzvě uvedeném. Podle žalované tato podmínka nebyla splněna. Žalovaná odkázala na dopis ze dne 16.3.2015, kterým byla ona i její právní zástupce vyzváni k zaplacení splátky č. 36. Dopis ze dne 1.4.2015 zaslaný právnímu zástupci žalované k úhradě splátky č. 36 a č. 37 s doručením dne 3.4.2015. Jiná výzva žalobkyní žalované nebyla zaslána. Žalobkyně vyplnila blankosměnku a dne 16.6. 2015 zaslala právnímu zástupci žalované předžalobní upomínku s doručením 18.6.2015. Protože ani žalovaná, ani její právní zástupce neobdrželi výzvu k úhradě s dodatečnou lhůtou ke splnění závazku, byla směnka vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném a nemohla tak vzniknout. Žalovaná dále namítla, že dohoda o vyplňovacím právu směnečném je neplatná. Neplatnost dovozovala ze smluvních dokumentů uzavřených mezi účastníky řízení a [Anonymizováno]. Tvrzení dokládala předmětnými listinami, o nichž tvrdila, že jsou provázány se smlouvou o převodu části obchodního podílu a dohodou o vyplňovacím právu směnečném a tvrdila, že většina smluvních dokumentů je neplatná pro jejich neurčitost. V této souvislosti uvedla, že to byla žalobkyně, kdo se bezdůvodně obohatil přijetím splátek kupní ceny za převod části obchodního podílu a kupní ceny nemovitostí. Sporovala řádné doručení výzvy k úhradě splátky č. 38, výzva dopisem žalobkyně ze dne 1.4.2015 obsahovala pouze výzvu k úhradě splátky č. 36 a č. 37 a navíc splátka č. 38 nebyla v rozhodné době ještě splatná. Dopis ze dne 12.5.2015 obsahující výzvu k úhradě splátky č. 38 byl zaslán žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o převodu části obchodního podílu, ačkoli bylo zřejmé, že žalovaná na uvedené adrese zásilky nepřijímá a vyskytují se problémy s doručením. Zásilka se žalobkyni vrátila až 1.6.2015, k tomuto datu nastala fikce doručení, jestliže tedy žalobkyně vyplnila na směnce datum 21.5.2015, učinila tak předčasně. Žalovaná ještě namítla, že směnku s vysokou pravděpodobností vyplnila třetí osoba, které nesvědčilo vyplňovací oprávnění.

4. Žalobkyně v reakci na námitky žalované uvedla, že směnka byla vyplněna v souladu s vyplňovacím právem. Uvedla, že žalovaná platila řádně sjednané splátky až do v pořadí splátky č. 35. Poté platby ustaly. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 16.3.2015 byla žalovaná vyzvána k zaplacení splátky č. 36, splatné dne 27.2.2015, dopisem ze dne 1.4.2015 k zaplacení splátky č. 37, splatné dne 30.3.2015 a k zaplacení splátky č. 38, splatné dne 29.4.2015. Dopisem ze dne 12.5. 2015 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení splátek č. 36, č. 37 a č. 38 s termínem splatnosti dne 20.5.2015. Placeno nebylo, čímž se stala splatnou zbývající část kupní ceny ze smlouvy o převodu části obchodního podílu. Předmětnou výzvu si žalovaná v úložní době nevyzvedla, úložní doba byla do 13.5.2015 a poté byla písemnost vrácena žalobkyni. Statutární orgán žalobkyně vyplnil směnku v souladu s dohodou o vyplnění. Pro úplnost žalobkyně odkázala i na to, že po dobu tří let žalovaná a její manžel plnili závazky ze smlouvy, jestliže pak namítli jejich neplatnost, je takové jednání v rozporu s dobrými mravy.

5. Po provedeném důkazním řízení soud prvního stupně neshledal námitky žalované důvodnými. Uzavřel, že žalovaná vystavila na řad žalobkyně směnku vlastní, která zajišťovala závazek žalované ze smlouvy o převodu části obchodního podílu ze dne 25.4.2012. Směnka, která byla původně blankosměnkou, mohla být vyplněna v souladu a za podmínek podle dohody o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012. Žalobkyně směnku podle podmínek dohody vyplnila, když žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy tím, že nezaplatila tři po sobě jdoucí splátky č. 36, č. 37 a č. 38. Výzvou ze dne 12.5.2015 byla žalovaná vyzvána k jejich zaplacení a zároveň k zaplacení celé kupní ceny. Výzva byla žalované adresována na adresu sjednanou ve smlouvě. Žalovaná výzvu nepřevzala a tato se dne 1.6.2015 vrátila žalobkyni. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 16.6.2015. Na základě uvedeného učinil soud prvního stupně závěr o tom, že žalobkyně uplatnila řádně nárok ze směnky vlastní proti žalované, přičemž předložená směnka obsahuje veškeré náležitosti požadované čl. I. § 75 ZSŠ.

6. Pokud žalovaná namítala, že žalobkyně nevymezila blíže kauzu směnky, soud uvedl, že se nejedná o povinnost žalobkyně, které postačí vymezit žalobní návrh tvrzením o směnce se závazkem žalované k zaplacení směnečného peníze a uplatněním 6% úroku a směnečné odměny. Takto vymezený směnečný nárok je postačující pro vydání směnečného platebního rozkazu.

7. Pokud žalovaná namítla, že směnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném, nebyla tato námitka shledána důvodnou. Podstatou námitky bylo tvrzení žalované, že nenastaly podmínky pro vyplnění směnky předpokládané smlouvou o převodu části obchodního podílu, tedy prodlení žalované s platbou tří po sobě jdoucích splátek, zaslání výzev k zaplacení a nastalé splatnosti zbytku kupní ceny. Soud uvedl, že mezi účastníky nebyl spor o tom, že počínaje splátkou č. 36 žalovaná přestala hradit sjednané splátky. Sporné bylo zasílání výzev a splatnost celého zbytku kupní ceny. Zasílání výzev bylo v řízení prokázáno dopisem z 16.3 2015 a 1.4.2015 (splátka č. 36 a č. 37), výzvou ze dne 12.5.2015, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě splátky č. 36, č. 37 a č. 38 a výzvou k doplatku celého zbytku kupní ceny za převod části obchodního podílu. Podmínky pro vyplnění směnky tak byly splněny v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012.

8. Námitku žalované týkající se neplatnosti řady dalších smluv uzavřených mezi účastníky se soud prvního stupně nezabýval, když uzavřel, že pro posouzení uplatněného nároku v daném řízení je rozhodující pouze posouzení platnosti smlouvy o převodu části obchodního podílu a dohody o vyplňovacím právu směnečném, když tyto se týkají dané věci. Konkrétní námitky pro neplatnost těchto smluv žalovaná v řízení neuvedla, namítala jen v obecné rovině jejich neplatnost pro neurčitost. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že smlouva o převodu části obchodního podílu byla uzavřena podle § 115 odst. 3 obch. zák. podle podmínek stanovených zákonem. Byla uzavřena písemně, stranami podepsána a přesně definovala, co je jejím předmětem (25 % obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno].). Jedná se o platný právní úkon. Stejně tak shledal platnou dohodu o vyplňovacím právu směnečném, když přesně vymezuje kdy a za jakým podmínek může dojít k vyplnění směnky.

9. Pokud žalovaná namítala, že směnku s největší pravděpodobností vyplnila třetí osoba, které nesvědčilo právo k vyplnění, touto námitkou se nebylo třeba zabývat jako námitkou neprojednatelnou. Žalovaná by musela tvrdit konkrétní skutečnosti o vyplnění směnky a osobě, která tak učinila.

10. Pokud jde o uplatněný 6% úrok, soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na tento úrok, ale od data 2.6.2015. V tomto závěru zohlednil skutečnost, že výzvou ze dne 12.5.2015 byla žalovaná vyzvána k úhradě splátek č. 36 – č. 38 a zbytku kupní ceny za převod obchodního podílu ve stanovené lhůtě. Výzvu lze mít za doručenou až dnem 1.6.2015 a teprve den následující po tomto dni mohla být vyplněna splatnost směnky. Pokud tedy žalobkyně jako den splatnosti vyplnila datum 21.5.2015, učinila tak předčasně. Ze všech uvedených důvodů proto soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř.

11. Proti výroku I. a III. rozsudku se žalovaná ve lhůtě stanovené zákonem odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání soudu prvního stupně vytkla, že nedostál požadavkům § 157 odst. 2 o. s. ř., když zejména se vyhnul posouzení stěžejních námitek žalované a omezil se na obecné floskule a citaci zákonných ustanovení. V odvolání napadla jako nesprávný především závěr soudu o tom, že žalobkyně v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném předmětnou směnku vyplnila. K závěru soudu o tom, že směnka zajišťovala platně sjednaný závazek, když smlouva o převodu části obchodního podílu byla uzavřena v souladu s § 115 odst. 3 obch. zák. uvedla, že v této souvislosti se soud vyhnul posouzení dalších smluv uzavřených mezi účastníky spolu se smlouvou o převodu části obchodního podílu v režimu vzájemné závislosti (§ 275 odst. 2 obch. zák.) a z uvedeného důvodu jsou jeho závěry o vzniku zajištění blankosměnkou a platnosti dohody o vyplňovacím právu nesprávné. K oběma základním námitkám shrnula, že přestože dojde k vyplnění blankosměnky na směnku úplnou, může nastat posléze situace, kdy blankosměnka nemůže být platně vyplněna, protože např. ještě nenastaly podmínky pro její vyplnění, případně, že tyto nikdy nastat nemohou a blankosměnka, k níž bylo uděleno vyplňovací právo, se nikdy řádnou směnkou nestane. V podrobnostech k oběma námitkám žalovaná uvedla, že především směnka nebyla vyplněna v souladu se směnečným ujednáním stran. Se soudem prvního stupně se žalovaná shodla v tom, že vystavila na řad žalobkyně směnku vlastní k zajištění závazku žalované ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 25.4.2012, která měla být vyplněna v souladu s podmínkami v dohodě o vyplňovacím právu směnečném z téhož dne. Sporováno nebylo zaslání výzvy k úhradě splátky č. 36 - č. 38 výzvou žalobkyně ze dne 12.5.2015, byť tato výzva byla zaslána přímo na adresu žalované s vědomím, že na uvedené adrese existují potíže s doručováním. Za stěžejní považuje nesplnění podmínky pro vyplnění směnky, když nebyl dodržen postup podle čl. II. a IV. dohody o vyplňovacím právu směnečném, kde bylo výslovně sjednáno právo vyplnit směnečnou sumu odpovídající aktuální výši neuhrazených splátek, a to až v případě ztráty výhody splátek a za předpokladu prodlení žalované jako dlužníka s úhradou třech po sobě jdoucích splátek a stanovení lhůty k úhradě celé zbývající části. Ve smlouvě o převodu obchodního podílu je výslovně ujednáno, že v případě prodlení s úhradou tří splátek musí následovat výzva věřitele s dostatečnou lhůtou k plnění, po jejímž vypršení dojde ke ztrátě výhody splátek. Celá částka se pak stává splatnou a může být vyplněna do směnky. K doručení výzvy s dodatečnou lhůtou k plnění došlo podle zjištění soudu dne 1.6.2015 (v souladu s čl. X. smlouvy o převodu části obchodního podílu) a tímto dnem nastala fikce doručení výzvy k plnění v dodatečné lhůtě pod sankcí ztráty výhody splátek. Dodatečná lhůta byla ve výzvě stanovená dnem 20.5.2015, vzhledem k doručení výzvy dne 1.6.2015 je výzva neplatným právním úkonem, když lhůta k plnění je stanovena před jejím doručením. Směnka vyplněná 21.5.2015 byla vyplněna předčasně v rozporu se směnečným ujednáním v době a za podmínek, kdy směnečný věřitel k vyplnění směnky nebyl oprávněn. Uvedeným byla směnka znehodnocena a nestal se z ní cenný papír. Pokud se soud prvního stupně s uvedeným vypořádal pouze nepřiznáním části požadovaného příslušenství, pochybil. Pokud jde o druhou stěžejní námitku, že směnka nemohla být a nemůže být nikdy platně vyplněna, neboť je pro vadu v podobě absolutní neplatnosti dohody o vyplňovacím právu směnečném směnkou pouze zdánlivou odkázala na to, že listinu lze považovat za blankosměnku jen v případě, že nejpozději současně s vydáním listiny je uděleno oprávnění k doplnění chybějícího obsahu. Předeslala, že z předložených listin je úmysl stran dát vzniknout blankosměnce zřejmý a nesporný. Nicméně tvrdila, že se tak stalo na základě neplatného právního úkonu – písemného projevu účastníků směřujícího k udělení vyplňovacího prohlášení (při připomenutí toho, že nelze použít režim právní fixce v případě, že vyplňovací oprávnění nebylo výslovně uděleno opomenutím, neboť neplatný výslovně uskutečněný právní úkon nemůže být považován za platně udělený mlčky). Žalovaná dovozovala neplatnost smlouvy o vyplňovacím právu směnečném a smlouvy o převodu části obchodního podílu z absolutní neplatnosti řady dalších dohod v řízení k důkazu předložených a tvrzení o tom, že se jedná o smlouvy vzájemné závislé ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák. Soudu vytkla závěr o tom, že se neplatností těchto smluv nebude zabývat, když pro dané řízení nejsou podstatné. Z tohoto pohledu pak není zřejmé, z jakého důvodu se soud při jednání těmito smlouvami zabýval a posléze v odůvodnění rozsudku se s touto námitkou nevypořádal. V odvolání dále citovala pasáže z komentářové literatury (str. 7-8 odvolání), jak k původní tak nové právní úpravě. V této souvislosti poukázala i na stanovisko žalobkyně, které zaujala v řízení, že převod části obchodního podílu a zajištění směnkou byl částí celého komplexu smluv. Neplatnost všech mezi stranami uzavřených smluv a tedy rovněž neplatnost dohody o vyplňovacím právu směnečném dovozovala žalovaná z řady skutečností, které uvedla v závěrečné části podaného odvolání, kde jednotlivé smlouvy označila a u jednotlivých smluv uvedla důvody pro jejich neplatnost. Navrhla doplnění dokazování a změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta a žalované budou přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

12. K odvolání žalované se písemným podáním ze dne 21.8.2017 vyjádřila žalobkyně, která současně dala podnět k přezkoumání rozhodnutí o osvobození od soudního poplatku, přiznaném žalované. Rozsudek soudu prvního stupně hodnotila jako věcně správný, včetně zvoleného procesního postupu. K celé věci doplnila, že na základě smluvní transakce získala žalovaná a její manžel majetek, který byl od počátku užíván, zatímco žalobkyně čekala na postupné splácení kupní ceny, které vyústilo v to, že žalovaná přestala hradit své závazky. Postup při zasílání výzev byl v souladu se smlouvami (výzva ze dne 12.5.2015) a to včetně doručovací adresy žalované, pokud by se žalobkyně od sjednaného způsobu odchýlila lze předpokládat, že žalovaná by výzvy a jejich doručení označila za neúčinné. V postupu žalované má stav za objektivně nespravedlivý ve vztahu k žalobkyni, a to s ohledem na shora uvedené. K rozhodnutí odvolacího soudu o přiznání osvobození žalované od soudního poplatku v rozsahu 90 % uvedla, že se jeví nelogické. Zejména vytkla, že bylo bez dalšího vycházeno z tvrzení žalované o závislosti na finanční podpoře rodičů, absenci vlastních příjmů a tvrzení o tom, že nevlastní majetek větší hodnoty, když žalovaná kromě nemovitého majetku má či může mít příjem z 50% podílu ve společnosti [Anonymizováno], jejíž podnikatelské aktivity vzhledem k předmětu podnikání nejsou jistě ztrátové. V další části vyjádření uvedla tržní hodnotu podílu žalované na označené společnosti a zisku této společnosti v roce 2015, včetně částky odpovídající nerozdělenému zisku. Označila majetek společnosti a nemovitosti, které společnost využívá ke svému podnikání. Odkázala i na to, že žalovaná do roku 2011 pobírala za výkon funkce jednatelky odměnu ve výši 600.000 Kč měsíčně a na skutečnost, že žalovaná vlastní byt a spolu se svým otcem rekreační objekt. Majetek žalované tak odhadla žalobkyně na částku ve výši 30.000.000 Kč. V další části podaného vyjádření odkázala na námitky žalované, spočívající jednak v předčasném vyplnění směnky a dále v neplatnosti směnky jako důsledku absolutní neplatnosti smluv, na základě kterých byla vystavena. Odkázala na odůvodnění soudu prvního stupně, který vyhodnotil tyto námitky jako nedůvodné. Důsledek předčasného vyplnění směnky se promítl do části zamítnutého příslušenství, nicméně podmínky pro vyplnění směnky byly prokázány. Pro úplnost žalobkyně odkázala na dopis žalované ze dne 19.3.2015, kterým žalobkyni sdělila, že ničeho neuhradí. Tvrzení žalované o tom, že předčasným vyplněním směnky došlo k jejímu znehodnocení nemá oporu ani v odborné literatuře ani v judikatuře. V této souvislost odkázala na konkrétní rozhodnutí a citovala část literatury pojednávající o předčasném vyplnění směnky a jejím důsledku. Pokud jde o platnost smluv žalobkyně tvrdila, že se jedná o účelovou obranu, která vychází z nedostatečného prostudování podkladů. Doplnění dokazování považuje za nadbytečné. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a uplatnila právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6.3.2018, č. j. 2 Cmo 229/2017-268 tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. jako věcně správný potvrdil a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyně ve výši 98 837,40 Kč (výrok I. a II. rozsudku odvolacího soudu).

14. Vycházel ze skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Dokazování opakoval a doplnil listinami podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. (dohoda o narovnání ze dne 25.4.2012, dohoda o poskytnutí bonusu při obchodní transakci z 25.4.2012, kupní smlouva ze dne 25.4.2012, smlouva o převodu části obchodního podílu ze dne 25.4.2012, dohoda o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012, dohoda o započtení pohledávek ze dne 25.4.2012). Vzhledem k tomu, že obranou žalované v řízení bylo tvrzení o neplatnosti smluv z důvodu neurčitosti ujednání vymezujících předmět smluv a z důvodu dohody stran o vzájemné závislosti smluv, soustředil se odvolací soud na část smluvních ujednání o možné závislosti smluv ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák.

15. Z dohody o narovnání ze dne 25.4.2012 zjistil, že smluvní strany uvedené pod body 1-5 ([Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Jméno žalobkyně], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) se dohodly na komplexním řešení sporných záležitostí mezi stranami v návaznosti na ukončení účastni společníka [Anonymizováno] ve společnosti [Anonymizováno] a ukončení činnosti pana [Anonymizováno] ve funkci jednatele společnosti [Anonymizováno]. Prohlášení smluvních stran a narovnání vzájemných vztahů je uvedeno v článku I. smlouvy, v článku II. je vymezeno neuplatnění nároků s tím, že v bodě 6. jsou vymezeny nároky ze smluv (Transakční smlouvy), které nejsou dotčeny předmětnou dohodou. Článek IV. obsahuje ujednání o vzájemné propojenosti smluv s důsledky podle § 275 odst. 2 obch. zák.

16. Ze smlouvy o poskytnutí bonusu při obchodní transakci z 25.4.2012 zjistil, že smluvní strany ([Anonymizováno]. na straně jedná a [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na straně druhé) uzavřely smlouvy specifikované v článku I. a kupní cena za předmět těchto smluv bude splácena formou splátek a to v pořadí, jak v ujednání článku II. smlouvy dále uvedeno. V dalších ujednáních je určena výše bonusu a pravidla pro splácení.

17. Z kupní smlouvy ze dne 25.4.2012 zjistil, že žalobkyně jako prodávající prodala žalované a jejímu manželovi [Anonymizováno] jako kupujícímu nemovité věci uvedené v bodě 1. Smlouvy za cenu 4 500 000 Kč uvedené v bodě 5 smlouvy.

18. Ze smlouvy o převodu části obchodního podílu ze dne 25.4.2012 zjistil, že žalobkyně jako převodce převedla na nabyvatele [Anonymizováno] obchodní podíl ve společnosti [Anonymizováno]., jehož majitelem žalobkyně byla za vzájemně dohodnutou cenu 10 560 000 Kč (článek I. a III. smlouvy). V článku IV. smlouvy byl dohodnut splátkový režim. Článek IX. obsahoval výčet smluv, u kterých se strany výslovně dohodly, že se jedná o smlouvy vzájemně závislé podle § 275 odst. 2 obch. zák.

19. Z dohody o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012 zjistil, že žalobkyně jako věřitel ze směnky a [Anonymizováno] jako dlužník ze směnky a žalovaná jako směnečný rukojmí vystavili ve prospěch žalobce blankosměnku s doložkou bez protestu a s doložkou nikoli na řad, s nevyplněnou sumou a datem splatnosti, k zajištění závazku dlužníka a avalisty z titulu zaplacení kupní ceny převáděných nemovitých věcí.

20. Z dohody o započtení pohledávek ze dne 25.4.2012 zjistil, že společnost [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] si vymezily v článku I. a II. pohledávky a v článku III. smlouvy se dohodly na jejich zápočtu.

21. Po doplnění dokazování bylo úkolem odvolacího soudu přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o směnečné pohledávce žalobkyně, poté co došlo ke zrušení směnečného platebního rozkazu protože se jej nepodařilo doručit žalované (§ 173 odst. 2 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání obrany žalované a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých. V této souvislosti zamítl odvolací soud návrhy žalované na provedení dalších listinných důkazů, a to dohodou o nepřistoupení k závazku mezi společností [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno] a smlouvou o podnikatelském úvěru, když vyšel ze závěru o uceleném skutkovém stavu, nezbytném pro posouzení námitek žalované, již z důkazů provedených, jak shora uvedeno.

22. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

23. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že právo na zaplacení 4 649 999,92 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo uplatněno ze žalobkyní předložené směnky.

24. Základní námitkou žalované byla námitka předčasného vyplnění směnky, tedy ve svém důsledku vyplnění směnky v rozporu s vyplňovacím oprávněním, ke kterému došlo aniž by byly splněny podmínky pro vyplnění blankosměnky předpokládané smlouvou o převodu části obchodního podílu a smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012, tedy prodlení žalované s platbou tří po sobě jdoucích splátek, zaslání výzev k zaplacení, nastalá splatnost zbytku kupní ceny neuhrazené v termínu ve výzvě uvedené.

25. Sporné mezi účastníky nebylo to, že žalovaná vystavila směnku vlastní na řad žalobkyně, která zajišťovala závazek žalované vyplývající ze smlouvy o převodu části obchodního podílu ze dne 25.4.2012, když směnka, která byla původně blankosměnkou mohla být doplněna v souladu a za podmínek uvedených ve smlouvě o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012.

26. Na základě provedeného dokazování soudy obou stupňů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně vyšel správně zejména ze zjištění ze smlouvy o převodu části obchodního podílu a dohody o vyplňovacím právu směnečném ze dne 25.4.2012. Se zjištěními soudu prvního stupně učiněnými z těchto listin se odvolací soud zcela ztotožnil. V návaznosti na uvedené shledal správný závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně směnku vyplnila v souladu se smlouvou o vyplňovacím právu směnečném, když žalovaná byla v prodlení se zaplacením splátky č. 36, 37 a 38 a byla výzvou ze dne 12.5.2015 vyzvána k úhradě těchto splátek a zároveň zbytku celé kupní ceny do 20.4.2015. V této souvislosti nelze opominout i dílčí výzvu žalobkyně adresovanou žalované k úhradě splátky č. 36, splatné dne 27.2.2015, výzvu žalobkyně ze dne 1.4.2015 k úhradě splátky č. 37 a č. 38 splatné dne 30.3.2015 a 29.4.2015, po kterých následovala právě výzva ze dne 12.5.2015. S tímto skutkovým závěrem se ztotožnila i žalovaná. Pokud jde o její výtku, spočívající v tom, že výzva ze dne 12.5.2015 byla zaslána přímo žalované, nikoli právnímu zástupci žalované, pak je třeba připomenout, že výzva byla zaslána na adresu, kterou si účastníci řízení dohodli v dohodě o vyplňovacím právu směnečném jako doručovací adresu. Žalobkyně tedy při zaslání výzvy ze dne 12.5.2015 nepochybila a bylo na žalované, které byla v prodlení s úhradou sjednaných splátek, aby si zajistila řádné přebírání poštovních zásilek na této adrese. Pokud jde o námitku předčasného vyplnění směnky dne 21.5.2015, když k uvedenému datu nedošlo ke ztrátě výhody splátek, neboť dodatečná lhůta k plnění se ve výzvě uvádí do 20.5.2015 a výzva byla žalované doručena až 1.6.2015, tuto neshledal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně důvodnou, a to z následujících důvodů. Splatnost celého zbytku dluhu nastala dne 20.5.2015, tedy před vyplněním data splatnosti směnky, jak uvedeno ve výzvě ze dne 12.5.2015. Předmětnou výzvu je třeba považovat za řádně doručenou žalované, když před stanoveným termínem plnění se dostala do dispozice žalované, tato měla objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit a bylo na ní, jak shora již uvedeno, aby si zajistila přebírání zásilek. Uložením na poště a objektivní možností seznámit se s obsahem zásilky se stal úkon, který byl obsahem výzvy vůči žalované účinný a žalobkyně vyplnila směnku ohledně data její splatnosti v souladu s dohodou o jejím vyplnění. Pokud jde o datum 1.6. 2015, kdy se zásilka vrátila žalobkyni jako odesílateli, nelze, podle závěru odvolacího soudu, s tímto datem spojit účinky doručení, když tyto nastaly již tím, že se zásilka dostala do dispozice žalované a vrácením zásilky odesílateli již nebylo uvedené možno zvrátit.

27. Pokud šlo o námitku týkající se absolutní neplatnosti smlouvy o vyplňovacím právu směnečném jako důsledku neplatnosti dalších smluv vzájemně závislých pro neurčitost a nemožnost vymezeného sjednaného předmětu a v důsledku uvedeného vzniku překážky pro platné vyplnění směnky, odvolací soud odkázal na závěr soudu prvního stupně o tom, že jak smlouva o převodu části obchodního podílu, tak dohoda o vyplňovacím právu směnečném přesně definují, co je jejich předmětem a jsou z tohoto pohledu právními úkony platnými, uzavřenými podle podmínek právních předpisů platných v době uzavření.

28. K posouzení této námitky ve vztahu k dohodě o vyplňovacím právu směnečném odvolací soud odkazuje dále i na to, že právo o vyplnění směnky se zakládá na úmluvě mezi osobou, která směnku podepsala a osobou, která blankosměnku přejímá. Jedná se vlastně o prohlášení osoby podepsaná na směnce opravňující majitele blankosměnky tuto v chybějících částech a určitém rozsahu vyplnit. Z tohoto pohledu je pak zřejmé, že se nejedná o smlouvu, kterou by bylo možné posuzovat z pohledu podmínek § 275 odst. 2 obch. zák.

29. Pokud jde o tvrzení žalované, která neplatnost dalších smluv a tím i neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu dovozuje z absolutní neplatnosti těchto smluv uzavřených mezi účastníky řízení, mezi společností [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (zejména pak dohody o narovnání a dohody o započtení), odvolací soud vycházel z § 275 odst. 2 obch. zák., podle kterého jestliže z povahy nebo stranám známého účelu smluv při jejich uzavření zřejmě vyplývá, že tyto smlouvy jsou na sobě vzájemně závislé, vznik každé z těchto smluv je podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik jedné z těchto smluv jiným způsobem než splněním nebo způsobem nahrazujícím splnění způsobuje zánik ostatních závislých smluv, a to s obdobnými právními účinky.

30. Z ujednání smluv v řízení předložených, výslovně pak z v čl. IX Smlouvy o převodu části obchodního podílu bylo zjištěno, že strany si výslovně dohodly, že smlouvy v tomto článku uvedené jsou smlouvy na sobě vzájemně závislé. K uvedenému je třeba uvést zejména to, že citované ustanovení nemá však na mysli jakoukoli ekonomickou spjatost smluv, ale jedná se o závislost mezi smlouvami ohledně jejich vzniku a zániku. Závislé jsou smlouvy, kdy vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy (smluv), protože jejich izolované splnění by nemělo hospodářský význam. O takový případ se v dané věci nejedná. Odvolací soud je toho názoru, že smlouva o převodu části obchodního podílu uzavřená mezi účastníky řízení je smlouvou, která co do vzniku i zániku obstojí zcela samostatně a i v případě zániku některé z dalších smluv jinak než splněním, nemůže vyvolat zánik této smlouvy, jejíž hospodářský význam obstojí sám o sobě. Pro uvedený závěr není podstatné, že si ve smlouvách účastníci dohodli, že smlouvy jsou na sobě navzájem závislé podle § 275 odst. 2 obch. zák. Hledisko naplnění tohoto ustanovení je dáno vlastní podstatou smluv, nikoliv smluvním ujednáním.

31. Pokud jde o podnět žalobkyně k odejmutí přiznaného osvobození žalobkyni odvolací soud neshledal důvody pro takové rozhodnutí. Odkazuje na usnesení odvolacího soudu ze dne 12.7.2017, č. j. 2 Cmo 4/2017-235, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ze dne 15.12.2016, č. j. 56 Cm 235/2015-222 tak, že žalované bylo přiznáno osvobození v rozsahu 90 %. Odvolací soud nemá důvody odchýlit se od odůvodnění tohoto usnesení, na které v plném rozsahu odkazuje. Jen pro úplnost uvádí, že pokud se jedná 50% podíl žalované na společnosti [Anonymizováno] a jeho hodnotu a vlastnictví podílu na nemovitostech, je třeba opakovat, že žalovaná tento majetek označila, nicméně argumentovala tím, že se jedná o majetek, který se nachází v SJM, které nebylo dosud vypořádáno. Pokud jde o příjmovou situaci žalované, bylo vycházeno z toho, že byla odvolána z funkce jednatelky a od září 2016 nepobírá příjem z výkonu této funkce. Skutečnost, že došlo k ukončení její činnosti na této pozici ve společnosti [Anonymizováno] se podává z výpisu z obchodního rejstříku. Vycházeno bylo dále i z výpisů z bankovních účtů, ze kterých je zřejmé, že žalovaná za vyžádané období neobdržela žádný příjem ať již z pronájmů, výplaty zisku, z titulu mzdy či odměny. Nachází se podle jejího Prohlášení v období, kdy je závislá na půjčkách od rodičů a není v jejích možnostech zaplatit soudní poplatek ve vyměřené výši. Z uvedeného důvodu nebyla věc vrácena soudu prvního stupně k rozhodnutí o odnětí přiznaného osvobození a odvolací soud pokračoval v odvolacím řízení, věc projednal a rozhodl.

32. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, o kterém bylo rozhodnuto dovolacím soudem rozsudkem ze dne 30.6.2020, č. j. 29 Cdo 2575/2018-364 tak, že byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2018, č. j. 2 Cmo 229/2017-268 a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku dovolacího soudu byla nejprve uvedena rekapitulace odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a soudu odvolacího, dále pak důvody žalované k podání dovolání. Podstatou dovolání byly právní otázky týkající se předčasného vyplnění blankosměnky v době, kdy ještě neexistuje směnkou zajištěná pohledávka, resp. kdy ještě není taková pohledávka splatná a výklad ustanovení § 275 odst. 2 obch. zák. Skutkový stav, ze kterého bylo u obou sporných otázek vycházeno, nebyl žalovanou zpochybněn. Obrana žalované byla k jednotlivým bodům dále v podaném dovolání rozvedena. Dovolací soud uzavřel, že okruh námitek, týkající se předčasného vyplnění směnky nezakládá přípustnost dovolání. Odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu při výkladu čl. I. § 10 ZSŠ, kdy nesprávné vyplnění blankosměnky nemá za následek neplatnost směnky, nýbrž zakládá námitku protismluvního doplnění směnky vůči majiteli směnky. Pokud jde o nesprávné vyplnění blankosměnky v údaji data splatnosti, nemaří toto nárok ze směnky, ale zakládá námitku nesprávně vyplněného data splatnosti, mající vliv na povinnost k úhradě postižných práv ze směnky. Přehlédnout nelze, že údaj splatnosti doplněný do blankosměnky nesmí předcházet datu splatnosti směnkou zajištěné pohledávky. Ve smyslu uvedeného dovolací soud uzavřel, že odůvodnění soudu odvolacího se neprotiví rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.

33. Dovolání shledal dovolací soud přípustným v druhé právní otázce, a to při výkladu § 275 odst. 2 obch. zák., při které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V předmětné věci je postupováno podle § 275 odst. 2 obch. zák. ve znění rozhodném pro věc, tedy účinném do 31.12.2013. V dané věci pro závěr, zda přichází v úvahu aplikace § 275 odst. 2 obch. zák. je podstatné především zjištění, zda by smluvní strany měly zájem na uzavření jen některé ze smluv v situaci, kdyby zbylé smlouvy uzavřeny nebyly (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.4.2013, č. j. 29 Cdo 4078/2011). Odvolací soud ve světle judikaturních závěrů pro projednávanou věc při posouzení toho, zda smlouvy vyjmenované v článku IX. smlouvy o převodu obchodního podílu jsou smlouvami závislými ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák., nezohlednil ve smlouvách výslovně projevený úmysl smluvních stran. Z něho je přitom zřejmé, že účelem smluv uzavíraných žalobkyní, žalovanou a dalšími subjekty dne 25.4.2012 bylo nejen převést část obchodního podílu ve společnosti [Anonymizováno] na žalovanou, nýbrž současně uspořádat další právní vztahy dotčených subjektů způsobem upravených v jednotlivých smlouvách. Jinak řečeno, k naplnění účelu smlouvy o převodu obchodního podílu (k dosažení sledovaného ekonomického cíle) nemohlo dojít, aniž by byly splněny rovněž závazky z navazující h smluv podle článku IX. smlouvy o převodu obchodního podílu. Podle přesvědčení dovolacího soudu nelze v poměrech projednávané věci pochybovat o tom, že již ze samotného znění smlouvy o převodu obchodního podílu se podává, že by smluvní strany neměly zájem na uzavření této smlouvy, nedošlo-li by současně (v tentýž den)také k uzavření dalších (v článku IX. vyjmenovaných) smluv. Jestliže účel smlouvy rozhodný pro aplikaci § 275 odst. 2 obch. zák. může vyplynout z jejího obsahu, popřípadě postačí jen sdělení úmyslu druhé straně při jednání o uzavření smlouvy, nelze o to více ignorovat dokonce výslovně projevenou vůli smluvních stran ohledně závislosti uzavíraných smluv. Dovolací soud neshledal důvod, pro který by měla být z úvah o tom, zda v posuzovaném případě nejde o vzájemně závislé smlouvy podle § 275 odst. 2 obch. zák. vyloučena dohoda o vyplňovacím právu směnečném.

34. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 211, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř. po zrušení v pořadí prvního rozsudku odvolacího soudu soudem dovolacím, jak shora již rozvedeno.

35. V rámci odvolacího řízení bylo úkolem odvolacího soudu přezkoumat správnost závěrů přijatých v řízení před soudem prvního stupně ohledně oprávněnosti směnečné pohledávky žalobkyně, jak učinil soud prvního stupně v rozsudku ze dne 11.8.2016, č. j. 56 Cm 235/2015-123. Odvolací soud odkazuje na odvolací námitky žalované podle podaného odvolání a závěry odvolacího soudu, jak shora v provedené rekapitulaci již shrnuto, které nebyly dovolacím soudem zpochybněny a odvolací soud na nich nemá důvod čehokoli měnit. V předmětném, tedy druhém odvolacím řízení, konstatuje odvolací soud závislost smluv podle § 275 odst. 2 obch. zák., ve smyslu závazného právního názoru dovolacího soudu.

36. V řízení bylo s jistotou zjištěno, že žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení předmětné částky na základě směnky vlastní, vystavené žalovanou dne 25.4.2012 na řad žalobkyně, znějící na směnečný peníz ve výši 4 649 999,92 Kč, se splatností 21.5.2015. Směnka byla původně vystavena jako blankosměnka bez uvedení údajů směnečné sumy a data splatnosti. Jednalo se o směnku zajišťovací k závazku žalované zaplatit kupní cenu ve výši 10 560 000 Kč za převod obchodního podílu o velikosti 25% ve společnosti [Anonymizováno], vyplývající ze smlouvy o převodu části obchodního podílu uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující dne 25.4.2012. Z článku IX. smlouvy o převodu části obchodního podílu bylo bezpečně zjištěno, že smlouvy vyjmenované v tomto článku, uzavřené v týž den mezi různými subjekty jsou na sobě vzájemně závislé ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák.(viz závazný právní názor dovolacího soudu). Stejného dne 25.4.2012 žalobkyně uzavřela se žalovanou dohodu o vyplňovacím právu směnečném, ve které si smluvní strany dohodly, že žalobkyně bude oprávněna vyplnit chybějící údaje (směnečnou sumu, datum splatnosti), za předpokladu, že dojde ke ztrátě výhody splátek, v nichž se žalovaná ve smlouvě o převodu části obchodního podílu zavázala zaplatit kupní cenu (v případě prodlení žalované s úhradou nejméně tří po sobě jdoucích splátek kupní ceny obchodního podílu) a dále, že žalovaná nesplní svou povinnost uhradit na základě výzvy věřitele celou zbývající část kupní ceny v termínu uvedeném ve výzvě věřitele. Dopisem ze dne 12.5.2015 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek (číslo 36,37,38) kupní ceny části obchodního podílu a současně k zaplacení celého zbytku kupní ceny do 20.5.2015. Výzva byla žalované zaslána na adresu uvedenou v záhlaví smlouvy o převodu části obchodního podílu a vrátila se zpět dne 1.6.2015 žalobkyni jako nedoručená.

37. Potud rekapitulace skutkového stavu projednávané věci. Námitka předčasnosti vyplnění směnky byla vyřešena, jak shora již uvedeno a odvolací soud na svém závěru setrval s tím, že ve smyslu rozsudku dovolacího soudu doplňuje, že nesprávné vyplnění data splatnosti nemá za následek neplatnost směnky, ale zakládá námitku nesprávného vyplnění data splatnosti, která se promítne dále do práva na přiznání postižných práv (6 % úroku). Uvedené se v řízení stalo, když v rozsudku soudu prvního stupně bylo zamítnuto příslušenství 6% úroku ze směnečné sumy od 22.5.2015 do 1.6.2015. Na doručení výzvy žalobkyni z důvodu již uvedených odvolací soud setrval.

38. Pokud jde o posouzení věci, resp. jednotlivých smluv podle článku IX. Smlouvy o prodeji části obchodního podílu podle § 275 odst. 2 obch. zák., postupoval odvolací soud veden závazným právním názorem dovolacího soudu. Dovolací soud za zásadní považoval ujednání stran, jak je pojato do čl. IX. Smlouvy o převodu obchodního podílu, že jak předmětná smlouva, tak i další smlouvy mezi účastníky, jsou smlouvami vzájemně závislými ve smyslu § 275 odst. 2 obch. zák. Názor soudu prvního stupně, že v projednávané věci je podstatná pouze smlouva o převodu obchodního podílu a dohoda o vyplňovacím právu směnečném ve spojitosti s názorem odvolacího soudu, že pouhé ujednání ve smlouvě o vzájemné závislosti smluv nezakládá jejich propojenost podle § 275 odst. 2 obch. zák. z pohledu dovolacího soudu neobstál. Stejně tak neobstál závěr odvolacího soudu, že smlouva o převodu obchodního podílu obstojí sama o sobě.

39. Z uvedeného je zřejmé, že v dalším řízení bude vycházeno ze závazného právního názoru dovolacího soudu o tom, že smluvní strany by neměly zájem na uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, nedošlo-li by současně (v tentýž den) také k uzavření dalších, v článku IX. vyjmenovaných smluv. Podle závěru dovolacího soudu může účel smlouvy rozhodný pro aplikaci § 275 odst. 2 obch. zák. vyplynout z jejího obsahu, popřípadě postačí jen sdělení úmyslu druhé straně při jednání o uzavření smlouvy a takto výslovně projevenou vůli smluvních stran ohledně závislosti uzavíraných smluv nelze ignorovat.

40. V další části řízení je proto třeba se zabývat platností jednotlivých smluv, jak jsou vymezeny v čl. IX. smlouvy o převodu obchodního podílu. Dovolací soud kladl důraz na posouzení platnosti zejména dohod o narovnání a dohod o započtení. Žalovaná nad vymezený rámec zdůrazňovala neplatnost smlouvy o poskytnutí bonusu.

41. Odvolací soud odkazuje na podání žalované ze dne 16.9.2015, 21.122015 ve kterých jsou uvedeny důvody neplatnosti smluv spolu s důkazy na prokázání tvrzení žalované. Stejná argumentace je pak žalovanou prezentována v podaném odvolání a dovolání. V neposlední řadě byla tvrzení obou účastníků týkající se neplatnosti smluv shrnuta v jejich vyjádřeních ze dne 30.8.2021 (žalobkyně) a 3.9.2021 (žalovaná) s rozsáhlými návrhy na doplnění dokazování. V posuzované věci, vzhledem k závěru soudu prvního stupně a soudu odvolacího o tom, že smlouva o převodu obchodního podílu se nenachází v režimu závislých smluv, nebyla otázka platnosti smluv posuzována a nebyly zohledněny důkazy, kterými by tato tvrzení žalované měla být prokázána. Z tohoto pohledu pak byly pominuty veškeré důkazy a z tohoto důvodu nejsou proto podmínky pro opakování či doplnění dokazování a hodnocení obrany žalované v odvolacím řízení.

42. Z vyložených důvodů odvolací soud přistoupil k zrušení rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213 odst. 4 o. s. ř. v odvoláním napadeném rozsahu a ve shodném rozsahu věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dalším řízení se bude soud prvního stupně zabývat namítanou neplatností smluv, jak jsou uvedeny v čl. IX smlouvy o převodu obchodního podílu, v prvé řadě dohod o narovnání a dohod o započtení.

43. O nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř.