o zaplacení 1 200 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2021, č. j. 13 Cm 154/2019-144

1. Napadeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-61 (výrok I.) a rozhodl, že původní žalobkyně [Anonymizováno], IČO [IČO], a žalovaný 2. nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). V odůvodnění usnesení odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ a § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a konstatoval, že žalovaný 2. v reakci na výzvu k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 60 200 Kč požádal o osvobození od jeho placení. Tato žádost byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 11. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-121, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 379/2020-138. Na výzvu k opětovnému zaplacení soudního poplatku ze dne 19. 4. 2021, která byla žalovanému 2. doručena dne 22. 4. 2021, žalovaný 2. nereagoval. Řízení o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku ve věci vydanému bylo proto zastaveno postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi původní žalobkyní a žalovaným 2. soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 146 odst. 2 ve spojení s § 24 odst. 1 o. s. ř. s tím, že zastavení odvolacího řízení zavinil žalovaný 2. a byl by tak povinen hradit původní žalobkyni její náklady. Té však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

2. Žalovaný 2. podal proti usnesení včasné odvolání, ve kterém pouze požádal o prodloužení lhůty „k vyjádření“ z důvodu nedostupnosti advokáta, a to na dobu nejdéle třiceti dnů. Důvody nesouhlasu s podaným odvoláním neuvedl ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.

3. Usnesením ze dne 10. 8. 2021, č. j. 2 Cmo 199/2021-166, 2 Cmo 200/2021, rozhodl odvolací soud postupem podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. o vyhovění návrhu původní žalobkyně ze dne 16. 6. 2021, aby do řízení na její místo vstoupila společnost [Anonymizováno] IČO [Anonymizováno].

4. Po právní moci usnesení shora uvedeného a po uplynutí dovolací lhůty proti němu přezkoumal odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 2. není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný 2. podal včasné odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-61, jímž byl ponechán v platnosti ve věci vydaný směnečný platební rozkaz a jímž bylo rozhodnuto o nákladech námitkového řízení.

6. Podle § 2 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“), je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

7. V daném případě vznikla žalovanému 2. podáním odvolání proti rozsudku ve věci vydanému poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1, písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek za odvolání nebyl žalovaným 2. zaplacen při podání odvolání, vyzval ho soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 8. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-76, k jeho zaplacení ve výši 60 200 Kč podle položky 22 bod 1, písm. a/ sazebníku soudních poplatků ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Výzva byla žalovanému 2. doručena dne 31. 8. 2020. Ve lhůtě stanovené k zaplacení soudního poplatku požádal žalovaný 2. podáním ze dne 3. 9. 2020 o osvobození od jeho placení. O této žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 11. 2020, č. j. 13 Cm 154/2019-121, tak, že osvobození nebylo žalovanému 2. přiznáno. Usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 379/2020-138 a právní moci nabylo dne 22. 4. 2021. Soud prvního stupně poté opětovně vyzval žalovaného 2. přípisem ze dne 19. 4. 2021, který mu byl doručen dne 22. 4. 2021, k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení. Součástí přípisu bylo opět poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno a že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nelze přihlížet. Žalovaný 2. ani v takto stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil, důsledkem čehož je, že v řízení o jím podaném odvolání nelze pokračovat.

8. Výrok I. usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP je proto věcně správný. Pokud jde o výrok II. téhož usnesení o nákladech odvolacího řízení, i tento je věcně správný, neboť původní žalobkyní nebyly v odvolacím řízení vynaloženy žádné náklady, které by jí byl žalovaný 2. povinen zaplatit podle ustanovení § 146 odst. 2, první věta o. s. ř. s ohledem na procesní zavinění na zastavení odvolacího řízení.

9. Z vyložených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v obou jeho výrocích potvrdil jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř.

10. Výrok o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2. je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žádné takové náklady žalobkyni nevznikly, v důsledku čehož rozhodl odvolací soud tak, že žalobkyně a žalovaný 2. na jejich náhradu nemají vůči sobě navzájem právo.