o zaplacení 2 116 052 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2024, č. j. 67 Cm 34/2023-87

1. Žalobou doručenou soudu dne 12.7.2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení pohledávky ve výši [částka] s 8,25% p. a. úrokem z prodlení z částky [částka] od 19. 8. 2020 do 14. 12. 2020 a s 8,25% p. a. úrokem z prodlení z částky [částka] od 15. 12. 2020 do zaplacení z titulu vypořádacího podílu po skončení členství v bytovém družstvu.

2. Žalovaný ve svém vyjádření zejména uvedl, že žalobkyni již vyplatil její vypořádací podíl ve výši [částka] vypočtený podle stanov a příslušné legislativy. I když žalobkyni skončilo členství v bytovém družstvu již dne 24. 4. 2006, byt vyklidila po více jak 14 letech dne 17. 8. 2020. Po celé toto období žalobkyně užívala družstevní byt bez právního důvodu a nehradila tržní nájemné, nýbrž pouze částky za služby spojené s užíváním bytu včetně příspěvků do fondu oprav. Výše vypořádacího podílu proto měla tuto skutečnost zohlednit. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022, aniž se vůči žalobkyni domáhá nároku z titulu bezdůvodného obohacení. K závěrům znaleckého posudku, jež byl vypracován [tituly před jménem] [jméno FO], v písemném vyjádření ze dne 8. 4. 2024 uvedl, že pro účely zjištění výše vypořádacího podílu znalkyně nevycházela ze stanov družstva, nýbrž pouze z tržního ocenění bytové jednotky s tím, že pozemky ke dni ocenění nebyly ve vlastnictví bytového družstva a z obsahu znaleckého posudku není patrné, jakým způsobem byla tato skutečnost vzata v úvahu při stanovení výše ceny.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření setrvala na svém původním nároku vycházeje ze závěrů znaleckého posudku a ve vztahu k případnému nároku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení za užívání bytu po skončení členství od roku 2006 do roku 2020 uplatnila námitku promlčení.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit částku ve výši [částka] s 8,25% p. a. úrokem z prodlení z částky [částka] od 19. 8. 2020 do 14. 12. 2020 a s 8,25% p. a. úrokem z prodlení z částky [částka] od 15. 12. 2020 do zaplacení. Ve výroku II. žalobu zamítl ve výši [částka] s 8,25% p. a. úrokem z prodlení z částky [částka] od 19. 8. 2020 do zaplacení a ve výroku III. uložil žalovanému dle převážného úspěchu ve věci povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. V odůvodnění rozsudku odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a uvedl, že vypořádací podíl ve výši [částka] nebyl určen s ohledem na obvyklou (tržní) hodnotu družstevního podílu člena družstva, když ta ke dni zániku členství činila [částka]. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda ve výši vypořádacího podílu je zohledněna skutečnost, že žalobkyně v období od 24. 4. 2006 do 17. 8. 2020 užívala předmětný družstevní byt bez právního důvodu, čímž se bezdůvodně obohatila, což nebylo soudem zpochybněno. Žalovaná však v řízení o vyklizení bytu výslovně uvedla, že vyloučeným členům neúčtuje nájemné, nýbrž „původní nájemné ke skončení nájmu“, což považuje za kompenzaci bezdůvodného obohacení, které vůči žalobkyni neuplatnila, ani nezapočítala vůči jinému nároku, případně neuplatnila vzájemným návrhem. Soud prvního stupně uzavřel, že případné nároky žalované vzniklé po zániku členství žalobkyně nemohou mít vliv na výši vypořádacího podílu. Hodnotu vypořádacího podílu soud stanovil ve výši [částka] s tím, že po částečném zaplacení částky [částka] tato představuje částku [částka]. Jelikož k uvolnění bytu žalobkyní došlo dne 17. 8. 2020, nastala splatnost vypořádacího podílu dne 18. 8. 2020 s tím, že od 19. 8. 2020 byl žalovaný v prodlení s jeho výplatou.

5. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 22. 10. 2024, ve kterém zejména uvedl, že nelze bez dalšího uzavřít, že bývalý člen bytového družstva má vždy nárok na výplatu vypořádacího podílu odpovídající celé tržní hodnotě členského podílu v době zániku členství. Je třeba přihlédnout zejména k tomu, aby mezi tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Pokud by však rozdíly byly odůvodněné, pak je akceptovatelná i taková výše, která se liší od tržní hodnoty členského podílu. Při tom je třeba zohlednit i další faktory, např. po jakou dobu obývá vyloučený člen bytovou jednotku bez právního důvodu po svém vyloučení a jak vysoké platby hradí bytovému družstvu. V předmětné věci žalobkyně hradila žalovanému za užívání bytu platby výrazně nižší (od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [částka]) než kolik by činilo obvyklé tržní nájemné ([částka] až [částka]). Jelikož soud prvního stupně neprovedl za tímto účelem veškeré navržené důkazy, neúplně tak zjistil skutkový stav věci. Žalovaný nevyzval žalobkyni k vydání (zaplacení) bezdůvodného obohacení, neboť mezi účastníky probíhaly spory o určení členství a o vyklizení bytu a žalovaný nevěděl, jak bude rozhodnuto, a zda žalobkyně byla nebo nebyla členkou družstva. Do vydání rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 5168/2017 ze dne 29. 3. 2018 vycházel žalovaný při určení výše vypořádacího podílu ze stanov a z právní úpravy obchodního zákoníku, případně zákona o obchodních korporacích (zákonná úprava přitom nebyla žádným způsobem změněna). Za daného stavu by žalovanému měla být přiznána alespoň náhrada nákladů řízení, když soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že žalobkyně po skončení svého členství užívala družstevní byt za výrazně zvýhodněných podmínek. Navíc žalovaný nemůže uvolněný byt „prodat“ za tržní hodnotu, ale nabídnout jej svému členovi, kterému nebyl byt dosud přidělen.

6. Žalobkyně v písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2024 k odvolání žalovaného uvedla, že argumentace žalovaného je stále totožná s tím, že soud prvního stupně své závěry řádně odůvodnil s tím, že judikatura Nejvyššího soudu je několik let známa. Žalovaný přitom žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení neuplatnil a tento nárok je navíc promlčen. Z tohoto důvodu je navržený důkaz znaleckým posudkem [tituly před jménem] Švece nadbytečný. Žalobkyně v minulosti zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které odkazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, nicméně žalovaný zůstal nečinný a neměl snahu se s žalobkyní mimosoudně dohodnout, aniž by v takovém případě vznikly náklady řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Je třeba konstatovat, že mezi účastníky není sporným, že žalobkyně byla členkou žalovaného s právem užívání družstevního bytu v objektu č. p. [adresa] s tím, že dne 24. 4. 2006 byla vyloučena z družstva a bytovou jednotku uvolnila až dne 17. 7. 2020. Není rovněž sporu o tom, že v období od 24. 4. 2006, poté co přestala být členkou družstva, byt užívala bez právního důvodu. Účastníci nečiní sporným, že žalobkyni v souvislosti s jejím vyloučením z družstva vzniklo právo dle § 233 odst. 1 obch. zák. ke dni vyloučení (24. 4. 2006) na vyplacení vypořádacího podílu, jehož splatnost nastala dle čl. 24 odst. 3 stanov družstva dne 18. 8. 2020 po uvolnění bytu s tím, že žalovaná vyplatila žalobkyni na vypořádací podíl částku ve výši [částka].

9. Mezi účastníky zůstává spornou výše vypořádacího podílu s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně užívala od 24. 4. 2006 do 17. 7. 2020 byt bez právního důvodu a žalovanému hradila na základě předpisu měsíčních záloh v tomto období částky cca od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [částka], které nevyjadřovaly obvyklou (tržní) cenu nájemného. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud za účelem zjištění výše vypořádacího podílu zadal vypracování znaleckého posudku, který dne 16. 2. 2024 vypracovala znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze závěrů posudku plyne, že obvyklá (tržní) hodnota členského podílu žalobkyně ke dni 24. 4. 2006 činí [částka] s tím, že znalkyně v rámci výpočtu vycházela i z porovnání inzerované tržní hodnoty obdobných bytových jednotek (3+1/L) z roku 2006. Za situace, kdy soud prvního stupně vyšel ze znalecky zjištěné výše vypořádacího podílu ([částka]) a po odečtu již vyplacené částky ([částka]) jej stanovil ve výši doplatku ve výši [částka], nelze takovému postupu ničeho vytknout. Stanovení obvyklé (tržní) hodnoty vypořádacího podílu je ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu – rozsudek ze dne 29. 3. 2018, č. j. 27 Cdo 5168/2017-384, usnesení ze dne 22. 6. 2021, č. j. 27 Cdo 2711/2019 a rozsudek ze dne 22. 11. 2022, č. j. 27 Cdo 1173/2022), jež dovodila, že členský podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, představuje majetkovou hodnotu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Bytová družstva tak mohou s tímto „uvolněným“ bytem volně nakládat s tím, že stanovy družstva mohou podmínit vznik nájemního vztahu k „uvolněnému“ bytu splacením dalšího členského vkladu v odpovídající výši. Vypořádání člena bytového družstva, jehož účast zanikla v družstvu bez právního nástupce, vychází z principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, přičemž vypořádací podíl musí být vždy určen s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu a to tak, aby za účelem poctivosti (spravedlnosti) vypořádání nebyly mezi tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu zjištěny neodůvodněné rozdíly. Na základě výše uvedených principů je třeba pak vykládat ust. § 233 obch. zák. při stanovení jeho výše.

10. Soud prvního stupně při stanovení výše vypořádacího podílu postupoval správně, pokud vycházel ze znaleckého posudku a k tržnímu ocenění bytu k datu vyloučení člena (24. 4. 2006) a nepřihlédl přitom k následnému období do 17. 7. 2020, tj. k podmínkám, za kterých byl byt fakticky žalobkyní užíván a žalovaným pronajímán. Znalkyně při zpracování znaleckého posudku si byla vědoma skutečnosti, že pozemek pod bytovým domem nebyl ke dni ocenění ve vlastnictví žalovaného a své závěry obhájila v rámci projednání věci dne 25. 9. 2024 před soudem prvního stupně. Pokud představenstvo žalovaného vyloučilo dne 14. 12. 2005 žalobkyni z družstva a rozhodným dnem pro vyloučení se stal den 24. 4. 2006 (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, č. j. 14 Cmo 398/2016-103, jež potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2016, č. j. 76 Cm 13/2016-69) a žalobkyně nadále byt bez právního důvodu užívala, muselo být žalovanému jako vlastníku a pronajímateli bytové jednotky zřejmé, že podmínky, za kterých žalobkyně byt fakticky užívá, se zásadně změnily a bylo zcela na žalovaném, aby stanovil nové parametry pro určení tržní ceny nájemného a to i s případným rizikem, že ve výše uvedených soudních řízeních nemusí být úspěšný. Pokud však nadále pokračoval ve stanovení plateb dle předpisu záloh, jež odpovídaly řádnému užívání bytu členem družstva, nelze takový postup vnímat k tíži žalobkyně. Odvolací soud nemá pochybnost o tom, že na straně žalobkyně vzniklo bezdůvodné obohacení v rozsahu rozdílu mezi tržním nájemným a výší plateb na základě předpisu záloh stanovených žalovaným. S odstupem času již není ani podstatné, zda v jiném probíhajícím řízení (o vyklizení bytu) žalovaný poskytnuté platby žalobkyní na základě měsíčního předpisu záloh vnímal jako „kompenzaci bezdůvodného obohacení“. Nicméně aktivní roli v tomto směru měl žalovaný, který byl oprávněn vůči žalobkyni uplatnit a případně i soudně vymáhat finanční plnění jako samostatný nárok z titulu úhrady tržního nájemného, aniž lze toto plnění zahrnout do samotného výpočtu vypořádacího podílu, může však být předmětem vzájemného započtení těchto pohledávek, k čemuž v daném řízení nedošlo. Pokud žalovaný v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, č. j. 26 Cdo 3735/2022-231, který ve svém odůvodnění potvrdil závěry soudů I. a II. stupně ohledně placení tržního nájemného za užívání družstevního bytu bývalým členem družstva, který byl vyloučen s tím, že tomuto bývalému členu nemůže již náležet dobrodiní v podobě placení úhrady za užívání bytu na neziskovém principu, pak odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje, přičemž v tomto uváděném případě postupovalo bytové družstvo aktivně a po vyloučení svého člena uplatnilo a vymáhalo tržní nájemné, což se však v předmětné projednávané věci nestalo.

11. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně stanovil výši vypořádacího podílu ve shodě se závěry znaleckého posudku, postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů jako věcně správný potvrdil.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb. v rozsahu 2 úkonů právní služby po [částka] za písemné vyjádření ze dne 25. 11. 2024 k odvolání žalovaného a za účast na jednání u odvolacího soudu dne 15.4.2025, v rozsahu 1 paušální částky ve výši [částka] dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (ve znění platném do 31. 12. 2024) a v rozsahu 1 paušální částky ve výši [částka] dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (ve znění platném od 1. 1. 2025), to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem [částka].