o zaplacení 270 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 81 810 Kč, o odvolání žalovaného proti platebnímu rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2024, č. j. 49 Cm 26/2024-33

1. Napadeným platebním rozkazem vyhověl soud prvního stupně žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 270 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % od 17. 12. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 81 810 Kč. Uložil žalovanému zaplatit tyto částky a také nahradit náklady řízení ve výši 29 040 Kč, a to vše do 15 dnů od doručení platebního rozkazu.

2. Proti tomuto platebnímu rozkazu, a to nakolik jím byla stavena lhůta k plnění 15 dnů od doručení rozkazu, se včas odvolal žalovaný s tím, aby mu bylo umožněno postupné splácení s tím, že svůj dluh uznává. Uvádí, že je toho času nezaměstnaný a není schopen dluh uhradit najednou.

3. Žalobce navrhl odmítnutí tohoto odvolání pro opožděnost. Poukázal na to, že předmětný platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 17. 7. 2024 do vlastních rukou a lhůta k podání odvolání tak skončila dnem 1. 8. 2024. Protože odvolání vzniklo nejdříve dne 9. 9. 2024, muselo být předáno soudu nebo k přepravě k soudu asi měsíc po skončení odvolací lhůty. Odpor proti platebnímu rozkazu žalovaný nepodal vůbec a ten je tedy vykonatelný. Uvádí rovněž, že odvolání žalovaného nemá zákonné náležitosti odvolání. Žalovaný také neuvádí, jaké splátky navrhuje.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a násl. o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání [§ 214 odst. 2, písm. c) o. s. ř.] a dospěl k následujícím závěrům.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že napadený platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 17. 7. 2024, kdy žalovaný zásilku obsahující daný platební rozkaz převzal na poště. To vyplývá z doručenky vrácené poštou soudu prvního stupně.

6. Dne 31. 7. 2024 předal žalovaný k poštovní přepravě podání, kde uznává svůj dluh. Dlužné částky je však schopen uhradit jen formou pravidelných splátek. Přípisem ze dne 20. 8. 2024 vyzval soud prvního stupně žalovaného, aby sdělil soudu, zda podání ze dne 31. 7. 2024 je odvoláním do výroku o nákladech řízení anebo nikoliv. Podáním ze dne 9. 9. 2024, které bylo předáno k poštovní přepravě následujícího dne, to je 10. 9. 2024, žalovaný sděluje, že napadá lhůtu splatnosti. Podání je označené jako odvolání ke sp. zn. 49 Cm 26/2024.

7. Usnesením ze dne 11. 9. 2024, č. j. 49 Cm 26/2024-52 vyzval soud prvního stupně žalovaného, aby svoje odvolání doplnil a uvedl, proti kterému rozhodnutí odvolání směřuje, v čem je spatřována jeho nesprávnost a čeho se domáhá, to znamená, jaké splátky má odvolací soud přiznat. Žalovaný na tuto výzvu až doposud nijak nereagoval.

8. Podání žalovaného ze dne 31. 7. 2024 obsahuje nesouhlas žalovaného s jednorázovou úhradou soudem přiznaného plnění, když své závazky jinak žalovaný uznává. Nebylo však jednoznačné, zda je tím míněno podání odvolání, co se lhůty splatnosti platebního rozkazu dotýká. Proto soud prvního stupně postupoval správně, když požadoval po žalovaném, aby toto podání upřesnil. To se stalo podáním ze dne 9. 9. 2024. Proto je nutné již podání ze dne 31. 7. 2024 považovat za odvolání žalovaného, jak z toho vychází i soud prvního stupně, když nepostupoval podle § 208 odst. 1 o. s. ř. a odvolání žalovaného postoupil odvolacímu soudu k projednání a rozhodnutí. Také odvolací soud tedy považuje odvolání žalovaného, kterým je již jeho podání ze dne 31. 7. 2024, za včasné.

9. Za situace, kdy žalovaný svým podáním napadl vydaný platební rozkaz, pokud se týká lhůty splatnosti přiznané částky, pak bylo namístě řešit otázku, zda jsou splněny podmínky § 160 odst. 1, věta za středníkem, tj. zda lze žalovanému možné uložit plnění přiznané částky ve splátkách.

10. Žalobce ve vyjádření k odvolání konstatoval, žalovaný o svých poměrech neuvedl nic bližšího, není známé vůbec nic o jeho příjmech a nelze také nijak rozpoznat, v jakých splátkách vlastně navrhuje dlužné částky plnit. Nebylo k tomu žalovaným ani nic doloženo, a to přesto, že k tomu byl soudem prvního stupně výslovně vyzván usnesením ze dne 11. 9. 2024. Není proto možné dospět k závěru, že poměry této věci vyžadují rozložení plnění, k němuž byl žalovaný soudem zavázán, do splátek. Proto návrhu žalovaného, aby mu bylo odvolacím soudem povoleno postupné splácení, nelze vyhovět.

11. Napadený platební rozkaz soudu prvního stupně je tedy v odvoláním napadeném rozsahu věcně správný, a proto byl odvolacím soudem ve stejném rozsahu podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

12. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. se přiznává v tomto odvolacím řízení úspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení sestávající se z náhrady nákladů právního zastoupení, a to za jeden vedlejší úkon právní služby, to je podané odvolání, a tedy částka 4 870 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, jedna paušální náhrada výdajů 300 Kč podle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 085,70 Kč. To je celkem k náhradě 6 255,70 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.