o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora, o odvolání likvidátorky JUDr. Evy Petrákové proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024, č. j. 73 Cm 70/2008-33

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně přiznal likvidátorce odměnu ve výši [částka] (výrok I.) s tím, že tato bude uhrazena prostřednictvím účtárny soudu prvního stupně po právní moci usnesení a dále náhradu hotových výdajů ve výši [částka] (výrok II.) s tím, že ve výši [částka] bude uhrazena z výtěžku likvidace a ve výši [částka] prostřednictvím účtárny soudu prvního stupně po právní moci usnesení.

2. V odůvodnění uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla jmenována likvidátorkou družstva [právnická osoba], v likvidaci, IČO [IČO] (dále jen Družstvo), usnesením ze dne 6. 10. 2008, č. j. 73 Cm 70/2008-12. Podáním ze dne 9. 10. 2024 podala likvidátorka návrh na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Jednalo se o náklad spojený za zveřejnění v Obchodním věstníku ([částka]), cestovní náhrady za rok 2009 ([částka]), náklady vynaložené na ověřování podpisů ([částka]) a poštovní služby ([částka]), náklady za účetní služby ([částka]) a náklady vynaložené na archivaci dokumentů ([částka]). Výtěžek likvidace Družstva činil [částka] a Družstvo bylo vymazáno z obchodního rejstříku ke dni 16. 9. 2024.

3. Nárok likvidátora posoudil soud prvního stupně podle § 3043 odst. 2 o. z., § 71 odst. 6 a 9 obchodního zákoníku a dále podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem.

4. Pokud jde o výši odměny, byla likvidátorce přiznána částka ve výši [částka]. Při určení výše náhrady hotových výdajů vynaložených likvidátorkou v souvislosti s likvidací Družstva vyšel soud prvního stupně z předloženého vyúčtování, kdy přiměřenou a obvyklou shledal položku ve výši [částka] za zveřejnění v obchodním rejstříku, položku ve výši [částka] - poštovné, položku ve výši [částka] - ověřování. S ohledem na zvýšenou složitost likvidace v důsledku prodeje nemovitosti položku ve výši [částka] za vedení účetnictví a náhradu cestovních výdajů ve výši [částka] za dvě cesty ze sídle likvidátora do Hořoviček.

5. Nepřiznal hotový výdaj ve výši [částka] jako náklad na archivaci, když pouhým nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]., IČO [IČO] nedisponuje koncesí k archivací dokumentů, když archivovat dokumenty může právě jen podnikatel, kterému byla tato koncese udělena. Jestliže likvidátor pověřil archivováním dokumentů společnost, k tomu neoprávněnou, nelze než uzavřít, že uplatněný hotový výdaj není výdajem účelně vynaloženým.

6. Pokud jde o zbylé cestovní výdaje ve výši [částka], jejich náhradu soud nepřiznal, neboť je považoval za neúčelně vynaložené, když za účelně vynaložený nelze považovat výdaj za použití motorového vozidla při jízdách po městě, v němž má likvidátor sídlo ([adresa]), existuje-li k místu prováděného úkonu jiný přiměřený a dostupný způsob dopravy (využití veřejné dopravy). Pokud jde o cesty mimo město likvidátor ani přes výzvu soudu neupřesnil, proč nebylo možné účelu cest dosáhnout hospodárnějším způsobem (např. telefonickou či písemnou komunikací). Z uvedeného důvodu nebylo možné likvidátorce náhradu tohoto výdaje přiznat. Soud tedy likvidátorce přiznal náhradu nákladů hotových výdajů ve výši [částka] s tím, že výši [částka] bude uhrazena z výtěžku likvidace a ve zbylé části spolu s odměnou likvidátorky, prostřednictvím účtárny soudu.

7. Likvidátorka ve včasném odvolání proti usnesení navrhla změnu rozhodnutí soudu s tím, že by jí měla být soudem přiznána odměna ve výši [částka] a náhrada nákladů likvidace v plné výši, a to v částce [částka] s tím, že po odečtení příjmu z likvidace ve výši [částka] zbývá k úhradě [částka]. V odůvodnění odvolání uvedla především, že likvidátorovi jmenovanému soudem do funkce v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 se stanoví výše odměny a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 479/2000 Sb., o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, bez ohledu na to, kdy likvidace skončila, a kdy soud o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora rozhoduje (tedy i v případě, kdy likvidace skončila a soud o těchto nárocích rozhoduje po 1. 1. 2024). Odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2017, sp. zn. 14 Cmo 348/2015 a uvedla, že podmínkou aplikace § 8 odst. 2 citované vyhlášky není, že likvidace probíhá za ztížení podmínek, odměnu je možné zvýšit s přihlédnutím k okolnostem případu. Současná rozhodovací praxe Městského soudu je taková, že zpravidla přiznává likvidátorovi odměnu na horní hranici, tj. ve výši [částka]. Podle okolností případu lze odměnu likvidátorovi přiměřeně zvýšit až do výše [částka]. Jiné soudy zpravidla přiznávají odměnu ve výši [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [částka], a i více. Podle likvidátorky je likvidace nekontaktní společnosti komplikovanější, než když jsou k dispozici všechny podklady. Činí tak s odvoláním na Stručný metodický postup likvidace společnosti z rozhodnutí soudu, který vypracovala [adresa] specialistů pro krizové řízení a insolvenci v České republice, aktualizováno v roce 2009. Z tohoto pokynu vyplývá, že jednoduchá likvidace vyžaduje v průměru 32-60 hodin času likvidátora a neobsahuje zápočet času jednání likvidátora s jednotlivými úřady. Pokud jde o nepřiznání nákladů na cestovné, likvidátorka uvedla, že je povinností likvidátora prověřit, zda existuje majetek firmy a prověřit možnost uplatnit neplatnost nebo neúčinnost právních jednání právnické osoby. Jaké kroky činí je osobní zodpovědností likvidátora a je na jeho úvaze, kterých jednání se zúčastní osobně a kde postačuje písemný či telefonický kontakt. Dokládání způsobu provedení jednotlivých úkonů považuje za dehonestující. Poukázala i na to, že nepřiznání cestovného považuje za skandální i s přihlédnutím k tomu, že je osobou postiženou s průkazem ZTP. Pokud jde o výdaj ve výši [částka] za účetní služby, uvedla, že neexistuje předpis, který by zakazoval likvidátorovi, aby si přibral na pomoc odbornou firmu. Závěr soudu, že v případě neaktivní společnosti se nejedná o účelně vynaložený náklad, hodnotí jako nesprávný. Pokud jde o náklady archivace odvolává se na to, že nebylo soudem zohledněno, že firma, která byla k tomuto účelu využita, má v předmětu činnosti zapsanou činnost zprostředkovatelskou, v rámci které může vykonávat ledacos. Popisuje i úkony, které archivace dokumentů zahrnuje. Ze všech uvedených důvodů je navrhováno přiznání odměny ve výši [částka] a uznání vynaložených nákladů ve výši [částka] s tím, že po odečtení poskytnuté zálohy ve výši [částka], zbývá k vyplacení na nákladech likvidace částka ve výši [částka].

8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.

9. Z obsahu spisu, zejména pak z vyúčtování likvidace, odvolací soud zjistil, že likvidátorka vyčíslila výdaje vynaložené v souvislosti s prováděním likvidace v celkové výši [částka] s tím, že k úhradě zbývá [částka] po odečtení příjmu z likvidace ve výši [částka]. Výdaje se skládaly z částek [částka] (zveřejnění inzerátu v obchodním rejstříku), [částka] (účetní služby), [Anonymizováno] a [částka] (poštovné a správní poplatky), [částka] (archivace a manipulace se spisy) a [částka] (cestovné a parkovné).

10. Výdaje za inzerci v Obchodním rejstříku a výdaje za zpracování daňových přiznání tj., výdaje v celkové výši [částka] (součet částek [částka], [částka]) soud přiznal. Stejně tak přiznal výdaj za poštovné ve výši [částka] a výdaj za ověřování ve výši [částka].

11. Nepřiznal výdaj za archivaci dokumentů ve výši [částka] a ponížil výdaj vynaložený na cestovné, když z požadovaných [částka] přiznal pouze částku ve výši [částka]. K výdajům za archivaci uvedl, že archivovat dokumenty družstev může jen podnikatel, kterému byla udělena koncese, což není případ k tomuto účelu zvolené společnosti [právnická osoba]. IČO [IČO]. Pakliže tedy likvidátor pověřil archivováním společnost k tomu neoprávněnou, nelze než uzavřít, že se jedná hotový výdaj, který nebyl účelně vynaložený. Pokud jde o náhradu cestovného soud likvidátorce přiznal cestovné za 2 jízdy na trase [adresa] a zpět. Jednalo se o jízdy ze sídla likvidátora do Hořoviček. Zbytek nákladů na cestovné likvidátorka ani po výzvě soudu neupřesnila a neodůvodnila tak účelnost takového výdaje. Předmětem odvolání likvidátora je nepřiznaná výše jím vynaložených výdajů.

12. Pokud jde o odměnu likvidátorky odvolací soud ji ve shodě se soudem prvního stupně posuzoval podle vyhlášky č. 479/2000 Sb.

13. Podle § 4 odst. 1 a 2 vyhlášky, skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního majetku, nebo nedostačuje-li likvidační majetek zcela nebo zčásti k úhradě odměny, náleží likvidátorovi odměna ve výši [částka]. Soud může odměnu likvidátora přiměřeně zvýšit až do výše [částka].

14. Na základě výše uvedeného je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že byla správně zohledněna míra odborné kvalifikace a odpovědnosti likvidátorky při předmětné likvidaci a přiznaná zvýšená odměna ve výši [částka] je zcela odpovídající. Takový závěr nakonec připouští i sama likvidátorka, když v podaném odvolání konstatuje, že výše odměny, jak je přiznána Městským soudem v Praze, v částce [částka] je zpravidla likvidátorovi přiznávána. Dovolávání se částky vyšší není na místě, když z průběhu likvidace se nepodává, že probíhala za ztížených podmínek. Pokud jde o časový odhad, jak jej likvidátorka v odvolání uvádí, jedná se o údaj obecný, aniž by byl nějakým způsobem porovnáván s předmětnou likvidací a jen na jeho základě není důvod pro navýšení odměny.

15. Pokud jde o náklady za archivní služby, je rozhodnutí soudu o jejich nepřiznání zcela na místě. Společnosti [právnická osoba]., která byla k zajištění archivace likvidátorkou oslovena, nemá tuto koncesi zapsanou v obchodním rejstříku. Proto je správný závěr soudu, že archivováním byla pověřena společnost k tomuto účelu neoprávněná a uplatněný hotový výdaj není výdajem účelně vynaloženým. K námitce likvidátorky, že soud se nezabýval možností zprostředkování archivních služeb touto společností, když takovou činnost má společnost zapsánu v obchodním rejstříku, odvolací soud uvádí, že tak soud učinit ani nemohl a nemůže, když takové okolnosti nebyly tvrzeny a z předloženého vyúčtování včetně faktury se taková okolnost nepodává.

16. Pokud jde o nepřiznané cestovní výdaje je správný závěr soudu, že likvidátorka neupřesnila ani přes výzvu soudu, proč nebylo možné účelu cest dosáhnout jiným způsobem. Likvidátorka tak neučinila ani v odvolacím řízení, ve kterém se dovolávala osobní zodpovědnosti likvidátora s tím, že je na něm, jaký způsob dopravy, vzhledem k charakteru jednání zvolí. Zvolený dopravní prostředek je jistě věcí likvidátora. Nicméně posouzení obvyklosti a účelnosti vynaložení cestovních výdajů je hledisko, ze kterého vychází soud při přiznání náhrady. K tomuto účelu je třeba použití osobního vozidla odůvodnit. V opačném případě nezbývá než náhradu takového výdaje nepřiznat.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.