o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. srpna 2024, č. j. 49 Cm 319/2014-224

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 25. 11. 2014 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 150 000 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 30. 11. 2011 do zaplacení a s odměnou ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze. Žalobkyně uvedla, že žalovaný vystavil dne 7. 11. 2011 směnku na částku 150 000 Kč splatnou dne 30. 11. 2011, na kterou nebylo ničeho zaplaceno.

2. Soud prvního stupně vydal dne 29. 12. 2014 směnečný platební rozkaz č. j. 49 Cm 319/2014-12, proti kterému podal žalovaný včasné námitky, ve kterých uvedl, že poskytoval žalobkyni právní služby, za které mu poskytla zálohu na odměnu. V souvislosti se založením sdružení advokátů [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] měly být ke dni 19. 11. 2011 vyúčtovány všechny dosavadní provedené úkony právních služeb a poskytnuta klientům přiměřená lhůta k jejich zaplacení. Na jednání dne 7.11.2011 žalobkyně trvala na vrácení poskytnutých záloh s ohledem na skutečnost, že nebylo provedeno konečné vyúčtování. Za těchto okolností žalovaný souhlasil s vystavením zajišťovací směnky do doby konečného vyúčtování právních služeb. Na konci listopadu 2011 byl žalovaný nezákonně obviněn a umístěn do vyšetřovací vazby. Z tohoto důvodu nemohl svůj závazek žalobkyni splnit s tím, že na počátku roku 2012 bylo sdružení advokátů zrušeno. Nově ustanoveným zástupcem bylo zjištěno, že žalobkyně neuhradila žalovanému odměnu za provedené právní služby.

3. Žalovaný v průběhu jednání dne 15. 4. 2015 doplnil, že žalobkyně poskytla žalovanému zálohy ve výši 100 000 Kč a 150 000 Kč, přičemž žalobkyni byla následně vrácena záloha ve výši 100 000 Kč. Směnka byla vystavena k zajištění vypořádání právních služeb, k němuž nedošlo s tím, že součástí směnky je směnečné prohlášení, ve kterém je uvedeno, že žalovaný není dlužníkem. V písemném podání doručeným soudu prvního stupně dne 21. 5. 2015 žalovaný uplatnil vůči žalobkyni protinávrh ve výši 35 152 Kč s příslušenstvím.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 2. 9. 2015 k námitkám žalovaného uvedla, že není pravdou, že by mezi účastníky sporu byla uzavřena dohoda obsahující nárok žalovaného na smluvní odměnu ve výši 250 000 Kč bez ohledu na výsledek jednání. Vyplacení odměny žalovanému bylo vázáno na úspěch ve věci a nikoli na četnost právních úkonů. Žalobkyně nebyla spokojena s kvalitou právního zastoupení poskytovanou žalovaným vzhledem k zásadnímu neúspěchu v zastupovaných věcech, když žalovaný byl úspěšný pouze v nepodstatné části nároků. Mezi stranami bylo proto dohodnuto vrácení poskytnuté zálohy ve výši 150 000 Kč a ukončení právního zastoupení s tím, že vrácením této částky měly být vypořádány veškeré smluvní vztahy mezi stranami. K zajištění tohoto závazku vystavil žalovaný směnku. Žalobkyně k výše uvedeným tvrzením předložila k důkazu Dohodu o narovnání ze dne 7. 11. 2011.

5. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 9. 2015, č. j. 49 Cm 319/2014-76 ve výroku I. ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 27 007,20 Kč. V odůvodnění rozsudku odkázal na uzavřenou Dohodu o narovnání ze dne 7. 11. 2011 obsahující finanční vyrovnáni mezi účastníky právního vztahu, ve kterém žalovaný uznal nárok žalobkyně na vrácení přeplatku ve výši 250 000 Kč s tím, že část tohoto přeplatku ve výši 100 000 Kč vrátil žalobkyni v hotovosti a zbývající část ve výši 150 000 Kč se zavázal doplatit do 30. 11. 2011, na což vystavil zajišťovací směnku na shodnou směnečnou sumu. V průběhu řízení nebylo žalovaným prokázáno zaplacení výše uvedené částky. V souvislosti s uzavřenou Dohodou o narovnání vyhodnotil soud uplatněný protinávrh žalovaného na zaplacení 35 152 Kč jako nedůvodný.

6. Proti výše uvedenému rozsudku podal žalovaný blanketní odvolání, které doplnil písemným podáním ze dne 2. 12. 2015, ve kterém nepovažoval uzavřenou Dohodu o narovnání za konečné vyúčtování v období, ve kterém očekával převzetí klientské agendy advokátkou [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V daném řízení žalobkyně fakticky vystupuje jako dlužník, neboť má žalovanému zaplatit 35 152 Kč, přičemž o tomto protinávrhu soud prvního stupně nerozhodl.

7. Usnesením zdejšího odvolacího soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 2 Cmo 228/2016-143 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno. Odvolací soud dovodil pochybení soudu prvního stupně v absenci poučovací povinnosti dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o důkazní povinnosti žalovaného k jeho tvrzením ohledně neexistence, případně zániku kauzy ke dni splatnosti směnky, když z konečného vyúčtování poskytnutých služeb by vyplynulo, že žalobkyně dluží žalovanému za provedené právní služby částku ve výši 35 152 Kč, kterou uplatnil jako vzájemný návrh.

8. V písemném podání doručeným soudu prvního stupně dne 30. 5. 2024 žalovaný uvedl, že po konečném vyúčtování a po započtení složených záloh dluží žalobkyně žalovanému částku ve výši 11 690 Kč, kterou vůči žalobkyni uplatnil jako protinávrh. Na jednání dne 14. 6. 2024 opětovně požadoval zaplacení 35 152 Kč s nedoplatkem ve výši 150 000 Kč s tím, že Dohodu o narovnání ze dne 7. 11. 2011 považoval za zrušenou z důvodu změny jeho postavení, kdy k datu 19. 11. 2011 byl pozastaven jeho výkon advokacie. Žalovaný považuje tímto směnku za zaniklou a z tohoto důvodu zaslal žalobkyni výzvu k jejímu zničení. Pokud uplatnil pohledávku ve výši 11 690 Kč, pak se jednalo o návrh v rámci možného uzavření smíru.

9. Žalobkyně v písemném podání ze dne 8. 8. 2024 zejména uvedla, že ve směnečném řízení je třeba důsledně vycházet ze zákonné koncentrace řízení a posoudit pouze taková odůvodněná skutková tvrzení, která byla uplatněna v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu v rámci patnáctidenní lhůty. Právo žalobkyně na vrácení zálohy ve výši 150 000 Kč vychází z Dohody o narovnání s tím, že původní právní vztahy plynoucí z ústně uzavřené dohody o právních službách zanikly a nelze k nim žádným způsobem přihlížet. Pokud žalovaný dne 19. 11. 2011 vyhotovil vyúčtování, nikdy jej neodeslal žalobkyni, a proto se nikdy nedostalo do její dispoziční sféry. Ostatně z obsahu námitek plyne, že takové vyúčtování nebylo ke dni 19. 11. 2011 provedeno. Z tohoto důvodu z něj nemohly ani vzniknout žádná práva a povinnosti mezi účastníky právního vztahu. Nad rámec žalobkyně dále uvedla, že Dohoda o narovnání nemohla zaniknout, a to ani zánikem oprávnění k výkonu advokacie s tím, že předmětem této dohody nebylo další poskytování právních služeb, nýbrž pouhé vyúčtování těchto služeb. Z důvodu právní jistoty vznesla žalobkyně námitku promlčení protinávrhu na zaplacení 35 152 Kč, přičemž samotný zápočet pohledávek je neplatný.

10. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 8. 2024, č. j. 49 Cm 319/2014-224 ve výroku I. ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 54 014,40 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že nebyla prokázána písemně uzavřená smlouva o poskytování právních služeb. Naopak soud prvního stupně má za prokázané a je nesporné, že dne 7. 11. 2011 byla vystavena předmětná směnka a uzavřena Dohoda o narovnání, ze které plyne ukončení právního zastupování žalovaným a finanční vypořádání s tím, že žalovaný uznal nárok žalobkyně na vrácení přeplatku ve výši 250 000 Kč, předal jí hotovost ve výši 100 000 Kč a zbývající část ve výši 150 000 Kč se zavázal zaplatit do 30. 11. 2011, což zajistila předmětná směnka. Žalovaným nebylo prokázáno, že by vystavená směnka jako „dočasný institut“ sloužila k zajištění vyúčtování právních služeb. Naopak z obsahu dohody plyne ukončení právních služeb, vypořádání práv a závazků včetně výslovné povinnosti žalovaného k vrácení přeplatku ve výši 250 000 Kč. Samotné znění výše uvedené dohody je tak v rozporu s tvrzením žalovaného týkající se provedení konečného vyúčtování právních služeb.

11. Žalovaný napadl rozsudek včasným odvoláním, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení věci k novému projednání soudu prvního stupně. V odůvodnění svého odvolání setrval na svém tvrzení, že směnka byla vystavena k zajištění konečného vyúčtování právních služeb, při kterém bude směnka zničena a žalobkyně obdrží přeplatek nebo naopak doplatí právní služby. Při konečném vyúčtování právních služeb, které provedl na základě dohody se žalobkyní dne 19. 11. 2011, byl zjištěn nedoplatek na straně žalobkyně ve výši 35 152 Kč a to na základě vystavené fa č. 1/2011 na částky 175 360 Kč a 9 792 Kč po započtení složené zálohy 150 000 Kč. Žalovaný vyzval žalobkyni k zaplacení tohoto nedoplatku ve lhůtě do 31. 12. 2011 a k vrácení směnky do pěti dnů od doručení výzvy.

12. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 11. 12. 2024 k odvolání žalovaného odkázala na obsah námitek žalovaného, ve kterých výslovně uvedl, že ke dni 19. 11. 2011 mělo být provedeno konečné vyúčtování právních služeb, nicméně nebylo žalobkyni zasláno. V důsledku následného zadržení a obvinění nemohl žalovaný provést konečné vyúčtování a zaslat jej žalobkyni. Žalovaný ve svém odvolání však zcela ignoroval skutečnost, že dne 7. 11. 2011 došlo k uzavření Dohody o narovnání, kterou žalobkyně a žalovaný vzájemně upravili svá sporná a pochybná práva plynoucí z ústně uzavřené smlouvy o poskytování právních služeb s tím, že součástí této dohody je i vypořádání těchto nároků, jak výše uvedeno.

13. Odvolací soud přezkoumal napadaný rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

14. Ve shodě se soudem prvního stupně je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj směnečný nárok z platné směnky vlastní splňující veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 zák. č. 191/1950 Sb. V souladu s § 175 odst. 1 o. s. ř. po vydání směnečného platebního rozkazu, který má povahu rozhodnutí ve věci samé, má žalovaný v případě uplatněných námitek povinnost uvést v zákonné patnáctidenní lhůtě vše, co proti platebnímu rozkazu namítá, přičemž soud ve směnečném řízení posoudí pouze včas uplatněné odůvodněné námitky s tím, že k později uplatněným již nelze přihlížet. Vycházeje z obsahu námitek je třeba konstatovat, že dle skutkových tvrzení žalovaného poskytoval v rámci roku 2011 právní služby žalobkyni a směnka plnila zajišťovací funkci ke konečnému vyúčtování právních služeb, které v důsledku zadržení a obvinění nemohl k datu 19. 11. 2011 vypracovat a doručit žalobkyni. Poté, co bylo sdružení advokátů [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] v období ledna až února 2012 zrušeno, byla současná právní zástupkyně žalovaného Českou advokátní komorou pověřena k provedení generální prověrky spisů včetně vyúčtování jednotlivých úkonů za právní služby ke dni 19. 11. 2011 a zjistila, že žalobkyně neuhradila odměny za právní služby.

15. Jak plyne z odůvodnění usnesení zdejšího odvolacího soudu ze dne 21. 2. 2018, č. j. 2 Cmo 228/2016-143 i z odůvodnění napadeného rozsudku, byl žalovaný povinen v námitkovém řízení ke svým tvrzením předložit nebo navrhnout příslušné důkazy. Je třeba uvést, že žalovaným nebylo prokázáno vyhotovení konečného vyúčtování, jeho doručení žalobkyni, ale zejména uzavření a obsah směnečné dohody týkající se zajišťovací funkce směnky ve vztahu ke konečnému vyúčtování. Pokud žalovaný jako důkaz předložil fa č. 1/2011 obsahující vyúčtování na částku 9 792 Kč a 175 360 Kč, není zřejmé, která osoba a jakého data vystavila vyúčtování, a zda vůbec bylo doručováno žalobkyni. Pokud předložil soudu Smlouvu právní pomoci ze dne 12. 10. 2009, pak neobsahuje žádné podpisy smluvních stran, rovněž tak záznam z jednání ze dne 14. 4. 2010 a korespondence ze dne 12. 5. 2011 (oznámení o vyúčtování mimosmluvní odměny) a ze dne 19. 11. 2011 (vyúčtování právních služeb – výzva k vrácení směnky). I když žalovaný uplatnil vůči žalobci v písemném podání doručeném soudu dne 21. 5. 2015 pohledávku ve výši 35 152 Kč, nelze k tomuto návrhu přihlížet, neboť jej uplatnil po vydání směnečného platebního rozkazu a ani v samotných námitkách ničeho v tomto směru netvrdil. Současně je třeba konstatovat, že skutková tvrzení žalovaného ohledně výše pohledávek za žalobkyní nejsou v průběhu řízení zcela konzistentní, když v písemném podání ze dne 30. 5. 2024 uplatnil protinávrh ve výši 11 609 Kč a na jednání u soudu prvního stupně dne 14. 6. 2024 opětovně uplatnil částku 35 152 Kč a následně poukázal na nedoplatek žalobkyně ve výši „150 000 Kč + 35 000 Kč“. Z pohledu odvolacího soudu je však podstatné, že se žalovanému nepodařilo prokázat (a tím neunesl důkazní břemeno) existenci dohody účastníků ohledně zajišťovací funkce směnky ke konečnému vyúčtování právních služeb.

16. I když žalobkyni ve směnečném řízení s výjimkou povinnosti předložil prvopis směnky nestíhá jiná důkazní povinnost, předložila k důkazu ke svým skutkovým tvrzením Dohodu o narovnání ze dne 7. 11. 2011, jejíž existenci žalovaný nezpochybnil.

17. V souladu s § 585 odst. 1 Obč. zák. (ve znění platném do 31. 12. 2013) dohodou o narovnání mohou účastníci upravit svá práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veškerá práva, netýká se práv, na něž nemohl účastník pomýšlet. V souladu s § 585 odst. 3 Obč. zák. dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

18. Z Dohody o narovnání ze dne 7. 11. 2011 plyne, že žalovaný poskytoval žalobkyni na základě plné moci právní služby, které byly ukončeny v důsledku vypovězení plné moci ze strany žalobkyně. Žalobkyně v předmětné dohodě uznala nárok žalovaného na paušální plnění a žalovaný uznal nárok žalobkyně na vrácení přeplatku ve výši 250 000 Kč, čímž byly vzájemné pohledávky a závazky vypořádány tak, že žalovaný předal žalobkyni v hotovosti částku ve výši 100 000 Kč a zavázal se zbývající část ve výši 150 000 Kč žalobkyni zaplatit do 30. 11. 2011. Smluvní strany dohodly, že tento nedoplatek bude zajištěn směnkou vlastní na tuto částku se splatností ke dni 30. 11. 2011. Žalovaný současně předal veškeré účetnictví žalobkyni. Účastníci dohody vzali na vědomí, že uhrazením částky 150 000 Kč z titulu poskytovaných právních služeb za uplynulé období jsou vztahy vzájemně vypořádány a nebudou mít vůči sobě dalších nároků na plnění.

19. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno a nepodařilo se mu prokázat zajišťovací funkci směnky dle jeho skutkových tvrzení, naopak má za prokázané, že Dohodou o narovnání byly zcela vypořádány mezi účastníky sporu jejich práva a závazky vyplývající z dohody o poskytování právního zastoupení s tím, že ve shodě s Dohodou o narovnání plnila směnka zajišťovací funkci k zaplacení částky 150 000 Kč jako přeplatku z poskytnuté zálohy na právní služby, aniž bylo prokázáno její zaplacení.

20. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný v celém rozsahu potvrdil včetně výroku o náhradě nákladů námitkového řízení.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci a žalobkyni přiznal za podmínek § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. 2 úkony právní služby po 7 140 Kč za písemné vyjádření ze dne 11. 12. 2024 k odvolání žalovaného a za jednu účast na jednání u odvolacího soudu dne 23. 1. 2025, v rozsahu 1 paušální částky ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č.177/1996 Sb. (ve znění platném do 31. 12. 2024) a v rozsahu 1 paušální částky ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (ve znění platném po 1. 1. 2025), to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 18 186,30 Kč.