o zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2021, č. j. 37 Cm 157/2020-55

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2021, č. j. 37 Cm 157/2020-16 (výrok I. rozsudku) a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů námitkového řízení žalobce ve výši 25 330 Kč (výrok II. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal podanou žalobou vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by bylo žalované uloženo zaplatit směnečnou sumu ve výši 250 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou ve výši 833 Kč s odkazem na směnku vlastní vystavenou dne 27. 8. 2019 v Praze žalovanou na řad žalobce s doložkou bez protestu. Směnka byla splatná dne 7. 9. 2020 a žalovaná po výzvě k zaplacení směnečnou sumu neuhradila.

3. Vzhledem k tomu, že předložená směnka obsahovala veškeré zákonem stanovené náležitosti, soud prvního stupně rozhodl ve věci směnečným platebním rozkazem ze dne 8. 3. 2021, č. j. 37 Cm 157/2020-16 a vyhověl tak žalobě v plném rozsahu.

4. Žalovaná napadla směnečný platební rozkaz včasnými a odůvodněnými námitkami. V námitkách nejprve popsala situaci mezi ní a žalobcem jako jejím bývalým manželem. Podle žalované žalobci byla a je její životní situace známá, přesto ještě nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, přičemž společné finanční prostředky jsou téměř výlučně v dispozici žalobce.

5. Pokud jde o námitky, žalovaná výslovně uvedla, že předmětná směnka je směnkou zajišťovací a tvoří zajištění ke smlouvě o zápůjčce ze dne 27. 8. 2019 uzavřené mezi účastníky řízení. Předmětem smlouvy je formálně částka 250 000 Kč, přičemž podle smlouvy mělo být žalované 140 000 Kč zapůjčeno před podpisem smlouvy a 110 000 Kč mělo být žalované převedeno na její bankovní účet dne 30. 8. 2021. Žalovaná tvrdila, že jí byla fakticky poskytnuta pouze částka 110 000 Kč, což v námitkách doložila výpisem z bankovního účtu. V době podpisu smlouvy o zápůjčce a podpisu směnky se žalovaná nacházela ve finanční tísni a z uvedeného důvodu byla ochotna podepsat smlouvu na vyšší částku, než od žalobce fakticky obdržela. Žalobce využil situace ke svému prospěchu, když žalovanou přesvědčil k výše uvedenému právnímu jednání. Z uvedeného důvodu má žalovaná za to, že smlouva o zápůjčce je co do částky 140 000 Kč neplatná, neboť jednání žalobce se příčí dobrým mravům. Z uvedeného důvodu v rozsahu 140 000 Kč zaniká i samotná směnka. Další v pořadí druhou námitkou byla námitka započtení. Námitka započtení je žalovanou odvozována z toho, že mezi ní a žalobcem není vypořádáno společné jmění manželů a žalovaná má právo minimálně na zaplacení ½ z 8 250 000 Kč, neboť částka 8 500 000 Kč byla žalobcem jednorázově investována bankovním převodem na koupi bytu o velikosti 96 m2, a to ve velmi krátké době cca dva měsíce po rozvodu manželství. Dále žalobce po rozvodu manželství investoval 20 000 Kč do společnosti Tropic Squere s. r. o. jako vklad společníka. Společné prostředky manželů tak musely být tvořeny minimálně částkou 8 520 000 Kč. Vypořádání společného jmění manželů považuje žalovaná za otázku, která může mít význam pro rozhodnutí v projednávané věci, a proto navrhla přerušení řízení.

6. K námitkám žalované se podáním ze dne 29. 4. 2021 vyjádřil žalobce. Nejprve shrnul podstatu námitek žalované. Učinil nesporným uzavření smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 8. 2019, kde v čl. I. žalovaná potvrdila, že si od žalobce zapůjčila 140 000 Kč a potvrdila, že tuto částku převzala. Dále se žalobce zavázal zapůjčit žalované 110 000 Kč, a to převodem na účet žalované. Řádné zaplacení zapůjčené částky 250 000 Kč bylo zajištěno směnkou. S ostatními tvrzeními žalované žalobce nesouhlasil. Pravdou je, že smlouva o zápůjčce neřešila účel použití zapůjčených peněz, nicméně žalobce nemůže souhlasit s tvrzením, že peněžní prostředky měly sloužit k zajištění životní úrovně syna účastníků řízení. Žalobce hradí žalované výživné ve výši 28 000 Kč měsíčně, což je částka, která pokryje veškeré jeho potřeby. Pokud je žalobci známo, finanční prostředky měly být použity za účelem zajištění potřeb podnikání žalované, které v rozhodné době zahajovala v provozu hotelu v Čechticích (podle veřejně dostupných informací žalovaná v Čechticích pořádala dne 31. 8. 2019 otevírací party, tedy v době bezprostředně po uzavření smlouvy o zápůjčce). Žalobce se důrazně ohradil proti nařčení, že by žalovanou snad při podpisu smlouvy o zápůjčce či podpisu směnky nutil podepsat cokoli nepravdivého. Žalovaná od žalobce 140 000 Kč obdržela. Pokud se žalovaná brání předložením účtu vedeného u bankovního ústavu Moneta Money bank, upozornil žalobce na to, že se nejedná o jediný účet žalované. Žalovaná je vlastníkem účtu u [právnická osoba]. (č. ú. [č. účtu]) a žalobce na tento účet zaslal část zápůjček žalované, což dokládal výpisy z účtu. Pokud jde o námitku započtení, jak byla žalovanou formulována, jedná se neurčitý kompenzační projev, když není zřejmé jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení. Pokud by se mělo vycházet z toho, že kompenzační námitka směřuje k údajné pohledávce z nevypořádaného společného jmění manželů, pak se jedná ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. o nejistou a neurčitou pohledávku, která není způsobilá k započtení.

7. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení neshledal námitky žalované důvodnými. Předně uvedl, že směnka byla podepsána ve shodný den jako smlouva o zápůjčce. Tvrzení o tom, že by jak smlouvu, tak směnku žalovaná podepsala v tísni, bez svobodné vůle, neprokázala. Žalobce nemá povinnost prokazovat, jak tvrdila žalovaná. Jeho povinností je pouze předložit originál směnky. Teprve jsou-li konkrétní obranná tvrzení žalovaného prokázána, je na žalobci je vyvracet. Pokud tedy žalovaná v projednávané věci zpochybnila vyplnění směnky i výši směnečné sumy, bylo na ní, aby uvedená tvrzení prokázala. Námitka, že převzala pouze částku 110 000 Kč s odkazem na výpis z účtu, neprokazuje, že by žalovaná nepřevzala i částku 140 000 Kč, když uvedené se navíc podává ze smlouvy o zápůjčce.

8. Pokud jde o námitku zápočtu, ani tuto námitku neshledal soud prvního stupně důvodnou. Uvedl, že k námitce započtení uplatněné až v námitkách, se nepřihlíží (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006). V této souvislosti uzavřel soud prvního stupně, že žádný z předložených důkazů (korespondence ze dne 29. 3. 2021 a 14. 1. 2021) neprokázal, že by námitka zápočtu byla uplatněna před datem 19. 3. 2021, kdy žalovaná převzala směnečný platební rozkaz, znějící na částku 250 000 Kč. Z tohoto důvodu uvedené důkazy soud prvního stupně vyhodnotil tak, že z nich nebyla učiněna žádná zjištění pro rozhodnutí ve věci. Navíc námitku započtení hodnotil jako neurčitou. Výrok o nákladech námitkového řízení odpovídá úspěšnosti žalobce ve sporu s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku se žalovaná v zákonem stanovené lhůtě odvolala (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání rekapitulovala obsah námitek. Setrvala na tom, že co do částky 140 000 Kč je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, neboť jednání žalobce se zcela zjevně příčí dobrým mravům (žalobce využil tíživou situaci žalované ke svému prospěchu, když žalovanou přesvědčil k podpisu smlouvy o zápůjčce a směnky na 250 000 Kč, ačkoli žalovaná fakticky obdržela pouze 110 000 Kč) a v případě, že je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná co do 140 000 Kč, zaniká co do této částky i samotná zajišťovací směnka. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že bylo jednoznačně vyvráceno, že žalované částka 140 000 Kč nebyla uhrazena. Soudu vytýká, že se nevypořádal s námitkou, že žalovaná částku 140 000 Kč fakticky neobdržela, ani s námitkou, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena ve finanční tísni na straně žalované. Žalovaná má za to, že uvedené skutečnosti dostatečně prokázala. Že se nacházela ve finanční tísni, je patrno již z toho, že žalobce zadržoval veškerý majetek z nevypořádaného společného jmění manželů a žalovaná byla odkázána na sociální dávky. Tyto skutečnosti žalovaná doložila návrhem na vypořádání společného jmění manželů a rozsudkem ve věci výchovy a výživy jejich nezletilého syna. Žalovaná navrhovala účastnické výpovědi, které soud neprovedl. Pokud jde o námitku započtení co do výše dlužné částky ve výši 250 000 Kč, zopakovala, že žalobce zadržuje veškeré společné prostředky z nevypořádaného společného jmění manželů a žalovaná se domnívá, že má vůči žalobci právo minimálně na ½ z částky 8 520 000 Kč, když touto částkou musely být tvořeny společné finanční prostředky manželů. Žalovaná nesouhlasí s vyhodnocením této námitky, jak učinil soud prvního stupně s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 63/2006. Žalovaná v rámci mimosoudního jednání o vypořádání společného jmění manželů žalobci sdělovala, že peněžité závazky ze smlouvy o zápůjčce považuje za související s vypořádáním společného jmění. Toto tvrzení žalovaná prokazovala korespondencí ze dne 14. 1. a 18. 2. 2021. Pokud jde o závěr o neurčitosti námitky započtení, tento závěr nebyl v odůvodnění rozsudku blíže odůvodněn. Žalovaná se domnívá, že pokud společné jmění manželů představovalo částku 8 520 000 Kč a podíly manželů jsou v zásadě stejné, tedy ½ a částka 110 000 Kč tvoří pouze 1.3% z této částky, je částka 110 000 Kč pohledávkou určitou a její jednostranné započtení je zcela legitimní a v souladu se zákonem. Navrhuje změnu napadeného rozsudku.

10. K odvolání žalované se žalobce písemně nevyjádřil.

11. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 211, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.

12. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

13. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

14. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že právo na zaplacení 250 000 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo uplatněno ze žalobcem předložené směnky, kterou soud správně posoudil jako směnku platnou, která obsahuje veškeré náležitosti vymezené zákonem v čl. I. § 75 ZSŠ.

15. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že dne 27. 8. 2019 byla uzavřena smlouva o zápůjčce a byla žalovanou na řad žalobce vystavena směnka na 250 000 Kč. Uvedené je mezi účastníky nesporné. Sporné je, zda na předmětnou smlouvu bylo žalované předáno 140 000 Kč a 110 000 Kč nebo skutečně celá částka ve výši 250 000 Kč.

16. Pokud se týká prvního okruhu obrany žalované, tedy že od žalobce fakticky obdržela pouze částku 110 000 Kč, která jí byla poukázána na bankovní účet, odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že taková námitka nebyla v řízení prokázána. Žalovaná v čl. I. Smlouvy o zápůjčce výslovně stvrdila, že jí žalobce zapůjčil částku 140 000 Kč a potvrdila, že tuto částku jako zápůjčku převzala. Pokud tvrdila v námitkách, že tomu tak nebylo a že žalobce využil ve svůj prospěch finanční tísně žalované, která byla ochotna podepsat písemnou smlouvu, potažmo směnku na vyšší částku než obdržela, pak její tvrzení byla obecná bez konkrétních tvrzení o finanční situaci žalované, kterou měl žalobce zneužít. Odkazy na nevypořádané společné jmění manželů rovněž nekonkretizují okolnosti finanční situace žalované v době, kdy smlouvu o zápůjčce se žalobcem uzavírala. O nutnosti doplnit svá tvrzení a navrhnout k nim důkazy byla žalovaná při jednání soudu prvního stupně opakovaně poučována s odkazem na § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a své povinnosti nedostála, když odkazovala pouze na nepříznivou finanční situaci s tím, že žalobci byla tato známa. V této souvislosti v odvolacím řízení nelze než připomenout, že žalovaná neobjasnila svou finanční situaci ani při rozhodování o poplatkové povinnosti a právu na osvobození od soudního poplatku, proto jí také nebyla úleva na soudním poplatku přiznána. S uvedeného důvodu nebylo tedy ani možné se zabývat jednáním a jeho souladem s dobrými mravy. Pokud žalovaná soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl důkaz výslechem účastníka, pak je třeba uvést, že povinností žalované bylo nejprve tvrdit konkrétní okolnosti, které by následně byly prokazovány navrženými důkazy nikoli opačně.

17. Pokud jde o námitku započtení, odvolací soud ji hodnotí ve shodě se soudem prvního stupně jako nedůvodnou. Soud prvního stupně zcela správně odkázal na to, že k námitce započtení nelze přihlížet, je-li uplatněna až v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Taková situace v projednávané věci nastala. Pokud ještě žalovaná argumentuje tím, že není vypořádáno společné jmění manželů, které je tvořeno minimálně částkou 8 520 000 Kč, z čehož žalované přísluší ½, pak se skutečně navíc nejedná o námitku určitou.

18. Z uvedených důvodů odvolací soud zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem účastníků a listinou ze dne 2. 9. 2020. Pokud jde o výslech účastníků řízení, jak shora již uvedeno, nelze nedostatek tvrzení nahrazovat zjištěními učiněných z důkazů soudem provedených. Pokud jde o listinu ze dne 2. 9. 2020 tato se se týká výživného na nezletilého syna účastníků řízení a s projednávanou věcí fakticky nesouvisí.

19. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch zcela úspěšného žalobce. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu jednoho úkonu právní služby po 9 340 Kč (jednání odvolacího soudu dne 24. 1. 2023) podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1, písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z jedné paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a dále z 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 961,40 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 11 301,40 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).