o zaplacení 135 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 11. 2022, č. j. 39 Cm 130/2021-122

1. Napadeným rozsudkem zrušil soud prvního stupně svůj před tím vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 21. 12. 2021, č. j. 39 Cm 130/2021-32, kterým vyhověl žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 135 000 Kč s úrokem 6% od 5. 10. 2020 do zaplacení a s odměnou 450 Kč. Uložil žalobkyni nahradit žalovanému náhradu nákladů řízení. Uložil žalobkyni také nahradit náklady řízení státu. Nárok uplatněný v tomto řízení vychází z vlastní směnky vystavené žalovaným dne 4. 9. 2020 na řad [Anonymizováno] na žalovanou jistinu splatnou dne 5. 10. 2020 v [Anonymizováno]. Směnka byla dne 7. 12. 2020 indosována na žalobkyni.

2. Žalovaný proti soudem prvního stupně vydanému směnečnému platebnímu rozkazu uplatnil včasné námitky. Namítal, že podpis výstavce sporné směnky není jeho pravým podpisem. Dále uváděl, že si není vědom žádného důvodu dané směnky, když ani [Anonymizováno] a ani společnosti [Anonymizováno]., jejímž je [Anonymizováno] jednatelem, nikdy nic nedlužil. Mimoto jeho pracovní poměr u uvedené společnosti skončil v roce 2016. Namítal rovněž neplatnost předmětné směnky, když spatřuje rozdíl mezi označením měny v souvislosti s ciferným vyjádřením směnečného penízu, když toto označení čte jako „GT“ a slovním údajem „koruna česká“.

3. Žalobkyně v průběhu námitkového řízení ohledně důvodu směnky uváděla, že žalovaný jako zaměstnanec společnosti [Anonymizováno]. v pozici řidiče mezinárodní kamionové dopravy svévolně porušil předpisy, načež mu byla při silniční kontrole udělena pokuta. Protože žalovaný neměl prostředky na úhradu pokuty, obrátil se o pomoc telefonicky na uvedenou společnost. Protože hrozilo nedodržení smluvních podmínek ve vztahu ke spediční společnosti a dalším společnostem, jednatel společnosti [Anonymizováno] pokutu uhradil pod slibem, že žalovaný uhrazenou částku navrátí. Po návrtu žalovaného z cesty byla sepsána předmětná směnka. Toho byli přítomni svědci, které navrhovala vyslechnout.

4. Soud prvního stupně zadal zpracování znaleckého posudku a soudní znalec [Anonymizováno] dospěl k závěru, že podpis výstavce směnky není pravým běžně používaným podpisem žalovaného. Znalec ale nemohl rozhodnout, zda se jedná o úmyslně komolený podpis anebo jde o smyšlený padělek. Žalobkyně navrhovala doplnit dokazování k otázce pravosti podpisu žalovaného výslechy svědků, kteří měli být přítomni, když došlo k podpisu sporné směnky. Soud prvního stupně toto dokazování neprovedl s ohledem na závěry níže uvedené.

5. Ohledně námitky neplatnosti směnky s ohledem na vyznačení měny, ve které má být směnka uhrazena, konstatoval, že také v souvislosti s číselným údajem směnečné sumy jde o zkratku koruny české.

6. Dovodil, že žalobkyně získala směnku podindosací. Proto jsou ve vztahu k ní přípustné také námitky související s kauzou směnky. Považoval za nesporné, že žalovaný byl zaměstnancem společnosti [Anonymizováno]., kde je první majitel směnky jednatelem. Není tedy důvodu se nedomnívat, že směnka zajišťovala nároky vzniklé v souvislosti s pracovním poměrem žalovaného a směnka zajišťovala nároky vzniklé z pracovního poměru. Zajištění takových závazků směnkou není přípustné (rozsudek Nejvyššího soudu spisové značky 21 Cdo 4659/2016).

7. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytýká, že svoje rozhodnutí opřel o domněnku, že předmětná směnka je zajištěním závazku z pracovně právního vztahu, aniž pro tuto domněnku měl jakoukoliv oporu v provedeném dokazování. Vytýká soudu také to, že zavázal žalobkyni k náhradě nákladů řízení státu přesto, že jí bylo přiznáno v této věci osvobození od soudních poplatků.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku. Trvá na tom, že s remitentem směnky nejednal a neučinil vůči němu žádné právní jednání, kterým by zajišťoval dluhy, závazky nebo pohledávky jiných osob. Kauza směnky neexistuje. Poukazuje též na výsledky znaleckého zkoumání. Nelze předpokládat, že by [Anonymizováno] poskytl finanční prostředky žalovanému ze svého. Při tom bylo nesporné, že žalovaný byl pracovníkem společnosti [Anonymizováno] a podle tvrzení žalobkyně kauza směnky vychází z toho, že žalovaný působil u společnosti jako řidič kamionové přepravy a směnka zajišťovala nárok na náhradu škody vzniklé z pracovního poměru.

9. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

10. Vyšel při tom z okolností, které vyšly najevo v dosavadním průběhu řízení. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že směnečný platební rozkaz vydaný soudem prvního stupně v této věci zřetelně uvádí, že námitky proti němu je nutno podat ve lhůtě patnácti dnů a že musí být odůvodněné a že musí obsahovat vše, co žalovaný proti rozkazu namítá.

11. Tedy námitky vymezují předmět následného námitkového řízení. Proto musí podle § 175 odst. 1 o. s. ř. obsahovat všechny skutky, na kterých žalovaná strana do budoucna hodlá stavět svoji obranu. Žalovaná strana není povinna jí v námitkách uváděné skutky nijak právně kvalifikovat, nemusí vůbec uvádět žádné právní předpisy ani žádnou judikaturu. Vždy tak samozřejmě činit může, aniž k tomu je jakkoliv povinná. Skutky, které v námitkách nezmíní, nelze v budoucnu doplňovat. Ke skutkům, které jsou v námitkách vytýčeny, je možné i po uplynutí námitkové lhůty toliko přinášet skutečnosti, které v námitkách označený skutek dotvářejí.

12. Žalovaný ve včasných námitkách popíral, že by mezi ním a [Anonymizováno] anebo mezi ním a společností [Anonymizováno] byly jakékoliv vztahy, které by odůvodňovaly vydání předmětné směnky. V části V. námitek žalovaný sice zmiňuje, že byl v zaměstnaneckém poměru k uvedené společnosti, ale i v této souvislosti jednoznačně popírá, že by mu vznikl jakýkoliv dluh, který by jakkoliv odůvodňoval kauzu sporné směnky. Důvod směnky přinesla žalobkyně a to až hluboko v rámci námitkového řízení. Stalo se tak ovšem v souvislosti s jejím návrhem na výslechy svědků, když prostřednictvím popisu důvodu směnky dovozovala, jak a proč se tito svědci účastnili podpisu sporné směnky. Tedy, i kdyby bylo pravdou, že sporná směnka zajišťuje práva z pracovně právního poměru, jak uzavřel soud prvního stupně, nebyla taková okolnost součástí včas podaných námitek. Ostatně žalovaný tuto okolnost neuváděl nikdy a i v odvolání jakoukoliv kauzu sporné směnky nadále popírá. Soud prvního stupně tedy postavil svoje rozhodnutí na námitce, kterou žalovaný neuplatnil nejen včas, nýbrž vůbec nikdy.

13. S ohledem na výše uvedené to sice není podstatné, přece je však nutno přisvědčit žalobkyni, že soud prvního stupně neměl svůj závěr, že sporná směnka nějakým způsobem souvisí se závazky z pracovně právních vztahů, opřené vůbec o nic. Je pravdou, že okolnost, že žalovaný byl po určitou dobu zaměstnancem společnosti [Anonymizováno], kde byl remitent směnky jednatelem, nebyla sporná. Není ostatně sporná ani v rámci tohoto odvolacího řízení. Z toho ale neplyne, že jakékoliv právní vztahy, které mezi takovými subjekty vzniknou, budou mít povahu pracovně právních závazkových vztahů. Je přece si možné bez dalšího představit, že zaměstnavatel jen z důvodu dobrých vzájemných osobních vztahů poskytne zaměstnanci zápůjčku na uspokojení jeho potřeb, které nemají s výkonem práce vůbec nic společného. Pak je mezi nimi běžný závazkový vztah a nic nemůže bránit tomu, aby byl takový závazek zajištěn libovolným způsobem. Předpisy pracovního práva se zde vůbec nemohou uplatnit. Proto nelze jakýkoliv závazkový právní vztah, i když je mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem považovat za pracovně právní, aniž bylo zjištěno, co bylo jeho důvodem, a zda skutečně má oporu v pracovním právu. O údajné pokutě není zatím vůbec nic konkrétního ani tvrzeno a tím méně prokázáno. Není známo, kde, kdy a kým byla uložena a za jaké porušení práva. Je ovšem nutno upozornit, že jednalo-li by se obvyklý přestupek proti pravidlům provozu na pozemních komunikacích, jakým je třeba nedání přednosti v jízdě, překročení povolené rychlosti a podobně, pak tyto přestupky a sankce za ně jdou vždy za řidičem, který přestupek spáchal, a nikoliv za provozovatelem vozidla. To plně dopadá i na profesionální řidiče. Jejich pracovní povinností je uskutečnit přepravu v souladu s pravidly silničního provozu a porušování těchto pravidel je excesem, který nelze přičíst k tíži jejich zaměstnavatele. Nicméně o povaze přestupku, pro který byla pokuta žalovanému uložena, není známo vůbec nic.

14. Kdyby bylo namítáno a prokázáno, že sporná směnka má být zajištěním pracovně právního závazku, byl by samozřejmě případný odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, spisové značky 21 Cdo 4659/2016, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem 140/2018, takto se však neuplatní. Samo o sobě je pravdivé i zjištění, že žalobkyně získala spornou směnku podindosací.

15. Ve výše uvedené souvislosti je ovšem také nutné uvést, že ten, kdo drží směnku jako ten, komu nebo na jehož řad byla vydána anebo na základě nepřetržité řady rubopisů, je jejím majitelem a může bez dalšího při její splatnosti práva z ní vykonávat, jak plyne z § 514 o. z. Při tom podle § 1791 odst. 2 o. z. není vlastník cenného papíru povinen, nestanoví-li tak zákon zvláště, prokazovat důvod závazku z konkrétního cenného papíru. Ohledně práv ze směnky taková povinnost stanovena žádným způsobem není. Tedy cenné papíry mají vesměs abstraktní povahu a závazky z nich jsou nesporné. Proto nebylo povinností žalující strany nic ohledně důvodu směnky uvádět ani v žalobě a ani později. Tedy opět záleželo pouze na jejím uvážení, zda důvod vydání směnky označí anebo nikoliv. Je také nutno si uvědomit, že již sama okolnost, že určitá osoba je jako dlužník na směnce podepsána, zcela dostačuje, k tomu, aby byla soudem zavázána k plnění závazku, který je ve směnečné listině ztělesněn. Osoba, která směnku podepsala, musí přece také nejlépe vědět, kdy, proč a za jakých okolností k podpisu směnky došlo. Tvrdí-li, že směnka žádnou kauzu nemá, musí taková osoba umět vysvětlit, proč vlastně směnku podepsala. Tedy domnívá-li se taková osoba, že z důvodů, které leží vně směnečného vztahu, nemá povinnost na směnku plnit, musí k tomu přinést příslušná tvrzení a prokázat je. Nic takového ovšem namítáno nebylo. Proto zásadní námitkou uplatněnou žalovaným v této projednávané věci je námitka, že podpis výstavce vyznačený na sporné směnce není jeho podpisem.

16. Podle § 565 o. z. je ten, kdo se dovolává soukromé listiny, povinen prokázat její pravdivost a pravost, jsou –li tyto okolností sporné. Nelze pochybovat o tom, že i směnka, jakkoliv se jedná o dokonalý cenný papír, je listinou soukromou Tedy bylo na žalobkyni, aby prokázala, že podpis žalovaného na sporné směnce je jeho pravým podpisem. Znalecký posudek znalce [Anonymizováno] takovým důkazem ovšem není. Soud prvního stupně nicméně správně vystihl, že tento znalecký posudek neoznačil podpis výstavce sporné směnky za jednoznačné falzum. Proto bylo namístě umožnit žalobkyni, aby dalším dokazováním prokázala, že se skutečně jedná na sporné směnce o podpis žalovaného, byť záměrně pozměněný oproti tomu, jak se běžně podepisuje. Tuto možnost zmíněný znalecký posudek považuje za jedno z možných vysvětlení. Soud prvního stupně nepostupoval správně, když žalobkyni toto dokazování neumožnil. Bude nutné při dalším projednávání věci v tomto směru dokazování doplnit.

17. Se soudem prvního stupně je nutné souhlasit v tom, že není důvodná námitka formální neplatnosti sporné směnky. Není potřebné se zabývat tím, jak lze přečíst zkratku označující měnu v souvislosti s číselným údajem směnečného penízu. Je totiž třeba vyjít z toho, že podstatnou náležitostí vlastní směnky je podle čl. I. § 75 bod 2. zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou částku. Má-li tento slib směřovat k zaplacení určité peněžité částky, nemůže postačovat, když je peněžní obnos, který se má zaplatit, vyznačen pouze číslicemi anebo pouze číslovkami bez toho, aby bylo zřejmé o peníze jaké měny se jedná. Nemůže být určitosti směnečného platebního slibu bez určitého označení měny, ve které se má směnka zaplatit. Proto nelze oddělit údaj o měně směnečného penízu od vyznačení jeho výše. Ze stejného důvodu je nutno i na případný odlišný údaj o měně v souvislosti s ciferným vyznačením směnečné sumy a v souvislosti se slovním vyjádřením směnečné sumy použít čl. I. § 6 odst. 1 citovaného zákona. Potom i v případě, že by vskutku byl na sporné směnce údaj měny v rámci číselného vyjádření vyznačen zkratkou „GT“, jak tento údaj čte žalovaná strana, převážil by podle posledně citovaného ustanovení stejně zcela určitý údaj o směnečné sumě vyjádřený slovy, kde je jednoznačně označena měna jako koruna česká. Není proto podstatné, že odvolací soud považuje sporné označení měny v rámci číselného vyjádření směnečného penízu na předmětné směnce za zcela nesrozumitelné. Tedy z tohoto pohledu sporná směnka obstojí jako formálně platná.

18. Napadený rozsudek soudu prvního stupně proto byl odvolacím soudem podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, když dokazování, které je nutné doplnit, přesahuje rámec dokazování přípustný pro odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. Jedná se o dokazování o otázce, která je, jak je výše popsáno, pro rozhodnutí v této věci zcela zásadního významu.