o určení vlastnictví k cenným papírům, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. května 2024, č. j. 31 Cm 50/2024-91 ve znění opravného usnesení z 30. září 2024 č. j. 31 Cm 50/2024-107

1. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně byla ke dni 29. 10. 1999 vlastníkem 4 397 802 kusů podílových listů fondu [právnická osoba]. - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]., ISIN:[IBAN], dále jen fond, (výrok I.), zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně má právo na výplatu podílu na likvidační zůstatku spojené s vlastnictvím těchto podílových listů (výrok II.) a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Opravným usnesením byla opravena zřejmá nesprávnost ve výroku I. napadeného rozsudku.

2. Z odůvodnění se podává, že rozhodl o žalobě podané 6. 2. 2023, která byla v průběhu řízení změněna a o ní bylo soudem prvního stupně rozhodnuto. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná v rámci kuponové privatizace spravovala majetek dvou podílových fondů, z nichž jeden je předmětem žaloby. Na mimořádné valné hromadě konané dne 18. 1. 1994 byl odsouhlasen Status podílového fondu, podle něhož žalovaná vydala podílové listy v zaknihované podobě na doručitele o objemu 5 829 522 kusů o jmenovité hodnotě [částka], tj. celkem [částka], které jsou veřejně obchodovatelné na základě rozhodnutí [právnická osoba] č. 103/19 329/1995 ze dne 27. 4. 1995, pod ISIN [IBAN]. Depozitářem podílového fondu byla [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. ([Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].). Komise pro cenné papíry rozhodla dne 8. 2. 1999 o zrušení podílového fondu a dne 26. 7. 2000, pod č. j. 212/8108/[právnická osoba], byla zavedena nucená správa žalované z důvodu porušení povinností tím, že neobhospodařovala majetek podílového fondu s odbornou péčí při uzavření smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 8. 9. 1998 se žalobkyní, protože nezajistila majetek v podílovém fondu pro případ nesplnění závazku uhradit na účet podílového fondu kupní cenu cenných papírů ve výši [částka], v důsledku čehož došlo k převodu cenných papírů z majetku v podílovém fondu do majetku žalobkyně. Žalobkyně nedohledala potvrzení o vlastnictví podílových listů podílového fondu ani nemá k dispozici seznam jejich vlastníků. Nedisponuje ani zprávou žalované o vývoji likvidace a plnění povinností ze strany likvidátora a nuceného správce. Její právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že majetek v podílovém fondu je majetkem majitele podílových listů a s vlastnictvím podílových listů je spojeno právo podílníka na podíl na likvidačním zůstatku v případě likvidace společnosti. Určení vlastníka podílových listů je způsobilé vytvořit pevný základ pro účastníky sporu a je způsobilé předejít případným dalším žalobám na plnění. Podle rozhodnutí Vrchního soudu [adresa] z 23. 5. 2002, sp. zn. 3 Cmo 346/2000 platí, že jsou-li cenné papíry vydané v listinné podobě, je třeba žalovat na jejich vydání, jsou-li v dematerializované podobě, je nutné žádat o určení, že žalobce je jejich vlastníkem.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Učinila přitom nesporným, že zřídila pro investování v kuponové privatizaci podílový fond s názvem [právnická osoba]. – Podnikatelský tržní podílový fond a byla emitentem podílových listů s ISIN [IBAN]. Dále bylo nesporným, že fond byl zrušen v roce 1999, když žalovaná při správě majetku v podílovém fondu dlouhodobě porušovala zákon o investičních společnostech a fondech, fond tunelovala ve prospěch svých akcionářů, včetně žalobkyně, důsledkem čehož bylo k 13. 7. 2000 zavedení nucené správy žalované. Emise podílových listů byly zrušeny, včetně emise podílových listů s ISIN CZ 0008470374. Cenné papíry, jejichž vlastnictví žádá žalobkyně určit, již 24 let neexistují. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že je jejich vlastníkem. Prokázat právní zájem vlastnictvím neexistujícího cenného papíru nelze.

4. Žalobkyně doplnila, že její naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že likvidátor má povinnost zajistit výplatu podílů podílníkům, musí mít proto k dispozici seznam vlastníků podílových listů, kterým je povinen vyplatit jejich podíly. Podílové listy byly vydány v zaknihované podobě, žalobkyně je proto nemá k dispozici. V návaznosti na tato tvrzení žádala v případě zamítnutí návrhu ad I./, o určení, že má právo na výplatu podílu na likvidačním zůstatku spojené s vlastnictvím výše uvedených podílových listů.

5. V dalším podální doplnila, že likvidátor žalované s ní nekomunikuje. Ústně rozporoval, že by žalobkyně byla podílníkem podílového fondu. Informace jí neposkytla ani ČNB s odkazem na povinnost mlčenlivosti.

6. Žalovaná konstatovala, že ji není známo, zda byla žalobkyně k 29. 10. 1999 vlastníkem výše uvedených podílových listů. Ty byly volně převoditelné a žalobkyně je tak mohla převést a převod nenahlásit. Právo na likvidačním zůstatku je dáno zákonem a statusem podílového fondu, nikoliv rozsudkem.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně je v likvidaci, do níž vstoupila rozhodnutím valné hromady z 3. 6. 2016, a to ke dni 1. 7. 2016. Žalovaná je rovněž v likvidaci, ustanovený likvidátor [tituly před jménem] [jméno FO] je zároveň nuceným správcem, který byl ustanoven rozhodnutím Komise pro cenné papíry ze dne 13. 7. 2000 zároveň se zavedením nucené správy. Podle statusu Podílového fondu [právnická osoba].-podnikatelský tržní podílový fond [právnická osoba]. ze dne 11. 8. 1993, je podílový fond tvořen investičními kupony osob, které se staly podílníky fondu, přičemž ty budou použity k nákupu akcií privatizovaných podniků ve druhé vlně kuponové privatizace. Notářským zápisem z 18. 1. 1994 byl osvědčen průběh mimořádné valné hromady žalované, která schválila statut fondu. Rozhodnutím Komise pro cenné papíry z 26. 7. 2000 byla zavedena nucená správa žalované a nuceným správcem ustanoven [tituly před jménem] [jméno FO]. Důvody pro zavedení nucené správy odpovídající žalobním tvrzením. Emitováno bylo 2 [tel. číslo] kusů podílových listů o nominální hodnotě [částka], jednalo se o volně převoditelné zaknihované podílové listy na doručitele, emise byla registrována 18. 5. 1995 a zrušena 29. 10. 1999. Dopisem z 16. 12. 2022 se žalobkyně obrátila na žalovanou s dotazem na předpokládaný termín ukončení likvidace, stav obchodního majetku společnosti a na případnou výplatu záloh na likvidačním zůstatku. ČNB k dotazu žalobkyně uvedla, že s ohledem na povinnost mlčenlivosti nemůže likvidátorovi poskytnout žádné informace.

8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaných určeních a žalobu z tohoto důvodu zamítl. Skutečnost, že žalobkyně nemá žádné informace o průběhu likvidace žalované a tento informační deficit se jí nepodařilo odstranit, nemůže být odstraněn prostřednictvím žaloby na požadovaných určeních. Není zřejmé, jakým způsobem by určení, že žalobkyně byla k určitému datu vlastníkem podílových listů, odstranilo stav právní nejistoty a eliminovalo případné další spory. Žalobkyně se prostřednictvím podané žaloby snaží zjistit informace o svém právním postavení v rámci likvidace společnosti. Výše uvedeného se lze domoci prostřednictvím žaloby na vydání soupisu jmění likvidované společnosti podle § 199 odst. 2 o. z.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení před soudem prvního stupně úspěšné žalované náleží náklady řízení, jak vyčísleny v bodě 8 odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Žalobkyně ve včasném odvolání navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a jí přiznána náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Závěr soudu, že žalobkyně měla k napravení svého informačního deficitu požádat likvidátora žalované prostřednictvím vydání soupisu jmění žalované dle § 199 odst. 2 o. z., příp. takovým způsobem požádat soud o jeho vydání, není správný. Má zato, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Ostatně i žalovaná má nejistotou v tom, zda je žalobkyně vlastníkem podílových listů, když při jednání soudu konstatovala, že není žádný důkaz o tom, jaký počet podílových listů žalobkyně vlastnila. Podílové listy, ve vztahu, k nimž žalobkyně se domáhala požadovaného určení, netvoří majetek likvidované společnosti. Cenné papíry se v majetku likvidované společnosti nemohou nacházet, žaloba na vydání soupisu jmění by nebyla důvodná. Předmětem řízení je totiž nárok společníka likvidované společnosti. Z tohoto důvodu je právní názor soudu prvního stupně nesprávný. Pasivita likvidátora žalované, který neodpověděl na dotaz žalobkyně z 16. 12. 2022 vypovídá o tom, že nepovažuje žalobkyni za věřitele ve smyslu § 199 odst. 2 o. z. Tento stav nejistoty by bylo možné odstranit právě požadovaným určením. Výrok o nákladech řízení by měl pak odpovídat rozhodnutí ve věci samé. Nicméně likvidátor nemá právo na náhradu cestovného a ubytování, neboť se soud konal v místě sídla společnosti. Likvidátor musí v takovém místě působit a nelze je tak považovat za účelně vynaložené náklady.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212, 212a o. s. ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

12. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 199 odst. 2 o. z. likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění každému věřiteli, který o to požádá.

14. Soud prvního stupně žalobu zamítl, když dovodil, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

15. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení přitom vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 5. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3469/2009).

16. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a dále tam, kde určovací žaloba účinněji, než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo účinněji hájit (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3469/2009 z 31. 5. 2011, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019 z 23. 10. 2019, sp. zn.27 Cdo 223/2018 z 24. 4. 2018).

17. Obstojí závěr soudu prvního stupně, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaných určeních.

18. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že ke dni 29. 10. 1999 byla vlastníkem ve výroku I. definovaných kusů podílových listů a zároveň se po změně žaloby domáhala určení, že má právo na výplatu podílu na likvidačním zůstatku spojeným s vlastnictvím těchto podílových listů. Vzhledem k tomu, že žaloba na určení, že má žalobkyně právo na výplatu na likvidačním zůstatku je dle svého obsahu žalobou na plnění, již tato skutečnost vylučuje, aby byl dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnictví žalobkyně k podílovým listům.

19. Vzhledem k tomu, že podílový fond, ve vztahu, k němuž se žalobkyně domáhala určení vlastnictví podílových listů, byl zrušen v roce 1999, a tehdy došlo také ke zrušení emise podílových listů, pak právní poměry pro zrušení podílového fondu podléhají zák. č. 248/1992 Sb. (ve spojení s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2014 Sb.)

20. Podle § 35d odst. 3 zák. č. 248/1992 Sb., do šesti měsíců ode dne zrušení podílového fondu je investiční společnost povinna prodat majetek v podílovém fondu a vypořádat jeho pohledávky a závazky. Do jednoho měsíce od vypořádání pohledávek a závazků je investiční společnost povinna vyplatit podílníkům jejich podíly. Podle odst. 4 téhož paragrafu je pak investiční společnost pod dohledem depozitáře povinna zrušit podílový fond a vyplatit podílníkům jejich podíly, jestliže Komise odňala povolení, na jehož základě byl podílový fond vytvořen.

21. Vzhledem k tomu, že právo žalobkyně na výplatu podílu se řídí výše uvedeným zákonným ustanovením, není dán naléhavý právní zájem na určení, že takové právo žalobkyně má.

22. Žalobkyně vůbec netvrdí, jakým způsobem by určení, že byla vlastníkem podílových litů k datu zrušení emise, odstranilo stav právní nejistoty a eliminovalo další případné spory.

23. Případný informační deficit žalobkyně o průběhu likvidace a majetku žalované nezakládá naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

24. V řízení vyšlo najevo, že emise podílových listů včetně emise ISIN [IBAN] byla k 29.10.1999 zrušena. Pokud podílové listy (jako cenné papíry) neexistují, pak nelze prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že žalobkyně byla ke dni zrušení emise jejich vlastníkem. Žalobkyně, jako vlastník cenného papíru, by totiž jejich vlastnictví musela prokazovat tím, že by je předložila v originále, příp. při jejich neexistenci by se měla domáhat jejich umoření.

25. Není přiléhavý odkaz na možnou aplikaci ust. § 199 odst. 2 o. z., když postup po zrušení podílového fondu se v projednávané věci řídí ust. § 35d zák. č. 248/1992 Sb., případně obchodním zákoníkem (viz § 34 odst. 1 zák. č. 248/1992 Sb. ve spojení s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb.).

26. Se soudem prvního stupně lze souhlasit se závěrem, že žalovaná, která byla ve věci úspěšná má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud však nesouhlasí s výší, jak přiznána soudem prvního stupně. Likvidátor žalované, zároveň v pozici nuceného správce má postavení statutárního orgánu žalované (§ 21 odst. 3 o. s. ř.). V takovém případě mu, jako účastníku řízení, náleží náklady řízení podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Mezi ně pak patří jízdné za cestu k soudu prvního stupně ze sídla likvidátora v Brně do Plzně k jednání soudu prvního stupně v celkové výši [částka] (osobním automobilem 600 km/[částka]/1 km/ 4,6 l/100 km/průměrná cena nafty [částka]/1 l nafty), parkovné ve výši [částka] a dvě náhrady po [částka] (za vyjádření ve věci samé a účast na jednání soudu prvního stupně, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. a), c) vyhl. č. 254/2015 Sb.).

27. Odvolací soud má zato, že nelze likvidátorovi přiznat odměnu ve výši [částka], jak učinil soud prvního stupně. Vzhledem k postavení likvidátora, zároveň v pozici nuceného správce, mu jako účastníku řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. mohla náležet náhrada ušlého výdělku. Tím však rozhodně není odměna likvidátora stanovená usnesením Krajského soudu v Plzni pod č. j. 32 Cm 29/2001-14, ale pouze pro potřeby nařízené likvidace.

28. Za účelně vynaložený náklad nelze považovat ani náklady za ubytování (nocležné) ve výši [částka]. Jednání soudu prvního stupně se konalo od 10 hodin v Plzni. Sídlo likvidátora žalované je v Brně při délce cesty 300 km.

29. Z důvodu výše vyložených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalované byla přiznána na náhradě nákladů řízení v jím přiznané výši.

30. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované pak byla přiznána náhrada cestovného v celkové výši [částka] (420 km/[částka]/ 1 km/cena nafty [částka]/ 1 l/průměrná spotřeba 4,9 l/100 km) a náhrada za dva úkony po [částka] (za přípravu účasti na jednání odvolacího soudu a účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 6. 2025, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 1 odst. 3 písm. b), c) vyhl. č. 254/2015 Sb.). Náklady řízení jsou splatné ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Z důvodů výše vyložených pak nebyla přiznána odměna likvidátora, jak vyčíslena likvidátorem v jeho podání z 12. 6. 2025.