Přeskočit na obsah
Vrchní soud v Praze 2 Cmo 201/2022-76 ECLI:CZ:VSPH:2023:2.Cmo.201.2022.1 Rozsudek

o zaplacení 74 097 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2022, č. j. 49 Cm 10/2022-53

JUDr. Jitka Malá · předsedkyně senátu · Rozhodnutí ze dne 19. 4. 2023

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Malé a soudců JUDr. Radima Novotného a JUDr. Ivany Wolfové ve věci

žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce]

bytem [Adresa žalobce]

zastoupený advokátem [Jméno advokáta]

sídlem [Adresa advokáta]

proti

žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného]

sídlem [Adresa žalovaného]

zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce]

bytem [Adresa zmocněnce]

o zaplacení 74 097 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2022, č. j. 49 Cm 10/2022-53


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 648 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 25. 2. 2022, č. j. 49 Cm 10/2022-22 (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 10 648 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k jeho právního zástupce (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že k návrhu žalobce vydal směnečný platební rozkaz výše uvedený, když jako směnečný rukojmí zaplatil jejímu remitentovi směnku a nabyl tak práva z ní proti žalovanému, který je právním nástupcem výstavce směnky. K zaplacení nedošlo ani přes výzvu k zaplacení. Výstavce směnky společnost [Anonymizováno] s. se zavázala směnkou vlastní uhradit společnosti Plzeňský [Anonymizováno] částku 74 097 Kč. Na žalovaného přešlo v důsledku fúze sloučením jmění společnosti [Anonymizováno] včetně závazku z výše uvedené směnky. Na základě žaloby remitenta směnky proti žalobci rozhodl Krajský soud v Plzni o schválení soudního smíru a žalobce zaplatil remitentu směnky směnečný peníz včetně nákladů řízení.

3. Směnečným platebním rozkazem výše uvedeným byla žalovanému uložena povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 74 097 Kč s 6% úrokem p.a. od 13. 4. 2021 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 246,99 Kč a náklady řízení ve výši 17 209,50 Kč.

4. Žalovaný ve včasných námitkách namítl, že žalobce jako ručitel může požadovat plnění pouze po výstavci směnky, nikoliv po něm jako jeho právním nástupci či jiné osobě, která není uvedena na směnce. Existence povinnosti ze směnky nebyla zaznamenána v žádných dokumentech právního předchůdce žalovaného, ani mu nijak oznámena. Oprávněnost vyvázání výstavce směnky by musela být prokázána písemným souhlasem remitenta jako věřitele a stvrzena smlouvou o změně osoby dlužníka podle § 1888 a násl. o. z., ostatně smlouvy o převodu cenných papírů uzavřených mezi ním, žalobcem a [Anonymizováno] obsahují prohlášení, že převodci nepřevzali, ani neučinili žádné závazky nebo ručení, či nepřevzali závazky třetích osob v účetnictví neuvedené. Žalovaný nebyl informován, že žalobce jako směnečný rukojmí zaplatil směnku.

5. Žalobce[Anonymizováno]uvedl, že povinnost výstavce směnky ([Anonymizováno].) přešly v celém rozsahu na jeho právního nástupce (žalovaného) v důsledku fúze sloučením. Žalobce se na směnce zavázal jako směnečný rukojmí za výstavce. Pokud zaplatil směnku namísto právního předchůdce výstavce, nabyl práv z ní vůči žalovanému. Neobstojí námitka nutnosti písemného souhlasu remitenta, stvrzení písemnou smlouvou ani vyrozumění žalovaného o existenci směnky a její předložení k placení. Potvrdil uzavření smluv o převodu cenných papírů za standartních podmínek. Společnost [Anonymizováno] jako provozovatel [adresa] farmy uzavřela s [právnická osoba]. dne 1. 4. 2016 smlouvu o zajištění reklamních a propagačních služeb a smlouvu o obchodních podmínkách. K zajištění peněžitých závazků vystavila blankosměnku, která nebyla doplněna v datu splatnosti a směnečné sumě, jejíž zaplacení bylo zajištěno rukojemským prohlášením žalobce. Obsah smluv a závazky z tohoto plynoucí byly žalovanému známy, neboť mu byla zaslána předžalobní upomínka, na základě níž však nebylo plněno. Remitent proto uplatnil nárok vůči avalistovi, tj. žalobci.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že [Anonymizováno]. vystavila dne 1. 4. 2016 směnku vlastní na řad [právnická osoba]. na částku 74 097 Kč, splatnou bez protestu dne 30. 10. 2019, kterou avaloval žalobce. Výzvou z 13. 12. 2021 byl žalovaný vyzván k plnění ze směnky. Remitent směnky podal dne 26. 10. 2020 ke Krajskému soudu v Plzni vůči žalobci návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, který byl vydán dne 11. 12. 2020 pod č. j. 44 Cm 92/2020-19. Následně byl usnesením z 26. 3. 2021 schválen soudní smír, na jehož základě žalobce zaplatil dne 12. 4. 2021 částku 74 097 Kč, 13 491,50 Kč a 1 000 Kč. Směnka zajišťovala původně ve formě blankosměnky závazky ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb z 1. 4. 2016 č. [Anonymizováno] a navazující smlouvy o obchodních podmínkách, žalobce ji podepsal jako aval. Žalovaný byl upomenut o zaplacení výzvou ze 7. 11. 2019, ve vztahu k němu pak byla smlouva vypovězena z důvodu neplnění povinností z ní plynoucí. Smlouvou o převodu cenných papírů z 24. 7. 2018 byly převedeny celkem tři kusy hromadných akcií společnosti [Anonymizováno]. na žalovaného s tím, že po uhrazení kupní ceny dojde k předání areálu [Anonymizováno].

7. Soud uzavřel, že mezi účastníky nebyl spor o vystavení směnky výše uvedené, kterou podepsal žalobce jako směnečný rukojmí, přičemž směnka obsahuje veškeré náležitosti uvedené v čl. I § 75 ZSŠ. Za situace, kdy žalobce jako aval směnky tuto zaplatil na základě soudem schváleného smíru, nabyl tím práva vůči žalovanému ze směnky ve smyslu čl. I § 32 odst. 3 ZSŠ a má nárok na zaplacení směnečného postihu podle čl. I § 49 ZSŠ.

8. Vzhledem k tomu, že na žalovaného přešlo jako na nástupnickou organizaci v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti [Anonymizováno]., platí, že podle § 61 odst. 1 zák. č. 125/2008 Sb. nástupnická společnost vstupuje do právního postavení zanikající společnosti. Neuplatní se tak ust. § 1888 a násl. o. z., neboť se nejedná o změnu osoby dlužníka, ale o univerzální právní nástupnictví na straně výstavce směnky.

9. Žalobce uhrazením směnečné jistiny nabyl práva ze směnky vůči právnímu nástupci výstavce směnky. Irelevantní je přitom námitka, že remitent směnky nedal souhlas ke změně osoby výstavce směnky a že nebyla uzavřena písemná dohoda, že směnka nebyla vedena v účetnictví právního předchůdce výstavce směnky a žalobce porušil povinnost ze smlouvy o převodu cenných papírů, nebo odkaz na § 49 ZSŠ týkající se postihu právního předchůdce nikoliv právního nástupce.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů námitkového řízení představovaná náklady za dva úkony právní služby po 4 100 Kč, dva režijní paušály po 300 Kč, 21% DPH ve výši 1 848 Kč.

11. Žalovaný ve včas podaném odvolání navrhl zrušení napadeného rozsudku a zproštění povinnosti platit na předmětnou směnku, příp. navrhl vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zopakoval argumentaci uplatněnou před soudem prvního stupně. Nárok uplatněný vůči němu podle čl. I § 32 odst. 3 ZSŠ lze uplatnit jen proti výstavci směnky a nikoliv jeho právnímu nástupci. Jemu jako nabyvateli nebyl v době převodu společnosti závazek ze směnky znám. Nebyl veden v účetnictví, ani jiných dokumentech společnosti, včetně smlouvy o převodu cenných papírů. Mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k provedení změny osoby dlužníka způsobem dle § 1888 a násl. o. z. a žalovaný tak nemá povinnost plnit jakékoliv závazky ze směnky, když není výstavcem ani ručitelem ze směnky. Ust. čl. I § 49 ZSŠ je možné aplikovat na právní předchůdce ručitele směnky, nikoliv na právní nástupce výstavce směnky. Žalobce uzavřením smlouvy s remitentem směnky nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když majoritními klienty [Anonymizováno] jsou děti na školách v přírodě, sportovních soustředěních a nelze tak předpokládat, že budou naplněny podmínky smlouvy spočívající v určitém množství konzumace alkoholu.

12. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Tvrzení žalovaného jsou účelová. Argumentace, jak žalovaným uplatněna v odvolání, je totožná s argumentací před soudem prvního stupně, se kterou se soud vypořádal.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze žalovaným včas uplatněných námitek a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, na základě jím provedeného dokazování.

14. Podle čl. I § 32 odst. 3 ZSŠ zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této sobě zavázáni. Podle čl. I § 49 ZSŠ kdo vyplatí směnku, může vymáhat na svých předchůdcích celou částku, kterou zaplatil, šestiprocentní úroky z této částky ode dne, kdy zaplatil, své útraty, odměnu, která se vypočte podle § 48 odst. 1 č. 4 ZSŠ.

15. Vzhledem k tomu, že žalobce jako aval směnky na základě smíru schváleného Krajským soudem v Plzni pod č. j. 44 Cm 92/2020 plnil vůči remitentu směnky nárok z ní plynoucí, má vůči žalovanému jako právnímu nástupci výstavce směnky nárok na úhradu postihu podle čl. I § 49, tj. směnečného penízu, šestiprocentního úroku z částky 74 097 Kč ode dne následujícího po dni, kdy sám plnil vůči remitentu směnky až do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 246,99 Kč.

16. Žalovaný jako právní nástupce společnosti [Anonymizováno] v důsledku fúze sloučením vstoupil do jejího právního postavení, tzn. přešlo na něj jmění zanikající společnosti včetně závazků ze směnky výše uvedené.

17. Nárok žalobce je odvozen od ust. čl. I § 32 odst. 3 ZSŠ, nelze proto aplikovat ust. § 1888 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., dále jen občanský zákoník, nebylo proto třeba vyslovit souhlas se změnou v osobě věřitele, jak namítá žalovaný. Právní úprava obsažená v čl. I § 32 odst. 3 ZSŠ je úpravou speciální ve vztahu k úpravě obsažené v občanském zákoníku.

18. Zaplacením směnky se žalobce stal sám směnečným věřitelem a s ohledem na skutečnost, že ji získal po zaplacení zpět, stal se i jejím majitelem. Postižní práva jsou stejně nesporná a abstraktní, jako byla práva předcházejícího majitele směnky vůči avalistovi. Z tohoto pak vyplývá, že obrana žalovaného, proti němuž je veden regres, která je mimosměnečné povahy, je možná jen natolik, nakolik bude mít základ v příslušných mimosměnečných vztazích avalisty vedoucího postih a dlužníka, proti němuž je veden.

19. Je proto bez významu námitka, že směnka nebyla jakkoli zachycena v účetní dokumentaci společnosti, příp. zda došlo ze strany převodce k porušení práv ze smlouvy o převodu akcií, příp., že žalobce při uzavření smlouvy, k jejímu zajištění sloužila směnka, nepostupoval s péčí řádného hospodáře. Ostatně posledně zmíněná námitka byla uplatněna až v rámci odvolacího řízení a je proto třeba ji považovat i za opožděnou.

20. Nadto je třeba doplnit, že žalovaný si byl existence smlouvy uzavřené s [Anonymizováno] vědom, neboť jak vyplývá z provedených důkazů, byla mu zaslána výpověď této smlouvy a rovněž obdržel upomínku ze 7. 11. 2019, kde bylo konstatováno neplnění povinností ze smlouvy a kalkulace smluvní pohledávky ve výši 74 097 Kč [Anonymizováno] vůči němu.

21. Neobstojí námitka, že žalovaný nebyl žalobcem informován o zaplacení směnečné pohledávky, když předžalobní výzvou z 13. 12. 2021 žalobce žalovaného o této skutečnosti informoval a zároveň ho vyzval k zaplacení dluhu.

22. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech námitkového řízení, kdy v něm úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů za jeho právní zastoupení je vyčíslena v bodě 16 odůvodnění napadeného rozsudku.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající se ze dvou úkonů právní služby po 4 100 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), 21% DPH ve výši 1848 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř), které jsou splatné k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat výkonem rozhodnutí nebo exekučně.