o 514 135 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2019, č. j. 37 Cm 101/2018-64

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal ve vztahu k žalovanému 2. v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 6. 9. 2018, č. j. 37 Cm 101/2018-12 (výrok I.) a dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech námitkového řízení částku 51 691,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. V odůvodnění konstatoval, že nárok je odvozen od směnky vlastní vystavené žalovaným [Anonymizováno] dne 15. 11. 2012 na řad žalobkyně na směnečný peníz ve výši 534 135 Kč se splatností 4. 10. 2017 a místem platebním [Anonymizováno], opatřené doložkou bez protestu, jejíž je žalovaný 2. směnečným rukojmím. Oba žalovaní byli před podáním žaloby o zaplacení upomínáni dopisem z 12. 4. 2018. Následně došlo k zaplacení částky 20 000 Kč, o níž byla směnečná suma ponížena.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl ve výroku rozsudku specifikovaným směnečným platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný 2. včasné námitky. Ve vztahu k žalovanému 1. nabyl samostatně právní moci.

4. Ve včas podaných námitkách žalovaný 2. uvedl, že směnka zajišťovala kontokorentní úvěr poskytnutý žalovanému 1., na úrocích bylo zaplaceno více, než kolik činil poskytnutý úvěr, směnku nevyplnil, ač byl k jejímu vyplnění bankou vyzván jako jednatel žalovaného 1. Banka tak směnku doplnila sama na částku, s jejíž výší nesouhlasí. Vyplněné úroky neodpovídají úrokům ČNB. Žádná upomínka mu nebyla doručena. Uznání dluhu nepodepsal.

5. Žalobkyně ve vyjádření k námitkám nesporovala uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru se žalovaným 1. dne 15. 11. 2010. Původně blankosměnka byla doplněna o chybějící údaje v souladu s dohodou o způsobu jejího vyplnění z 15. 11. 2010. Dle této dohody žalovaný 2 souhlasil, aby chybějící údaje byly doplněny bankou. Výše směnečné sumy odpovídá závazkům žalovaného 1. k datu splatnosti. Je představována jistinou ve výši 475 547,60 Kč, úrokem k datu zesplatnění 42 792,08 Kč, smluvními úroky k datu zesplatnění 12 496,14 Kč, poplatky ve výši 3 300 Kč. Žalovaný dluh ve výši 534 135 Kč uznal dne 20. 11. 2017. O doručení upomínek svědčí dodejky, z nichž vyplývá, že obě podepsal žalovaný 2.

6. Po provedeném dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná směnka byla vystavena žalovaným 1., původně v podobě blankosměnky, za niž ji podepsal žalovaný 2. jako jednatel výstavce a zároveň jako rukojmí za výstavce. Směnka byla vyplněna na částku 534 135 Kč se splatností 4. 10. 2017. Před podáním žaloby byli oba žalovaní o zaplacení upomenuti upomínkami z 12. 4. 2018, přičemž žalovaný 2. upomínku převzal 16. 4. 2018. Údaje do blankosměnky byly doplněny dle dohody o způsobu vyplnění z 15. 11. 2010, tato sloužila jako zajištění závazků ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené téhož dne mezi žalobkyní a žalovaným 1. Dne 1. 11. 2017 byla uzavřena dohoda o uznání závazků a dohoda o splátkách. Dle výpisu z úvěrového účtu žalovaného 1. činil dluh k 20. 11. 2018 částku 514 135,88 Kč.

7. Soud prvního stupně uzavřel, že ve směnečném řízení je žalobkyně povinna prokázat svůj nárok pouze originálem směnky, naopak žalovaný má břemeno důkazní ke své námitkové obraně (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 2. 3. 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98). Námitku žalovaného 2. zpochybňující výši směnečné sumy shledal jako neurčitou, neboť z ní nevyplývá, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán, a nejsou vymezeny skutkové okolnosti, na nichž žalovaný 2. staví svoji obranu. Tvrzení o tom, že směnečná suma má být nižší je nedostatečné, není zřejmé, o jakou částku by se mělo jednat, není vyčíslena výše kauzální pohledávky ke dni splatnosti směnky, není zřejmé, z jakých důvodů žalovaný 2. dospěl k závěru, že by nemohlo dojít k navýšení směnečné sumy o příslušenství. Tvrzení žalovaného 2., že se za směnku zaručil, ale nepodepsal uznání závazku je nevýznamné, neboť podle čl. I § 47 odst. 1 ZSŠ je povinnost žalovaného 2. solidární vedle závazku žalovaného 1. Doručení předžalobní výzvy bylo prokázáno předloženými dodejkami.

8. Právně věc posoudil tak, že žalovaná směnka splňuje veškeré náležitosti stanovené ZSŠ (čl. I § 75 ZSŠ), závazek žalovaného 2. (jako závazek avalisty) je závazkem solidárním vedle závazku výstavce směnky (čl. I § 47 odst. 1,2, čl. I § 77 odst. 1, § 78 odst. 1, § 32 odst. 1 ZSŠ). Uplatněný nárok je pak nárokem podle čl. I. § 48 odst. 1 ZSŠ, kdy je požadován nárok na směnečný peníz spolu s 6% úrokem ode dne splatnosti směnky a odměna ve výši 1/3 procenta směnečného peníze. O ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti bylo rozhodnuto podle § 175 odst. 4 o. s. ř.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. pak bylo procesně úspěšné žalobkyni přiznána náhrada nákladů námitkového řízení ve výši, jak vyčíslena ve výroku II. napadeného rozsudku představovaná čtyřmi úkony právní služby za převzetí zastoupení, účastí na dvou jednáních soudu prvního stupně a vyjádření k námitkám po 10 380 Kč, čtyřmi náhradami hotových výdajů po 300 Kč, 21% DPH.

10. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný 2. včasné odvolání, v jehož doplnění uvedl, že mu výzva k zaplacení nebyla doručena dne 16. 4. 2018. Rozporoval pravost podpisu na poštovní dodejce. K otázce pravosti všech jím podepsaných písemností navrhuje jejich grafologické zkoumání. Má za to, že na poštovní dodejce měl být uveden údaj o čísle občanského průkazu, kterou po něm doručovatel při doručování písemností vždy požadoval.

11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř. při jednání, jehož se žalovaný 2. nezúčastnil, neboť byl omluven, ale nepožádal o jeho odročení (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Předmětem odvolacího řízení přitom bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně a správnosti závěrů na základě tohoto přijatých.

12. Nárok uplatněný žalobou shodně se soudem prvního stupně posoudil jako nárok majitele směnky na zaplacení postižních práv podle čl. I. § 48 zák. č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ), kdy může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány, dále šestiprocentní úroky od dne splatnosti směnky, útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty a odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Podle čl. I § 30 ZSŠ zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Směnečný rukojmí je podle čl. I § 32 odst. 1 ZSŠ vázán jako ten, za koho se zaručil. Tato ustanovení platí podle čl. I § 77 odst. 3 ZSŠ i pro vlastní směnku s tím, že není-li udáno, za koho se rukojemství přejímá, přejímá se za výstavce směnky vlastní.

13. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavírá, že nárok vůči žalovanému 2. byl uplatněn z titulu platné směnky vlastní, kterou žalovaný 2. podepsal jako směnečný rukojmí a zároveň v pozici jednatele žalovaného 1. za výstavce.

14. Se soudem prvního stupně lze souhlasit i se závěrem, že je to žalovaný 2., který nese důkazní břemeno k jím podaným námitkám, když žalobkyně splnila svoji povinnost prokázat svůj nárok předložením originálu směnky.

15. Pokud žalovaný 2. namítl, že směnku nevyplnil, pak odvolací soud konstatuje, že dle čl. IV bod 1 dohody o způsobu vyplnění blankosměnky byl bance udělen souhlas s tím, aby ji tato za podmínek a ve lhůtách uvedených v této dohodě vyplnila tak, aby se z ní stala plnohodnotná směnka. Pokud tedy banka vyplnila do směnky chybějící údaje, učinila tak v souladu s touto dohodou.

16. Pokud žalovaný 2. namítal, že nesouhlasí s výší směnečné sumy (jejíž součástí je i úrok), která byla do směnky doplněna, pak lze souhlasit se soudem prvního stupně v tom, že takto uplatněnou námitku je třeba považovat za neurčitou, neboť tato absentuje tvrzení o tom, jaká směnečná suma by měla být do blankosměnky doplněna a zároveň by taková tvrzení musel prokázat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5884/2017 ze dne 26. března 2018).

17. Pokud žalovaný 2. namítl, že mu nebyla doručena výzva k zaplacení dluhu, pak takové tvrzení bylo vyvráceno předloženými dodejkami, z nichž vyplývá, že došlo k doručení výzvy k zaplacení žalovanému 2. do vlastních rukou, a to zároveň i za žalovaného 1. jako výstavce směnky.

18. Námitku, že podpis na doručence není jeho podpisem, uplatnil žalovaný 2. až v rámci odvolacího řízení, jedná se tak o novou skutečnost, kterou s ohledem na § 205a o. s. ř. nelze již projednat, neboť byla uplatněna opožděně.

19. Pokud žalovaný 2. k otázce pravosti podpisu jím podepsaných listin navrhl zpracování „grafologického posudku“, pak je třeba uvést, že před soudem prvního stupně vůbec nebyla uplatněna námitka nepravosti podpisu jím podepsaných listin, která by musela předcházet případnému návrhu na zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. O tom, že se jeví o námitku účelovou ostatně, svědčí i to, že po zaslání předžalobní výzvy bylo na kauzální pohledávku plněno.

20. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, když za správný je třeba považovat i výrok o nákladech námitkového řízení, dle kterého procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů námitkového řízení, která je představována odměnou za právní zastoupení žalobkyně v tomto řízení tak, jak byla soudem prvního stupně vyčíslena.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni náleží náhrada za její zastoupení v odvolacím řízení, která je představována odměnou za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby po 10 380 Kč za účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1990 Kč Sb., dále jen AT), jednou náhradou hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH 2 242,80 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné ve stanovené lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§149 odst. 1 o. s. ř.).