o určení a o zaplacení částky 608 950 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2024, č. j. 80 Cm 70/2020-153

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 5. 2020 se žalobkyně domáhala určení, že má za žalovanou pohledávku z titulu náhrady škody ve výši 608 950 Kč a současně se domáhala zaplacení této pohledávky z titulu jejího ručení při porušení péče řádného hospodáře při výkonu funkce jednatele společnosti [právnická osoba] za její závazky.

2. Žalobkyně spatřuje porušení právních povinností žalované jako jednatelky společnosti [právnická osoba] v nezakládání účetních závěrek společnosti do Sbírky listin a v důsledku toho nemohla mít dostatečné informace o ekonomickém stavu společnosti [právnická osoba], dále ve způsobu „vedení sporu“ s žalobkyní o zaplacení dluhu ve výši 383 642 Kč s příslušenstvím u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 42 C 1678/2018, v jehož důsledku vznikly náklady ve výši 138 645 Kč a dále v převedení konceptu vydávání časopisu La Cuccina Italiana na nově založenou společnost [právnická osoba] Žalobou uplatnila zaplacení jistiny ve výši 383 642,- Kč , úroku z prodlení ve výši 69 206 Kč, náhrady nákladů řízení ve výši 138 645 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 800 Kč a nákladů žalobkyně v exekučním řízení ve výši 12 657 Kč.

3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že v postavení jednatele společnosti [právnická osoba] žádnou povinnost neporušila. Předně uvedla, že předpokladem ručitelského závazku je existence splatného závazku k náhradě škody, který společnosti [právnická osoba] nevznikl. Spolupráce s žalobkyní probíhala od roku 2012 a ekonomická situace společnosti [právnická osoba] byla žalobkyni dobře známa, a proto nezakládání účetních závěrek do Sbírky listin je z tohoto důvodu irelevantní. Hlavní činností společnosti bylo vydávání časopisu La Cuccina Italiana a z podstatné části byla závislá na inzerci s tím, že společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. neuhradila společnosti za reklamní kampaň částku ve výši 6 468,93 EUR. Společnost se neúspěšně pokoušela získat za investora společnost [právnická osoba]., přičemž v důsledku nepříznivé ekonomické situace neměla finanční prostředky na zaplacení licence za rok 2019. Pokud byla proti společnosti uplatněna ze strany žalobkyně žaloba na zaplacení částky 383 642 Kč s příslušenstvím, tak žalovaná řízení „nezdržovala“, nýbrž využívala zákonné prostředky dle občanského soudního řádu.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. žalobu v plném rozsahu zamítl, ve výroku II. přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 120 661,20 Kč.

5. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že jediným předmětem podnikatelské činnosti společnosti [právnická osoba] bylo vydávání časopisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na základě roční vždy udělované licence ve výši 10 000 EUR. V případě nezaplacení licence by ji společnost pozbyla a licenční smlouva by zanikla. V důsledku neplnění finančních povinností ze strany inzerentů se společnost [právnická osoba] dostala do platební neschopnosti a plnění svých finančních závazků řešila formou splátkových kalendářů a to i ve vztahu k žalobkyni, kdy se jednalo o zavedenou obchodní praxi. Své odběratele upomínala a pohledávky řešila i soudní cestou. Nebylo prokázáno, že by se společnost snažila vyvádět majetek ze společnosti, případně se vyhýbat placení dluhů. Pokud žalobkyně vedla spor o zaplacení pohledávky 383 642 Kč se společností [právnická osoba], neměl soud prvního stupně za prokázané, že by žalovaná využívala zdržovací taktiku, aniž lze upřít využití procesních prostředků dle občanského soudního řádu. V obraně žalované proti uplatněnému nároku žalobkyně soud prvního stupně nedovodil porušení právních povinností. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobkyně dostatečně nekonkretizovala svá tvrzení ohledně převodu „konceptu časopisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“ na společnost [právnická osoba] bez odpovídajícího protiplnění, přičemž nebyl prokázán účelový převod s cílem vyhnout se povinnosti platit dluhy společnosti [právnická osoba] Skutečnost, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako jediný společník a jednatel této společnosti vykonával po krátkou dobu funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba], ještě neznamená úzké propojení mezi žalovanou a touto osobou. Bylo prokázáno, že žalovaná vymáhá své pohledávky a od roku 2012 dlouhodobě spolupracovala s žalobkyní, se kterou měla zavedenou obchodní praxi v podobě splátkového kalendáře. Zástupci žalobkyně však tuto praxi změnili a nadále odmítli sjednávat odložené platby formou splátkového kalendáře. Soud neměl za prokázané splnění zákonných předpokladů dle § 159 odst. 3 o. z. s tím, že žalovaná je povinna plnit ze svého ručitelského závazku teprve v okamžiku, kdy nesplní svou povinnost z titulu náhrady škody ve vztahu ke společnosti. Rovněž nebyla prokázána existence škody na straně společnosti [právnická osoba] v důsledku soudního řízení u Obvodního soudu pro [adresa] s tím, že využívání procesních nástrojů, které poskytuje účastníkům občanský soudní řád, není protiprávní a nelze jej proto hodnotit jako porušování povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře. Převod obchodního podílu žalované na jinou osobu je jednáním žalované jako společníka a nelze s tím spojovat porušení péče řádného hospodáře. Nepříznivá ekonomická situace společnosti [právnická osoba] nebyla v příčinné souvislosti s nezakládáním účetních závěrek s tím, že ekonomická situace společnosti bez ohledu na výše uvedené byla žalobkyni z dlouhodobé spolupráce dobře známa. Mezi účastníky nebylo sporným, že bez licenční smlouvy s italským vlastníkem a bez vydávání časopisu měla společnost [právnická osoba] v podstatě nulovou hodnotu, v převedení projektu (licence) na jinou osobu v nepříznivé finanční situaci nelze spatřovat porušení péče řádného hospodáře.

6. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě blanketní odvolání ze dne 8. 8. 2024, které doplnila písemným podáním ze dne 10. 9. 2024, ve kterém navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno. Ve svém odvolání zejména uvedla, že soud prvního stupně „podlehl“ taktice žalované, když dospěl k závěru, že žalovaná vymáhala pohledávky z roku 2011 a 2014, a tím jednala s péčí řádného hospodáře. Soud prvního stupně zcela rezignoval na ustálenou judikaturu, když nevycházel ani z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019, ve kterém jsou stanoveny podmínky, jak má soud postupovat při posouzení péče řádného hospodáře. V doplňujícím vyjádření žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 59/2022 řešící otázku „splnitelnosti pohledávky“.

7. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 1. 11. 2024 k odvolání žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a uvedla, že společnost [právnická osoba] v důsledku neplnění povinností ze strany dodavatelů a své platební neschopnosti svou finanční situaci řešila sjednáváním posunutí plateb formou splátkového kalendáře, což představovalo zavedenou obchodní praxi. Žalovaná s péčí řádného hospodáře neustále hledala řešení jak udržet stav ve vydávání časopisu. Dle § 159 odst. 3 O. z. pro aktivaci ručení je nezbytné, aby věřitel nejdříve vyzval jednatele k náhradě škody, což se v daném případě nestalo. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalovaná v soudním řízení nezneužívala „zdržovací taktiku“, nýbrž využívala veškerých prostředků procesní obrany. Žalobkyně byla rovněž obeznámena s finanční situací společnosti [právnická osoba], a škoda proto nemohla vzniknout nezakládáním účetních závěrek. K odpovědnosti jednatele za škodu je nutné prokázat, že konkrétní opomenutí (porušení právní povinnosti) vedlo ke konkrétní škodě, což nebylo prokázáno.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Je třeba konstatovat, že žalobkyně uplatnila svůj nárok z titulu náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku protiprávního jednání žalované, která

a) od roku 2012 nezakládala účetní závěrky společnosti [právnická osoba] do Sbírky listin rejstříkového soudu, čímž žalobkyně nemohla získat ucelenou představu o ekonomickém stavu společnosti, pokud by žalobkyně zjistila, že je společnost v dlouhodobé ztrátě, pak by s ní ani neuzavřela příslušnou smlouvu o dílo,

b) vedla za společnost [právnická osoba] s žalobkyní soudní spor sp. zn. 42 C 167/2018 u Obvodního soudu pro Prahu 2 týkající se zaplacení faktur za tisk časopisu a v důsledku její „zdržovací taktiky“ po dobu cca 1,5 roku činily náklady řízení 138 645 Kč,

c) v průběhu řízení sp. zn. 42 C 167/2018 žalovaná odčerpala zbývající aktiva ze společnosti a veškerou aktivitu (koncept časopisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]) přesunula na nově založenou společnost [právnická osoba], jehož jediným společníkem a jednatelem byl [Anonymizováno] [Anonymizováno], který od 7.10.2019 po dobu cca 2 měsíců také vykonával funkci jednatele ve společnosti [právnická osoba], žalovaná tímto postupem znemožnila fungování a vytváření zisku ve společnosti.

10. Žalobkyně uplatnila nárok z titulu náhrady škody, kterou představuje nezaplacená jistina ve výši 383 642 Kč, úrok z prodlení ve výši 69 209 Kč, náklady řízení nalézacího soudu ve výši 138 645 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 4 800 Kč a náklady žalobkyně v exekučním řízení ve výši 12 657 Kč. Uplatněná pohledávka žalobkyně má svůj základ ve fakturaci za tisk časopisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], č.[Anonymizováno]/[Anonymizováno], č.[Anonymizováno]/[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] společnosti [právnická osoba]

11. Podle § 159 odst. 1 o. z. kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.

12. V souladu s § 53 odst. 1 ZOK osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, vydá obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým jednáním získala. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho povinná osoba obchodní korporaci v penězích.

13. V souladu s § 159 odst. 3 o. z. nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

14. Z pohledu ust. § 159 odst. 3 o. z. je třeba dovodit na straně společnosti [právnická osoba] existenci a výši škody a porušování povinnosti péče řádného hospodáře ze strany žalované jako její jednatelky. Z nezakládání účetních závěrek do Sbírky listin lze sice v obecné rovině dovodit porušení povinností statutárního orgánu společnosti, sama tato skutečnost však nezpůsobí společnosti [právnická osoba] škodu. Bez ohledu na výše uvedené není sporným, že žalobkyni jako dlouholetému dodavateli bylo ze vzájemné spolupráce známo, že společnost [právnická osoba] hradí faktury s prodlením, a že s ním pravidelně sjednává splátkový kalendář. Tato skutečnost však nebránila žalobkyni v přijetí další zakázky v podobě tisku časopisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V nezakládání účetních závěrek do Sbírky listin nelze proto dovodit porušení povinností péče řádného hospodáře a její příčinnou souvislost se škodou, jejíž existence a výše nebyla tvrzena ani osvědčena.

15. Porušení péče řádného hospodáře odvolací soud neshledal ani v případě účasti společnosti [právnická osoba] v soudním řízení sp. zn. 42 C 167/2018 na straně žalované. V prvé řadě je třeba uvést, že společnost [právnická osoba] byla žalovanou stranou, která nevyvolala spor a bylo zcela její věcí, jakou zvolí procesní obranu s odkazem na zákonnou úpravu v občanském soudním řádu s vědomím toho, že to byla žalobkyně zastoupená advokátem, která vyvolala spor mezi stranami na základě žalobního návrhu. Bylo rovněž na uvážení žalobkyně, jakým způsobem bude jednat v rámci promlčecí lhůty se společností [právnická osoba] o zaplacení pohledávky nebo (s vědomím finanční situace odběratele) po několika měsících od splatnosti faktur přistoupí k podání žaloby, se kterou jsou vždy spojeny náklady řízení. Jelikož společnost [právnická osoba] nevyvolala soudní řízení a v pozici žalované společnosti využila prostředků procesní obrany, jak ji umožňuje občanský soudní řád, nelze dovodit na straně žalované porušení péče řádného hospodáře ve vztahu k její společnosti [právnická osoba], které ostatně v důsledku samotného soudního řízení ani žádná škoda nevznikla.

16. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná (v roce 2019) odčerpala aktiva ze společnosti [právnická osoba] a převedla koncept časopisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] na společnost [právnická osoba], je třeba uvést, že ze skutkových tvrzení žalobkyně není zřejmé, z jakých zdrojů pro takové tvrzení čerpala a v jaké výši měla společnost [právnická osoba] odčerpat svá aktiva, neboť z obsahu spisu je zřejmé, že společnost nedisponovala žádným větším majetkem a naopak měla trvalé finanční problémy, které měly za následek prodlení s placením faktur, vyhotovení splátkových kalendářů, přičemž vesměs neúspěšně vymáhala své pohledávky. Podnikání každého subjektu s sebou nese i určité podnikatelské riziko, aniž lze dovodit finanční odpovědnost jeho statutárního orgánu za výsledek podnikání. Za situace, kdy společnost [právnická osoba] neměla finanční hotovost na zaplacení licence na další kalendářní rok 2020 a fakticky ukončila svou činnost, nelze z tohoto stavu dovodit porušení péče řádného hospodáře na straně žalované a vznik škody na straně společnosti, kterou mohla uplatnit na žalované. K samotnému převodu „konceptu časopisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]“ na společnost [právnická osoba] nelze uvést, jaká byla jeho „hodnota“, a zda společnost [právnická osoba] obdržela nějaké protiplnění. Žalobkyně ani žalovaná o hodnotě tohoto konceptu v průběhu řízení u soudu prvního stupně ničeho neuvedly. Odvolací soud má však pochybnost o jeho vyšší hodnotě, když z veřejně dostupných zdrojů bylo zjištěno, že vydávání časopisu bylo v průběhu roku 2020 ukončeno, což znamená, že ani společnost [právnická osoba] nebyla v tomto směru zřejmě úspěšná. Vzhledem k tomu, že dle § 159 odst. 3 o. z. ručí žalovaná věřiteli právnické osoby pouze do výše zjištěné a uplatněné škody, nelze takovou odpovědnost dovodit ani v tomto případě, protože žádná škoda společnosti [právnická osoba] v souvislosti s ukončením podnikání nevznikla a zejména žalobkyně ani netvrdila, jaká konkrétní výše škody vznikla společnosti [právnická osoba], kterou mohla uplatnit vůči žalované. Nad rámec lze doplnit, že ani následně ustanovený likvidátor společnosti neuplatnil vůči žalované žádnou náhradu v souvislosti s výkonem její činnosti.

17. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný včetně výroku II. o náhradě nákladů řízení.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. dle úspěchu stran ve věci ve shodě s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/96 Sb., a to v rozsahu přiznaných 2 úkonů právní služby po 10 780 Kč za písemné vyjádření žalované ze dne 1. 11. 2024 a za 1 účast na soudním jednání u odvolacího soudu dne 23. 1. 2025, v rozsahu 1 paušální částky ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/96 Sb. (ve znění platném do 31. 12. 2024) a v rozsahu 1 paušální částky ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. (ve znění platném od 1. 1. 2025), to vše zvýšené o 21 % DPH, tj. celkem 26 995,10 Kč.