o zaplacení 2 721 201 Kč s příslušenstvím

Proti …

Praha

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.

Ivy Horákové a soudkyň JUDr. Ivany Wolfové a JUDr. Jitky Malé ve věci

žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno]

sídlem [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno]

proti

žalovaným: [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno]

bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno]

[Anonymizováno]

[Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno]

[Anonymizováno]

o zaplacení 2 721 201 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných 1. a 2. proti

usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2021, č. j. 49 Cm 153/2019-161

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení o odvolání žalovaných 1. a 2. (dále jen „žalovaní“) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 49 Cm 153/201986, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění usnesení uvedl, že usnesením ze dne 24. 9. 2020, které bylo opraveno usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 49 Cm 153/2019-104, vyzval žalované, kteří podali včasná odvolání proti rozsudku shora uvedenému, k zaplacení soudního poplatku, jehož výše u každého ze žalovaných činí 136 514 Kč. Žalovaný 1. zaplatil část soudního poplatku ve výši 68 300 Kč, žalovaný 2. zaplatil část soudního poplatku rovněž ve výši 68 300 Kč. Žádosti žalovaných o jejich osvobození od zbylé části soudního poplatku byly zamítnuty usneseními soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2021, č. j. 49 Cm 153/2019-128, a ze dne 13. 1. 2021, č. j. 49 Cm 153/2019-130, která byla potvrzena usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 49/2021-154, a ze dne 22. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 50/2021-157. Žalovaní byli poté opakovaně vyzváni k zaplacení

doplatku soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 49 Cm 153/2019-160, které bylo doručeno jejich zástupci dne 17. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, postupoval soud prvního stupně podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) a odvolací řízení zastavil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť odvolací řízení byla zastavena pro nezaplacení soudního poplatku žalovanými, žalobkyni však náklady v odvolacím řízení nevznikly. Soud prvního stupně dále uvedl, že po právní moci usnesení bude rozhodnuto o vrácení uhrazených částí soudních poplatků.

Žalovaní se proti usnesení v zákonem stanovené lhůtě odvolali. Shodně namítli, že soudní poplatek, který činí celkem 273 028 Kč, byl zaplacen z jedné poloviny. Zákon o soudních poplatcích přitom neřeší situaci, zda je soudní poplatek zaplacen zcela či zčásti. Žalovaní poukázali na to, že jejich žádostem o částečné osvobození od soudních poplatků nebylo vyhověno, přičemž se tak stalo z formálních důvodů. Vůbec nebylo bráno v potaz, že celková výše soudního poplatku přesahuje částku čtvrt milionu Kč a nelze tak předpokládat, že by účastníci nutně museli mít úspory v této výši, případně že by byli schopni finanční prostředky na zaplacení poplatku operativně zajistit z bankovního úvěru. Podle žalovaných je zastavení odvolacích řízení z důvodu nezaplacení soudních poplatků v rozsahu jedné poloviny mimořádně tvrdým opatřením. V jejich případě se zcela jistě nejedná o bezdůvodný, tím méně o marginální spor. Soudní poplatek z odvolání přitom nemůže svou výší či splatností účastníka limitovat ve využití ústavního principu dvojinstančnosti soudního řízení. Zastavením odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku v rozsahu jedné poloviny může žalovaným vzniknout značná újma, neboť nebude rozhodnuto o jejich odvoláních ve věci samé. Tím, že soud prvního stupně odvolací řízení zastavil, aniž by věc předložil soudu druhého stupně, zamezil jim fakticky přístup ke spravedlnosti, čímž popřel jedno ze základních ústavních práv. Přístup ke spravedlnosti přitom nemůže být limitován zaplacením jakékoli částky státu z titulu soudního poplatku. Zastavení odvolacího řízení jen proto, že nebyl zaplacen soudní poplatek v rozsahu jedné poloviny, je podle žalovaných v rozporu se smyslem a účelem platné právní úpravy. Z těchto důvodů žalovaní navrhli, aby usnesení bylo zrušeno a aby v odvolacím řízení bylo pokračováno.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 o. s. ř., aniž k projednání podaných odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2, písm. c/ o. s. ř.), a dospěl k závěru, že se jedná o odvolání nedůvodná.

Podle § 2 odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSOP“) je poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Podle § 4 odst. 1, písm. b/ téhož zákona vzniká poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, podáním odvolání. Podle § 7 odst. 1 ZSOP je poplatek, s výjimkou poplatku za zápis skutečnosti do veřejného rejstříku provedený notářem, splatný vznikem poplatkové povinnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud podle § 9 odst. 1 ZSOP poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň patnácti dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

V daném případě se žalovaní včas odvolali proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 29. 7. 2020, č. j. 49 Cm 153/2019-86, jímž byl vůči nim ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 22. 11. 2019, č. j. 49 Cm 153/2019-23, a jímž bylo rozhodnuto o jejich povinnosti zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení. Podáním odvolání vznikla každému ze žalovaných poplatková povinnost ve smyslu výše citovaného ustanovení § 4 odst. 1,

písm. b/ ve spojení s § 2 odst. 5 ZSOP. Vzhledem k tomu, že soudní poplatky nebyly žalovanými zaplaceny při podání odvolání, vyzval soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 9. 2020, č. j. 49 Cm 153/2019-97, ve znění usnesení ze dne 20. 10. 2020, č. j. 49 Cm 153/2019-104, každého ze žalovaných k zaplacení poplatku ve výši 136 514 Kč podle položky 22 bod 1 písm. a/ sazebníku soudních poplatků ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení s poučením, že odvolací řízení bude v případě nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě zastaveno.

Jak prokazují záznamy o složení vyhotovené účtárnou Městského soudu v Praze dne 14. 10. 2020, dne 13. 10. 2020 byla na účet tohoto soudu připsána částka 68 300 Kč jako platba soudního poplatku provedená žalovaným 1. a dále částka 68 300 Kč jako platba soudního poplatku provedená žalovaným 2. Pokud jde o zbývající část soudních poplatků, požádali žalovaní podáním ze dne 10. 11. 2020 o osvobození od jejího placení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2021, č. j. 49 Cm 153/2019-128, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 49/2021-154, bylo rozhodnuto, že žalovanému 1. se osvobození od soudního poplatku nepřiznává. Pokud jde o žádost žalovaného 2., této rovněž nebylo vyhověno, přičemž se tak stalo usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2021, č. j. 49 Cm 153/2019130, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2021, č. j. 2 Cmo 50/2021157. Po právní moci těchto usnesení soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 4. 2021, č. j. 49 Cm 153/2019-160, které bylo doručeno zástupci žalovaných dne 17. 4. 2021, znovu vyzval žalované k zaplacení doplatků soudních poplatků za jimi podaná odvolání, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení, s tím, že u každého ze žalovaných činí doplatek poplatku částku 68 214 Kč. Součástí usnesení bylo opět poučení o tom, že v případě nezaplacení soudního poplatku bude odvolací řízení zastaveno. Žalovaní ani v takto stanovené lhůtě nezaplacenou část soudních poplatků nezaplatili, důsledkem čehož je, že v řízení o jimi podaných odvoláních nelze pokračovat.

Výroky I. a II. usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o odvoláních žalovaných proti rozsudku ve věci vydanému postupem podle ustanovení § 9 odst. 1 ZSOP jsou proto věcně správné. Správný je rovněž výrok III. o nákladech odvolacích řízení, neboť žalovaní nesplněním poplatkové povinnosti zavinili, že řízení o jimi podaných odvoláních musela být zastavena, a tedy žalované by stíhala povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení žalobkyni. Podle obsahu spisu však žalobkyně žádné náklady v souvislosti s odvoláními žalovaných proti rozsudku nevynaložila.

K výhradě žalovaných v podaném odvolání, že při rozhodování o jejich žádostech o částečné osvobození od soudních poplatků nebylo bráno v potaz, že celková výše soudního poplatku přesahuje částku čtvrt milionu Kč a že tak nelze předpokládat, že by účastníci nutně museli mít úspory v této výši, případně že by byli schopni operativně zajistit finanční prostředky na zaplacení poplatku z bankovního úvěru, odvolací soud uvádí, že majetkové poměry žalovaných byly pro účely posouzení jejich schopnosti zbývající část soudního poplatku zaplatit přezkoumány v rámci řízení o jimi podaných žádostech o částečné osvobození od placení tohoto poplatku, přičemž ani žádosti žalovaného 1. ani žádosti žalovaného 2. nebylo vyhověno. Vzhledem k tomu, že usnesení o zamítnutí těchto žádostí jsou pravomocná a že jedním z účinků právní moci rozhodnutí je závaznost a nezměnitelnost jeho výroku, nelze se již předtím posouzenými majetkovými a osobními poměry žalovaných v rámci řízení o odvoláních proti usnesení o zastavení odvolacích řízení zabývat a tyto hodnotit. Nemůže tak obstát ani úvaha žalovaných, že soudní poplatek z odvolání nemůže svou výší či splatností limitovat účastníka řízení ve využití ústavního principu dvojinstančnosti soudního řízení.

Stran námitky žalovaných, že soud prvního stupně zastavil odvolací řízení, aniž by věc předložil soudu druhého stupně, čímž jim fakticky zamezil přístup ke spravedlnosti a popřel jedno ze

základních ústavních práv, odvolací soud odkazuje na úpravu obsaženou v ustanovení § 3 odst. 2 ZSOP, podle kterého ve věcech poplatků za řízení před odvolacím soudem a dovolacím soudem rozhoduje soud, který rozhodl o věci v prvním stupni, není-li stanoveno jinak. Uvedené ustanovení tak vymezuje, že v řízení o opravných prostředcích v občanském soudním řízení rozhoduje ve věcech soudních poplatků soud prvního stupně, a to v rámci přípravných úkonů předcházejících předložení věci odvolacímu, resp. dovolacímu soudu (srov. komentář ASPI k uvedenému ustanovení).

Obstát nemůže ani výhrada žalovaných, že soudní poplatky zaplatili z jedné poloviny. Je tomu tak proto, že zaplacení soudního poplatku představuje specifickou podmínku řízení, bez jejíhož splnění není soud oprávněn přistoupit k meritornímu projednání věci, když jeho povinností je v případě nezaplacení poplatku v odpovídající výši řízení (v daném případě řízení odvolací) zastavit (§ 9 odst. 1 ZSOP). Ani žalovaný 1. ani žalovaný 2. však soudní poplatek v požadované výši nezaplatili.

Z vyložených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné.

Výrok o nákladech tohoto odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterých by právo na jejich náhradu měla v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně. Ani v tomto odvolacím řízení však žalobkyni žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá.

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).