o návrhu na zrušení výmazu právnické osoby a nařízení její likvidace, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 8. 2024, č. j. 31 Cm 142/2023-30

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh na zrušení výmazu zaniklého družstva a na obnovení jeho likvidace (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že rozhodl o návrhu navrhovatele podaném 29. 11. 2023, který byl odůvodněn tím, že se jedná o opakovaný návrh, kdy předcházejícímu bylo usnesením soudu prvního stupně z 21. 6. 2021, č. j. 38 Cm 330/2020-49 vyhověno. Již předcházející návrh řešil otázku čerpací stanice nacházející se na pozemku p. č. 448/2 (správně 448/3 v k. ú. [adresa], kdy [právnická osoba] (dále jen inspekce) dopisem z 11. 11. 2011 se obrátila na právního předchůdce navrhovatele se žádostí o sdělení, jakým způsobem je tato čerpací stanice zabezpečena z vodohospodářského hlediska. Dle sdělení [právnická osoba] [Anonymizováno] ji tento neeviduje ve svém majetku. Následným rozhodnutím inspekce z 30. 4. 2012 mu byla uložena povinnost provést opatření k nápravě na základě zjištění, že vlastníku pozemku (Miroslavě Rojkové), ani jejím právním předchůdcům, nesvědčí žádný nabývací titul ke stavbě čerpací stanice. Dovodil z toho vlastnické právo státu a správu [právnická osoba] [Anonymizováno][Anonymizováno] Dne 7. 10. 2013 byla provedena ze strany inspekce kontrola plnění nápravných opatření a rozhodnutím z 3. 12. 2013 byla navrhovateli uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. K odvolání navrhovatele rozhodlo [právnická osoba] dne 28. 4. 2014 o jeho zamítnutí a potvrzení napadeného rozhodnutí. Námitky ohledně vlastnictví stavby měly být uplatněny v odvolání proti rozhodnutí o uložení nápravných opatření a z toho dovodil, že čerpací stanici považoval navrhovatel za svůj majetek. Navrhovatel podal Městskému úřadu [Anonymizováno] [Anonymizováno], odboru výstavby a plánování dne 4. 2. 2014 ohlášení odstranění dané stavby. Ten rozhodl o zastavení řízení z důvodu nedoložení vlastnictví stavby navrhovatelem. Rozhodnutím z 27. 10. 2015 uložila inspekce navrhovateli pokutu ve výši 60 000 Kč, která byla rozhodnutím Ministerstva životního prostředí snížena na částku 30 000 Kč. Dle sdělení starosty obce [adresa] byla čerpací stanice vybudována v roce 1968, čemuž odpovídají zápisy z členských schůzí JZD [adresa]. Zaniklé družstvo je jeho právní nástupcem. [právnická osoba] je nemovitost nezapisovaná do katastru nemovitostí, přičemž stavba s ohledem na dobu vzniku není součástí pozemku. Jedná se o neznámý majetek družstva podle § 209 o. z. V předchozím řízení se likvidátorka zabývala rovněž čerpací stanicí a dovodila, že ji nepovažuje za majetek družstva. K 8. 9. 2023 byl proveden výmaz družstva. Navrhovateli stále hrozí sankce za nesplnění opatření uložených inspekcí, která nemůže být s ohledem na stanovisko stavebního úřadu splněna.

3. Likvidátorka zaniklého družstva navrhla zamítnutí návrhu. Odkázala na své stanovisko v dopise adresovaném navrhovateli z 2. 9. 2023. [právnická osoba]. 10. 2000 byl na majetek družstva prohlášen konkurz. [právnická osoba] nebyla vedena v soupisu majetku. K tomuto datu nebyla v majetku družstva, a to ji ani nepovažovalo za svůj majetek. Lze předpokládat, že již před prohlášením konkurzu družstvo podzemní nádrže opustilo, jedná se o majetek opouštěný, který připadl do vlastnictví státu. Zařízení se mělo nacházet na pozemku p. č. 448/3 v k. ú. [adresa], který je stejně jako celý areál ve vlastnictví Miroslavy Policarové. Určení vlastnictví by tak bylo možné řešit ve vztahu k údajné podzemní části proti vlastnici pozemku, příp. určení vlastnictví souhlasným prohlášením.

4. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že zrušení výmazu a obnovení likvidace bylo již předmětem řízení vedeného u soudu prvního stupně ve věci sp. zn. 38 Cm 330/2020. Po skončení předchozího řízení likvidátorka dopisem z 2. 9. 2023 vyjádřila své stanovisko k možnému postupu ve věci nově zjištěného majetku. Bylo zjištěno, že čerpací stanice pohonných hmot nebyla součástí soupisu do majetkové podstaty družstva jako úpadce. Usnesením Městského úřadu v [Anonymizováno], odboru výstavby a územního plánování z 7. 2. 2014 bylo zastaveno řízení zahájené na základě žádosti o dodatečné povolení stavby ve věci odstranění stavby čerpací stanice, neboť stavebník nepředložil doklad prokazující vlastnické právo ke stavbě opravňující k odstranění stavby. Fotodokumentace daného místa ukazuje na existenci poklopů nádrží, odvětrání a místa, kde stál stojan na čerpání pohonných hmot. V řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 38 Cm 330/2020 bylo rozhodováno o návrhu navrhovatele z 7. 10. 2020, kdy usnesením z 21. 6. 2021, č. j. 38 Cm 330/2020-49, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2021, bylo rozhodnuto o zrušení výmazu družstva, o obnovení jeho likvidace a jmenování likvidátora. Dne 13. 11. 2022 byla likvidátorkou předložena konečná zpráva o průběhu likvidace, z níž vyplývá, že byl dohledán další dosud neznámý majetek, který byl zpeněžen. Usnesením z 22. 5. 2023 soud schválil zprávu o průběhu a ukončení likvidace.

5. Soud prvního stupně s poukazem na § 209 odst. 1 věta první zák. č. 89/2012 Sb. návrh zamítl pro jeho nedůvodnost. Poukázal na to, že o prakticky stejném návrhu již rozhodl v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 38 Cm 330/2020. Opětovný návrh je postaven na tvrzení, že nedošlo k vypořádání otázky čerpací stanice dle představ navrhovatele. Nejedná se o nově zjištěný majetek a ani majetek likvidovaného družstva, když všechny skutečnosti nasvědčují tomu, že čerpací stanice nebyla v majetku družstva v době jeho zániku. Právní konstrukce ČIŽP a likvidátorky družstva o opuštění věci a jejím připadnuti státu se jeví jako relevantní. Jako nemístné se jeví zahájení sporu o určení vlastnictví čerpací stanice, ostatně navrhovatelka k tomu ani nesměřuje. Smyslem je zřejmě stvrzení skutečnosti, že vlastnické právo náleží státu v podobě akceptovatelné pro stavební řízení. Argumentace likvidátorky ohledně možných způsobů řešení vlastnictví pozemku se jeví jako přiléhavá. Nelze tak dovodit, že by se objevil nový majetek družstva a není proto dán zájem právní ochrany.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když likvidátorka náhradu nákladů řízení nepožadovala.

7. Navrhovatel ve včasném odvolání navrhl změnu napadeného usnesení tak, že bude zrušen výmaz účastníka z obchodního rejstříku a obnovena jeho likvidace, příp. zrušení napadeného rozhodnutí. V řízení vedeném pod sp. zn. 38 Cm 330/2020 se likvidátorka nezabývala otázkou vypořádání otázky čerpací stanice. Všechny skutečnosti napovídají tomu, že čerpací stanice byla v majetku družstva. Navrhovatel doložil důkazy o jejím zřízení a užívání, včetně vyjádření starosty obce. Z nich vyplývá, že družstvo bylo jejím stavebníkem a užívalo ji pro zemědělské účely. Nebyl dohledán žádný důkaz o změně vlastnického práva. [právnická osoba] je třeba vnímat jako soubor věcí, z nichž některé mají povahu věci nemovité. Do soupisu věcí tak nemohla být zapsána. Absence majetku v soupisu majetkové podstaty nemusí znamenat, že se nejedná o majetek úpadce. Nabízí se možnost opomenutí čerpací stanice při pořízení soupisu. V řízení sp. zn. 38 Cm 330/2020 neměl soud pochybnost o vlastnictví čerpací stanice. Neobstojí konstrukce o zjevném opuštění věci a jejím propadnutí státu. Podle konstantní judikatury je derelikce jednostranným neadresným právním jednáním, jímž vlastník věci jednoznačně, bez jakýchkoliv pochybností dává navenek najevo, že věc opouští a nadále ji nehodlá vlastnit a také to fyzicky učiní. Musí tak učinit jakoukoliv srozumitelnou a určitou formou. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1823/2012 přitom návrh na prohlášení konkurzu sám o sobě není projevem derelikce. Žádné skutečnosti nasvědčující existenci vůle účastníka věc opustit však nebyly zjištěny. Navrhovatel považuje vedení případného řízení o určení vlastnictví čerpací stanice za nadbytečné, když vlastník pozemku není dle názoru žalobce vlastníkem čerpací stanice z důvodu neexistence nabývacího titulu. Tato skutečnost by byla důvodem pro zamítnutí takové žaloby. V řízení bylo prokázáno, že účastník nabyl vlastnictví k čerpací stanici její výstavbou, přičemž nebylo prokázáno, že by vlastnictví pozbyl, resp. nabyla ho jiná osoba. Jedná se o majetek účastníka a jsou dány důvody pro vyhovění návrhu.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s., aniž za tím účelem nařizoval jednání, neboť účastníci řízení s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s.) a neshledal odvolání důvodným. Vyšel přitom z dokazování provedeného soudem prvního stupně, které považuje za úplné pro posouzení dané věci.

9. Podle § 209 odst. 1 věta první zák. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zruší výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora.

10. Obstojí závěr soudu prvního stupně, že není dán předpoklad pro případné zrušení výmazu právnické osoby a nařízení její likvidace spočívající ve zjištění nového majetku právnické osoby. Již v době projednání předchozího návrhu na zrušení výmazu právnické osoby soudem prvního stupně pod sp. zn. 38 Cm 330/2020 byla známa existence původní čerpací stanice na pozemku p. č. 448/3 v k. ú. [adresa], na jejímž vypořádání v rámci obnovené likvidace byl návrh postaven.

11. Není dán ani zájem hodný právní ochrany, který by odůvodňoval zrušení výmazu právnické osoby a nařízení její likvidace. Při absenci definice zájmu hodného právní ochrany, lze předpokládat, že se jedná především o zájmy majetkové povahy související nějakým způsobem s účelem likvidace zaniklé právnické osoby a stavem jejího jmění. Zájem hodný právní ochrany nelze spatřovat v tom, že v rámci předchozího nařízení likvidace po zrušení výmazu právnické osoby nebyla otázka vypořádání čerpací stanice vyřešena dle představ navrhovatele. Není jím ani výsledek stavebního řízení projednávaného před Městským úřadem [adresa], které skončilo zastavením řízení pro nedoložení dokladu prokazujícího vlastnické právo k dané stavbě. Vyřešení otázky vlastnického práva původní čerpací stanice lze dosáhnout jinými (méně nákladnými) způsoby bez nutnosti zrušení výmazu právnické osoby a nařízení její likvidace. Smyslem likvidace je v obecné rovině vypořádání majetku. Přitom podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 454/2010 z 6. 4. 2011 platí, že by se mělo jednat o majetek, u něhož lze důvodně předpokládat jeho způsobilost kladně ovlivnit hospodářský výsledek vymazané společnosti. Je vůbec otázkou, zda výše uvedený majetek představuje jakoukoli hodnotu, kterou by bylo možné likvidovat. Spíše lze uzavřít, že by se jednalo o majetek záporné hodnoty, který by nebylo možné zpeněžit a který by z toho důvodu přešel na stát. Zrušení výmazu a nařízení likvidace by bylo proto třeba považovat za nehospodárné.

12. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., když účastníkům řízení náklady řízení nevznikly.