o zaplacení 1 543 113 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2023, č. j. 73 Cm 87/2020-131

1. Žalobou došlou soudu prvního stupně dne 12.3.2020 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 543 113 Kč s příslušenstvím z titulu vydání prospěchu, který žalovaný získal porušením zákazu konkurenčního jednání, když svým jménem od února 2019 poskytoval služby společnosti [právnická osoba]., které až do té doby poskytovala žalobkyně.

2. Porušení povinnosti zákazu konkurence spočívá v tom, že žalovaný svým jménem poskytoval plnění výše uvedené společnosti, které vyfakturoval následujícími fakturami - č.2019032 na částku 54 692 Kč, č.2019033 na částku 242 000 Kč, č. 2019034 na částku 193 600 Kč, č. 2019035 na částku 104 060 Kč, č. 2019036 na částku 42 229 Kč, č. 2019037 na částku 84 700 Kč, č. 2019 038 na částku 39 567 Kč, č. 2019039 na částku 19 360 Kč, č. 2019040 na částku 72 600 Kč, č. 2019041 na částku 54 450 Kč, č. 2019042 na částku 38 720 Kč, č. 2019043 na částku 52 635 Kč, č. 2019044 na částku 90 750 Kč a fakturou na základě cenové nabídky č. CN 2020003 na částku 453 750 Kč s tím, že součástí fakturace byla daň z přidané hodnoty.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 24.8.2021 navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že služby společnosti [právnická osoba]. byly poskytovány ze zdrojů společnosti [právnická osoba] a v jejím zázemí, nikoli ze zdrojů žalobkyně. Již v období zakládání společnosti žalobce byl druhý společník [tituly před jménem] Marin Šemínský obeznámen s tím, že žalovaný bude vyvíjet pomocnou a zprostředkovatelskou činnost pro rodinnou firmu [právnická osoba], přičemž proti této informaci nevznesl žádnou námitku. O této skutečnosti ostatně věděli i ostatní zaměstnanci žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že společnost [právnická osoba] je schopna vyrábět širší sortiment výrobků než žalobkyně, vlastní k tomu i jiné strojní vybavení s tím, že žalobkyně od počátku roku 2019 nemá žádné zaměstnance, a proto ani nemohla společnosti [právnická osoba]. poskytovat žádné služby. Žalovaný zejména zpochybnil oprávněnost faktury na částku 453 750 Kč, neboť se v tomto případě jednalo pouze o cenovou nabídku a zakázka se neuskutečnila.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 9.5.2022 zejména uvedla, že plnění ve prospěch společnosti [právnická osoba]. poskytoval žalovaný, který k tomu získal dne 19.2.2019 podnikatelské oprávnění (IČ: [IČO]) a nikoli společnost [právnická osoba] Pokud tyto fakturované služby poskytoval svým jménem a na svůj účet, neměl k tomu od druhého společníka souhlas. Služby, které fakturoval žalovaný se shodují se službami, které v předcházejícím období fakturovala žalobkyně.

5. Žalovaný v doplňujícím vyjádření ze dne 9.5.2022 doručeným soudu dne 11.5.2022 uvedl, že spolupráci s rodinnou firmou [právnická osoba] je schopen prokázat čestným prohlášením Petra Maguly a tvrzení, že společnost [právnická osoba]. spolupracovala s žalobkyní od roku 2018 do konce 2019 (následně došlo k ukončení spolupráce z důvodu průtahů a nedostatečného personálu) lze prokázat čestným prohlášením předsedy představenstva [právnická osoba]. p. [Anonymizováno] [Anonymizováno].

6. Žalovaný v doplňujícím vyjádření ze dne 9.6.2022 doručeným soudu dne 10.6.2022 uvedl, že poskytnutou informaci druhému společníkovi ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) o pomocné a zprostředkovatelské činnosti pro rodinnou firmu [právnická osoba] při založení společnosti žalobce je schopen prokázat čestným prohlášením [Anonymizováno] [Anonymizováno], čestným prohlášením společnosti [právnická osoba]., výslechy [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] a účastnickou výpovědí žalovaného. Dále upřesnil, že ve svých vyjádřeních nikdy netvrdil, že služby byly poskytovány společností [právnická osoba], ale v souvislosti s činností žalovaného pro společnost [právnická osoba] Pokud žalovaný sám vystavil fakturu, pak po dohodě se společností [právnická osoba] Písemným podáním ze dne 13.6.2022 doplnil, že pokud žalobkyně uplatňuje z výše uvedených faktur určitý nárok, pak je třeba jej ponížit o DPH.

7. Žalobkyně v písemném podání ze dne 13.6.2022 uvedla, že v rámci svého předmětu činnosti prováděla modifikaci (úpravu) vstřikovacích forem vč. modifikace tzv. vyhazovačů s tím, že totožnou činnost po získání podnikatelského oprávnění realizoval i žalovaný na své jméno a účet. Z toho plyne, že všechny tři subjekty ([právnická osoba]., žalobkyně a žalovaný) spolupracovaly ve velmi specifickém oboru – vstřikování plastů vč. výroby vstřikovacích forem.

8. V napadeném rozsudku soud prvního stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 089 363 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 3.3.2020 do zaplacení, ve výroku II. žalobu ve zbývající části zamítl a ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 68 123 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalovaný má 50 % podíl ve společnosti žalobkyně a od 13.2.2019 je rovněž osobou samostatně výdělečnou. Soud prvního stupně měl za prokázané na základě čestného prohlášení [Anonymizováno] [Anonymizováno], že žalovaný spolupracoval se společností [právnická osoba] v oboru 3D tisku, lisování a vstřikování jako žalobkyně s tím, že společnost [právnická osoba] vypomáhala žalobkyni zapůjčením výrobních kapacit. Soud v rozsudku výslovně citoval výše uvedené faktury, které žalovaný vystavil na příslušné plnění společnosti [právnická osoba]. s tím, že z ostatních provedených důkazů nezjistil žádné další skutečnosti a další navržené důkazy neprovedl z důvodu jejich nadbytečnosti, když potřebné skutečnosti byly již zjištěny z provedených důkazů. Soud měl zejména za prokázané, že činnost určitého druhu, kterou provozovala žalobkyně ve prospěch společnosti [právnická osoba]. v letech 2018 a 2019, provozoval žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná v letech 2019 a 2020 ve prospěch společnosti [právnická osoba]., přičemž plnění dle cenové nabídky č. CN 20200003 nebylo prokázáno. Soud prvního stupně ve shodě s § 5 odst.1 a 2 zák.90/2012 Sb. dovodil porušení povinností na straně žalovaného v zákazu konkurence poskytnutím shodného plnění společnosti [právnická osoba]. v rozsahu plnění dle výše uvedených faktur ( s výjimkou cenové nabídky č. CN 20200003) v celkové výši 1 089 363 Kč s tím, že nebylo žalovaným prokázáno, že při zakládání společnosti žalobkyně informoval druhého zakladatele, že předtím působil ve společnosti [právnická osoba], která podniká ve stejném předmětu činnosti a v této společnosti hodlá nadále působit. I když tato skutečnost (informace) byla známa, pak nebyla řádně oznámena. Z hlediska výše uvedeného závěru je však podstatné, že to byl sám žalovaný, který podnikal ve stejném oboru činnosti. Soud konstatoval, že žalobkyně uplatnila svůj nárok v zákonné lhůtě, což nebylo žalovanou rozporováno. Spolu s jistinou přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení a v poměru úspěchu ve věci i příslušnou část (40%) náhrady nákladů řízení.

9. Žalovaný napadl rozsudek včasným blanketním odvoláním ze dne 4.8.2023, které doplnil písemným podáním ze dne 28.8.2023, ve kterém navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Ve svém odvolání zejména uvedl, že od počátku založení společnosti žalobkyně spolu oba společníci vzájemně neformálně komunikovali a druhý společník byl ve smyslu § 199 odst.2 zák. č. 90/2012 Sb. informován o pokračující spolupráci žalovaného se společností [právnická osoba] K tomuto tvrzení však žalovaný navrhl důkazy zejména formou svědeckých výpovědí, které však soudem prvního stupně nebyly provedeny. Z pohledu odvolatele měly tyto navržené důkazy v řízení zásadní povahu. Jelikož byl žalovanému rovněž znemožněn přístup do objektu (kanceláře) žalobkyně, pak nebylo možné získat a předložit e-mailovou komunikaci ohledně spolupráce s firmou [právnická osoba] V důsledku těchto neprovedených důkazů dospěl soud prvního stupně k nesprávným skutkovým zjištěním. Pokud soud hodnotil příslušné faktury jako „faktury vystavené žalovaným“ a nikoli fakturaci prostřednictvím rodinné firmy [právnická osoba], pak se jedná o formalistický přístup ze strany soudu, když žalovaný příležitostně vystavoval faktury vlastním jménem a nikoliv za společnost PLAT-[právnická osoba]. Soud rovněž nehodnotil tu skutečnost, že v době realizace plnění na základě „faktur vystavených žalovaným“ již žalobkyně ukončovala spolupráci se společností [právnická osoba]. K tomuto tvrzení navrhl žalovaný výslech [Anonymizováno], že druhý společník [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] věděl, respektive musel vědět, že žalovaný vyvíjí činnost pro svou rodinnou firmu [právnická osoba] Soud se rovněž nevypořádal s tím, že zaměření žalobkyně a předmět její podnikatelské činnosti byl sice obdobný jako u společnosti [právnická osoba], nicméně tato společnost měla i jiné strojní vybavení a jejich výrobní činnost je odlišná.

10. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 11.4.2024 k odvolání žalovaného zejména uvedla, že nebyla žalovaným výslovně upozorněna na jeho spolupráci se společností [právnická osoba] s tím, že porušil zákaz konkurenčního jednání dle § 199 odst.1 písm.a) z. o. k. tím, že jako statutární orgán žalobkyně podnikal se stejným předmětem činnosti, neboť svým jménem a na svůj účet poskytoval služby klientovi žalobkyně a to společnosti [právnická osoba]. s tím, že faktury vystavil [Jméno žalovaného] jako dodavatel služby. K tvrzení žalovaného, že předmět činnosti žalobkyně je obdobný a nikoli shodný s činností společnosti [právnická osoba], pak dle § 199 odst.1 z. o. k. postačí, kryje-li se předmět podnikání jen zčásti. Žalobkyně dále poukázala na to, že navrhované důkazy žalovaného nejsou způsobilé prokázat jeho tvrzení, když společníci žalobkyně nebyli a ani nemohli být přítomni při ustanovení žalovaného do funkce jednatele o jeho činnosti pro společnost [právnická osoba] Současně žalovaný ničeho neuvedl ani neprokázal, že by odvedl z vystavených faktur DPH a to neměla být součástí uplatněného nároku.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je v rozsahu výroku I. a III. důvodné a za použití § 219 odst.2 písm. d) o. s. ř. je třeba vydaný rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícím závěrům:

13. Předmětem uplatněného návrhu je vydání finančního prospěchu ve výši 1 543 113 Kč s příslušenstvím, který žalovaný získal porušením zákazu konkurenčního jednání v důsledku toho, že jako fyzická osoba podnikal se společností [právnická osoba]. jako žalobkyně se stejným předmětem podnikání. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že o porušení povinnosti žalovaného jako druhého společníka se žalobkyně dozvěděla po jeho odvolání z funkce jednatele a to v období po 15.1.2020. Prospěch, který žalovaný získal porušením zákazu konkurence, žalobkyně vyčíslila částkou 1 543 113 Kč s odkazem na 13 vystavených fa č. 2019032 až 2019044 a na fakturu dle cenové nabídky č. CN 2020003.

14. Soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl do výše 1 089 363 Kč s příslušenstvím s tím, že ve zbývající části (453 750 Kč s příslušenstvím) žalobu zamítl s odůvodněním, že „nárok žalobkyně je v posuzovaném případě dán pouze co do částky 1 089 363 Kč s příslušenstvím“. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně žádným způsobem neodůvodnil, z jakého důvodu žalobu ve výroku II. rozsudku zčásti zamítl, lze důvodně předpokládat, že jej zamítl v rozsahu nároku vycházející z faktury dle cenové nabídky č. CN 2020003, jejíž oprávněnost nebyla prokázána. Pokud žalovaný tímto jednáním získal prospěch ve výši 1 089 363 Kč, musí být žalobkyní také prokázáno, že takovou podnikatelskou činnost realizoval v prostorách žalobkyně a z jejích zdrojů (součástí tohoto majetkového prospěchu se tak stal i výrobní materiál vlastněný žalobkyní, el. energie, mzdové náklady apod.). Soud prvního stupně však žádné dokazování v tomto směru nevedl, když vycházel zčásti i z rozporných tvrzení žalovaného, který uvedl, že „služby byly společnosti [právnická osoba] poskytovány ze strany společnosti [právnická osoba] a z jejich zdrojů, nikoli ze zdrojů žalobce“(viz písemné vyjádření ze dne 24.8.2021) a následně doplnil, že „nikdy netvrdil, že služby byly poskytovány přímo [právnická osoba], ale v souvislosti s činností žalovaného pro [právnická osoba], kdy pro svou rodinnou firmu [právnická osoba] činil pomocné práce“ (viz písemné vyjádření ze dne 9.6.2022). Pokud soud prvního stupně provedl na jednání dne 18.5.2023 důkaz účastnickou výpovědí žalovaného, pak k tomuto rozpornému tvrzení nesdělil žádné zjištění. V případě, že žalobkyně setrvá na svém tvrzení, že žalovaný svým jménem a na svůj účet realizoval shodné plnění ze zdrojů žalobkyně, pak k tomuto tvrzení je povinna nabídnout po poučení soudem prvního stupně dle § 118a odst,1,3 o. s. ř. relevantní důkazy s odkazem na své návrhy uvedené v písemném podání ze dne 13.6.2022 s výhradou případně dalších navržených důkazů.

15. Pokud žalobkyně osvědčí porušení povinností žalovaného v zákazu konkurenčního jednání, jak výše uvedeno, bude na žalovaném důkazními prostředky dle jeho písemných návrhů ze dne 9.5.2022 a 9.6.2022 zpochybnit skutková tvrzení žalobkyně a prokázat svá tvrzení ohledně rozsahu a specifikace plnění ve prospěch společnosti [právnická osoba]., zda tato plnění a z jakých zdrojů uskutečnil žalovaný nebo společnost [právnická osoba], v jakých výrobních prostorech, jakou formou a v jakém období byla na tuto obchodní činnost upozorněna žalobkyně.

16. Odvolací soud proto postupoval dle § 219a odst.1 písm. b) ve vazbě na § 221 odst.1 písm.a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení, ve kterém soud prvního stupně v závislosti na výsledku případné účastnické výpovědi žalobkyně a s výhradou ostatních důkazů opětovně posoudí, které z navrhovaných důkazů žalovaného provede k jeho skutkovým tvrzením. Žalovaný současně osvědčí své tvrzení ohledně 21% DPH, jež by neměla být součástí uplatněného nároku. V případě, že soud nepřistoupí k provedení některých navržených důkazů včetně svědeckých výpovědí, pak zdůvodní, z jakých konkrétních důvodů považoval jejich provedení za nadbytečné.

17. V konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně za podmínek § 224 odst.3 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů a přezkoumá poplatkovou povinnost žalovaného spojenou s podaným odvoláním, když žalovaný zaplatil soudní poplatek za odvolání ve výši 77 156 Kč vycházeje ze základu 1 543 113 Kč a nikoli z předmětu odvolání ve výši 1 089 363 Kč.