o zaplacení 420 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2022, č. j. 49 Cm 26/2018-225

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl tak že zrušil směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Plzni dne 7. 3. 2018, č. j. 49 Cm 26/2018-33, rozhodl o povinnosti žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaného ve výši 113 080 Kč a o povinnosti žalobce k náhradě nákladů státu ve výši 2 036 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku soudu prvního stupně (výrok I., II. a III. rozsudku).

2. V odůvodnění soud uvedl především, že podle žalobních tvrzení se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 420 000 Kč spolu s 6% úrokem ročně z této částky od 1. 1. 2018 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 1 400 Kč a náhrady nákladů řízení. Jak žalobce uvedl, žalovaný se dne 7. 2. 2016 zavázal zaplatit žalobci částku 420 000 Kč a podepsal jako směnečník směnku splatnou dne 31. 12. 2017. Směnku žalovaný podepsal před žalobcem dvakrát na líci směnky. Dne 4. 1. 2018 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. Přípisem právní zástupkyně žalovaného bylo žalobci sděleno, že směnka není žalovaným podepsána a žalovaný žalobci ničeho nedluží. Žalobce se obrátil před podáním žaloby na znalkyni v oboru kriminalistiky a písmoznalectví JUDr.

3. Janu Samkovou, která jednoznačně konstatovala pravost podpisu žalovaného pod adresou směnečníka. Směnka tak byla žalovaným řádně přijata.

4. Soud prvního stupně žalobě vyhověl v plném rozsahu, rozhodl ve věci směnečným platebním rozkazem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 49 Cm 26/2018-33. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky. V námitkách uvedl, že podpisy na směnce nejsou jeho pravými podpisy, směnka tak nesplňuje zákonné náležitosti a tudíž neobstojí jako platná směnka. Pokud by byly podpisy žalovaného na směnce pravými podpisy, musely být žalovaným na směnku učiněny v omylu. Z tohoto důvodu vznesl žalovaný námitku relativní neplatnosti právního jednání týkajícího se podpisu dané směnky. Namítl dále neexistenci kauzální pohledávky s odůvodněním, že vůči žalobci nemá žádný dluh, neexistuje tedy směnečný závazek, neboť neexistuje ani směnečná dohoda, tj. dohoda předcházející vystavení směnky, ze které by účel jejího vystavení vyplýval. Směnka nebyla žalovanému předložena k placení.

5. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně v pořadí prvním rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 49 Cm 26/2018-169 ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 1. 3. 2021, č. j. 49 Cm 26/2018-176. Rozsudek ve znění doplňujícího usnesení byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 17. 5. 2022, č. j. 2 Cmo 104/2021–198. Ve shodě se soudem prvního stupně byl odvolací soud v tom, že směnka k důkazu předložená žalobcem je platnou směnkou cizí podle čl. I. § 1 ZSŠ, která byla v souladu s čl. I. § 3 odst. 1 ZSŠ vystavena žalobcem na jeho řad. Příkaz žalobce jako výstavce směnky na částku 420 000 Kč v den její splatnosti zaplatit byl adresován žalovanému, který je na směnce uveden v rubrice určené pro údaj směnečníka a dále v rubrice určené pro údaj příjemce. Oba tyto údaje, v nichž je žalovaný jménem, příjmením, adresou bydliště a rodným číslem, jsou doprovázeny vlastnoručními podpisy u směnečníka. Potud se odvolací soud tedy shodl se zjištěními a závěrem soudu prvního stupně.

6. Ohledně podpisu u příjemce směnky soud prvního stupně konstatoval, že tento není pravým podpisem žalovaného, což má za následek, že směnka nebyla žalovaným přijata a že žalovaný ze směnky tak není zavázán. S tímto závěrem se odvolací soud se ve svém zrušovacím usnesené neztotožnil. Závěr soudu prvního stupně totiž zcela pominul úpravu obsaženou v čl. I. § 25 odst. 1, třetí věta ZSŠ, podle kterého pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Jak z uvedeného vyplývá, jde o jinou akceptaci směnky, kdy prohlášení příjemce je situováno na líci směnky, aniž by bylo doprovázeno dalšími údaji, jež by přijetí výslovně deklarovaly. Jestliže tedy žalovaný připojil svůj podpis na lícovou stranu směnky k údaji směnečníka, přičemž je zde shoda jeho osoby s osobou směnečníka, platí tento podpis za přijetí směnky. Sama okolnost, že žalovaný je na směnce vypsán též v rubrice příjemce, je irelevantní, neboť bylo čistě na rozhodnutí žalovaného, na kterou část směnky, resp. ke kterému údaji svůj podpis připojí. Proto byl shledán nesprávných závěr soudu prvního stupně, že za akceptaci směnky nelze považovat podpis žalovaného coby směnečníka. Uvedené bylo důvodem pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že soudu bylo uloženo zabývat i dalšími námitkami žalovaného. Tedy zabývat se námitkou případného omylu při podpisu směnky, tvrzenou neexistencí kauzy směnky a námitkou nepředložení směnky k placení.

7. Po zrušení věci odvolacím soudem bylo v řízení pokračováno. Soud prvního stupně poučil žalovaného podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je povinen doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k tomu, že podpis na směnce byl žalovaným učiněn v omylu a že neexistuje kauza směnky. Žalovaný uvedl, že není žádný důvod, pro který by měl žalobci cokoli platit a navrhl jako důkaz svědeckou výpověď svědka Tolara a účastnické výpovědi. Pokud jde o případný omyl uvedl, že je nelogické, aby žalovaný žalobci cokoli dlužil, když žalobce sháněl peníze k navýšení odměňování žalovaného, což žalovaný prokazoval emailem ze dne 20.4.2016. K námitce nepředložení směnky k placení žádný důkaz nepředložil.

8. Soud prvního stupně doplnil dokazování s výjimkou účastnické výpovědi žalobce, který svou účastnickou výpověď odmítl. Část důkazů zamítl pro nadbytečnost.

9. Pokud jde o námitky žalovaného, učinil soud prvního stupně následující závěry.

10. Směnku shledal platnou, když tato má všechny náležitosti, jak předpokládá čl. I. § 1 ZSŠ. Pokud jde o námitku pravosti podpisu žalovaného na směnce, vyšel soud prvního stupně ze znaleckých posudků (znalecký posudek znalkyně Samkové, znalecký posudek Kriminalistického ústavu pod Policií ČR), ze kterých bylo zjištěno, že podpis směnečníka [Anonymizováno] je pravým podpisem žalovaného právě u označení směnečníka, jeho podpis u akceptanta není jeho pravým podpisem. Uvedené nemá však za následek nepřijetí směnky žalovaným, když pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Námitka žalovaného, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem a není proto směnečně zavázán, nebyla proto shledána důvodnou.

11. Pokud jde o námitku nepředložení směnky k placení, je třeba vyjít z toho, že nepředložení směnky nemá za následek nemožnost postihu povinného ze směnky majitelem směnky. Žalovaný je v pozici přímého dlužníka ze směnky a námitka nepředložení směnky k placení nebyla rovněž shledána důvodnou.

12. Soud prvního stupně se dále zabýval námitkou žalovaného, že pokud je jeho podpis podpisem pravým, učinil jej v omylu a námitkou neexistence kauzy směnky. Obě námitky posuzoval ve vzájemných souvislostech s tím, že důkazní břemeno tíží žalovaného. Ze zjištěného skutkového stavu věci, měl soud prvního stupně obě námitky za prokázané. Z jednotlivých důkazů (výslech svědka Tolara, výslech žalovaného) bylo prokázáno, že žádná kauza směnky neexistuje. Nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci dlužil nějaké peníze, ať z půjčky či eventuálně ze vzniku škody či jiného právního titulu. Pokud jde o koupi automobilu žalovaným v roce 2014, na kterou měl žalovanému žalobce údajně půjčit finanční prostředky, pak z dokazování vyplynulo, že směnka byla vystavena až v roce 2016, tedy dva roky po koupi automobilu. A dlužní úpis – uznání dluhu, který je z roku 2016 s projednávanou věcí nikterak nesouvisí. Předmětnou námitku shledal soud prvního stupně důvodnou.

13. Stejně tak důvodnou hodnotil soud prvního stupně námitku podpisu učiněného v omylu. Z provedeného dokazování nebylo zjištěno, kdy došlo k podpisu směnky a kde. Soud pracoval se závěrem znaleckého posudku, že podpis žalovaného pod rubrikou směnečníka, je jeho pravým podpisem. Nicméně žalovaný si podpisu není vědom, nezná důvod podpisu a tvrdil neexistenci kauzy. Existence kauzy nebyla v řízení prokázána a proto měl soud prvního stupně za to, že směnku skutečně žalovaný v omylu podepsal, když neplánoval projevem své vůle potvrdit vznik závazku z cenného papíru. Soud shledal absenci projevu vůle směnku podepsat. Dovodil, že tedy podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem, směnka není neplatná, ale absentuje projev vůle směnku podepsat. Nebyla zjištěna kauza směnky, tudíž lze dovodit, že došlo skutečně k omylu při podpisu směnky, byť z výpovědi žalovaného vyplynulo, že žalobci podepisoval dlužní úpisy, kterými vypořádával dluh a vzájemné vztahy ohledně odpracované činnosti jako OSVČ. Jedině v této době mohlo dojít k podpisu směnky. Soud prvního stupně odkázal na § 583 o.z. a uzavřel, že celá směnka je neplatná z důvodu omylu v projevu vůle, a to podstatného omylu žalovaného, proto je jeho námitka důvodná.

14. Proti rozsudku se žalobce ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání uvedl zejména, že pokud se dlužník ze směnky brání tím, že směnka, kterou podepsal nemá kauzu, musí věrohodně vysvětlit, proč takovou směnku podepsal (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3417/2007). V daném případě žalovaný pouze tvrdil, že směnku musel podepsat v omylu a není dán důvod, pro který by žalobci cokoli dlužil. Z dokazování (výslech svědka Tolara, účastnická výpověď žalovaného) vyplynulo, že žalovaný v průběhu činnosti pro žalobce pravidelně přebíral doklady od dodavatelů a činil administrativní úkony. Byl tedy schopen pracovat s dokumenty, posoudit jejich obsah a až následně podepsat. Právě z důvodu omylu je podstatnou náležitostí listiny význačné označení směnka. Žalovaný byl zvyklý číst obsah listin a podpis směnky v omylu se tak jeví více než nepravděpodobný. Jak svědek, tak žalovaný potvrdili, že nikdy nebyli přítomni jednání s žalobcem, které by se týkalo finančních záležitostí druhého. Svědek tedy nemohl potvrdit neexistenci dluhu. Pokud jde o účastnickou výpověď žalobce, žalobce byl ochoten vypovídat na jednání dne 5. 9. 2022. Termín jednání byl posunut. Před dalším jednáním byl žalobce zdravotně indisponován, a proto vyhotovil alespoň vyjádření, které bylo založeno do spisu a předáno žalovanému. V něm bylo odkázáno i na spor u Okresního soudu v [Anonymizováno], kde byl žalobce se žalovaným vyslýchán ohledně způsobu odměňování atd. Dále bylo odkázáno na uznání dluhu ze dne 7. 2. 2016. Z uvedeného žalobce má za to, že je zřejmé, že mezi účastníky existovaly vzájemně nevyřešené finanční vztahy. Pokud jde o dobu, do které spadá koupě automobilu žalovaným, žalobce i svědek [Anonymizováno] uvedli, že se tak stalo v roce 2015. Spolupráce žalobce se žalovaným probíhala několik let a závazek žalovaného vznikal postupně. Pokud žalobce žalovanému nabízel práci i po přijetí směnky, nelze uvedené hodnotit tak, že mezi nimi nebyly žádné závazky. Žalobce je toho názoru, že žalovaný jednoznačně neprokázal, proč směnku podepsal a neprokázal neexistenci dluhu. Z uvedeného důvodu žalobce navrhl změnu napadeného rozsudku a uplatnil právo na náhradu nákladů řízení.

15. Žalovaný se k odvolání žalobce písemně vyjádřil. Rozsudek soudu prvního stupně má za věcně správný, a to i včetně právního posouzení. Žalovaný od počátku řízení konsistentně tvrdí, že žalobci ničeho nedluží. Není mu rovněž známo, jakým způsobem se na směnce ocitl jeho podpis. Znaleckým zkoumáním bylo zjištěno (na směnce jsou dva podpisy žalovaného), že jeden podpis je pravděpodobně pravým podpisem žalovaného a druhý je nepravým podpisem. Se směnkou mohlo být i manipulováno. Žalovaný se domnívá, že žalobce měl splnit svou povinnost tvrzení ohledně kauzy směnky a její existence, o čemž byl soudem opakovaně poučen (soudní jednání dne 13 .7. 2022, 10. 10. 2022, 17. 2. 2021, 10. 1. 2021). Žalovaný navrhl výslech žalobce. Jednalo se v podstatě o jedinou možnost obrany žalovaného. Žalobce nejprve souhlasil, své rozhodnutí posléze změnil. Žalovaný připomněl v odvolání § 132 o. s. ř. a v tomto kontextu by měl být hodnocen i nesouhlas žalobce s účastnickým výslechem. Žalovaný odkázal i na spor vedený u Okresního soudu v [Anonymizováno] (sp. zn. 10C 14/2020), kdy důvod žaloby ze strany žalobce se ukázal posléze jako smyšlený a žalobce vzal svou žalobu zpět. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a uplatnil právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

16. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

17. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.

18. Podle čl. I. § 3 odst. 1 ZSŠ může směnka cizí znít na vlastní řad výstavce.

19. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se směnečník přijetím směnky zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka cizí zaplacena, má podole čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

20. Podle čl. I. § 25 ZSŠ přijetí se píše na směnku. Vyjadřuje se slovem přijato nebo jiným slovem stejného významu, podepíše je směnečník. Pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí.

21. K námitce žalovaného, že podpisy na směnce nejsou jeho pravými podpisy, směnka tak nesplňuje zákonem požadované předpoklady a neobstojí jako směnka platná, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že směnka k důkazu předložená žalobcem je platnou směnkou cizí podle čl. I. § 1 ZSŠ, která byla v souladu s čl. I. § 3 odst. 1 ZSŠ vystavena žalobcem na jeho řad. Příkaz žalobce jako výstavce směnky částku 420 000 Kč zaplatit žalobci v den její splatnosti, byl adresován žalovanému, který je na směnce uveden v rubrice určené pro údaj směnečníka a dále v rubrice určené pro údaj příjemce. Oba tyto údaje, kde je žalovaný vypsán jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, jsou doprovázeny vlastnoručními podpisy. Jako pravý podpis žalovaného byl shledán podpis, který je připojen u směnečníka. Ohledně podpisu u příjemce směnky bylo soudem prvního stupně konstatováno, že není pravým podpisem žalovaného. Takto zjištěný skutkový stav projednávané věci postačuje (čl. I. § 25 odst. 1, věta třetí ZSŠ) k přijetí závěru, že pouhý podpis směnečníka na líci směnky platí za přijetí. Jde o jinou variantu akceptace směnky, kdy je prohlášení příjemce situované na líci směnky, aniž by bylo doprovázeno dalšími údaji, jež by přijetí výslovně deklarovaly. Jestliže žalovaný připojil svůj podpis na lícovou stranu směnky k údaji směnečníka, přičemž je zde shoda jeho osoby s osobou směnečníka, platí tento podpis za přijetí směnky. Okolnost, že na směnce je žalovaný vypsán rovněž v rubrice určené pro příjemce směnky, není podstatná. Uvedený závěr odvolací soud konstatoval i ve svém zrušovacím usnesení a nemá důvod na něm cokoli měnit.

22. Pokud jde o vyhodnocení námitky nepředložení směnky k placení jako námitky nedůvodné, odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně. Nepředložení směnky k placení žalovanému, jako přímému dlužníku, nemá vliv na oprávnění majitele směnky požadovat postih ze směnky.

23. Při hodnocení shora uvedených námitek vycházel odvolací soud ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně, když rozsah zjištění umožnil přezkoumání správnosti přijatých závěrů.

24. Pokud jde o námitku neexistence kauzy a námitku podpisu směnky v omylu odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě opakovat část dokazování. Z uvedeného důvodu podle § 213 odst. 2 o. s. ř. přistoupil k opakování důkazu výslechem svědka [Anonymizováno] a k účastnickému výslechu účastníka – žalovaného.

25. Z výslechu svědka [Anonymizováno] odvolací soud zjistil především, že svědek pracoval společně se žalovaným u žalobce na farmě po dobu čtyř či pěti let. Svědek pracoval jako OSVČ, staral se o zvířata a obsluhoval stroje. Žalovaný měl u žalobce větší oprávnění, když zajišťoval vše co se týkalo chodu farmy včetně veterinárních služeb. Pokud jde vyplácení odměny za vykonanou práci, žalobce měl představu vyplácení odměny dvakrát až třikrát ročně. Svědek se žalovaným požadovali měsíční vyplácení, takže se vyhotovovaly nějaké listiny, ve kterých bylo uvedeno, že žalobce vyplatil svědkovi a žalovanému určitou částku za odvedenou práci. K vyplácení odměny docházelo hotově nikoli na účet. Nějakým způsobem byly do odměňování zaúčtovány dotace, které byly v rámci dotačního programu svědkovi a žalovanému vypláceny. Zmíněné listiny se posléze zúčtovaly s vystavenými fakturami (dvakrát až třikrát do roka). Listiny nikdy svědek neměl k dispozici a není mu známo, jakým způsobem s nimi bylo dále naloženo. Spolupráce svědka a žalovaného skončila zhruba v roce 2015, kdy jim žalobce sdělil, že již nemá peníze, že dále již ničeho nezaplatí. Proto došlo k ukončení spolupráce a k odevzdání klíčů žalobci. O směnce mezi žalovaným a žalobcem není svědkovi ničeho známo. Svědek nikdy nebyl přítomen jednání žalobce se žalovaným. Žalobce jednal se svědkem a žalovaným samostatně. Svědkovi není známo, že by žalovaný žalobci cokoli dlužil.

26. Z účastnického výslechu žalovaného odvolací soud zjistil především, že spolupráce žalovaného a žalobce začala někdy v roce 2009. Žalovaný pracoval pro žalobce jako OSVČ nejprve sám, později se žalobcem na stejném principu začal spolupracovat [Anonymizováno]. Spolupráce zpočátku probíhala hladce, po roce či dvou letech byla uzavřena jakoby smlouva o dílo, ve které byla domluvena cena za dílo jako roční taxa. Došlo rovněž k pronájmu pozemků žalobcem žalovanému. V praxi vyplácení odměny probíhalo tak, že k vyplácení docházelo měsíčně s tím, že žalovaný podepisoval jakoby dlužní úpisy (do kterých byla vtělena vyplácená záloha, aniž fakticky žalobci cokoli dlužil) a po vystavení faktury byla taková listina zrušena a případný nedoplatek za odvedenou práci byl srovnán na základě fakturace mezi žalovaným a žalobcem. V systému vyplácení odměn a jejich výše bylo kalkulováno i dotacemi. Spolupráce byla ukončena v roce 2015, kdy žalovanému a [Anonymizováno] zůstal žalobce dlužen, když údajně neměl peníze na výplatu. Proto došlo k ukončení spolupráce a odevzdání klíčů. Podpis na směnce si nedokáže žalovaný vysvětlit, domnívá se, že k němu muselo dojít při podepisování dokumentů, které se týkaly chodu farmy, případně při podepisování listin (dlužní úpisy), které se týkaly způsobu vyplácení odměny za odvedenou práci. Listiny podepisoval žalovaný v kanceláři za přítomnosti žalobce vždy sám, pokud se listiny týkaly chodu farmy činil tak i na dvoře. Od žalobce si žalovaný nikdy žádné peníze nepůjčoval. Pokud jde o uznání dluhu na částku 60 000 Kč žalovaný jej spojil s vyplácením odměn a dotací. Ohledně finančních prostředků na koupi automobilu uvedl, že si jej pořídil jednak z vlastních naspořených prostředků a ve zbytku mu vypomohla rodina. Dlužní úpisy měly být poté, co byly zúčtovány v rámci fakturace, zničeny (údajně spáleny v kotli). Žalovaný vypověděl, že neměl důvod až do ukončení spolupráce se žalobcem, mu jakkoli nedůvěřovat. Ke konečnému vyúčtování po ukončení spolupráce nikdy nedošlo.

27. Odvolací soud při posouzení námitky okolností podpisu směnky a neexistence kauzy vycházel ze skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a doplněn opakováním části důkazů odvolacím soudem ve shora uvedeném rozsahu. Důkazy hodnotil shodně se soudem prvního stupně podle § 132 o. s. ř., přihlížel při tom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo.

28. Soud prvního stupně správně uvedl, že důkazní břemeno ohledně uplatněných námitek nese žalovaný a lze se přiklonit k tomu, že obě námitky je třeba posoudit ve vzájemných souvislostech. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že z provedených důkazů bylo prokázáno, že žalovaný žalobci nedlužil ničeho, co by mělo být zajištěno směnkou. Pokud je zjištěno z listiny označené uznání dluhu, že žalovaný dluží žalobci 60 000 Kč se splatností 30. 12. 2016 jako příchozí platby dotace za rok 2016 s proplacením dlužníkem věřiteli po odečtu nájmu do 30. 6. 2016, není zde žádná spojitost s předmětnou směnkou. Ani z dalších důkazů nebylo zjištěno, že by žalovaný žalobci cokoli dlužil (ať už z půjčky či jiného právního titulu). Pokud jde o koupi automobilu z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že si je žalovaný pořídil z finančních prostředků, které si sám vydělal či mu poskytla jeho rodina. Ve světle uvedeného se jeví pravdivým tvrzení žalovaného, že pokud je podpis na směnce jeho pravým podpisem, musel tak učinit v nevědomosti. Vzhledem k tomu, že si žalovaný není vědom, kdy a za jakých okolností směnku podepsal, lze se přiklonit k závěru, že tak učinil při vyřizování administrativních úkonů pro žalobce a jeho vůlí nebylo založit závazek ze směnky. Tomuto závěru pak odpovídá i nepřehlednost vztahů mezi účastníky řízení, stejně jako komplikovaný způsob odměňování. Uvedené se jeví o to pravděpodobnější, že z dokazování bylo zjištěno i to, že to byl naopak žalobce, kdo dlužil žalovanému a svědku Tolarovi za vykonanou práci. I z tohoto důvodu se jeví jako nelogické, proč by žalobce sděloval žalovanému, že sehnal finanční prostředky za jeho vykonanou práci, kdyby mu žalovaný skutečně cokoli dlužil.

29. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek jako věcně správný, a to včetně výroků o nákladech řízení.

30. S ohledem na plný úspěch žalovaného rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonu právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, písemné podání ze dne 22. 5. 2023, účast na jednání odvolacího soudu ve dnech 18. 4. 2023 a 5. 9. 2023) po 9 980 Kč a 1 úkonu podle § 11 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 4 990 Kč (účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 9. 2023, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku). Dále byla žalovanému přiznána náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle § 7, § 13 odst. 3 o. s. ř. a náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 započatých půlhodin po 100 Kč (celkem 1200 Kč) za cestu na trase [adresa] a zět k jednání odvolacího soudu ve dnech 18. 4., 5. 9. a 12. 9. 2023. Přiznána byla žalovanému i náhrada cestovních výdajů za cestu k jednání odvolacího soudu ve dnech 18. 4., 5. 9. a 12. 9.2023 na trase [adresa] a zpět v celkové výši 3 970 Kč. Celkem se tedy jedná o částku 51 580 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta žalovaného. Pokud jde o 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. i) zákona č. 177/1996 Sb., - osobní jednání účastníků za účasti právních zástupců, odvolací soud náhradu v tomto rozsahu nepřiznal, když vyúčtovaný úkon právní služby nebyl žalobcem nikterak dokladován.