o zaplacení 690 196 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované 1. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2020, č. j. 41 Cm 104/2019-45

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak, že zrušil směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2019, č. j. 41 Cm 104/2019-14 co do povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 100 000 Kč, 6% úrok p. a. z částky 100 000 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I. rozsudku). Ve zbývajícím rozsahu ponechal směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 11. 2019, č. j. 41 Cm 104/2019-14 v platnosti, tedy co do povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 590 196 Kč, 6% úrok p. a. z částky 690 196 Kč od 21. 9. 2019 do 4. 12. 2019, 6% úrok z částky 590 196 Kč od 5. 12. 2019 do zaplacení, směnečnou odměnou ve výši 2 300,65 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 69 291,50 Kč (výrok II. rozsudku). Rozhodl o povinnosti žalovaných společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 29 889,42 Kč (výrok III. rozsudku).

2. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení předmětné částky s tím, že žalovaná 1. vystavila dne 6. 5. 2019 v Sokolově na řad žalobkyně směnku vlastní, v níž se zavázala zaplatit dne 20. 9. 2019 žalobkyni směnečný peníz ve výši 690 196 Kč. Žalovaný 2. uvedenou směnku avaloval. Přes výzvu žalobkyně na ni nebylo ničeho plněno ani jedním ze žalovaných. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 6. 11. 2019, č. j. 41 Cm 104/2019-14, kterým bylo žalobě vůči oběma žalovaným vyhověno v plném rozsahu. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní podáním ze dne 9. 12. 2019 včasné a odůvodněné námitky shodného znění. Uvedli, že žalobní nárok je nedůvodný a ani jeden se žalovaných žalobkyni ničeho nedluží. Poukázali na to, že směnka byla žalovanou 1. vystavena jako neúplná a stejně neúplná byla žalovaným 2. avalována. V době vystavení směnky byly uvedeny pouze údaje o místu a datu jejího vystavení, o osobě remitenta, výstavce a avala. Nevyplněné zůstaly údaje o výši směnečné sumy, datu a místu splatnosti. Spolu s vystavením směnky byla dne 6. 5. 2019 uzavřena dohoda o vyplňovacím právu k blankosměnce. Z dohody je zřejmá zajišťovací funkce směnky, která měla zajišťovat závazek žalované 1. zaplatit žalobkyni kupní cenu dodaného zboží. Dle uvedené dohody se jedná o směnku vystavenou žalovanou 1. (kupující) na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou žalobkyně v celém rozsahu akceptovala. Tato tvrzení jsou však v rozporu s textem předložené směnky, i v rozporu s textem podané žaloby, v kontextu dohody je předmětná směnka zmatečná a není možné k ní přihlížet, neboť se má jednat o směnku vystavenou žalovanou 1. na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou žalobkyně v celém rozsahu akceptovala. V dohodě o vyplňovacím právu není uvedeno, jaká směnečná částka má být do směnky doplněna, není uvedeno, jak se má směnečný peníz určit. Taková dohoda je neurčitá. I z tohoto důvodu nelze ke směnce přihlížet, když tato byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu, když v ní není uvedenou, jakou částku lze do směnky vyplnit. Navíc údaj doplněný žalobkyní do směnky neodpovídá dluhu žalované 1., když na tvrzený dluh bylo uhrazeno minimálně 100 000 Kč. V dohodě není rovněž uvedeno, jaká splatnost má být do směnky doplněna. Dohoda je i z tohoto důvodu neurčitá a ke směnce nelze přihlížet, když byla doplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu. Navíc žalobkyní doplněný údaj o splatnosti směnky neodpovídá dalšímu ujednání dohody o vyplňovacím právu, když v dohodě je uvedeno, že nejméně tři dny před splatností směnky oznámí žalobkyně písemnou formou doporučeného dopisu žalované 1. výši a měnu směnečné sumy a datum splatnosti směnky. Pokud žalobkyně tvrdí, že směnka je splatná 20. 9. 2019, pak byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu, když předmětný dopis žalobkyně odeslala dne 14. 10. 2019. Ze všech uvedených údajů je dohoda o vyplňovacím právu neurčitá a není zřejmé, jak má být směnka vyplněna. Směnka byla vyplněna v rozporu s dohodou a nemůže založit směnečný nárok žalobce. V závěru námitek žalovaní uvedli, že se jedná o směnku kauční, která zajišťovala hmotněprávní nároky. Žalovaní proto vznáší i kauzální námitky, když tvrdí, že žalobkyni nedluží částku jí tvrzenou, pohledávka neexistuje a namítají proto neexistenci směnkou zajištěného dluhu.

3. Žalobkyně podáním ze dne 6. 1. 2020 k námitkám žalovaných uvedla především, že účelem vystavení směnky bylo zajištění pohledávky žalobkyně (prodávající) z kupní smlouvy, tedy povinnosti žalované (kupující) zaplatit kupní cenu dodávky hutního materiálu a služeb s tím spojených. Pokud je v dohodě o vyplňovacím právu uvedeno, že žalovaná 1. vystavila směnku na její vlastní řad, jde o zjevné pochybení v označení. Jinak směnka splňuje veškeré náležitosti zákonem požadované. Pokud jde o námitky žalovaných, týkajících se směnečné sumy a data splatnosti připomněla žalobkyně, že v dohodě o vyplňovacím právu není nikdy uvedena konkrétní částka, když tato v době vystavení směnky není známa. Nejedná se však o neurčitost dohody a následné doplnění směnečné sumy do blankosměnky není v rozporu s touto dohodou. Pokud jde o povinnosti žalobkyně, tj. uvědomit žalovanou 1. formou doporučeného dopisu s informací o směnečné sumě, měně, datu splatnosti, učinila tak žalobkyně dopisem ze dne 11. 9. 2019 (Oznámení o využití vyplňovacího práva ve věci bianco směnky). Dopis byl žalované 1. doručen dne 16. 9. 2019 a datum splatnosti bylo stanoveno dnem 20. 9. 2019, čímž byla dodržena lhůta pro oznámení (tři dny před splatností směnky). Pokud jde o žalovanými zmiňovaný dopis ze dne 14. 10. 2019, jednalo se o výzvu žalovaným již k placení směnky. Námitka neexistence dluhu je neurčitá a neodůvodněná.

4. Při ústním jednání dne 7. 1. 2020 vzala žalobkyně svůj návrh co do částky 100 000 Kč s příslušenstvím zpět. Tento procesní úkon žalobkyně byl následně vtělen do výroku I. rozsudku, který nebyl napaden odvoláním.

5. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení (směnka, dohoda o vyplňovacím právu k blankosměnce ze dne 6. 5. 2019, dopis žalobkyně ze dne 11. 9. 2019 – oznámení o využití vyplňovacího práva ve věci blankosměnky, doklad o doručení, výzva avala k plnění ze dne 21. 9. 2019 včetně dokladu o doručení, dopis ze dne 14. 10. 2019 dohoda o splátkách dluhu na základě jeho předchozího uznání ze dne 12. 3. 2019) uzavřel, že právo žalobkyně na zaplacení směnečné pohledávky bylo uplatněno z platné směnky vlastní, ze které žalobkyni vznikl vůči žalované 1. jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným příslušenstvím a odměnou (čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 2, § 48 ZSŠ). Žalovaný 2. byl zavázán jako směnečný rukojmí. V podrobnostech soud prvního stupně uvedl, že žalovaná 1. podepsala blankosměnku zajišťující pohledávku žalobkyně z rámcové kupní smlouvy na dodávku hutního materiálu, přičemž v dohodě o vyplňovacím právu ze dne 6. 5. 2019 udělila žalobkyni právo doplnit na směnku chybějící údaje. Žalobkyně doplnila směnku v souladu s uvedenou dohodou o vyplňovacím právu ze dne 6. 5. 2019 (čl. I. § 77 odst. 2, § 10 ZSŠ). Bylo na žalovaných, aby prokázali oprávněnost svých námitek. Nebylo sporu o tom, že žalovaní podepsali směnku s nevyplněnými údaji, přičemž současně věděli, k jakému účelu má směnka sloužit. Žalovaní byli o nutnosti unesení důkazního břemene k prokázání oprávněnosti svých námitek poučeni, na poučení soudu nereagovali. Směnku proto hodnotil soud prvního stupně podle čl. I. § 75 ZSŠ jako směnku platnou, která má veškeré zákonem požadované náležitosti. Tento závěr nemůže zvrátit formulace z dohody o vyplňovacím právu, že se jedná o směnku vlastní vystavenou žalovanou na vlastní řad, když z dohody jasně vyplývá, kdo je výstavce směnky a komu nebo na jehož řad má být plněno. Pokud jde o neurčitost dohody dovozovanou z absence směnečné sumy a data splatnosti, respektive způsobu určení těchto údajů odkázal soud prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012, ze kterého se podává, že nejsou-li sjednány konkrétní podmínky účastníků směnečného vztahu pro vyplnění blankosměnky, bude se při jejím vyplnění vycházet z poměrů založených kauzálním vztahem, jež byl podkladem pro vystavení blankosměnky. Neplatnost takové dohody nelze dovodit jen z toho, že neobsahuje ujednání o způsobu určení jednotlivých údajů do směnky. Pokud žalovaní tvrdili, že pohledávka zajištěná směnkou neexistuje, takové tvrzení neprokázali. Ze všech uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech námitkového řízení byl odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. a rozhodnuto o nich bylo ve prospěch úspěšné žalobkyně.

6. Proti rozsudku se žalovaní 1. a 2. lhůtě stanovené zákonem odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Podali odvolání shodného znění s výslovným určením rozsahu odvolání co do výroku II. a III. rozsudku. V odvolání nejprve podrobně zrekapitulovali skutková zjištění, skutkové a právní závěry soudu prvního stupně. Konstatovali námitková tvrzení. Vytýkány jsou soudu především nesprávné právní závěry a nepřihlédnutí k žalovaným tvrzeným skutečnostem, resp. nesprávné vypořádání se s nimi. Především žalovaní setrvali na námitce, že předmětná směnka je v kontextu dohody o vyplňovacím právu zmatečná a není k ní možné přihlížet (má se jednat o směnku vystavenou žalovanou 1. na vlastní řad s doložkou bez protestu, kterou akceptovala žalobkyně v plném rozsahu). Podle žalovaných byla dále nesprávně posouzena otázka doplnění směnečné sumy a data splatnosti. V dohodě není výše směnečné sumy určena a není zde uveden ani způsob jak při jejím určení postupovat. Taková dohoda je neurčitá a nelze akceptovat názor Nejvyššího soudu ČR, jak uvedl soud prvního stupně ve svém odůvodnění. Z tohoto důvodu nelze k předmětné směnce přihlížet, když byla vyplněna v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu. Stejné platí i o datu splatnosti. Dohoda o vyplňovacím právu směnečném je dohodou neurčitou, není zřejmé, jak má být směnka vyplněna, pokud byla vyplněna, nebyla vyplněna v souladu s dohodou stran a není možné k takové směnce přihlížet. Nesprávně vyplněná směnka nemůže zakládat žalobkyní uplatněný nárok. Žalovaní navrhli změnu napadeného rozsudku, tak že směnečný platební rozkaz se ruší v celém rozsahu a uplatnili právo na náhradu nákladů řízení.

7. Podáním ze dne 31. 7. 2020 se k odvolání žalovaných vyjádřila žalobkyně. V úvodní části podaného vyjádření konstatovala stav řízení a obsah odvolání žalovaných. K odvolacím důvodům uvedla, že rozpor mezi označením směnky v dohodě a vlastní směnečnou listinou nelze považovat za nesprávné vyplnění směnky, resp. za vyplnění v rozporu s dohodou, neboť určení toho, zda má jít o směnku vlastní na řad kupujícího, není předmětem ujednání v Dohodě o tom, co má být do směnky doplněno. Jinak řečeno, jakou směnku žalobkyně od žalované 1. obdržela, takovou doplnila. Pokud jde o doplnění v údaji směnečné sumy a data splatnosti žalobkyně se ztotožnila s názorem podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012. Žalobkyně doplnila do směnky směnečnou sumu, která odpovídá dlužné částce žalované 1. a splatnost byla doplněna v souladu s ustálenou judikaturou (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 9 Cmo 274/2004). Navrhla potvrzení rozsudku a uplatnila právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované 1. není důvodné.

9. Při jednání odvolacího soudu, které se konalo dne 25. 1. 2022, žalobkyně do protokolu o jednání uvedla, že v mezidobí od projednání věci soudem prvního stupně, žalovaná 1. zaplatila žalobkyni celou zbývající část jistiny, tedy částku ve výši 590 196 Kč (k zaplacení došlo ve dvou splátkách tak, že 80 000 Kč žalovaná 1. zaplatila dne 31. 3. 2020 a 510 196 Kč zaplatila žalovaná 1. dne 12. 10. 2021). V rozsahu částky 590 196 Kč a 6% úroku p. a. z částky 80 000 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a 6% úroku p. a. z částky 510 196 od 12. 10. 2021 do zaplacení žalobkyně učinila do protokolu o jednání úkon částečného zpětvzetí žaloby. Žalovaná 1. se zpětvzetím žaloby v uvedeném rozsahu vyslovila, rovněž do protokolu o jednání, výslovný souhlas.

10. Ve zbývající části požadovaného 6% úroku p. a., směnečné odměny a náhrady nákladů řízení setrvala žalobkyně na svém požadavku na zaplacení, když k dohodě o této zbytkové části její pohledávky mezi účastníky nedošlo.

11. Předmětem odvolacího řízení zůstalo projednání odvolání žalované 1. (řízení o odvolání žalovaného 2. bylo zastaveno, jak níže uvedeno) v rozsahu pohledávky žalobkyně po částečném zpětvzetí žaloby, jak shora uvedeno. Nicméně i tak, bylo třeba přezkoumat závěry soudu prvního stupně o důvodnosti podaných námitek žalované 1. v celém rozsahu. Úkolem odvolacího soudu bylo tedy přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.

12. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2021, č. j. 41 Cm 104/2019-112 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021 č. j. 2 Cmo 182/2021-121 bylo řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2019, č. j. 41 Cm 104/2019- 45 zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 5. 2021.

13. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

14. Z obsahá spisu se podává, že žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení směnečné pohledávky ve výši 690 196 Kč s 6% úrokem od 21. 9. 2019 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 2 300,65 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 6. 11. 2019 směnečným platebním rozkazem č. j. 41 Cm 104/2019-14, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Žalovaní se bránili námitkami, jejichž obsah byl shora již uveden.

15. Odvolací soud při přezkoumání správnosti rozsudku soudu prvního stupně vycházel ze zjištění soudu učiněných z předmětné směnky, která jsou správná a odpovídají obsahu listiny. Dokazování neopakoval, ani nedoplňoval.

16. Odvolací soud se především ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně uplatnila své právo ze směnky platné, která má veškeré náležitosti jak ukládá čl. I. § 75 ZSŠ. Je zcela ve shodě se soudem prvního stupně i v tom, že formulace v dohodě o vyplňovacím právu tedy, že se jedná o směnku vystavenou žalovanou 1. na vlastní řad, není, způsobila tento závěr zvrátit. Žalovaná 1. vystavila listinu s nevyplněnými údaji (blankosměnku), která jednoznačně navazovala na dohodu o splátkách dluhu na základě jeho předchozího uznání a na dohodu o vyplňovacím právu k bianco směnce. Žalovaná 1. si byla tak beze vších pochybností vědoma toho, že se jedná o zajištění pohledávky žalobkyně (prodávající) vyplývající pro žalovanou 1. z povinnosti zaplatit kupní cenu hutního materiálu a služeb s tím souvisejících. Byla rovněž srozuměna s tím, že žalobkyně je oprávněna doplnit do směnky směnečnou sumu s datem její splatnosti a předložit ji žalované 1. (kupující) k placení.

17. Pokud jde o namítanou neurčitost dohody o vyplňovacím právu, v časti směnečné sumy a data splatnosti, odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, který při posouzení této námitky vyšel z právního názoru vysloveného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 29 Cdo 860/2012, podle kterého nevyplývají-li z dohody účastníků směnečného vztahu konkrétní podmínky, za nichž může být blankosměnka doplněna chybějícími údaji, bude majitel směnky vycházet při jejím vyplnění z poměrů založených kauzálním vztahem, jež je podkladem pro vydání blankosměnky. Dohoda o vyplnění blankosměnky není neplatná jen proto, že neobsahuje současně ujednání o tom, jakým způsobem mohou být chybějící údaje do směnky doplněny. V případě, že směnka byla vystavena jako prostředek k zajištění kauzální pohledávky, bude vycházeno z tohoto vztahu. V projednávané věci není sporu o tom, že směnka zajišťovala závazek žalované 1. z rámcové kupní smlouvy na dodávku hutního materiálu. Žalovaná 1. uznala dne 12. 3. 2019 svůj závazek z této smlouvy a vystavila 6. 5. 2019 blankosměnku k jeho zajištění. Žalobkyně, jak bylo zjištěno, učinila ve vztahu k žalované 1., formou doporučeného dopisu oznámení o tom, že využije svého práva doplnit blankosměnku a oznámila žalované 1. výši, měnu směnečné sumy a datum splatnosti (dopis žalobkyně ze dne 11. 9. 2019). Datum splatnosti a výše směnečné pohledávky byla doplněna do směnky po splatnosti pohledávky a navazovala zcela na povinnosti žalované 1. plynoucí pro ni z kauzálního vztahu.

18. Pokud jde o tvrzení žalované 1. o tom, že neexistuje dluh, který by směnka zajišťovala, jedná se o tvrzení natolik neurčité, že nebylo možné se jím zabývat. Navíc, jak shora již uvedeno, žalovaná 1. po podání odvolání zaplatila žalobkyni celou zbývající část jistiny.

19. Odvolací soud po projednání věci vtělil do svého rozhodnutí nejprve procesního úkon částečného zpětvzetí žaloby a podle § 222a odst. 1 o. s. ř. zrušil ve vztahu k žalované 1. v rozsahu zpětvzetí směnečný platební rozkaz i napadený rozsudek a řízení ve stejném rozsahu vůči této žalované zastavil.

20. Ve zbývající části uplatněné pohledávky odvolací soud z vyložených důvodů napadený rozsudek podle § 219 potvrdil jako věcně správný (tedy ve zbývající části výroku II., která nebyla dotčena zpětvzetím žalobkyně a ve výroku III. o náhradě nákladů námitkového řízení) a to ve vztahu k žalované 1.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když žalovaná 1. z procesního hlediska zavinila zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby a ve zbytku uplatněné pohledávky byla žalobkyně úspěšná. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonu právní služby po 10 700 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (písemné vyjádření k odvolání žalované 1., účast na jednání odvolacího soudu ve spojení s částečným zpětvzetím žaloby) podle § 7, § 13 odst. 3 o. s. ř. a dále z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 4 620 Kč. Celkovou částku přiznaných nákladů odvolacího řízení ve výši 26 620 Kč je žalovaná 1. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).