o zaplacení 30 900 421,84 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. 35 Cm 140/2011-785
JUDr. Ivana Wolfová · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 20. 3. 2025
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Wolfové a soudců JUDr. Jitky Malé a JUDr. Radima Novotného ve věci
žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce]
bytem [Adresa žalobce]
zastoupený advokátem [Jméno advokáta]
sídlem [Adresa advokáta]
proti
žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného]
bytem [Adresa žalovaného]
o zaplacení 30 900 421,84 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2024, č. j. 35 Cm 140/2011-785
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Napadeným usnesením uložil soud prvního stupně žalobci, aby na účet soudu prvního stupně zaplatil na náhradu řízení, které vznikly v tomto řízení státu, částku 39 598,46 Kč. Vyšel při tom z následujících okolností.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 2 Cmo 403/2013-419 byl žalobci ustanoven v tomto řízení zástupce z řad advokátů, [Jméno advokáta]. Řízení ve věci samo bylo skončeno zamítavým rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 8. 3. 2023, č. j. 35 Cm 141/2011-735, který v souvislosti s usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. 2 Cmo 91/2023-768 nabyl právní moci dnem 24. 7. 2023.
V návaznosti na skončení řízení ve věci samé rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 9. 2024, č. j. 35 Cm 141/2011-783, které nabylo právní moci dnem 12. 11. 2024, o odměně ustanoveného zástupce, advokáta [Jméno advokáta] a přiznal mu z tohoto důvodu odměnu ve výši 395 984,60 Kč.
Protože usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2012, č. j. 2 Cmo 159/2012-329 bylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků ze žaloby v rozsahu 90 %, vzniklo státu právo na náhradu nákladů ustanoveného právního zástupce žalobce, které podle § 140 odst. 2 o. s. ř. nesl doposud stát, v rozsahu zbývajících deseti procent, to znamená ve výši 39 598,46 Kč, a to podle § 148 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhuje, aby bylo napadené usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se zamítá povinnost žalobce nahradit státu jeho náklady, anebo tak že si soud tuto pohledávku uplatní v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod spisovou značkou KSLB 82 INS 16160/2021. V uvedeném insolvenčním řízení bylo žalobci povoleno oddlužení a tento nárok tak měl být přihlášen jako předběžný. Jde tedy o nárok promlčený, když lhůta pro přihlášky již uplynula. Žalobce nemůže ze zákona tento nárok uspokojit. Není ani dostatečně uvedeno, kam případně by měl žalobce soudem uloženou částku zaplatit.
Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.
Vyšel při tom předně z okolností, ze kterých vycházel již soud prvního stupně.
Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 17. 9. 2021, č. j. KSLB 86 INS 16160/2021-A-7 byl zjištěn úpadek dlužníka, kterým je žalobce v této věci, a bylo mu povoleno řešení úpadku oddlužením. Stejným usnesením byli vyzváni věřitelé, aby přihlásili svoje pohledávky za dlužníkem do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku, a tedy do 17. 11. 2021. Z insolvenčního rejstříku je také patrné, že insolvenční řízení vůči dlužníku, to znamená vůči žalobci v této věci, ještě neskončilo.
Je zřejmé, že dokud řízení, ve kterém je některému z účastníků ustanoven zástupce z řad advokátů, neskončí, nelze ani odhadnout, zda vůbec vznikne povinnost nahradit náklady s tím spojené státu. Není nemožné, aby nebyli účastníci na obou stranách sporu osvobození od soudních poplatků, vůči komu a v jaké výši. Takové právo je sice možné, ale do konce řízení ve věci samé nemůže vůbec vzniknout, jak je patrné z ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Protože řízení ve věci samé pravomocně skončilo až dnem 24. 7. 2023, nebylo možné právo státu na náhradu nákladů řízení uplatnit přihláškou do výše zmíněného insolvenčního řízení do konce lhůty pro podání přihlášek, a tedy do 17. 11. 2021, protože v té době žádné takové právo ještě vůbec neexistovalo. Neexistovalo ani jako právo podmíněné. Vzniklo až v průběhu předmětného insolvenčního řízení. Protože nejde v případě práva státu na náhradu nákladů řízení o žádný z případů pohledávky za podstatou, jak jsou uvedeny v § 168 odst. 1 a 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a protože nejde ani o žádný z případů pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou, jak jsou uvedené v § 169 odst. 1 insolvenčního zákona, nebylo možné toto právo uplatnit přihláškou ani později v průběhu výše uvedeného insolvenčního řízení.
Soud prvního stupně tedy nepochybil, když žalobci uložil nahradit státu poměrnou část nákladů řízení, které až do skončení řízení nesl stát.
Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.
Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné