o odměně opatrovníka, o odvolání opatrovníka JUDr. Františka Diviše, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Dvořákova 959/1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2024, č. j. 72 Cm 58/2007-24

Napadeným usnesením soud nepřiznal [Jméno opatrovníka], opatrovníku společnosti [právnická osoba]. v likvidaci, odměnu za výkon funkce opatrovníka představovanou úkonem za přípravu a převzetí zastoupení s odkazem na judikaturu JUD248386CZ-25Co 419/2013, z něhož je zřejmé, že samotné převzetí zastoupení nelze považovat za úkon právní služby, pokud se nejedná o kvalifikované a informované převzetí zastoupení, které si nelze představit bez první porady s klientem, i bez studia spisu. V dané věci nedošlo ze strany opatrovníka k nahlédnutí do spisu.

Ve včasném odvolání opatrovník namítl, že je třeba důsledně rozlišovat úkon právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení (písm. a/) a první poradu s klientem včetně přípravy zastoupení (písm. b/). Opatrovníkem byl ustanoven za situace, kdy jmenovaný likvidátor zemřel ještě před zánikem společnosti. Vzhledem k tomu, že společnost likvidátora neměla, nebylo možné realizovat poradu s klientem. Požadavek soudu na studium spisu nemá oporu v ust. § 11 odst. 1 písm. b) AT. Případné převzetí a přípravu zastoupení bez porady s klientem lze subsumovat pod ust. § 11 odst. 3 AT jako úkon svou povahou nejbližší. Otázka eventuálního seznámení se se soudním spisem by pak měla být ponechána na úvaze ustanoveného opatrovníka. K první poradě s klientem nedošlo z objektivních důvodů.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 19 z. ř. s.), a neshledal odvolání důvodným.

Podle § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., dále jen AT, mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby: a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem. Podle § 11 odst. 3 AT za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

Z obsahu spisu se podává, že usnesením soudu prvního stupně č. j. 72 Cm 58/2007-19 z 5. 10. 2023 byl opatrovníkem [právnická osoba]. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], IČO [IČO], jmenován [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Usnesení mu bylo do datové schránky doručeno 12. 10. 2023. Přípisem z 5. 8. 2024 (čl. 21 spisu) bylo opatrovníku sděleno, že jeho funkce procesního opatrovníka zaniká odpadnutím důvodu, neboť společnost má řádně ustanovený statutární orgán. Podáním z 14. 8. 2024 (čl. 23 spisu), opatrovník vyúčtoval náklady za právní zastoupení ve výši paušální odměny 1 000 kč za převzetí a přípravu zastoupení a režijní paušál po 300 Kč, tj. celkem 1 300 Kč.

Konstantní judikatura stojí na závěru, že v případě ustanoveného zástupce je možné přiznat odměnu za úkon právní služby za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem podle § 11 odst. 1 písm. b) AT v případě, že je skutečně realizována první porada s klientem a pouhé převzetí usnesení o ustanovení zástupce nelze považovat za převzetí věci (např. usnesení Krajského soudu Ostrava sp. zn. 8 Co 56/2012 z 26. 1. 2012, usnesení Krajského soudu Hradec Králové-pobočka Pardubice sp. zn. 23 Co 614/2010 z 30. 11. 2010, sp. zn. 23 Co 547/2011 z 30.11.2011) s jedinou výjimkou, že uskutečnění této porady bránily objektivní okolnosti (srovnej usnesení Krajského soudu Hradec Králové sp. zn. 17 Co 169/2012 z 26. 4. 2012, sp. zn. 17 Co 394/2007 z 19. 9. 2007), nicméně v takovém případě je možné odměnu přiznat za splnění předpokladu, že jmenovaný zástupce vyvine jinou faktickou činnost směřující k příprava a převzetí zastoupení (srovnej usnesení Krajského soudu Ústí nad Labem č. j. 13 Co 194/2022-16 z 3. 8. 2022).

V poměrech projednávané věci lze dovodit, že důvodem pro ustanovení opatrovníka bylo zjištění soudu, že likvidátor zemřel a neexistoval statutární orgán společnosti. V takovém případě by mohla obstát námitka opatrovníka, že neměl fakticky možnost realizovat poradu s klientem, když neexistoval statutární orgán společnosti. Z obsahu spisu se podává, že opatrovník však neučinil ani žádný další úkon směřující k přípravě a převzetí zastoupení. Jeho jediným úkonem bylo vyúčtování odměny opatrovníka. Nebyl tak dán důvod pro přiznání odměny opatrovníka.

Za takové situace je třeba považovat postup soudu prvního stupně, který nepřiznal opatrovníku odměnu za zastoupení jako věcně správný a odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Neobstojí ani argumentace opatrovníka, že mu mohla být odměna přiznána podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť ta cílí na situaci, kdy se jedná o úkony právní služby neuvedené v odst. 1., 2. O takovou situaci se však nejedná, neboť požadovaný úkon právní služby je upraven v § 11 odst. 1 písm. b) AT.