o zaplacení 3 000 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 20. listopadu 2019, č. j. 55 Cm 23/2016- 582

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8.4.2016, č. j. 55 Cm 23/2016-17 v platnosti v plném rozsahu, o povinnosti žalované k zaplacení nákladů námitkového řízení ve výši 306 612 Kč žalobkyni a o povinnosti žalované k náhradě nákladů státu ve výši 16 780 Kč (výrok I.,II. a III. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši 3 000 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 1.1.2015 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 10 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Podle žalobních tvrzení se předmětné pohledávky žalobkyně domáhala na základě směnky vystavené žalovanou dne 2.9.2014 v [adresa], znějící na 3 000 000 Kč se splatností 31.12.2014. Žalovaná svůj dluh nesplnila, a proto se jej žalobkyně domáhá soudní cestou.

3. Ve věci bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem ze dne 8. 4. 2016, č. j. 55 Cm 23/2016-17. Ve včasných a odůvodněných námitkách žalovaná uvedla zejména, že dne 2. 9. 2014 uzavřela se žalobkyní jako zhotovitelem smlouvu o dílo na výstavbu dřevostavby RD PASIV 15 v lokalitě [adresa] s termínem zahájení do pěti dnů od předání staveniště a s termínem ukončení do čtyř měsíců od zahájení výstavby. Podle čl. III. bod 3.2. bylo sjednáno dílčí financování v průběhu výstavby. Obsah listiny, které se žalobkyně dovolává, a kterou označuje jako směnka z 2.9. 2014 nekoresponduje a je v rozporu s ujednáními o financování stavby. Žalovaná popřela podpis listiny označené jako směnka na 3 000 000 Kč a při jednání dne 2.9.2014 zdůraznila, že veškerá jednání probíhala za účasti jejího manžela, který tuto skutečnost může potvrdit. Podivila se nad tím, proč by podepisovala směnku na uvedenou částku cca čtyři měsíce před zahájením výstavby. Žalovaná vyslovila přesvědčení, že podpis na směnce není jejím pravým vlastnoručním podpisem. Uvedla, že dne 28.5.2015 uzavřela jako vlastník dotčeného domu se žalobkyní Smlouvu o spolupráci, podle které po dobu její platnosti bude dům využíván jako vzorový pro společnost [Anonymizováno]. V souvislosti s uzavřenou smlouvou vznikl žalované nárok na slevu z ceny díla ve výši 16 % z ceny domu bez DPH, která činí 3 703 000 Kč, celkem tedy bez DPH 592 480 Kč, s DPH 681 352 Kč. Pro úplnost namítla žalovaná, že jí směnka nebyla nikdy předložena k placení a namítla nedoručení předžalobní upomínky podle § 142a o. s. ř. Poté co žalované byl doručován směnečný platební rozkaz opakovaně, když původně nebyl žalované účinně doručen, podala žalovaná další námitky, které je třeba považovat za včasné. Odvolala se nejprve na obsah původních námitek. Podrobněji rozvedla kauzu směnky, kdy zdůraznila, že jediný právní vztah se žalobkyní je vztah založený smlouvou o dílo ze dne 2.9.2014. Žalobkyně dílo podle sjednaného předmětu smlouvy provedla, žalované odevzdala, k převzetí došlo dne 3.4.2015. Cena díla, výše a způsob úhrady vyplývaly z čl. III. bod 3.1. Smlouvy o dílo, ze kterého se podává, že cena díla činí 3 703 000 Kč (bez DPH), DPH činí 555 450 Kč a cena díla s DPH 4 258 450 Kč. Platební podmínky byly sjednány v čl. III. bod 3.2. Smlouvy o dílo. Žalovaná zdůraznila obsah čl. III. bod 3.2. d), tak, že na rozdíl od čl. III. bod 3.2. a), b), c) neobsahuje jakýkoli popis prací na samotném díle a proto tento bod představuje celkovou cenu díla v rozsahu 1 860 700 Kč včetně DPH. Taková cena se žalované jeví jako přiměřená, a to i ohledem na velikost stavby a vlastnictví pozemku, na kterém byla postavena. Uvedenému závěru odpovídá i formulace ohledně faktury, podle které je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli cenu díla na klíč ve výši 1 860 700 Kč včetně DPH. Takže částka 1 860 700 Kč se jeví jasně jako souhrnná cena díla. Žalovaná vyslovila proto údiv nad tím, že na ní žalobkyně vyžaduje jinou cenu díla, která dosáhla výše 3 000 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni postupně na její naléhání zaplatila. Má za to, že ji žalobkyně při uzavírání smlouvy o dílo, v části ceny díla, uvedla v omyl a žalovaná vede se žalobkyní spor o výši ceny díla. Pokud žalovaná nechá stranou spor ze smlouvy o dílo, zdůraznila, že zde nikdy nebyl důvod pro vystavení směnky na 3 000 000 Kč.

4. Pokud jde o verzi žalobkyně označenou v průběhu řízení před soudem prvního stupně, tato odkazovala na zajištění zápůjčky poskytnuté žalobkyní žalované ještě před uzavřením smlouvy o dílo dne 2.9.2014.

5. Ve věci nařídil soud prvního stupně jednání za účelem projednání námitek žalované. Důkazní řízení vedl listinnými důkazy (směnkou, znaleckými posudky, smlouvou o dílo ze dne 2. 9. 2014, protokoly o výpovědích jednatelů žalobkyně [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na Policii ČR) a dospěl k závěru, že směnečná pohledávky, jak byla žalobou uplatněna, je po právu. Žalovaná se podanými námitkami neubránila.

6. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z platné směnky vlastní podle čl. I. § 75 ZSŠ. O pravosti směnky nebylo důvodu pochybovat, proto byl vydán směnečný platební rozkaz. Již předložením směnky je jediným a zcela dostatečným důvodem pro povinnost žalované platit ze směnky.

7. Pokud jde o námitku nepravosti podpisu žalované na předmětné směnce, uzavřel soud prvního stupně, že žalobkyně udržela důkazní břemeno o pravosti podpisu žalované na směnce. V řízení byly zpracovány celkem tři znalecké posudku a znalci byli vyslýcháni. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru písmoznalectví [Anonymizováno] se podává, že nejde rozhodnout, zda sporný podpis na směnce vystavené dne 2.9.2014 je pravým neúmyslně poněkud modifikovaným podpisem žalované, či zda jde o napodobeninu jiné osoby. Znalkyně uvedla, že další cestou je další rozšiřování srovnávacího materiálu. Dalším znaleckým posudkem byl znalecký posudek znalce z oboru písmoznalectví [Anonymizováno] ze dne 25.11.2016, ze kterého bylo zjištěno, že sporný podpis na směnce ze dne 2.9.2014 je s největší pravděpodobností pravým podpisem žalované. Ze znaleckého posudku [Anonymizováno] ze dne 21.11.2017 (jedná se revizní znalecký posudek) bylo zjištěno, že sporný podpis na směnce ze dne 2.9.2014 je pravděpodobně pravým podpisem žalované. Při hodnocení otázky pravosti podpisu žalované na předmětné směnce vycházel soud prvního stupně zejména ze závěrů znaleckých posudků, kdy ani jeden z nich nevyloučil, že podpis žalované je jejím pravým podpisem. Pokud znalkyně [Anonymizováno] uzavřela, že nelze rozhodnout o pravosti podpisu žalované, učinila tak s ohledem na shromážděný srovnávací materiál, který byl při zpracování dalšího posudku [Anonymizováno] rozšířen. V odůvodnění, je dále uveden podrobný výtah ze znaleckého posudku znalkyně [Anonymizováno], která revidovala oba označené znalecké posudky. Důraz byl kladen na závěr tohoto znaleckého posudku o tom, že podpis žalované vykazuje specifické znaky (např. granulovitost tahu), které jsou přítomny pouze v omezeném počtu podpisů a u některých lidí, jde o cenný znak při posouzení pravosti podpisu. Potud tedy závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně prokázala, že podpis na směnce ze dne 2.9.2014 je pravým podpisem žalované.

8. V další části řízení se soud prvního stupně zabýval námitkou nedostatku kauzy, kdy žalovaná uvedla, že jediným smluvním vztahem mezi ní a žalobkyní byla Smlouva o dílo ze dne 2. 9. 2014 a jiný vztah, na jehož základě by mělo dojít k vystavení směnky, neuvedla. Při posouzení této námitky vycházel soud prvního stupně z ustálené judikatury, podle které důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek, podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovaného, a to i v případě tzv. negativních tvrzení. V poměrech projednávané věci bylo tedy na žalované, aby prokázala, že nebyl důvod k vystavení směnky znějící na 3 000 000 Kč, když jediným vztahem byla smlouva o dílo ze dne 2.9.2014. Přes poučení soudem prvního stupně žalovaná se úspěšně neubránila. Vztah směnky a smlouvy o dílo nevyplývá ani z obsahu, cena díla sjednaná ve smlouvě neodpovídá částce podle směnky, platební podmínky stanovené ve smlouvě o dílo neodpovídají splatnosti směnky 31.12.2014.

9. V řízení se soud prvního stupně dále zabýval verzí, kterou poskytla soudu žalobkyně. Podle této verze směnka zajišťovala zápůjčku, poskytnutou ve výši 3 000 000 Kč žalobkyní žalované (jednalo se o zápůjčky po menších finančních částkách) ještě před podpisem smlouvy o dílo. Pro udržení této verze vycházel soud prvního stupně zejména z výslechu svědka [Anonymizováno] (manžela žalované) a účastnického výslechu žalované, zpráv obecných soudů o exekucích manžela žalované, konečné zprávy insolvenčního správce dlužníka [Anonymizováno] z roku 2013. Jednalo se o společnost, kde byl manžel žalované jednatelem. Zjištěno bylo, z notářského zápisu ze dne 14.3.2013, sepsaného notářkou [Anonymizováno], že došlo ke zúžení společného jmění manželů Kůsových do budoucna. Proto, podle závěru soudu prvního stupně, nelze vyloučit uvěřitelnost verze žalobkyně, kterou žalovaná nikterak nevyvrátila. Tvrzení žalované, že neexistuje u žalobkyně jako právnické osoby, účetní evidence o zápůjčkách, hodnotil soud jako nedostatečné, když sama směnka je dostatečným důkazem o existenci závazku. Poukázáno bylo i na určité rozpory ve výpovědích svědka [Anonymizováno] a žalované.

10. Pokud jde o námitku nepředložení směnky k placení, tato nebyla shledána důvodnou, resp. nebyla shledána za prokázanou.

11. Pokud jde o absenci výzvy podle § 142a o. s. ř. bylo odkázáno na jednání mezi zástupci obou stran cca měsíc před zahájením řízení, je tedy zjevné, že takovému postupu musela předcházet i předžalobní výzva.

12. Ze všech uvedených důvodů bylo proto rozhodnuto, jak shora již uvedeno. Výrok o nákladech námitkového řízení byl odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a výrok o nákladech státu § 148 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti rozsudku se žalovaná ve lhůtě stanovené zákonem odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek soudu prvního stupně napadla v plném rozsahu. Pokud jde o doručení směnečného platebního rozkazu, poukázala na počáteční nesrovnalosti v doručení a konstatovala, že soud prvního stupně se s výhradami vůči doručení ztotožnil, doručil směnečný platební rozkaz opakovaně a běžela nová lhůta k podání námitek, ve které byly podány další námitky. Žalovaná vymezila dva okruhy odvolacích námitek. Předně setrvala na tvrzení o tom, že podpis na směnce ze dne 2.9.2014 není jejím pravým podpisem a setrvala na námitce nedostatku kausy směnky. V úvodní části odvolání rekapitulovala obsah odůvodnění napadeného rozsudku s odkazy na svá vyjádření. Pokud jde o podpis žalované na směnce, považuje za stěžejní znalecký posudek [Anonymizováno], podle jejíhož závěru nelze o pravosti podpisu žalované rozhodnout. Domnívá se, že znalkyně měla k dispozici dostatek srovnávacích materiálů (34 srovnávacích podpisů). Pokud jde o znalecký posudek [Anonymizováno] předložený žalobkyní, není namístě jeho závěr o tom, že podpis žalované na směnce je s největší pravděpodobností pravým podpisem žalované, když tento měl k dispozici maximálně 30 srovnávacích podpisů. V této souvislosti žalovaná upozornila na nepřesnost v úvaze znalkyně [Anonymizováno], která vycházela z chybné úvahy, [Anonymizováno] měl k dispozici více srovnávacích podpisů. Pokud jde o revizní posudek, vypracovaný znalkyní [Anonymizováno], žalovaná akcentovala, že tato sice dospěla k závěru o tom, že podpis žalované je pravděpodobně pravým podpisem žalované, ale z odlišného důvodu. Rozebírá výslech znalkyně s odkazem na závěry zkoumání uvedené ve znaleckém posudku. Žalovaná setrvala na svém postoji o tom, že otázka pravosti podpisu žalované vyžaduje další znalecké zkoumání prostřednictvím znalecké instituce (Kriminalistický ústav v Praze), který byl jako důkaz žalovanou navržen při jednání soudu dne 23.5.2018. Na tomto jednání nebylo o návrhu žalované rozhodnuto, stalo se tak až na posledním jednání dne 30.10.2019, kde byl tento návrh zamítnut, aniž by bylo v napadeném rozsudku poskytnuto dostatečné vysvětlení pro tento procení postup. Uvedené je důvodem pro konstatování o nedodržení postupu podle § 157 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně unesla důkazní břemeno k otázce pravosti podpisu žalované na předmětné směnce. Pokud jde o námitku nedostatku kauzy, žalovaná setrvala na tvrzení o tom, že jediným smluvním vztahem mezi ní a žalobkyní byla Smlouva o dílo ze dne 2.9.2014, podle které nebyl důvod k vystavení směnky. Tady se v podstatě jedná, jak žalovaná sama uvedla, o shodné tvrzení účastníků řízení, tedy směnečné řízení nemá vztah ke Smlouvě o dílo ze dne 2.9.2014. V této souvislosti rozebírá odkazy soudu prvního stupně ohledně použité judikatury Nejvyššího soudu. Za částečně přiléhavé na danou věc považuje žalovaná pouze rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 415/2018 ze dne 30.7.2019 a rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 818/2006 ze dne 23.7.2008. Na uvedená rozhodnutí navazuje argumentace žalobkyně, že předmětná směnka zajišťovala finanční zápůjčky poskytované žalobkyní žalované ještě před uzavřením Smlouvy o dílo ze dne 2. 9. 2014. Vytkla soudu prvního stupně vyhodnocení výpovědí jednatelů žalobkyně k této problematice, které oba jmenovaní učinili před Policií ČR. Odkazuje na vlastní rozbor těchto výpovědí, jak učinila v závěrečném návrhu, kde upozornila na mlhavé vylíčení kauzy žalobkyní ohledně neurčitě poskytovaných zápůjček, které ve svém úhrnu dosáhly výše 3 000 000 Kč a na rozpory ve výpovědích jednotlivých jednatelů, stejně tak na jejich odpovědnost podle § 196 zákona o obchodních korporacích. Učinila jednoznačný závěr o tom, že k poskytnutí zápůjček nedošlo a nikdy nebyl důvod k podpisu směnky žalovanou. Byla to žalobkyně, která neprokázala poskytnutí zápůjček. Uvedené ve svém důsledku znamená úspěšnou obranu žalované, založenou od samého počátku na námitce absence jakékoliv kauzy směnky. Uvedené je důvodem pro výtku žalované ohledně hodnocení důkazů soudem prvního stupně, když se jedná spíše o konstrukci spletité hypotézy, na níž soud postavil verzi možné kauzy směnky. Jedná se o tu část odůvodnění napadeného rozsudku, kde jsou rozebírány exekuce manžela žalované a je odkazováno na zúžení společného jmění manželů a s tím související propočet ceny na výstavbu rodinného domu a nákup pozemku. Takové dedukce považuje žalovaná za neakceptovatelné a [Anonymizováno]. s. ř. Na absenci takového poučení nic nemění fakt, že žalované dne 23.5.2018 při jednání bylo poskytnuto poučení podle citovaného ustanovení. Stalo se tak před jakýmkoli dokazováním ohledně kauzy směnky, což nemůže obstát. Jedná se o obecné poučení, soud je přitom povinen kdykoli v [Anonymizováno] řízení účastníka poučit, pokud dojde k závěru, že vylíčení skutkových tvrzení je nedostatečné. Ve vztahu k žalované tak měl soud prvního stupně učinit, když se přiklonil k možnosti zápůjček od žalobkyně snad na vybavení domu žalované. Žalované nebyla tak dána možnost takové tvrzení vyvrátit. Ohledně povinnosti soudu poučit účastníka a postupovat předvídatelně žalovaná odkazuje na § 5 a 6 o. s. ř. a na judikaturu soudů. Vytkla soudu i absenci poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. s odkazem na protokol o jednání ze dne 30. 10. 2019. V návaznosti na uvedený nedostatek poučení žalovaná v další části podaného odvolání tvrdí skutečnosti, které nemohla uvést dříve a navrhuje k nim důkazy, to vše k závěru soudu o tom, že by snad mohla finanční zápůjčky od žalobkyně potřebovat na vybavení svého domu, případně na řešení závazků členů její rodiny. Ze všech uvedených důvodů žalovaná navrhla odvolacímu soudu změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení a uplatnila právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila, a to podáním ze dne 20.8.2021, které předložila odvolacímu soudu při jednání dne 24.8.2021. Ve svém vyjádření především trvá na tom, že unesla důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu žalované na směnce. Se soudem prvního stupně se ztotožnila v tom, že to byla naopak žalovaná, která neunesla své důkazní břemeno ohledně kauzy směnky. Žalobkyně je přesvědčena, že nemohla být ve věci kauzy zatížena důkazním břemenem a v širších souvislostech odkázala na svou argumentaci obsaženou ve vyjádření ze dne 30.10.2018. Poučovací povinnost soudu, jak byla ze strany žalované sporována, má za splněnou. V závěru podaného vyjádření žalobkyně uvedla, že se domnívá, že jediným a posledním cílem žalované, je oddálit rozhodnutí v projednávané věci. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a uplatnila právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

16. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně v řízení o námitkách žalované. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.

17. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

18. Z obsahá spisu se podává, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení směnečné pohledávky ve výši 3 000 000 Kč s 6% úrokem od 1.1.2015 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 10 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Ve věci bylo soudem prvního stupně rozhodnuto dne 8.4.2016 směnečným platebním rozkazem č. j. 55 Cm 23/2016-17, kterým bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. Ve včas podaných námitkách žalovaná namítla vadu podpisu, konkrétně nepravost podpisu, kterým je směnka opatřena a nedostatek kauzy, konkrétně uvedla, že jediným vztahem mezi ní a žalobkyní byla Smlouva o dílo uzavřená dne 2.9.2014, ze které se zajištění směnkou nepodává. V podrobnostech je obsah námitek žalované shora již rekapitulován.

19. Pokud jde o námitku nesprávného doručení směnečného platebního rozkazu žalované soud prvního stupně poté, co zjistil, že původně doručovaný směnečný platební rozkaz nebyl žalované účinně doručen (v řízení bylo prokázáno, že původně doručovaný směnečný platební rozkaz, převzal manžel žalované), doručoval tento opakovaně a projednal námitky původně podané ve spojení s námitkami podanými žalovanou ve lhůtě běžící od řádného doručení směnečného platebního rozkazu. Žalovaná v podaném odvolání tuto procesní situaci konstatovala, ale doručení směnečného platebního rozkazu již nesporovala.

20. Pokud jde o vyhodnocení námitky žalované ohledně pravosti podpisu na směnce, odvolací soud se plně ztotožnil se soudem prvního stupně, že v řízení bylo prokázáno, že podpis žalované na směnce je jejím pravým podpisem. Soud prvního stupně správně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu vycházel z toho, že důkazní břemeno k prokázání pravosti podpisu na směnce tíží žalobkyni, jako předkladatelku směnky a učinil závěr, že této povinnosti žalobkyně dostála. Základem pro posouzení námitky nepravosti podpisu žalované na směnce byly závěry celkem tří znaleckých posudků znalců z oboru písmoznalectví ([Anonymizováno], [Anonymizováno] a revizní znalkyně [Anonymizováno]) a závěry z jejich výslechů. Je pravdou, že [Anonymizováno] uzavřela, že nelze rozhodnout, zda podpis žalované na směnce vystavené dne 2. 9. 2014 je pravým neúmyslně poněkud modifikovaným podpisem žalované [Anonymizováno], či zda se jedná o napodobeninu jiné osoby. Připustila, že ke zpřesnění závěru by mohlo dojít cestou dalšího rozšiřování srovnávacího materiálu. Znalecký posudek [Anonymizováno] uzavřel, že sporný podpis žalované na směnce je s největší pravděpodobností jejím pravým podpisem. Za rozhodující pro posouzení námitky nepravosti podpisu je podle názoru odvolacího soud závěr znalkyně [Anonymizováno], 0 uvedený ve znaleckém posudku, který byl zpracován jako posudek revizní a uzavřeno bylo, že sporný podpis žalované je pravděpodobně pravým podpisem žalované. Odvolací soud se ztotožnil s úvahou soudu prvního stupně, že ani jeden ze znaleckých posudků nevyloučil, že podpis žalované je jejím vlastnoručním podpisem. Znalkyně [Anonymizováno] hodnotila závěry znaleckého posudku znalkyně [Anonymizováno] jako odpovídající nalezeným identifikačním znakům podpisů podle srovnávacích materiálů s možností zpřesnění závěru v případě předložení dalších srovnávacích materiálů. V případě revize znaleckého posudku vypracovaného [Anonymizováno], soud prvního stupně konstatoval, že přestože revizní znalkyně zvolila odlišný postup vyhodnocení, shodla se se závěrem o pravém podpisu žalované na předmětné směnce a to s vysokou mírou pravděpodobnosti. Zcela pak vyloučila možnost technického padělku. Odvolací soud se plně ztotožnil s vyhodnocením znaleckých posudků, jak učinil soud prvního stupně a shodně s ním vycházel ze závěru o pravosti podpisu žalované na směnce. Zpracování dalšího revizního znaleckého posudku shledal, shodně se soudem prvního stupně, vzhledem ke kategorickému závěru [Anonymizováno] jako revizní znalkyně, za nadbytečné.

21. Soud prvního stupně správně poté, co vyhodnotil námitku nepravosti podpisu žalované na sporné směnce, jako nedůvodnou, seznámil účastníky řízení v rámci předvídatelnosti rozhodnutí se svým závěrem o pravosti podpisu žalované na směnce. Učinil tak při jednání dne 23. 5. 2018. Žalovaná i nadále setrvala na své námitce o tom, že se nejedná o její pravý podpis a netvrdila žádné okolnosti, které by mohly závěr o pravosti podpisu zvrátit. Pokud se opakovaně bránila tím, že nesouhlasila se závěry znaleckých posudků, je třeba uvést, že veškeré její námitky byly vyvráceny znaleckým posudkem [Anonymizováno], který obhájila při svém výslechu.

22. Pokud žalovaná v souvislosti s popíráním podpisu na směnce tvrdila, že jedinou kauzou mezí ní a žalobkyní byl vztah ze smlouvy o dílo uzavřené dne 2.9.2014, kterého se předmětná směnka netýká a týkat nemůže, s tím, že veškeré pohledávky z této smlouvy byly uhrazeny, pak je třeba uvést, že o této skutečnosti není sporu, když žalobkyně uvedené potvrdila. Z uvedeného však nezbývá, než opakovaně uzavřít, že žalovaná nevyvrátila závěr soudu, podložený znaleckými posudku, o pravosti jejího podpisu na směnce.

23. Žalovaná se dále mýlí, když tvrdí, že je na žalobkyni, aby objasnila okolnosti vystavení a kauzu směnky. Žalobkyně v řízení předložila směnku, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat a uvedené je ze strany žalobkyně dostačující. Naopak bylo na žalované, aby prokázala, z jakého důvodu není povinna plnit na směnečnou pohledávku žalobkyně. Snahu o přenesení důkazního břemene na žalobkyni (podle tvrzení žalované ze dne 3.7.2018) nelze připustit. Z tohoto pohledu nebylo pak třeba se zabývat úvahami nad možnou kauzou, jak připustila žalobkyně. Opakovaně je třeba zdůraznit, že bylo nejprve na žalované, aby tvrdila a prokazovala.

24. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Učinil tak včetně výroků o nákladech řízení účastníků řízení a nákladech řízení státu.

25. S ohledem na plný úspěch žalobkyně v odvolacím řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v její prospěch. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby (účast na jednání odvolacího soudu dne 24.8.2021) po 20 340 Kč a jedné paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 7, § 11 odst. 1, 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty podle § 13 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 334,40 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 24 974,40 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).