o návrhu na obnovu řízení, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 2. 12. 2020, č. j. 37 Cm 53/2015-133

Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalobce a navrhl jeho změnu tak, že mu bude osvobození přiznáno v plném rozsahu. Uvedl, že soudu zaslal sdělení Policie ČR, ze kterého vyplývá, že žalovaný nemá originál směnky, pouze její kopii. Považuje směnku za zfalšovanou. Vytýká soudu hrubé porušení. Dovozuje také, že důvod směnky odpadl a jedná se o podvod ze strany žalovaného. Proto se domáhá obnovy řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

Odvolací soud vyšel předně z okolností, které považoval za osvědčené již soud prvního stupně a které také mají oporu v obsahu spisu.

Z obsahu spisu dále vyplývá, že [Anonymizováno] podal žalobu v této věci s tím, že uvedl, že nemá originál směnky k dispozici. Podanou žalobu opřel o usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 27. 11. 2014, č. j. 35 U 5/2014-18, kterým byla směnečná listin, práva ze které žalobou uplatnil, umořena.

Ustanovení § 138 o. s. ř. dává soudu oprávnění poskytnout účastníku řízení částečnou úlevu na soudním poplatku, jestliže nejde o zjevně bezúspěšné bránění práva a odůvodňují-li to poměry účastníka. Předmětné ustanovení neuvádí, co se těmito poměry má rozumět, ale nepochybně sem patří žalovaným uplatňované okolnosti povahy majetkové a příjmové. Zcela lze od soudních poplatků osvobodit pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody.

Je ovšem nutno vzít také v úvahu, že význam tohoto ustanovení spočívá v tom, aby pro tyto a podobné okolnosti nebyl účastník vyloučen z výkonu svých ústavních práv chránit svá práva před soudem. Zejména má toto ustanovení vyloučit, aby výkon těchto práv byl podroben faktickému majetkovému cenzu, který je psanému právu nejen neznámý, ale byl i v rozporu s uvedenými ústavními právy. Nelze ovšem odhlédnout ani od skutečnosti, že poplatková povinnost je dána zákonem a není ani nejmenším závislá na jakýchkoliv poměrech kteréhokoliv z možných účastníků řízení. Potom, má-li soud povolit osvobození od soudního poplatku, musí být zcela bezpečně osvědčeno, že účastník splňuje tyto předpoklady.

Z výše uvedených zjištění je předně jednoznačně zřejmé, že žaloba je podána s takovým odstupem od právní moci návrhem na obnovu řízení napadeného rozsudku soudu prvního stupně, že již s ohledem na marně uplynulou lhůtu nelze žalobu věcně projednat. Proto nelze považovat za splněný ani první ze shora uvedených předpokladů. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že se z tohoto důvodu jedná o zjevně bezúspěšné bránění práva.

Mimoto je nutno poukázat na to, že okolnost, že [Anonymizováno] nedisponuje originálem směnky, byla známá od počátku tohoto řízení. Uvedené je již obsahem žaloby. Tedy výhrady založené na této skutečnosti mohl žalobce uplatnit již v průběhu nalézacího řízení. Nelze pominout ani skutečnost, že Okresní soud v [Anonymizováno] ve věci spisové značky 35 U 5/2014 jednal se žalobcem jako s účastníkem řízení o umoření směnky. Přesto ani v tomto řízení o umoření sporné směnky nevznesl žalobce žádné námitky. Konečně podle § 315 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, pravomocné rozhodnutí o umoření listiny nahrazuje umořenou listinu. Z toho vyplývá, že žalovaný sice nedisponuje originálem sporné směnky, ale má její plnohodnotnou náhradu. Tedy návrh na obnovu řízení by nemohl obstát ani věcně.

Zabývat se poměry účastníka, bylo za těchto okolností zcela nadbytečné.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.