o zaplacení 5 663 478,51 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2023, č. j. 47 Cm 116/2023-29

Napadeným usnesením soudu prvního stupně zastavil řízení co do úroku z prodlení nad 6 % (výrok I.) a připustil rozšíření žaloby o směnečný úrok ve výši 6 % od 22.12.2022 (výrok II).

V odůvodnění uvedl, že s ohledem na podání z 1.10.2023, kterým žalobkyně reagovala na jím vydané usnesení z 14.9.2023, č. j. 47 Cm 116/2023-19 byly odstraněny vady žaloby. Podání posoudil podle obsahu jako zpětvzetí žaloby v rozsahu 6% úroku z prodlení a současně jako rozšíření žaloby. O zpětvzetí žaloby rozhodl podle § 96 odst. 2 o. s. ř., o změně žaloby podle § 99 odst. 1 o. s. ř. Pokud se žalobkyně domáhala směnečného úroku ve výši 6 %, pak v podání z 1.10.2023 byla obsažena písařská chyba, kterou soud při rozhodnutí zohlednil.

Proti napadenému usnesení se odvolal žalovaný, který navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Postup soudu považuje za chybný, když dle jeho názoru měl být vydán směnečný platební rozkaz, pokud byl uplatněn nárok ze směnky, aniž by byly odstraňovány vady žaloby. Pokud se žalobce domáhal úroku z prodlení, pak takový nárok není nárokem směnečným a nebylo možné jej přiznat. Pokud nebyl požadován směnečný úrok, měl být přiznán nárok ze směnky bez něj. Pokud žalobkyně v odstranění vad podání požadovala směnečný úrok od 22.6.2015, pak takový nárok je nezákonný, když od takového dne ve vztahu ke směnce žádné prodlení neběželo. Nedostatky vad žaloby měl soud řešit nařízením jednání. Postupem soudu byl porušen zákon.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 5.9.2023 domáhala (dle jejího textu) vydání směnečného platebního rozkazu v rozsahu směnečné pohledávky ve výši 5 663 478,51 Kč s 11,75% úrokem z prodlení p. a. od 4.9.2023 do zaplacení. Usnesením z 14.9.2023 č. j. 47 Cm 116/2023-19 byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žaloby způsobem v něm uvedeným, na něž reagovala podáním z 1.10.2023, z jehož obsahu vyplývá, že se domáhala přiznání směnečné sumy ve výši 5 663 478,51 Kč s 6% úrokem od 22.12.2022 do zaplacení. V reakci na toto podání bylo vydáno napadené usnesení a zároveň směnečný platební rozkaz č. j. 47 Cm 116/2023-30, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 5 663 478,51 Kč s 6% úrokem ročně od 22.12.2022 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 283 773 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu.

Podle § 95 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrhu na zahájení řízení. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. soud nepřipustí změnu návrhu, jestliže výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení návrh zpět na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela nebo v rozsahu zpětvzetí zastaví.

Odvolací soud má zato, že soud prvního stupně postupoval správně pokud usnesením z 14.9.2023 odstraňoval vady žaloby, když žalobkyně se domáhala vydání směnečného platebního rozkazu, aniž vylíčila rozhodné skutečností ve vztahu k žalované směnce. Součástí odstranění vad podání pak bylo vylíčení rozhodných skutečností ve vztahu k žalované směnce a uplatnění nároku na přiznání směnečného úrok ve výši 6 % od 22.12.2022 do zaplacení, tj. od splatnosti směnky do zaplacení. Na tom nic nemění ani skutečnost, že písařskou chybou byl v návrhu uveden požadavek na úrok ve výši 6 % od 22.6.2015 do zaplacení.

Pokud v podané žalobě se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 5 663 478,51 Kč od 4.9.2023 do zaplacení a podáním z 1.10.2023 požadovala mimo jiné 6% úrok z téže částky od 22.12.2022 do zaplacení, pak v původním návrhu byl uplatněn jiný nárok (úrok z prodlení) než v podání z 1.10.2023 (směnečný úrok). Bylo tak na místě ohledně původního nároku řízení zastavit v celém rozsahu a o změně žaloby (tj. o nároku na zaplacení směnečného úroku v rozsahu 6 % od 22.12.2022 do zaplacení) správně rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. napadeného usnesení.

S ohledem na výše uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadené usnesení ve výroku I. tak, že řízení zastavil co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % od 4.9.2023 do zaplacení.

Vzhledem k tomu, že proti výroku II. napadeného usnesení není dovolání přípustné (§ 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.), odvolací soud postupoval podle § 218 psím. c) o. s. ř. a odvolání proti výroku II. napadeného usnesení odmítl.