o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. listopadu 2019, č. j. 44 Cm 1/2019-64

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 12. 9. 2018 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 1 500 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 3. 8. 2018 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Jak žalobce uvedl, směnka byla vystavena dne 14. 5. 2008 a žalovaný převzal rukojemský závazek k zaplacení směnečné sumy ve výši 1 500 000 Kč.

2. Soud prvního stupně vydal dne 18. 10. 2018 směnečný platební rozkaz č. j. 34 Cm 382/2018-18, kterým žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1 500 000 Kč, 6% úrok z částky 1 500 000 Kč od 3. 8. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 5 000 Kč a dále náhradu nákladů řízení ve výši 119 717,50 Kč. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasné námitky, ve kterých uvedl, že:

- Krajský soud v Českých Budějovicích není místně příslušným k projednání dané věci,

- popírá tvrzení žalobce, že by s žalobcem uzavřel dne 14. 5. 2008 Smlouvu o poskytnutí účelového úvěru č. [Anonymizováno], na jejímž základě měl být poskytnut úvěr do výše 8 000 000,- Kč,

- popírá tvrzení žalobce, že by taková smlouva byla zajištěna směnkou č. [Anonymizováno] vystavenou dne 14. 5. 2008 v [Anonymizováno],

- popírá tvrzení žalobce, že by s žalobcem uzavřel dohodu o vyplnění bianco směnky č. [Anonymizováno],

- žalobce výše uvedené listiny soudu nepředložil,

- žalobce rovněž nevyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze Smlouvy o poskytnutí účelového úvěru,

- nárok by byl neoprávněný, i kdyby žalobce žaloval žalovaného na základě existujícího smluvního vztahu uzavřeného s někým jiným,

- pohledávka je promlčena,

- předmětná směnka neplní zajištění ke Smlouvě o poskytnutí účelového úvěru.

3. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne 19. 11. 2018 k námitkám žalovaného uvedl, že místní příslušnost byla sjednána v Dohodě o vyplnění bianco směnky. Ze smlouvy o poskytnutí účelového úvěru č. [Anonymizováno] i z Dohody o vyplnění č. [Anonymizováno] vyplývá, že směnka zajišťuje pohledávky ze Smlouvy o poskytnutí úvěru s tím, že dohoda o vyplnění bianco směnky byla uzavřena mezi žalobcem, dlužníkem a žalovaným. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění a tuto skutečnost také doložil. K námitce promlčení uvedl, že právo na vyplnění bianco směnky se nepromlčuje.

4. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2018 vyslovil soud svou místní nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Plzni jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 12. 2018.

5. Žalovaný v písemném vyjádření ze dne 21. 10. 2019 zejména uvedl, že s odkazem na skutková tvrzení uvedená v žalobě nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky sporu. Údaj o splatnosti na směnce měl být vyplněn dle Dohody o vyplnění bianco směnky a to tak, že bude odpovídat poslednímu dni sedmidenní lhůty počítané ode dne odeslání písemné výzvy. Vzhledem k tomu, že dopis žalobce ze dne 14. 10. 2013 si jeho adresát převzal nejpozději dne 15. 10. 2013, pak datum splatnosti mělo být vyplněno na 22. 10. 2013. K promlčení nároku dojde po uplynutí tří let od data splatnosti. Žalobce však předložil soudu bianco směnku s nevyplněným údajem o splatnosti. Žalovaný dále poukázal na probíhající insolvenční řízení vůči výstavci směnky společnosti [Anonymizováno], která vlastní nemovitosti, které rovněž zajišťují pohledávku žalobce.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy a to originálem směnky, smlouvou o poskytnutí účelového úvěru, dohodou o vyplnění bianco směnky, písemným sdělením o zesplatnění a předžalobní upomínkou. V rámci projednání námitek na jednání dne 11. 11. 2019 přistoupil žalobce k doplnění data splatnosti 2. srpna 2018 do bianco směnky.

7. Na základě výsledků dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že mezi žalobcem jako poskytovatelem úvěru a společností [Anonymizováno] v postavení dlužníka byla uzavřena dne 14. 5. 2008 úvěrová smlouva, kterou se žalobce zavázal poskytnout společnosti [Anonymizováno] úvěr do výše 8 000 000 Kč. Mezi těmito účastníky bylo sjednáno zajištění úvěru směnkou vlastní vystavenou dlužníkem se směnečným rukojemstvím žalovaného s tím, že směnka byla původně biankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti a způsob vyplnění byl sjednán v Dohodě o jejím vyplnění č. [Anonymizováno]. Předmětná směnečná listina tak sloužila k zajištění veškerých pohledávek směnečného věřitele včetně příslušenství. Soud prvního stupně ponechal vydaný směnečný platební rozkaz v platnosti s poukazem na výsledek dokazování, kdy listinnými důkazy byly zpochybněny námitky žalovaného, které soud shledal za nedůvodné. Soud zejména uvedl, že žalobce při uplatnění nároku ze směnky není povinen tvrdit a prokazovat okolnosti, za kterých došlo k vystavení směnky včetně její kauzy. Pokud v průběhu řízení došlo ke změně skutkových tvrzení ohledně účastníků úvěrového vztahu, ničeho to nemění na skutečnosti, že předmětem sporu je nárok ze směnky. I když žalobce doplnil údaj splatnosti 2. srpna 2018 na směnku až v průběhu námitkového řízení, dovršil tímto proces přeměny pouhého zárodku směnky na směnku úplnou s účinky ex tunc s odkazem na judikaturu (Váž 4904, Váž 10072). Dále dovodil, že právo na doplnění blankosměnky se nepromlčuje, datum splatnosti bylo vyplněno ve shodě s Dohodou o vyplnění blankosměnky s tím, že žaloba byla podána včas.

8. Žalovaný napadl rozsudek včas podaným blanketním odvoláním, které následně doplnil a navrhl v něm změnu napadaného rozsudku tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen. Soudu prvního stupně vytýká zejména nesprávné vyhodnocení důkazů. Vzhledem k uplatněné námitce místní nepříslušnosti, kdy věc byla následně postoupena místně příslušnému Krajskému soudu v Plzni, byl směnečný platební rozkaz vydán ještě Krajským soudem v Českých Budějovicích a v důsledku toho nebyl vydán zákonným soudcem. Závěr soudu prvního stupně o uzavřené úvěrové smlouvě byl vyhodnocen nesprávně s poukazem na nesprávná skutková tvrzení v žalobě, kdy odvolatel nebyl účasten tohoto smluvního vztahu. Ve vztahu ke směnce uvedl, že se jednalo o vista směnku a žaloba měla být zamítnuta s tím, že datum splatnosti bylo doplněno do listiny až 11.11.2019. V závěru doplnil, že žalobce mění svá procesní stanoviska, věc bagatelizuje a pokouší se poškodit žalovaného procesně i lidsky dle § 1012 obč.zák.

9. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 29.6.2020 k odvolání žalovaného zejména uvedl, že samotná námitka místní nepříslušnosti nemůže vést ke zrušení směnečného platebního rozkazu. Skutková tvrzení týkající se uzavření úvěrové smlouvy byla v průběhu řízení opravena v tom směru, že úvěrový vztah vznikl mezi žalobcem a výstavcem směnky společností [Anonymizováno] Této skutečnosti si musel být žalovaný vědom, když v postavení jednatele uzavřel předmětnou smlouvu za společnost [Anonymizováno] Je však podstatné, že předmětem sporu je nárok ze směnky, která byla v žalobě řádně identifikována. Žalobce zpochybnil, že by se v daném řízení domáhal nároku z vistasměnky, když ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě vyplynulo, z jaké směnky žalobce dovozuje svůj nárok. Žalobce doplnil datum splatnosti 2. srpna 2018 do blankosměnky v průběhu námitkového řízení a to na jednání dne 11.11. 2019 v souladu s uzavřenou Dohodou o způsobu vyplnění. S odkazem na komentář k zákonu směnečnému a šekovému (Zdeněk Kovařík, C.H.Beck, 6. vydání) pak takové doplnění s účinky ex tunc je možné. V této souvislosti odkázal i na judikaturu Váž 4904, Váž 10072, případně na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 731/2015.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř., věc projednal bez účasti žalovaného za podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícím závěrům.

12. Ve shodě se soudem prvního stupně není pochyb o tom, že žalobce se domáhá svého nároku z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl.I § 75 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), ve které vystupuje žalovaný v postavení směnečného rukojmího a současně zástupce výstavce s tím, že listina byla původně blankosměnkou s nevyplněnými údaji směnečné sumy a data splatnosti. Soudem prvního stupně bylo prokázáno, že směnka plnila zajišťující funkci k závazkovému vztahu založeného úvěrovou smlouvou mezi výstavcem (úvěrovým dlužníkem) a remitentem (úvěrovým věřitelem), přičemž byla vystavena jako blankosměnka s vyplňovacím právem směnečným dle Dohody o vyplňovacím právu. Tato zjištění a závěry učiněné soudem prvního stupně nebyly žalovaným zpochybněny. Pokud žalovaný namítl nesprávné skutkové tvrzení uvedené v žalobě ohledně uzavření úvěrové smlouvy mezi „žalobcem a žalovaným 1.“, které bylo žalobcem následně opraveno v jeho písemném podání ze dne 19.11. 2018, je třeba uvést, že z pohledu uplatněného směnečného nároku nejsou skutková tvrzení týkajícího doprovodného závazkového vztahu natolik významná a rozhodná, aby nemohla být v průběhu řízení opravena. Nad rámec lze doplnit, že ani není povinností žalobce v postavení směnečného věřitele uvádět, za jakých okolností došlo k vystavení směnky, případně k jakému vztahu plní zajišťovací funkci. Významná jsou tvrzení žalobce týkající se směnečného vztahu jako takového, přičemž z návrhu lze dovodit, že se žalobce domáhá nároku ze směnky. Ohledně následného doplnění data splatnosti 2. srpna 2018 do směnečné listiny dne 11.11. 2019 v rámci námitkového řízení po vydání směnečného platebního rozkazu lze uvést, že blankosměnku ve shodě s dohodou o jejím vyplnění lze doplnit i během sporu (Váž 10072), přitom postačuje, aby po vydání platebního rozkazu, ale před vynesením rozsudku, byly doplněny chybějící náležitosti (Váž 4904). Lze proto uzavřít, že po doplnění data splatnosti se z blankosměnky s účinky ex tunc stala směnka, nicméně nevyplnění data splatnosti do blankosměnky nebylo ani předmětem námitek.

13. K námitce týkající se vydání směnečného platebního rozkazu místně nepříslušným soudem lze uvést, že směnečný platební rozkaz vydal věcně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích. Námitka týkající se místní nepříslušnosti krajského soudu sama o sobě nemůže mít za následek zrušení již vydaného rozhodnutí ve formě platebního rozkazu. Na rozdíl od věcné nepříslušnosti zkoumá soud z vlastní iniciativy svou místní nepříslušnost do zahájení jednání, účastník ji může uplatnit při prvním své procesním úkonu. Pokud není tato námitka uplatněna ze strany soudu nebo účastníka, je její nedostatek v rámci řízení zhojen, aniž to má dopad na přijatá rozhodnutí.

14. Vzhledem k tomu, že směnka se stala splatnou dne 2.8. 2018 a žaloba byla uplatněna u Krajského soudu v Českých Budějovicích již dne 12.9. 2018, nepřichází v úvahu promlčení směnečného nároku v rámci tříleté promlčecí lhůty (čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ). V předmětné věci běží promlčecí lhůta ode dne splatnosti směnky a tříletá promlčecí lhůta uplyne dne 2.8.2021. I když k námitce promlčení žalovaný ničeho dalšího neuvedl, soud tuto námitku projednal s vědomím toho, že ke dni uplatnění žalobního návrhu nebylo na směnce vyplněno datum splatnosti a žalobce tento chybějící údaj na směnku doplnil až v rámci projednání námitek dne 11.11. 2019.

15. Vzhledem k nedůvodnosti námitek žalovaného dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek, jímž byl ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, je věcně správný, a proto byl odvolacím soudem dle § 219 o. s. ř. potvrzen včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení přiznaných dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu ve věci.

16. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žalobci, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. sestávající z odměny za právní zastoupení žalobce dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 2 úkonů právní služby po 14 340 Kč za písemné vyjádření k odvolání ze dne 29.6. 2020 a za účast na jednání u odvolacího soudu dne 12.2. 2021, v rozsahu 2 paušálních částek po 300,- Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného v celkové výši 1 953,84 Kč za použití osobního vozidla zn. [Anonymizováno] na trase [Anonymizováno] a zpět při vzdálenosti 300 km, průměrné spotřebě PHM 7.6 l/ 100 km v ceně 27,80 Kč/ 1 litr a v rozsahu náhrady ztráty času dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 8 půlhodin po 100 Kč, tj. ve výši 800 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 38 790,95 Kč.