o zaplacení 620 075 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2020, č. j. 49 Cm 123/2018-205

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 25. 10. 2018 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky 620 075 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 5. 10. 2018 do zaplacení a se směnečnou odměnou. Žalobce uvedl, že směnka byla vystavena dne 10. 9. 2015 a žalovaní v postavení výstavců se zavázali žalobkyni zaplatit výše uvedený směnečný peníz.

2. Soud prvního stupně vydal dne 1. 11. 2018 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 123/2018-15, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 620 075 Kč s 6 % úrokem z částky 620 075 Kč od 5. 10. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 2 066 Kč.

3. Žalovaní ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedli, že

- ze strany žalobkyně došlo k zneužití práva, když má stejného společníka jako [Anonymizováno] a [Anonymizováno], jež s tímto tvoří propojené osoby, sídlí na stejném místě, společnou osobou je [Anonymizováno], který je také jediným akcionářem společnosti [Anonymizováno] Žalovaní uzavřeli se společností [Anonymizováno] smlouvu o smlouvě budoucí o dílo, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvu příkazní a převzali závazek ve výši 170 000 Kč jako zálohu na projektovou a inženýrskou činnost s vědomím [Anonymizováno], že nebudou mít prostředky k jeho úhradě. Z tohoto důvodu byl žalovaným nabídnut program „nulová hotovost“, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovaným bezúročnou půjčku, resp. překlenovací úvěr ve výši 170 000 Kč se splatností 10. 11. 2015, jež byl připsán na účet společnosti [Anonymizováno] Pro případ prodlení s úhradou půjčky sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,25% denně s tím, že zaplacení půjčky bylo zajištěno dvěma blankosměnkami,

- sjednaný úrok z prodlení 0,25% denně z dlužné částky je neplatným ujednáním, neboť se jedná o přezajištění závazku a jeho výše je v rozporu s dobrými mravy, případně se jedná o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany,

- poskytnutou půjčku nebylo možné zajistit směnkou, neboť splatnost byla stanovena na 2 měsíce se smluvní pokutou pro případ prodlení ve výši 0,25% denně s tím, že žalobkyně nepřistoupila po splatnosti závazku k jeho vymáhání, nýbrž vyčkávala a do blankosměnky vepsala datum splatnosti až 4. 10. 2018, čímž došlo k navýšení jistiny o smluvní pokutu přesahující částku 450 070 Kč. Ujednání o smluvní pokutě považují žalovaní za obcházení zákona, když žalobkyně profituje na výnosech ze smlouvy o půjčce. Za tohoto stavu je na místě podřídit smlouvu o půjčce spotřebitelskému úvěru. Žalovaní dále uvedli, že jednáním žalobkyně i [Anonymizováno]. byli uvedeni v omyl.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření zejména uvedla, že považuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za přiměřenou s odkazem na judikaturu odvolacího soudu i Nejvyššího soudu ČR, ohledně sjednaných podmínek ve smlouvě o půjčce nespatřuje jednání v rozporu s dobrými mravy a nelze ji ani podřídit spotřebitelskému úvěru, neboť se jednalo o bezúročnou smlouvu.

5. Soud I. stupně provedl dokazování originálem směnky ze dne 10. 9. 2015, smlouvou o půjčce ze dne 10. 9. 2015, žádostí ze dne 10. 9. 2015 o poskytnutí půjčky, výpisem z účtu žalobkyně ze dne 30. 9. 2015 o poskytnutí půjčky 170 000 Kč a notářskými zápisy ze dne 22. 7. 2015 NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno] a N [Anonymizováno] ohledně propojení žalobkyně, [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] s osobou [Anonymizováno].

6. Po provedeném dokazování uzavřel, že nejsou dány předpoklady pro ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, a proto jej zrušil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že výše smluvní pokuty „0,25% denně“ sice není nepřiměřená s odkazem na ustálenou judikaturu, považuje ji však fakticky za odložený úrok s tím, že „ujednání o půjčce“ považuje za spotřebitelskou smlouvu, kdy nároky z ní vyplývající uplatňuje žalobkyně nejdříve po dvou letech. Už vzhledem k tomu, že směnka má zajišťovat nároky ze spotřebitelského úvěru, vyhodnotil námitku žalovaných za důvodnou.

7. Z hlediska námitky týkající se zneužití práva dovodil způsob jednání [Anonymizováno] nad rozlišovací schopnosti žalovaných v pozici spotřebitelů, kdy nelze rozlišit, za který subjekt jedná (pokud má jednatelské oprávnění u žalobkyně, [Anonymizováno]. a [Anonymizováno].). Soud rovněž polemizoval s tím, z jakého důvodu nebyl úvěr poskytnut ze strany [Anonymizováno]., a z jakého důvodu jej věřitel poskytuje „bezúročně“. Za situace, kdy úvěr poskytla žalobkyně, došlo tím k jednání, jež je v rozporu s dobrými mravy. Poskytnutí úvěru jiným subjektem než zhotovitelem a vystavení zajišťovací směnky považuje za jednání, jež je v rozporu s dobrými mravy také z důvodu, že na jedné straně měly být zapůjčené finanční prostředky vráceny do dvou měsíců, neboť je žalobkyně potřebovala, na druhé straně žalobkyně vyčkávala s vyplněním a uplatněním směnky se splatností až skoro po třech letech, kdy smluvní pokuta nominálně převýšila jistinu úvěru.

8. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl změnu napadaného rozsudku a ponechání vydaného směnečného platebního rozkazu v platnosti. Zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně není přezkoumatelný, neboť z jeho obsahu není zřejmé, z jakých důkazů učinil soud svá zjištění, když zejména vycházel ze svých „znalostí z úřední činnosti“. Z hlediska zajišťovacího charakteru směnky žalobce odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2019 č. j. 33 Cdo 2279/2018, který právně posoudil analogickou skutkovou situaci jako v projednávané věci. Žalobce setrval na svém stanovisku, že neposkytl žalovaným spotřebitelský úvěr, ale půjčku se smluvní pokutou, kterou bylo možné zajistit směnkou, přičemž smluvní pokuta ve výši 0,25% denně není nemravnou. Pokud by poskytnutá půjčka byla splacena ve lhůtě, nenastaly by vůbec podmínky pro uplatnění smluvní pokuty. Žalobce v této souvislosti rovněž odkázal na obsáhlou judikaturu Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu v Brně. Současně soudu prvního stupně vytkl i určitá pochybení v odůvodnění jeho rozsudku, což nasvědčuje tomu, že některá zjištění a použité údaje v rámci svých formulací převzal z jiných obdobných řízení.

9. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a odkázali na skutková tvrzení uvedená v námitkách s tím, že v jednání žalobkyně spatřují obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, který nelze zajistit směnkou. Žalobkyně uvedla žalované v omyl, když vycházeli z údajů uvedených v propagačních materiálech [Anonymizováno]., a jednala k jejich škodě s odkazem na čl. I. § 17 zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen ZSŠ), neboť ji muselo být zřejmé, že žalovaní nebudou schopni splnit svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedeného žalovaní nabyli vědomí, že jim nehrozí sankční úrok.

10. Rozsudkem ze dne 23. 4. 2021, č. j. 2 Cmo 213/2020-236 odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že předmětný směnečný platební rozkaz soudu prvního stupně ponechal v platnosti a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a dospěl k dále uvedeným závěrům. Předně konstatoval, že žalobkyní uplatněný nárok vychází z platné směnky vlastní, která splňuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I. § 75 ZSŠ, v níž žalovaní vystupují jako výstavci s tím, že listina byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti. Žalovaní jsou ze směnky zavázáni dle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ.

12. Dále vyšel z toho, že směnka sloužila k zajištění závazků věřitele (žalobkyně) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 9. 2015, přičemž není sporným, že zápůjčka ve výši 170 000 Kč byla žalobkyní poskytnuta dle dispozic žalovaných na účet zhotovitele stavby a to [Anonymizováno]. Kauzální závazek, jenž je předmětem zajištění spornou směnkou, shledal platným a vyhovujícím zákonné úpravě. Předmětem smluvního ujednání stran je poskytnutí bezúročné zápůjčky se splatností 2 měsíců od uzavření smlouvy se sjednanou smluvní pokutou 0,25% denně. Z obsahu samotné smlouvy muselo být žalovaným v pozici dlužníků zcela zřejmé, který subjekt poskytuje zápůjčku, v jaké výši, ve prospěch jakého subjektu a k jakému datu se stane splatnou s tím, že za poskytnutou zápůjčku strany nedohodly žádné úročení. Obsah smlouvy je zcela určitý, a srozumitelný. Na věci nemění ani to, pokud touto zápůjčkou žalovaní splatili dříve již vzniklý závazek k úhradě zálohy ve výši 170 000 Kč na projektovou a inženýrskou činnost podle smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené s [Anonymizováno] Souhlasil se soudem prvního stupně s odkazem na judikaturu odvolacího soudu i Nejvyššího soudu ČR, že se nejedná o nepřiměřenou smluvní pokutu a její výše vzhledem ke krátké době zapůjčení prostředků se jeví jako adekvátní (425 Kč denně). Plnila tak funkci dostatečné a citelné majetkové sankce pro případ neplnění povinnosti, aniž překročila svou sazbou její účel. Pokud je tedy platná smlouva o zápůjčce včetně dohody o smluvní pokutě, pak celková výše pohledávky, tedy nároku na její zaplacení je přímo odvislá od okamžiku zaplacení jistiny, tedy zápůjčky ve výši 170 000 Kč, případně od okamžiku, kdy zápůjčka není vrácena a žalobkyně se rozhodne ji vymáhat. Tato skutečnost je a musela být oběma smluvním stranám zřejmá již v okamžiku smlouvy, přičemž jistina nesplacené zápůjčky se smluvní pokutou se stanou základem pro vyplnění směnečné sumy do blankosměnky zajišťující tento závazek. Tvrzené informace uvedené v propagačních materiálech [Anonymizováno] nemohou být z pohledu dvoustranného právního vztahu relevantní. V rámci řízení nebylo prokázáno, že smlouva o zápůjčce byla již dopředu uzavřena s úmyslem „vydělat na smluvní pokutě“, neboť bylo nepochybné, že zápůjčka nebude ani nemůže být ve lhůtě splatnosti vrácena. V tomto směru úvahy žalovaných i spekulace soudu prvního stupně zůstaly tak pouze v rovině skutkových tvrzení, aniž byly podloženy příslušnými důkazy.

13. Konstatoval, že smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanými z 10. 9. 2015 nelze s ohledem na závazek žalobkyně (jako věřitele) v budoucnu poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč účelově vázanou na financování zálohy na cenu díla dle čl. II bod 2.1 smlouvy o budoucí smlouvě o dílo na účet budoucího zhotovitele podřadit pod smlouvu o zápůjčce upravenou v § 2390 o. z., když zápůjčka je smlouvou reálnou, vznikající přenecháním peněz či jiných zastupitelných věcí vydlužiteli, který je oprávněn k jejich užití podle libosti, tj. na základě vlastní úvahy. Uzavřenou smlouvu posoudil podle § 1746 odst. 2 o. z. jako smlouvu nepojmenovanou. Daná smlouva uzavřená mezi žalobkyní (podnikatelem) a žalovanými (jako spotřebiteli) je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. Nejedná se však o spotřebitelský úvěr ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb. [§ 2 písm. c)], neboť smlouva uzavřená mezi účastníky neobsahovala ujednání o zaplacení úroků nebo jiné úplaty za poskytnutí finančních prostředků, a proto na ně nelze aplikovat žádné ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závěr, že smlouvu označenou jako půjčku nelze považovat za spotřebitelský úvěr opřel odvolací soud rovněž o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, spisové značky 33 Cdo 2279/2018.

14. Uzavřel, že námitková obrana žalovaných ohledně zneužití práva založená na jejich tvrzeních vycházejících z jejich právních vztahů k [Anonymizováno] jim ve vztahu k žalobkyni nepřísluší. Podle čl. I. § 17 ZSŠ se může směnečný dlužník vůči majiteli směnky bránit jen námitkami z jeho vlastních (mimo směnečných) vztahů k majiteli směnky. Skutečnost, že mezi žalobkyní a uvedenou společností existuje majetkové (v osobě společníka) a personální (v osobě totožného jednatele) propojení, nezakládá právo žalovaných uplatňovat vůči žalobkyni námitky ze vztahu vůči ES. Tyto společnosti jsou samostatnými subjekty.

15. Nejvyšší soud k dovolání žalovaných rozsudkem ze dne 29. 9. 2022, č. j. 29 Cdo 3581/2021-301 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyšel z toho, že podle § 2 písm. c) nyní platného zákona o spotřebitelském úvěru se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu, se kterou není spojen úrok anebo jiná odměna. Při tom odvolací soud, který stejně jako soud prvního stupně správně vycházel z toho, že smluvní vztahy účastníků mají povahu závazkových vztahů spotřebitelské povahy, nepovažoval ujednání o smluvní pokutě za ujednání o úroku anebo jiné úplatě, a to v souladu s judikaturou dovolacího soudu, který tak také v obdobných věcech opakovaně rozhodl.

16. Tento výklad však nebyl shledán ústavně konformním nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, spisové značky I. ÚS 2337/21, kterým bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, spisové značky 29 Cdo 3668/2019 a rozhodnutí soudů nižších stupňů, která mu předcházela (o tomto nálezu podrobněji níže). V oné věci Ústavní soud dovodil, že nelze hodnotit vztahy v souvislosti se smlouvou o půjčce jen na základě této smlouvy, nýbrž je nutné posuzovat smluvní vztahy účastníků v celé jejich šíři, a to i ve vztahu k jiným subjektům, které jsou personálně i majetkově propojené a postupují ve shodě. Při tom Ústavní soud dovodil, že s ohledem na tyto okolnosti musel věřitel ze smlouvy o půjčce vědět, že ta nebude v dohodnuté splatnosti vydlužiteli uhrazena, a to s ohledem na nedostatek finančních prostředků na straně vydlužitelů, a že proto bylo jisté, že se uplatní ustanovení o smluvní pokutě, která tak je ve skutečnosti skrytým úvěrem. Potom je nutno nahlížet na vztahy související se smlouvou o půjčce jako na vztahy ze spotřebitelského úvěru.

17. Nejvyšší soud proto uložil, posoudit, zda skutkový stav této věci je v podstatných okolnostech srovnatelný s poměry, ze kterých vycházel Ústavní soud ve zmíněném nálezu. Na základě toho vyhodnotí, zda se na smlouvu o půjčce uzavřenou mezi účastníky vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru a tím také zákaz splnění povinností z těchto úvěrů zajišťovat směnku, jak tento zákazy vyplývá z § 18 odst. 1 tohoto zákona. V každém případě uložil respektovat stanovisko Ústavního soudu týkající se vzájemné souvislosti jednotlivých smluv a faktické provázanosti žalobce a společnosti [Anonymizováno], které Ústavní soud považoval za významné pro posouzení námitkové obrany žalovaných jako spotřebitelů proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu.

18. Žalobkyně podala dne 15. 2. 2023 obsáhlé vyjádření, ve kterém uvedla, že východiska vyplývající z Ústavního nálezu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21 jsou pro danou věc nepoužitelná zejména ohledně možného obcházení zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na obsah námitek uplatněných ze strany žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu, kteří ničeho nenamítali, že neměli dostatek finančních prostředků k vrácení půjčky. Smluvní strany uzavřely smlouvu o půjčce na základě jejich společné vůle a je přitom nerozhodné, z jakých zdrojů měla být půjčka vrácena. Dohodnutá smluvní pokuta přitom nemohla být úplatou za poskytnutí půjčky. K personálnímu a majetkovému propojení žalobkyně s [Anonymizováno] uvedla, že takové jednání není činností zakázanou a způsobilou vyvolat protiprávní stav. Žalovaní vědomi si svého dluhu uzavřeli s žalobkyní po skončení odvolacího řízení dne 27. 5. 2021 Dohodu o splácení dluhu, na jejímž základě žalobkyni až do října 2022 zaplatili částku 626 000 Kč

19. Žalovaní ve svém vyjádření ze dne 22. 2. 2023 se zcela ztotožnili se závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu a v Nálezu Ústavního soudu s poukazem na to, že žalovaní namítali ekonomické a personální propojení v osobě jediného společníka se společností žalobkyně a dále poskytnutí bezúplatné půjčky ve výši 170 000 Kč v rámci „Programu nulová hotovost“ s tím, že žalobkyni muselo být známo, že žalovaní nemají finanční prostředky na úhradu závazku. Ačkoliv předmětná smlouva o půjčce s úrokem z prodlení ve výši 0,25% denně a s krátkou lhůtou splatnosti byla nabízena jako překlenovací úvěr a svým charakterem tomu i odpovídá, došlo vystavením dvou blankosměnek k zneužití práv žalovaných. Ve svém důsledku tak poskytla žalobkyně žalovaným spotřebitelský úvěr dle zák. č. 145/2010 Sb. a vystavení směnky k jeho zajištění je v rozporu se zákonem.

20. Odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a o. s. ř. i řízení, které mu předcházelo, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům. Vyšel při tom z okolností doposud soudem prvního stupně zjištěných.

21. Předně je nutno věnovat bližší pozornost zmíněnému nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, spisové značky I. ÚS 2337/21, jeho závěrům a okolnostem, ze kterých v souvislosti s tímto nálezem vycházel. V dané věci klienti [Anonymizováno] uzavřeli dne 17. 9. 2015 smlouvu o půjčce na 170 000 Kč se splatností 18. 11. 2015, a to v souvislosti se smlouvou o smlouvě budoucí o dílo a se smlouvou příkazní uzavřenou se společností [Anonymizováno] Smlouva o půjčce byla uzavřena se společností totožnou se žalobkyní v této věci. Smlouva o půjčce nestanovila žádné úročení, klienti prohlašovali, že mají zajištěn dostatek finančních prostředků na splacení půjčky, a pro případ nesplacení půjčky v dohodnutém termínu byla sjednána smluvní pokuta v sazbě 0,25 % denně. Smlouva o budoucí smlouvě o dílo a smlouva příkazní ovšem byly s [Anonymizováno]. uzavřeny v rámci programu „Nulová hotovost“, kde budoucí zhotovitel díla proklamoval, že pro realizaci výstavby rodinného domu není nutno disponovat žádnými naspořenými prostředky, když financování bude zajištěno překlenovacím úvěrem, který bude následně splacen z výnosu hypotečního úvěru. Protože klienti v oné věci žádnými finančními prostředky nedisponovali, rozhodli se pro tento program. V jeho rámci byli zaměstnankyní [Anonymizováno] dále ujišťováni, že tomu tak vskutku bude. Hypoteční úvěr však neobdrželi.

22. Již z toho, také vzhledem ke krátké době splatnosti půjčky, musel poskytovatel půjčky určené na úhradu zálohy 170 000 Kč předpokládat, že půjčka splacena nebude a že se nutně uplatní ujednání o smluvní pokutě. Ústavní soud poukázal také na to, že záloha byla určena také na přípravu projektové dokumentace. Teprve po zpracování dokumentace by bylo možné zkompletovat žádost bance o hypoteční úvěr. To považoval Ústavní soud s ohledem na běžnou zkušenost za dva měsíce za nezvládnutelné. Klienti tak nemohli do splatnosti půjčky mít k dispozici peněžní prostředky na její splacení, což muselo být poskytovateli půjčky zřejmé.

23. Proto Ústavní soud uzavřel, aniž by zpochybňoval pojmový rozdíl mezi úrokem jako odměnou za zapůjčení peněz a smluvní pokutou, jež má motivovat dlužníka k řádnému splacení, že za situace, kdy je poskytovateli zápůjčky zřejmé, že půjčka splacena nemůže být, je nutno hledět na ujednání o smluvní pokutě jako na skrytý úrok a nikoliv jako na ujednání smluvní pokutě. Při tom vzhledem k propojenosti žalující společnosti a společnosti [Anonymizováno] je formalistickou chybou posuzovat vztahy účastníků pouze izolovaně na základě smlouvy o půjčce a nevzít při tom v úvahu další smlouvy uzavřené s propojenými subjekty a pominout také okolnosti spojené s předsmluvním jednáním účastníků. Z těchto hledisek je nutno posuzovat námitkovou obranu směnečných dlužníků.

24. Odvolací soud předně konstatuje, že námitky, které žalovaní včas uplatnili proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému v této věci, jak jsou popsány výše, zcela korespondují s námitkovou situací, ze které vycházel Ústavní soud v souvislosti s výše popsaným nálezem.

25. Ze zjištění, která byla doposud učiněna v této projednávané věci, vyplynulo ohledně vztahů společností, se kterými žalovaní jednali, následující. Již soud prvního stupně zjistil a odvolací soud z toho již ve svém předcházejícím rozsudku vycházel, že žalující společnost a společnost Ekonomické stavby s. r. o. jsou dcerami společnosti [právnická osoba]. Jedná se tedy ohledně všech společností, se kterými žalovaní jednali, o společnosti kapitálově propojené. Dále bylo zjištěno, že jednatelem žalující společnosti a společnosti [právnická osoba] je David Mencl. Ten je současně jediným akcionářem společnosti [právnická osoba]. Mezi společnostmi, se kterými žalovaní v této věci jednali, je tedy i propojení personální. V minulosti byl poskytovatelem podobných půjček klientům Ekonomických staveb s. r. o. obvykle David Mencl sám. Nyní mezi sebe a zmíněné klienty vsunul žalující společnost. Jestliže se dříve v souvislosti s Davidem Menclem hovořilo o jeho „dvoudomém“ postavení, lze nyní jeho postavení označit jako „vícedomé“. Je tedy v této věci shodná propojenost dalších společností a Davida Mencla se žalující stranou, z jaké vycházel i Ústavní soud.

26. Co se týká samotné smlouvy o půjčce, ke které se vztahuje sporná směnka, ta byla uzavřena dne 10. 9. 2015 se splatností 10. 11. 2015, tedy za dva měsíce na částku 170 000 Kč. Smlouva výslovně odkazuje na dříve uzavřené smlouvy (odstavec 1.1 této smlouvy). Jedná se o smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 532/15, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci č. 532/15 a smlouvu příkazní č. 532/15 ze dne 3. 7. 2015. Podle odstavce 1.2. smlouvy o půjčce je půjčka účelově určena k úhradě zálohy podle čl. II bod 2.1. smlouvy uvedené v odstavci 1.1 smlouvy o půjčce. Čerpání půjčky je smluveno tak, že věřitel výnos půjčky poskytne nikoliv žalovaným přímo, nýbrž zhotoviteli podle smlouvy uvedené v odstavci 1.1. smlouvy o půjčce, tedy [právnická osoba], a to bezhotovostním převodem na účet zhotovitele do třiceti dnů od uzavření smlouvy o půjčce. Smlouva o půjčce mlčí o úrocích anebo jiné odměně, ale neobsahuje ani výslovné ujednání o bezúročnosti. Pro případ prodlení se splacení půjčky v dohodnuté době je smluvena pokuta v sazbě 0,25% denně z dlužné jistiny (odstavec 2.2. smlouvy o půjčce). Lze tedy konstatovat, že předmětná smlouva o půjčce je úplnou obdobou smlouvy o půjčce, ze které vychází nález Ústavního soudu. Jedná se dokonce o smlouvy sjednané a také splatné prakticky ve stejném období. Obě smlouvy navazují na před tím uzavřené smlouvy se společností [právnická osoba] a týkají se nejméně podobné, ne-li shodné, úhrady zálohy.

27. Nadále ovšem platí, že v této věci posuzovaná smlouva o půjčce je smlouvou nepojmenovanou. Nevyhovuje výměru zápůjčky podle § 2390 o.z., když zjevně nemá reálnou povahu. Jedná se o smlouvu konsenzuální, kde se věřitel nejprve smlouvou zavazuje poskytnout peněžní prostředky, a teprve později po uzavření smlouvy tuto plní tím, že způsobem dohodnutým ve smlouvě peněžní prostředky poskytne. Je samozřejmé, že toto plnění, je-li to sjednáno, může se stát i tak, že věřitel přímo uhradí dluh, který má dlužník u třetí osoby. Tím předmětná smlouva o půjčce připomíná smlouvu o úvěru podle § 2395 o.z. Ani o tento smluvní typ ovšem nejde ani v tom případě, když chybí závazek zaplatit úroky. Na této inominátní povaze smlouvy o půjčce se nic nezmění ani v tom případě, že bude na základě doplněného dokazování učiněn závěr, že sjednaná smluvní pokuta je ve skutečnosti skrytým úrokem ve smyslu nálezu Ústavního soudu. Jen bude nutno v takovém případě tuto inominátní smlouvu podřídit předpisům o spotřebitelském úvěru.

28. Další rozhodné skutkové okolnosti, ze kterých Ústavní soud v souvislosti se shora uvedeným nálezem vycházel, se týkají smluv uzavřených klienty se společností [právnická osoba], na které Ústavním soudem posuzovaná smlouva o půjčce navazuje a jednání mezi klienty na straně jedné a společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba] na straně druhé, která uzavření smluv předcházela. Jednalo se především o jednání o programu „Nulová hotovost“.

29. V této projednávané věci ovšem žádné dokazování ohledně těchto okolností neproběhlo. Nebylo tomu tak ovšem proto, že by nebyly tyto okolnosti žalovanými namítány. Ti dokonce již v námitkách výslovně navrhovali dokazování zejména smlouvou o budoucí smlouvě o dílo č. 532/15, smlouvou o dílo na projektovou dokumentaci č. 532/15 a smlouvu příkazní č. 532/15 ze dne 3. 7. 2015. To ovšem soud prvního stupně neprovedl, když vyhodnotil, že dokazování o těchto skutečnostech je pro rozhodnutí ve věci nadbytečné a soustředil se jen na posuzování smlouvy o půjčce samotné, izolovaně od celého spektra vztahů mezi žalobkyní a společnostmi s ní spojenými na straně jedné a žalovanými na straně druhé. Soud prvního stupně potom zdánlivě dospívá ke shodným závěrům jako Ústavní soud. Ve skutečnosti však se dopouští stejné chyby vytčené Ústavním a následně dovolacím soudem jako odvolací soud v této věci a Nejvyšší soud v jiných věcech, když hodnotí vztahy ze smlouvy o půjčce odtrženě od dalších s tím souvisejících smluvních a jiných právních vztahů.

30. Aby bylo možné vyhovět požadavkům dovolacího soudu uvedeným v jeho rozsudku ze dne 29.9. 2022, č. j. 29 Cdo 3581/2021-301, je nutné doplnit dokazování o obsah všech ujednání, která souvisejí s předmětnou smlouvou o půjčce, a o podstatné ujednání předsmluvní v souvislosti se stejnými smlouvami. Není významné, že účastníkem těchto navazujících vztahů není žalobkyně, ale [právnická osoba] Jedná se o okolnosti ve světle závěrů Ústavního soudu zásadní. Jedná se proto svým rozsahem a zejména významem o dokazování, které přesahuje rámec dokazování, který je podle § 213 odst. 4 o. s. ř. pro odvolací řízení přípustný. Bude tedy na soudu prvního stupně, aby dokazování v tomto směru doplnil. Bude nutné provést dokazování, které již bylo žalovanými v tomto směru navržené a případně ještě navržené bude. Vyplyne-li z tohoto dokazování, že i tyto zatím nezjištěné okolností této projednávané věci jsou obdobné těm, ze kterých vycházel Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu a ke kterým se přihlásil také Nejvyšší soud v rozsudku, kterým zrušil předcházející rozsudek odvolacího soudu v této věci, a že tedy ujednání o smluvní pokutě je skrytou formou úročení, posoudí soud prvního stupně ujednání obsažená ve smlouvě o půjčce také podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zejména posoudí, zda směnečná dohoda o zajištění závazků žalovaných ze smlouvy o půjčce předmětnou směnkou není s uvedeným zákonem v rozporu. Dospěje-li k závěru, že tomu tak je, jedná se o směnečnou smlouvu neplatnou, žalobce v takovém případě drží spornou směnku neprávem na úkor žalovaných a nemůže využívat tento právu odporující stav k vymáhání práv ze směnky. Okolnost, že mu formálně právo na zaplacení směnky svědčí, nemůže být v takovém případě významná.

31. Vztahy žalovaných k žalobkyni a ke společnosti [právnická osoba] se formovaly ve stejné době, kdy se utvářely i vztahy klientů ke stejným společnostem ve věci posuzované Ústavním soudem. Bylo by tedy překvapivé, kdyby zmíněné společnosti uplatňovaly ve stejné době rozličné obchodní strategie, odlišné firemní politiky, používaly rozmanité pomůcky pro kontraktaci a podobně. Nicméně pro případ, že by vyšlo najevo, že poměry této projednávané věci se významně odlišují od poměrů posuzovaných Ústavním soudem, platilo by i pro soud prvního stupně poučení Nejvyššího soudu, jak ten je formuloval v odstavci 21 jeho rozsudku ze dne 29.9. 2022, č. j. 29 Cdo 3581/2021-301.

32. Napadený rozsudek soudu prvního stupně se proto podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.