o určení vlastnického práva k akciím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2023, č. j. 79 Cm 207/2021-59

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem akcií emitovaných společností [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [Adresa žalobkyně] (dále jen společnost), a to 13 kusů kmenových akcií s číselným označením 04-16 na jméno v listinné podobě, ve jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč a 50 kusů kmenových akcií na jméno v listinné podobě ve jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč s číselným označením 051-100 (výrok I.), určil že žalovaný je výlučným vlastníkem těchto akcií (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 0 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.).

2. Z odůvodnění se podává, že rozhodl o návrhu žalobkyně z 8.10.2021, jímž se domáhala určení, že je vlastníkem výše uvedených akcií a zároveň o vzájemném návrhu žalovaného, který byl podán spolu s vyjádřením ve věci samé.

3. Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem akcií na základě smlouvy o prodeji a koupi akcií z 6.1.2016 uzavřené mezi ní jako kupujícím a Radkem Masným jako prodávajícím, kdy tyto jí byly předány. Akcie nabyla v dobré víře. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že žalovaný se na valných hromadách společnosti prezentuje jako jediný akcionář, činí rozhodnutí v působnosti valné hromady a ona je nucena platnost rozhodnutí valných hromad napadat. Pokud bude postaveno najisto, že je akcionářkou společnosti, odpadne důvod pro vedení sporů na vyslovení neplatnosti valných hromad. Akcie č. 1-3 byly smlouvou o prodeji akcií z 18.9.2009 převedeny [právnická osoba] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], reg. č. FL-0002.080.614-7 (dále jen Caraf) a z ní smlouvou z 3.2.2015 na [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Vzájemným návrhem se domáhal určení, že vlastníkem sporných akcií je on a je tak jediným akcionářem společnosti. Své vlastnické právo odvozuje od kupních smluv uzavřených s 1. [právnická osoba] a 2. společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]., dále jen [Anonymizováno]. S původním vlastníkem [právnická osoba] (manželem žalobkyně) uzavřel dne 10.6.2010 kupní smlouvu o koupi cenných papírů, na jejímž základě se stal vlastníkem 50% akcií. [právnická osoba] ve smlouvě deklaroval, že je vlastníkem 100% akcií. Uzavření smlouvy tak nemohl předcházet převod akcií ve prospěch společnosti [Anonymizováno], jak žalobkyně uvádí ve vztahu k akciím, jež měl mít ve vlastnictví [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Všechny akcie společnosti (100 ks kmenových akcií společnosti vydaných v listinné podobě na majitele ve jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč a 28 ks kmenových akcií společnosti vydaných v listinné podobě na majitele ve jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč) byly na základě smlouvy o zástavě akcií z 4.2.2008 uzavřené mezi [Anonymizováno] a [právnická osoba] (jako jediným akcionářem), uloženy v advokátní úschově [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Pokynem z 10.6.2010 [právnická osoba] a [Anonymizováno] vyzvali [tituly před jménem] [Anonymizováno] k vydání akcií. Do té doby nemohlo být [právnická osoba] s akciemi nakládáno a nemohlo dojít k jejich převodu na Caraf. K převodu akcií na žalobkyni nemohlo dne 6.1.2016 dojít, vzhledem k tomu, že [právnická osoba] jako předseda představenstva společnosti dne 12.4.2013 potvrdil, že jediným akcionářem společnosti je žalovaný. Od té doby žalovaný s akciemi nenakládal.

5. Soud ve věci jednal a rozhodl při jednání dne 14.9.2023 bez přítomnosti žalobkyně, která se k jednání bez omluvy nedostavila, předvolání k jednání převzala dne 25.4.2023 (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Při svém rozhodování vyšel z toho, že je nesporné, že žalovaný je vlastníkem 12 kusů kmenových akcií č. 17-28 o jmenovité hodnotě jedné akcie 1 000 000 Kč a 50 kusů kmenových akcií č. 001-050 o jmenovité hodnotě jedné akcie 10 000 Kč. Ve vztahu ke společnosti vyšel z údajů zapsaných v obchodním rejstříku. Uzavřel, že smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 4.2.2008 uzavřenou mezi [Anonymizováno] a [právnická osoba] byly zastaveny akcie společnosti výše uvedené zajišťující splatnost úvěru poskytnutého Gold společnosti. V této smlouvě [právnická osoba] deklaruje vlastnictví specifikovaných akcií. Ty byly uloženy v advokátní úschově [tituly před jménem] [Anonymizováno], který je převzal. Smlouvou kupní z 10.6.2010 uzavřenou mezi [právnická osoba] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím došlo k převodu 50% akcií za cenu 1 000 000 Kč. Na základě společného pokynu prodávajícího a kupujícího z 10.6.2010 došlo k vydání akcií. V rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod č. j. KSOS 22 INS 3067-A-5 z 12.4.2013 dlužník (společnost) ústy svého předsedy představenstva [právnická osoba] prohlásila, že jejím jediným akcionářem je žalovaný, který vlastní 100 ks výše uvedených akcií.

7. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán tím, že na jeho základě se předejde dalším sporům o neplatnosti, resp. nicotnosti, usnesení valných hromad společnosti. Odkázal přitom na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky.

8. Vzhledem k tomu, že k založení společnosti a převodu sporných akcií mělo dojít do konce roku 2013 postupoval dle zák. č. 513/1991 Sb. a zák. č. 591/1992 Sb.

9. Vzal za prokázané (smlouvou z 10.6.2010 a výpisem z obchodního rejstříku, prohlášením [právnická osoba] z 12.4.2013) že došlo k převodu akcií mezi žalovaným a [právnická osoba], které v době převodu měly podobu listinných akcií na majitele a nacházely se od roku 2008 v advokátní úschově [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Sám [právnická osoba] uvedl, že jediným akcionářem společnosti je žalovaný.

10. Žalobkyně prokazovala jí tvrzené vlastnictví sporných akcií pouze kopiemi listin, jejichž pravost a pravdivost byla v řízení zpochybněna, bylo tak na ní, aby prokázala pravost listin. Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavila, nemohla být o povinnosti prokázat pravost listin poučena podle § 118a o. s. ř. Nesplnila tak povinnost tvrzení a důkazní, kdy jinými důkazy byl prokázán opak.

11. Soud proto návrh žalobkyně zamítl, a naopak vyhověl vzájemnému návrhu žalovaného a jej určil jako vlastníka sporných akcií.

12. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný měl ve věci úspěch, náhrady nákladů řízení se vzdal a jejich výše proto byla určena nulou.

13. Žalobkyně ve včas podaném odvolání proti napadenému rozsudku navrhla jeho zrušení a vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla procesní pochybení soudu prvního stupně spočívající v nedoručení protinávrhu, kterým se žalovaný domáhá určení, že je vlastníkem sporným akcií. Soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní k prokázání jejích tvrzení (spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 42 Cm 52/2019) a neodůvodnil, z jakých důvodů tak učinil. Přitom v rámci zmíněného řízení byla řešena otázka vlastnického práva ke sporným akciím jako otázka předběžná a tamní soud dospěl k opačným závěrům než soud prvoinstanční. Dále namítla, že soud neprovedl důkaz kopiemi sporných akcií procesně správným způsobem, resp. neprovedl jej vůbec. Nelze tak učinit závěr ve vztahu k danému důkazu. V rámci řízení před Krajským soudem v Ostravě žalobkyně předložila originály sporných akcií. Pokud by byl proveden důkaz tímto spisem, soud by toto zjistil. Určení vlastnictví ke sporným akciím se žalovaný domáhá opakovaně, např. v řízení o umoření listin vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 U 2/2014 tvrdil, že je vlastníkem 14 kusů akcií, a to č. 15-28, jež žádal umořit. Soud návrh zamítl, neboť mu byly předloženy originály akcií č. 15-16. Následně vedl žalovaný neúspěšně další soudní řízení, kde se nepřímo prokazovalo vlastnictví sporných akcií (usnesení Krajského soudu [adresa] z 1.12.2021, čj. 42 Cm 52/2019-141 ve spojení s usnesením Vrchního soudu Olomouc ze dne 15.6.2022, č. j. 8 Cmo 38/2022 a usnesením Nejvyššího soudu z 28.8.2023, č. j. 27 Cdo 3437/2022-249). Soud určil žalovaného jako vlastníka sporných akcií, aniž je tento soudu předložil (byť jen v kopii), aniž bylo zjištěno, zda byly akcie na žalovaného rubopisovány. Rovněž přehlédl, že kupní smlouva o převodu akcií z 10.6.2010, z níž dovozuje žalovaný své vlastnické právo, je absolutně neplatná podle § 37 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., pro neurčitost předmětu plnění, není v ní totiž zřejmá identifikace převáděných akcií, kdy předmětem převodu je „50% akcií“. Nelze ani dovodit, že akcie, jejichž určení vlastnictví je předmětem řízení, tvoří právě 50% akcií společnosti. Soud se rovněž nevypořádal s dalšími tvrzeními a důkazy uvedenými žalobě ohledně nezávaznosti rozhodčího nálezu z 29.6.2018 vůči žalobkyni, neučinil zjištění z důkazu – usnesení Policie ČR z 12.2.2021.

14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (podle § 212 a násl. o. s. ř.), vyšel přitom ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování a dospěl následujícím závěrům.

15. Podle § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 2 téhož paragrafu není-li dále uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

16. Podle § 1103 odst. 3 o. z vlastnické právo k cennému papíru na jméno se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku jeho předání. Podle § 269 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb., dále jen ZOK, akcie na jméno se převádí rubopisem, v němž se uvede jednoznačná identifikace nabyvatele.

17. Podle § 13 zák. č. 591/1992 Sb., dále jen ZCP, smlouva o úplatném převodu cenných papírů se řídí úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného. K platnosti smlouvy se vyžaduje, aby v ní byly určeny převáděné cenné papíry a jejich kupní cena. Podle § 17 odst. 1 ZCP k převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného. Podle § 409 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., dále jen obch. zák., kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Podle § 156 odst. 6 obch. zák. listinná akcie na jméno je převoditelná rubopisem a předáním.

18. V projednávané věci je předmětem řízení žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení vlastnictví sporných akcií a protinávrh žalovaného, že vlastníkem sporných akcií je on.

19. Vzhledem k tomu, že daná žaloba je žalobou určovací ve smyslu § 80 o. s. ř., nezbytným předpokladem pro její úspěšnost je prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu stojí na závěru, že předpokladem úspěšnosti žaloby na určení podle § 80 o. s. ř., zda tu právní vztah nebo právo je či není, je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem na určení je dán tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle § 80 písm. b) o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 24.2.1971, sp. zn. 2 Cz 8/71). U žalobce musí jít buď o právní vztah (právo již existující nebo o takovou procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srovnej nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 35, svazek 3, Sbírky nálezů a usnesení ústavního soudu, str. 261).

20. Soud prvního stupně učinil závěr o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení, když odkázal na tvrzení žalovaného, že „tímto určením se předejde dalším sporům o neplatnosti (případně nicotnosti) usnesení valných hromad“ a dále pouze v obecné rovině odkázal na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu uvedenou v bodě 12 napadeného rozsudku. Takový závěr je však z pohledu odvolacího soudu nepřezkoumatelný a hlavně předčasný. Není především zřejmé, z jakých skutečností soud při svém závěru o naléhavém právním zájmu na požadovaném určení vycházel. Soud totiž žádným způsobem neřešil, zda mezi účastníky řízení probíhají či v minulosti probíhaly spory, s nimiž souvisí otázka určení vlastnictví k akciím, zda vůbec probíhaly či probíhají řízení o určení neplatnosti valných hromad. Z napadeného rozsudku se nepodává, že by k této otázce byl proveden nějaký důkaz, případně, z jakých důkazů provedených před soudem prvního stupně učinil jakákoliv zjištění, která jej vedla k závěru výše uvedenému. Nepostačí také pouze obecný odkaz na konkrétní judikaturu soudů vyšších stupňů, je třeba zdůvodnit její aplikaci na projednávanou věc, což se v posuzované věci nestalo.

21. Žalobkyně tvrdí, že odvozuje své vlastnické právo k akciím od smlouvy o prodeji akcií z 6.1.2016 uzavřené mezi ní a [Anonymizováno] [Anonymizováno], naproti tomu žalovaný ze smlouvy o prodeji akcií z 10.6.2010 uzavřené s [právnická osoba] a z prohlášení [právnická osoba] z 12.4.2013.

22. Ze žaloby a vyjádření žalovaného (které je protinávrhem) absentují jakákoliv tvrzení ohledně splnění podmínek pro platný převod akcií, tzn. není tvrzeno (natož prokázáno), že došlo k rubopisu akcií na žalobkyni, resp. žalovaného a k předání akcií. Přitom k platnému převodu akcií mohlo dojít, ať už ve prospěch žalobkyně či ve prospěch žalovaného na základě smlouvy, platného rubopisu a předáním akcií, když splnění těchto podmínek vyžadovala právní úprava účinná ke dni uzavření obou smluv.

23. Soud prvního stupně učinil závěr, že žalovaný je vlastníkem předmětných sporných akcií, aniž měl k dispozici, byť jen kopii akcií, z nichž by bylo možné, při absenci tvrzení výše uvedených, dovodit, že je to právě žalovaný, kterému svědčí vlastnické právo ke sporným akciím. Přitom nezbytným předpokladem pro úspěch ve věci samé, je předložení cenného papíru, z něhož je žalováno.

24. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně tak z důvodů výše uvedených podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

25. V něm soud prvního stupně nejprve zváží, zda jsou dány důvody pro přerušení řízení s ohledem na sdělení na čl. 82 z důvodu tvrzeného podání žaloby u soudu prvního stupně o hlavní intervenci společností MH – Assest s.r.o., IČO [IČO], která tvrdí a v avizované žalobě prokazuje, že vlastníkem sporných akcií je ona, příp. zda jsou dány podmínky pro spojení obou řízení ke společnému projednání.

26. Pokud se bude zabývat věcí samou, nejprve opětovně posoudí otázku naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva a otázku věcné legitimace účastníků. Svůj závěr o tom přezkoumatelným způsobem zdůvodní. Vyzve účastníky k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení ohledně převodu akcií, tj. zda při uzavření smlouvy o převodu akcií došlo k jejich předání a k jejich rubopisu. Účastníci, nechť předloží originály sporných akcií, případně sdělí důvody, které jim v tom brání. Případně tuto otázku vyřeší v návaznosti na tvrzení výše uvedené společnosti, která tvrdí, že je vlastníkem sporných akcií a je připravena je soudu v originále doložit. Znovu se pak bude zabývat i ostatními tvrzeními uplatněnými účastníky v jejich dosavadních podáních.

27. Nad rámec výše uvedeného je třeba uvést, že námitka žalobkyně, že soud prvního stupně ve věci jednal, aniž jí doručil vyjádření žalovaného z 14.10.2022 (čl. 43 a násl. spisu), které je protinávrhem, nemůže obstát, neboť z obsahu spisu vyplývá, že jí písemnost byla doručena do datové schránky dne 10.2.2023, jak vyplývá z doručenky na čl. 51.

28. V novém řízení bude rozhodnuto rovněž i o nákladech tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).