o zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 7. února 2018, č. j. 55 Cm 42/2017-52

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 28. 2. 2017 se [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále jen „původní žalobce“) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 000 000 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 31. 12. 2016 do zaplacení ze směnky vystavené na řad původního žalobce dne 1. 12. 2015 na částku 2 000 000 Kč se splatností dne 30. 12. 2016 a žalovaným avalované. V den splatnosti směnky ani později žalovaný směnečnou pohledávku nezaplatil, ač k tomu byl vyzván dne 23. 1. 2017.

2. Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 16. 3. 2017, č. j. 55 Cm 42/2017-11, který byl usnesením téhož soudu ze dne 5. 6. 2016, č. j. 55 Cm 42/2017-19, zrušen z důvodu, že se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.

3. Žalovaný se v průběhu řízení před soudem prvního stupně k žalobě nevyjádřil.

4. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit původnímu žalobci částku 2 000 000 Kč se 6 % úrokem od 31. 12. 2016 do zaplacení (výrok I.) a dále povinnost zaplatit mu náhradu nákladů řízení ve výši 160 258 Kč (výrok II.). V odůvodnění rozsudku uvedl, že po zrušení směnečného platebního rozkazu vyzval účastníky, aby mu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude mít soud bez dalšího za to, že s takovým postupem souhlasí. Původní žalobce sdělil, že souhlasí s rozhodnutím ve věci, žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, a proto měl soud prvního stupně za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání rovněž souhlasí. Soud prvního stupně konstatoval, že v souladu s ustanovením § 115a odst. 1 o. s. ř. vycházel pouze z listinných důkazů předložených účastníky. Uzavřel, že původní žalobce předložil směnku vlastní se všemi náležitostmi podle ustanovení čl. I. § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSŠ“), o jejíž pravosti nebylo důvodu pochybovat. Směnku vystavila společnost [Anonymizováno], která se jí zavázala zaplatit původnímu žalobci jako jejímu majiteli částku 2 000 000 Kč. Žalovaný přijal za zaplacení směnky rukojemství podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ. Vzhledem k tomu, že ke dni splatnosti směnky nebyla tato uhrazena, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit původnímu žalobci směnečnou sumu ve výši 2 000 000 Kč se 6 % úrokem ode dne následujícího po splatnosti směnky, a to podle čl. I. § 48 ZSŠ. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1, věta první o. s. ř. (v odůvodnění nesprávně uvedeno § 42 odst. 1, věta první o. s. ř.), podle kterého zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit původnímu žalobci jejich náhradu ve výši soudního poplatku, odměny za 3 úkony právní služby, 3 režijních paušálů a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty.

5. Usnesením ze dne 18. 7. 2018, č. j. 55 Cm 42/2017-82, byl žalovanému ustanoven opatrovník [Anonymizováno], advokát, neboť žalovanému jako právnické osobě se nepodařilo doručit písemnosti na známou adresu v cizině.

6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání, ve kterém namítl, že usnesení o zrušení směnečného platebního rozkazu ve věci vydaného bylo doručováno pouze původnímu žalobci, čímž soud prvního stupně porušil ustanovení § 168 odst. 2 o. s. ř. a tedy řízení zatížil hned v jeho počátku procesní vadou podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. Podle žalovaného měl soud prvního stupně nařídit jednání a ustanovit mu opatrovníka, který měl být k tomuto jednání předvolán. Nestalo se tak a žalovanému bylo opakovaně doručováno na adresu jeho sídla, třebaže soud prvního stupně již z doručování směnečného platebního rozkazu zjistil, že na této adrese je žalovaný neznámý. Žalovaný odkázal na úpravu obsaženou v ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. a na nálezy Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04, a ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. IV. ÚS 2380/08, ze kterých citoval podstatné závěry. Vyjádřil názor, že povinností soudu prvního stupně bylo vzhledem k usnesení o zrušení směnečného platebního rozkazu postupovat podle ustanovení § 114a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 5 o. s. ř., tedy žalovaného vyzvat k vyjádření se ve věci a k předložení listinných důkazů, kterých se dovolává. Žalovaný měl být rovněž poučen o jeho procesních právech a povinnostech, včetně následků, které pro něj bude mít usnesení ohledně rozhodnutí bez nařízení jednání, pokud se k němu nevyjádří. V té souvislosti žalovaný poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2014, sp. zn. 64 Co 2/2014. Namítl dále, že opatrovník mu byl ustanoven až po vydání rozsudku ve věci samé, tedy pouze a jedině pro jeho doručení. Takový postup je však v rozporu se smyslem a účelem funkce opatrovníka, jak jej formuluje občanský soudní řád, ale i v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Žalovaný tak nemohl jednat před soudem a řádně vykonávat svá procesní práva a povinnosti, čímž soud prvního stupně porušil čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nemohl nijak vyjádřit k žalovanému nároku a soudem prvního stupně byl „postaven před hotovou věc, tedy Rozsudek“, byla mu odňata možnost jednat před soudem. Žalovaný se dále obsáhle vyjádřil k nároku ze směnky, jak proti němu byl v soudním řízení uplatněn.

7. Vzhledem k tomu, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 9. 2020, č. j. 2 Cmo 169/2019-169, bylo postupem podle ustanovení § 107a o. s. ř. vyhověno návrhu původního žalobce ze dne 5. 8. 2020, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno], bylo s touto společností nadále jednáno jako se žalobcem.

8. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil. Podáním ze dne 5. 1. 2021 omluvil svou neúčast při jednání nařízeném odvolacím soudem k projednání žalovaným podaného odvolání na den 12. 2. 2021 a vyslovil souhlas s jednáním v jeho nepřítomnosti. Jednáno proto bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Ve shodě se závěrem soudu prvního stupně lze konstatovat, že podle čl. I. § 75 ZSŠ uplatnil původní žalobce nárok proti žalovanému jako směnečnému rukojmímu z platné směnky vlastní obsahující veškeré zákonné náležitosti, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat. Na základě tohoto zjištění soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz, který z důvodu jeho nedoručení žalovanému následně zrušil.

11. V souladu s § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

12. Usnesením ze dne 25. 7. 2017, č. j. 55 Cm 42/2017-22, soud prvního stupně vyzval účastníky řízení, aby se ve lhůtě dvaceti dnů ode dne doručení výzvy vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Poučil je zároveň o tom, že v případě, že se v uvedené lhůtě nevyjádří, bude mít za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Tato výzva byla žalobci doručena dne 27. 7. 2017 a ten vyslovil souhlas s takovým postupem soudu. Žalovanému soud prvního stupně doručoval výzvu k vyjádření prostřednictvím dožádaného soudu v [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), který v příloze podání ze dne 22. 12. 2017 odkázal na „Potvrzení o doručení písemnosti“ ze dne 20. 12. 2017, z jehož čl. 12.1. plyne, že písemnost (výzva na čísle listu 22 spisu) byla žalovanému doručena dne 12. 12. 2017 na adresu „[Anonymizováno]“ vhozením listin do domovní schránky (článek 12.2.1.3) s tím, že adresát písemnosti byl písemně vyrozuměn o tom, že může odmítnout její přijetí, jestliže není vyhotovena v jazyce, kterému rozumí, nebo v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků místa doručení nebo k ní není připojen překlad do těchto jazyků (článek 12.3).

13. Za situace, kdy žalovanému byla doručena náhradním způsobem výzva k vyjádření podle ustanovení § 115a o. s. ř. a ten se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, předpokládá se podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., že k takovému postupu nemá námitek. Současně se mu dostalo poučení, že může odmítnout přijetí písemnosti, která není vyhotovena v (německém) jazyce, kterému rozumí nebo k ní není připojen překlad. Pokud soud prvního stupně s odkazem na učiněnou výzvu vydal dne 7. 2. 2018 rozsudek, kterým žalovaného v postavení směnečného rukojmího zavázal k peněžitému plnění ze směnky ve výši 2 000 000 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení, nelze takovému postupu vytknout žádné pochybení.

14. Pro úplnost se dodává, že v případě, že soudu prvního stupně se nepodařilo směnečný platební rozkaz doručit žalovanému, byl zcela na místě postup dle § 173 odst. 2 o. s. ř. per analogiam směřující ke zrušení (odklizení) platebního rozkazu. Není přitom žádného důvodu takové usnesení doručovat žalovanému, který se ani nedozvěděl o jeho vydání. Lze souhlasit se žalovaným, že soud prvního stupně mohl v dané věci nařídit jednání k projednání uplatněného nároku ze směnky, nicméně nic mu nebránilo v tom, aby zvolil postup podle ustanovení § 115a o. s. ř., což v předmětné věci také učinil. Žalovanému přitom nebylo upřeno právo se vyjádřit ve věci samé, i když byla výzva k vyjádření doručena náhradním způsobem. Za situace, kdy takový postup není zákonem vyloučen, je pak věcí účastníka řízení jako adresáta výzvy k vyjádření, jakým způsobem dbá o vyzvednutí zásilek ve svém sídle. Nelze proto souhlasit s námitkou žalovaného, že řízení bylo zatíženo vadou a že žalovanému byla odňata možnost jednat před soudem. Rovněž tvrzení žalovaného, že opatrovník mu byl ustanoven „pouze a jedině pro doručení rozsudku“, nemá oporu v dalším průběhu řízení, neboť ze samotného usnesení založeného na čísle listu 82 spisu nic takového neplyne. Úkony žalovaného zastoupeního opatrovníkem, jak byly učiněny v rámci odvolacího řízení, toto ostatně i vylučují.

15. Pokud jde o skutečnosti žalovaným uváděné v odvolacím řízení, nakolik směřovaly proti nároku ze směnky, k těmto odvolací soud nemohl přihlédnout se zřetelem na režim tzv. neúplné apelace vyjádřené v ustanovení § 205a o. s. ř., neboť se jedná o nová skutková tvrzení, která bylo třeba uplatnit v řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo a že se nejedná o žádný z případů ve zmiňovaném ustanovení uvedených, nebylo možno se zabývat tvrzením žalovaného, že není jasné, jaké konkrétní pohledávky směnka zajišťuje, že neexistuje dluh směnkou zajištěný, že směnka není platná pro chybějící údaj měny u směnečného peníze vyjádřeného čísly a že bylo na žalobci, aby prokázal existenci a výši jednotlivých zajištěných pohledávek z kupních smluv v žalobcem tvrzené výši 2 000 000 Kč ke dni vyplnění směnky.

16. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, když jejich výše odpovídá výši nákladů, jak úspěšným žalobcem byly v řízení před soudem prvního stupně účelně vynaloženy.

17. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že na straně úspěšného žalobce žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

18. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek za jím podané odvolání rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 9 odst. 6 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b/ zákona o soudních poplatcích, neboť žalovanému byl jako účastníku, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině (§ 29 odst. 3 o. s. ř.), ustanoven opatrovník a tedy soudní poplatek jím nebyl placen při podání odvolání ani na výzvu soudu k jeho zaplacení. V daném případě soudní poplatek za odvolání činí podle položky 22 odst. 1 písm. a/ sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, částku 100 000 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit České republice – Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to ve prospěch účtu č. [č. účtu], KS [konst. symbol], VS [var. symbol].

19. O odměně opatrovníka před soudy obou stupňů rozhodne soud prvního stupně.