o zaplacení 370 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 1. a o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2021 č. j. 7 Cm 134/2021-37

1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně námitky žalovaného 1. a námitky žalovaného 2. proti směnečnému platebnímu rozkazu soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2021, č. j. 7 m 134/2021-30. Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Uvedl, že proti uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní samostatné námitky, ve kterých shodně uvedli, že finanční nárok žalobkyně vychází ze smlouvy o půjčce ze dne 13. 12. 2018 mezi žalobkyní a prvním žalovaným. Ze žaloby nevyplývá, uvedli žalovaní dále, zda uplatněním směnky považuje žalobkyně své nároky z uvedené smlouvy za nulitní, neboť své plnění poskytla žalobkyně v souvislosti s uvedenou smlouvou, nikoliv směnkou, která byla vystavena pouze jako záruční instrument k výše uvedené smlouvě o půjčce.

2. Soud prvního stupně poukázal na zákonný předpis § 175 odst. 1 o. s. ř., který vyžaduje, aby námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu byly nejen včasné, nýbrž také odůvodněné. Potom obsáhle objasnil, co je nutno si představit pod požadavkem na odůvodněnost námitek. Uzavřel pak, že námitky žalovaných pouze uvádějí, že sporná směnka zajišťuje závazky ze smlouvy o půjčce. Nic však nenamítají proti platnosti předmětné směnky, nepopírají poskytnutí půjčky prvnímu žalovanému a ani nepřinášejí tvrzení, že by na danou směnku anebo na jimi uváděnou půjčku bylo něco placeno. Jen uvádějí, že není zřejmé, zda žalobkyně považuje závazky ze smlouvy o půjčce za nulitní. Soud též poukázal na to, že závazky ze směnky a ze smlouvy, kterou případně směnka zajišťuje, jsou závazky navzájem zcela samostatnými a věřitel je oprávněn uplatnit nárok ze zajištěné pohledávky anebo ze zajišťující směnky v jakémkoliv pořadí a případě také souběžně. Protože žalovaní přes poučení, které se jim dostalo, neuvedli žádná konkrétní obranná tvrzení, soud námitky jako neodůvodněné odmítl podle § 173 odst. 3 o. s. ř.

3. Proti tomuto usnesení se včas odvolali oba žalovaní samostatnými odvoláními, která však jsou identického věcného obsahu. Shodně navrhují, aby napadené usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedli, že namítali, že se jedná o zajišťovací směnku ke smlouvě o půjčce ze dne 13. 12. 2018, když mezi prvním žalovaným a žalobkyní žádné jiné obchodní vztahy neexistovaly. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že řádně uplatnila pohledávku ze smlouvy o půjčce, případně vyzvala k plnění smlouvy. Jedná se proto o duplicitní vymáhání, a to ve vztahu ke druhému žalovanému navíc jako proti rukojmímu ze směnky. Považují zajišťovací směnku za akcesorickou k zajištěné pohledávce a vymáhání směnečné pohledávky za předčasné.

4. Nadto žalovaní v odvolání vytýkají žalobkyni, že nepředložila směnku k placení. Do předložení směnky k placení neměli žalovaní povinnosti na ni nic zaplatit. Považují rovněž předmětnou směnku za neplatnou z důvodu, že míchá platební místo a domicil směnky.

5. Proti oběma odvoláním se vyjádřila žalobkyně. Učinila tak samostatnými podáními, která ovšem rovněž mají, co se věcné argumentace dotýká, identický obsah. Shodně je navrhováno, aby napadené usnesení soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno. Nakolik se odvolání dotýká sporné směnky jako zajištění pohledávky žalobkyně ze smlouvy o půjčce, uvádí žalobkyně, že ani v odvolání není nijak zpochybněno poskytnutí půjčky ve výši 400 000 Kč, na kterou bylo zaplaceno pouze 30 000 Kč, a proto je vymáhána částka nižší. Žalobkyně nevymáhá své právo na vrácení půjčky a nejedná se tedy o duplicitní uplatnění práva. Z důvodu snadnější vymahatelnosti směnečných pohledávek uplatnila pouze práva ze sporné směnky. Soud prvního stupně proto námitky, které žalovaní včas uplatnili, zcela správně odmítl jako neodůvodněné. Nakolik žalovaní v odvoláních namítají nepředložení směnky k placení a neplatnost směnky, jedná se o námitky již opožděné. Přesto dovozuje, že ani v případě jejich včasnosti by se nejednalo o námitky důvodné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

7. Především odvolací soud konstatuje, že okolnosti, ze kterých vycházel soud prvního stupně, odpovídají obsahu spisu. To se týká i obsahu námitek žalovaných, které soud prvního stupně interpretuje v odůvodnění napadeného usnesení zcela věrně. Ostatně tyto okolnosti projednávané věci nejsou nijak sporné, předmětem rozporu je pouze to, zda lze z námitek, které žalovaní podali v rámci zákonné námitkové lhůty, dovodit okolnosti, které nyní rozvádějí v rámci svých odvolání.

8. Z obsahu spisu vyplývá, že přímo ve výroku směnečného platebního rozkazu, který soud prvního stupně v této věci vydal, soud uvedl, že námitky musí být odůvodněné a musí v nich být uvedeno vše, co žalovaní proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají, s upozorněním, že k později uplatněným námitkám nelze přihlížet. V rámci poučení pak je výslovně uvedeno, že námitky, které nebudou odůvodněné, budou odmítnuty.

9. Soud prvního stupně správně vyšel z § 175 odst. 1 o. s. ř., který předepisuje, že včas podané námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu musí uvádět vše, co žalovaní hodlají proti směnečnému platebnímu rozkazu namítat. Na to navazuje předpis § 175 odst. 3 o. s. ř., který stanoví, že námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Soud prvního stupně velmi správně konstatoval, že v případě směnečných platebních rozkazů nepostačuje pouze vyjádřit nesouhlas s vydaným směnečným platebním rozkazem, nýbrž je nutno uplatnit zcela jedinečné a konkrétní okolnosti, na kterých hodlá žalovaná strana postavit svoji obranu v případném námitkovém řízení. Soud prvního stupně dostatečně obsáhle a velmi případně objasnil, proč musí být námitky odůvodněné a co je nutno pod zákonným požadavkem na odůvodněnost námitek rozumět. S výkladem, který provedl soud prvního stupně v 5. odstavci odůvodnění napadeného usnesení, se odvolací soud ztotožňuje a zcela na jeho obsah odkazuje, když není nutné tyto správné vývody v usnesení odvolacího soudu znovu opakovat.

10. Máme-li posoudit námitky žalovaných, nakolik byly včas uplatněny, potom z nich nelze seznat, co vlastně uplatněnému nároku vytýkají. Uvádějí sice, co bylo důvodem směnky a ve vztahu k jakému obecnému závazku plní sporná směnka funkci zajištění. Nicméně neuvádějí vůbec nic o tom, že by zajištěný závazek nevznikl nebo jakýmkoliv způsobem zanikl. Nenapadají ani existenci vztahu zajištění mezi spornou směnkou a závazky ze smlouvy o půjčce. Konečně ani v nejmenším nic nevytýkají předmětné směnce z hlediska její platnosti. Včas podané námitky žalovaných v podstatě obsahují pouze dotaz na to, jak žalující strana nahlíží na existenci a případně nicotnost závazků ze smlouvy o půjčce, která má být podle jejich tvrzení důvodem sporné směnky. Tento vztah mezi spornou směnkou a smlouvou o půjčce sice následně potvrzuje i žalobkyně, ale to až v rámci projednávaných odvolání. Z toho vyplývá, že žalovanými včas podané námitky neobsahují žádnou projednatelnou obranu proti předmětné směnce anebo důvodu pro její vystavení. Je zcela vyloučené, aby si jakýkoliv soud, a tedy ani soud prvního stupně, mohl ze včas podaných námitek představit myšlenkové konstrukce, jak jsou obsahem odvolání obou žalovaných. Tyto úvahy však ze včas podaných námitek neplynou vůbec žádným způsobem. Je tedy zcela správný závěr soudu prvního stupně, že včasná obranná podání žalovaných neobsahují odůvodněné námitky. Odvolací soud samozřejmě žádný způsobem nehodnotí, zda by mohla anebo nemohla být úspěšná obrana žalovaných, kdyby okolnosti nově uváděné až v rámci jejich odvolání žalovaní uplatnili již ve včasných námitkách.

11. Jak bylo zjištěno odvolacím soudem, je správné také konstatování soudu prvního stupně, že žalovaní byli v rámci soudem prvního stupně vydaného směnečného platebního rozkazu velmi přesně a dostatečně poučeni o jejich procesních povinnostech, co se kvality námitek proti uvedenému směnečnému platebnímu rozkazu týká. Jestliže přesto námitky žalovaných nelze považovat z odůvodněné, nemohl soud prvního stupně postupovat jinak, než takto vadné námitky odmítnout.

12. Žalovaní v rámci jejich odvolání uplatnili také námitku nepředložení směnky k placení a dokonce úplné neplatnosti sporné směnky. Zde se jedná sice o námitky zcela konkrétní. Leč pro jejich totální opožděnost o námitky rovněž neprojednatelné. Tedy ani ohledně těchto dodatečně uplatněných námitek odvolací soud neohodnotí, zda v případě, že by byly vzneseny včas, mohlo anebo nemohlo jít o námitky odůvodněné.

13. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

14. Soud prvního stupně, když zaslal odvolání žalovaných žalobkyni, neuložil žalující straně, aby se k nim vyjádřila. Nicméně zájem žalobkyně i na výsledku tohoto odvolacího řízení je zcela zřejmý a tedy je nutno náklady, které jí v souvislosti s jejími vyjádřeními k odvoláním žalovaných vznikly, považovat za nutné k uplatnění jejích práv v tomto odvolacím řízení.

15. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Její náklady v tomto odvolacím řízení spočívají v nákladech právního zastoupení. Z tohoto pohledu má žalobkyně proti každému ze žalovaných samostatně právo na náhradu jednoho vedlejšího úkonu právní služby podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, ve výši 4 910 Kč, k tomu vždy po jedné paušální náhradě výdajů podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky ve výši 300 Kč a na náhradu daně z přidané hodnoty, která činí vždy 1 094,10 Kč. Tedy vůči každému ze žalovaných má právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení ve výši 6 304,10 Kč.

16. Odvolací soud však nemohl, jak je i z výše uvedeného patrné, pominout, že vyjádření žalobkyně k odvolání prvního žalovaného i k odvolání druhého žalovaného jsou obsahově shodná. Potom odměna za později zpracované vyjádření byla by pouze odměnou za kopírování vyjádření zpracovaného prvně. Proto je v tomto případě namístě postupovat podle § 150 o. s. ř. a výši náhrady nákladů tohoto odvolacího řízení snížit u každého ze žalovaných na polovinu. Okolnost, že i odvolání žalovaných jsou navzájem opsána téměř doslova, na tom pochopitelně nic nemění, když o náhradu jejich nákladů řízení nejde.