o zaplacení 620 075 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. května 2020, č. j. 49 Cm 123/2018-205

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 25. 10. 2018 se žalobkyně domáhala proti žalovaným zaplacení částky 620 075 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 5. 10. 2018 do zaplacení a se směnečnou odměnou. Žalobce uvedl, že směnka byla vystavena dne 10. 9. 2015 a žalovaní v postavení výstavců se zavázali žalobkyni zaplatit výše uvedený směnečný peníz.

2. Soud prvního stupně vydal dne 1. 11. 2018 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 123/2018-15, kterým žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 620 075 Kč s 6% úrokem z částky 620 075 Kč od 5. 10. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 2 066 Kč.

3. Žalovaní ve včas podaných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedli, že

- ze strany žalobkyně došlo k zneužití práva, když má stejného společníka jako [Anonymizováno]. a [Anonymizováno], jež s tímto tvoří propojené osoby, sídlí na stejném místě, společnou osobou je [Anonymizováno], který je také jediným akcionářem společnosti [Anonymizováno] Žalovaní uzavřeli se společností [Anonymizováno] smlouvu o smlouvě budoucí o dílo, smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvu příkazní a převzali závazek ve výši 170 000 Kč jako zálohu na projektovou a inženýrskou činnost s vědomím [Anonymizováno], že nebudou mít prostředky k jeho úhradě. Z tohoto důvodu byl žalovaným nabídnut program „nulová hotovost“, na jehož základě poskytla žalobkyně žalovaným bezúročnou půjčku, resp. překlenovací úvěr ve výši 170 000 Kč se splatností 10. 11. 2015, jež byl připsán na účet společnosti [Anonymizováno] Pro případ prodlení s úhradou půjčky sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,25% denně s tím, že zaplacení půjčky bylo zajištěno dvěma blankosměnkami,

- sjednaný úrok z prodlení 0,25% denně z dlužné částky je neplatným ujednáním, neboť se jedná o přezajištění závazku a jeho výše je v rozporu s dobrými mravy, případně se jedná o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany,

- poskytnutou půjčku nebylo možné zajistit směnkou, neboť splatnost byla stanovena na 2 měsíce se smluvní pokutou pro případ prodlení ve výši 0,25% denně s tím, že žalobkyně nepřistoupila po splatnosti závazku k jeho vymáhání, nýbrž vyčkávala a do blankosměnky vepsala datum splatnosti až 4. 10. 2018, čímž došlo k navýšení jistiny o smluvní pokutu přesahující částku 450 070 Kč. Ujednání o smluvní pokutě považují žalovaní za obcházení zákona, když žalobkyně profituje na výnosech ze smlouvy o půjčce. Za tohoto stavu je na místě podřídit smlouvu o půjčce spotřebitelskému úvěru. Žalovaní dále uvedli, že jednáním žalobkyně i [Anonymizováno] byli uvedeni v omyl.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření zejména uvedla, že považuje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,25% denně za přiměřenou s odkazem na judikaturu odvolacího soudu i Nejvyššího soudu ČR, ohledně sjednaných podmínek ve smlouvě o půjčce nespatřuje jednání v rozporu s dobrými mravy a nelze ji ani podřídit spotřebitelskému úvěru, neboť se jednalo o bezúročnou smlouvu.

5. Soud I. stupně provedl dokazování originálem směnky ze dne 10. 9. 2015, smlouvou o půjčce ze dne 10. 9. 2015, žádostí ze dne 10. 9. 2015 o poskytnutí půjčky, výpisem z účtu žalobkyně ze dne 30. 9. 2015 o poskytnutí půjčky 170 000 Kč a notářskými zápisy ze dne 22. 7. 2015 NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno] a N [Anonymizováno] ohledně propojení žalobkyně, [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] s osobou [Anonymizováno]

6. Po provedeném dokazování uzavřel, že nejsou dány předpoklady pro ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti, a proto jej zrušil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že výše smluvní pokuta „0,25% denně“ sice není nepřiměřená s odkazem na ustálenou judikaturu, považuje ji však fakticky za odložený úrok s tím, že „ujednání o půjčce“ považuje za spotřebitelskou smlouvu, kdy nároky z ní vyplývající uplatňuje žalobkyně nejdříve po dvou letech. Už vzhledem k tomu, že směnka má zajišťovat nároky ze spotřebitelského úvěru, vyhodnotil námitku žalovaných za důvodnou.

7. Z hlediska námitky týkající se zneužití práva dovodil způsob jednání [Anonymizováno] nad rozlišovací schopnosti žalovaných v pozici spotřebitelů, kdy nelze rozlišit, za který subjekt jedná (pokud má jednatelské oprávnění u žalobkyně, [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Soud rovněž polemizoval s tím, z jakého důvodu nebyl úvěr poskytnut ze strany [Anonymizováno], a z jakého důvodu jej věřitel poskytuje „bezúročně“. Za situace, kdy úvěr poskytla žalobkyně, došlo tím k jednání, jež je v rozporu s dobrými mravy. Poskytnutí úvěru jiným subjektem než zhotovitelem a vystavení zajišťovací směnky považuje za jednání, jež je v rozporu s dobrými mravy také z důvodu, že na jedné straně měly být zapůjčené finanční prostředky vráceny do dvou měsíců, neboť je žalobkyně potřebovala, na druhé straně žalobkyně vyčkávala s vyplněním a uplatněním směnky se splatností až skoro po třech letech, kdy smluvní pokuta nominálně převýšila jistinu úvěru.

8. Žalobce napadl rozsudek včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl změnu napadaného rozsudku a ponechání vydaného směnečného platebního rozkazu v platnosti. Zejména uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně není přezkoumatelný, neboť z jeho obsahu není zřejmé, z jakých důkazů učinil soud svá zjištění, když zejména vycházel ze svých „znalostí z úřední činnosti“. Z hlediska zajišťovacího charakteru směnky žalobce odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2019 č. j. 33 Cdo 2279/2018, který právně posoudil analogickou skutkovou situaci jako v projednávané věci. Žalobce setrval na svém stanovisku, že neposkytl žalovaným spotřebitelský úvěr, ale půjčku se smluvní pokutou, kterou bylo možné zajistit směnkou, přičemž smluvní pokuta ve výši 0,25% denně není nemravnou. Pokud by poskytnutá půjčka byla splacena ve lhůtě, nenastaly by vůbec podmínky pro uplatnění smluvní pokuty. Žalobce v této souvislosti rovněž odkázal na obsáhlou judikaturu Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu v Brně. Současně soudu prvního stupně vytkl i určitá pochybení v odůvodnění jeho rozsudku, což nasvědčuje tomu, že některá zjištění a použité údaje v rámci svých formulací převzal z jiných obdobných řízení.

9. Žalovaní ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhli potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a odkázali na skutková tvrzení uvedená v námitkách s tím, že v jednání žalobkyně spatřují obcházení zákona o spotřebitelském úvěru, který nelze zajistit směnkou. Žalobkyně uvedla žalované v omyl, když vycházeli z údajů uvedených v propagačních materiálech [Anonymizováno]., a jednala k jejich škodě s odkazem na čl. I § 17 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), neboť ji muselo být zřejmé, že žalovaní nebudou schopni splnit svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce. Na základě výše uvedeného žalovaní nabyli vědomí, že jim nehrozí sankční úrok.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a a § 220 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Vyšel přitom ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a dospěl k dále uvedeným závěrům.

11. Předmětem sporu je žalobkyní uplatněný nárok z platné směnky vlastní, která splňuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ, v níž žalovaní vystupují jako výstavci s tím, že listina byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti. Žalovaní jsou ze směnky zavázáni dle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ.

12. V předmětné věci bylo zjištěno a prokázáno, že směnka sloužila k zajištění závazků věřitele (žalobkyně) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 9. 2015, přičemž není sporným, že zápůjčka ve výši 170 000 Kč byla žalobkyní poskytnuta dle dispozic žalovaných na účet zhotovitele stavby a to [Anonymizováno] Pokud účastníci smluvního vztahu sjednali v této smlouvě zajištění směnkou (původně dvěma blankosměnkami), shledává odvolací soud takové ujednání ohledně zajištění závazku zcela standardním a běžným v soukromoprávních vztazích ze smlouvy o zápůjčce, o úvěru, o leasingu apod. Je však podstatné, zda samotný kauzální závazek, jenž je předmětem zajištění, je platný a vyhoví zákonné úpravě. Předmětem smluvního ujednání stran je poskytnutí bezúročné zápůjčky se splatností 2 měsíců od uzavření smlouvy se sjednanou smluvní pokutou 0,25% denně. Z obsahu samotné smlouvy muselo být žalovaným v pozici dlužníků zcela zřejmé, který subjekt poskytuje zápůjčku, v jaké výši, ve prospěch jakého subjektu a k jakému datu se stane splatnou s tím, že za poskytnutou zápůjčku strany nedohodly žádné úročení. Za situace, kdy obsah smlouvy je zcela určitý, srozumitelný a ze strany žalovaných nebylo tvrzeno, že takovou nelze takové ujednání považovat za neplatné příčící se dobrým mravům. Na věci to nemění, pokud touto zápůjčkou žalovaní splatili dříve již vzniklý závazek k úhradě zálohy ve výši 170 000 Kč na projektovou a inženýrskou činnost. Součástí smluvního ujednání je dohoda o smluvní pokutě ve výši 0,25% denně v případě prodlení s vrácením zápůjčky. Soud prvního stupně s odkazem na judikaturu odvolacího soudu i Nejvyššího soudu ČR dospěl k závěru, že se nejedná o nepřiměřenou smluvní pokutu a její výše vzhledem ke krátké době zapůjčení prostředků se jeví jako adekvátní (425 Kč denně). Plnila tak funkci dostatečné a citelné majetkové sankce pro případ neplnění povinnosti, aniž překročila svou sazbou její účel. Pokud je tedy platná smlouva o zápůjčce včetně dohody o smluvní pokutě, pak celková výše pohledávky, tedy nároku na její zaplacení je přímo odvislá od okamžiku zaplacení jistiny, tedy zápůjčky ve výši 170 000 Kč, případně od okamžiku, kdy zápůjčka není vrácena a žalobkyně se rozhodne ji vymáhat. Tato skutečnost je a musela být oběma smluvním stranám zřejmá již v okamžiku smlouvy, přičemž jistina nesplacené zápůjčky se smluvní pokutou se stanou základem pro vyplnění směnečné sumy do blankosměnky zajišťující tento závazek. V pozici žalovaných se přece nelze spoléhat na to, že zápůjčka nebude vrácena (zaplacena) a smluvní pokuta je „nemravná“. Tvrzené informace uvedené v propagačních materiálech [Anonymizováno] nemohou být z pohledu dvoustranného právního vztahu relevantní. V rámci řízení nebylo prokázáno, že smlouva o zápůjčce byla již dopředu uzavřena s úmyslem „vydělat na smluvní pokutě“, neboť bylo nepochybné, že zápůjčka nebude ani nemůže být ve lhůtě splatnosti vrácena. V tomto směru úvahy žalovaných i spekulace soudu prvního stupně zůstaly tak pouze v rovině skutkových tvrzení, aniž byly podloženy příslušnými důkazy.

13. Smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanými z 10. 9. 2015 nelze s ohledem na závazek žalobkyně (jako věřitele) v budoucnu poskytnout půjčku ve výši 170 000 Kč účelově vázanou na financování zálohy na cenu díla dle čl. II bod 2.1 smlouvy SOS na účet budoucího zhotovitele podřadit pod smlouvu o zápůjčce upravenou v § 2390 obč. zák., když zápůjčka je smlouvou reálnou, vznikající přenecháním peněz či jiných zastupitelných věcí vydlužiteli, který je oprávněn k jejich užití podle libosti, tj. na základě vlastní úvahy. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit podle § 1746 odst. 2 obč. zák. jako smlouvu nepojmenovanou. Daná smlouva uzavřená mezi žalobkyní (podnikatelem) a žalovanými (jako spotřebiteli) je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 obč. zák. Nejedná se však o spotřebitelský úvěr ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb. (§ 2 písm. c/), neboť smlouva uzavřená mezi účastníky neobsahovala ujednání o zaplacení úroků nebo jiné úplaty za poskytnutí finančních prostředků, a proto na ně nelze aplikovat žádné ustanovení zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Závěr soudu, že smlouvu označenou jako půjčku nelze považovat za spotřebitelský úvěr vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2279/2018 z 30. 9. 2019.

14. Námitková obrana žalovaných ohledně zneužití práva založená na jejich tvrzeních vycházejících z jejich právních vztahů k ES jim ve vztahu k žalobkyni nepřísluší. Podle čl. I § 17 ZSŠ se může směnečný dlužník vůči majiteli směnky bránit jen námitkami z jeho vlastních (mimo směnečných) vztahů k majiteli směnky. Skutečnost, že mezi žalobkyní a ES existuje majetkové (v osobě společníka) a personální (v osobě totožného jednatele) propojení, nezakládá právo žalovaných uplatňovat vůči žalobkyni námitky ze vztahu vůči ES. Tyto společnosti jsou samostatnými subjekty.

15. Na základě výše uvedeného považuje odvolací soud námitky žalovaných za nedůvodné a posouzení soudu prvního stupně za nesprávné, zejména pokud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce za spotřebitelský úvěr, jež nemůže být předmětem zajištění směnkou, včetně posouzení smluvní pokuty jako „sankčního úroku“ a vyhodnocení okamžiku vyplnění blankosměnky jako zneužití práva v rozporu s dobrými mravy.

16. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně změnil a ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci v rozsahu mimosmluvní odměny právního zastoupení dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. za 5 úkonů právní služby po 10 820 Kč za písemné vyjádření ze dne 16. 1. 2019, písemné vyjádření ze dne 29. 5. 2019, 1 účast na soudním jednání dne 13. 5. 2020 u soudu prvního stupně, za odvolání ze dne 29. 6. 2020 a 1 účast na soudním jednání dne 23. 4. 2021 u soudu druhého stupně, v rozsahu 5 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného ve výši 1 100 Kč za použití osobního vozidla zn. [Anonymizováno] na trase [Anonymizováno] a zpět při vzdálenosti 200 km, spotřeby paliva 4,2 litru/ 100 km a ceně 27,20 Kč za l litr motorové nafty, za náhradu ztráty času v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH a dále v rozsahu náhrady soudního poplatku ve výši 31 108 Kč za odvolání, tj. celkem 100 441 Kč. Náklady řízení jsou splatné v obecné pariční lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 3 o. s. ř.).