o vydání směnky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. července 2021, č. j. 30 Cm 169/2019-121

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném vydat směnku vlastní, vystavenou na jméno [Anonymizováno], narozený [Anonymizováno], dne 23. 6. 2011 na řad žalobce, znějící na směnečnou sumu 2 500 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. V odůvodnění uvedl, že rozhodl o žalobě podané k soudu dne 20. 11. 2019. Nárok byl odůvodněn tak, že mezi žalobcem a žalovaným byl v minulosti vztah advokáta a klienta. Předmětem poskytovaných právních služeb bylo i vymáhání směnečné pohledávky z výše uvedené směnky, kdy žalovaný směnku od žalobce převzal, což potvrdil na listině – protokol o převzetí směnky do úschovy. Žalobce několikrát žalovaného vyzval k vrácení směnky, přičemž žalovaný na výzvy nereagoval.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popřel, že by se žalobcem byl někdy ve vztahu klient – advokát, nikdy mu neposkytl žádnou právní pomoc. Popřel, že by od žalobce převzal do úschovy jakoukoliv listinu. V doplňujícím vyjádření uvedl, že žalobce obdobnou žalobu podal již v roce 2017 k Městskému soudu v Praze pod č. j. 55 Cm 93/2017, kdy řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. V roce 2013 probíhalo u Obvodního soudu pro [Anonymizováno] pod č. j. 32C 217/2012 řízení o zaplacení částky 400 000 Kč. V něm měl být znevěrohodněn tím, že právní zástupce protistrany [Anonymizováno] předložil protokol o převzetí směnky, a to bez jakékoliv souvislosti. Na základě znaleckého zkoumání k pravosti jeho podpisu na daném protokolu bylo uzavřeno, že se jedná s největší pravděpodobností o jeho podpis. Směnkou nedisponuje, žalobce nikdy nezastupoval, nikdy nevypracoval smlouvu o úschově, ani za ni žalobci ničeho neúčtoval, za žalobci neuplatnil žádný nárok z tvrzené uschované směnky, ani v souvislosti s ní neposkytl žádnou právní pomoc, se žalobcem nebyla uzavřena smlouva o právní pomoci.

4. Z provedených důkazů soud zjistil, že na listině, nazvané protokol o předání směnky, do úschovy datované 24. 4. 2013 jsou uvedeny osoby žalobce a žalovaného s tím, že k datu 24. 4. 2013 došlo k předání směnky vlastní ze dne 23. 6. 2011 na částku 2 250 000 Kč, vystavené ing. Jaroslavem Simko, nar. 11. 11. 1959. Listina obsahuje ověřovací doložku z 2. 11. 2016. Výzvou z 4. 11. 2016, 10. 11. 2016, 16. 11. 2016 právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k vydání směnky. Žalovaný byl od 10. 11. 2013 do 8. 12. 2013 a od 12. 6. 2012 do 5. 1. 2013 ve výkonu trestu. Podpis žalovaného na listině – protokolu o předání směnky do úschovy, dle závěru znalce [Anonymizováno] vyjádřeného v rámci znaleckého posudku zpracovaného v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [Anonymizováno] č. j. 32 C 217/2012, byl shledán s vysokou pravděpodobností jako pravý podpis žalovaného. Předmětem řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod č. j. 47 Cm 375/2012 bylo zaplacení směnečné sumy 200 000 Kč požadované [Anonymizováno] ze směnky vlastní z 8. 3. 2012 vystavené na řad žalobce [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Žalobce dal směnku do úschovy žalovanému dne 24. 4. 2013. Po prodeji domu a bytu na [Anonymizováno] získal společně s matkou finanční prostředky, které následně půjčili příteli matky [Anonymizováno], na rozvoj jeho podnikatelských aktivit na území ČR. Podpis [Anonymizováno] na směnce byl ověřen 23. 6. 2011 na Úřadu Městské části [Anonymizováno]. V řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod č. j. 55 Cm 93/2017 se žalobce domáhal po žalovaném vydání směnky vlastní, vystavené [Anonymizováno] na směnečnou sumu ve výši 2 250 000 Kč. Jednatelem společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO] byl [Anonymizováno], společnost byla likvidována, ze zprávy likvidátora nebyl zjištěn žádný majetek, pohledávky případně jiná ocenitelná plnění. Z výpovědi žalobce v pozici svědka v řízení vedeném před Obvodním soudem pro [Anonymizováno], č. j. 32 C 217/2012 vyplynulo, že žalobce předal žalovanému směnku na částku 2 250 000 Kč jako zálohu, aby bylo z čeho platit, nicméně směnka zmizela, kdy převzetí směnky bylo žalovaným potvrzeno podpisem.

5. Soud vzal za prokázané, že [adresa] Simko, nar. 11. 11. 1959 nepodnikal na území ČR, podnikal zde [adresa] Simko, nar. 11. 11. 1959, trvale bytem [adresa], Trebišov, který na základě smlouvy o převodu obchodního podílu se stal jediným společníkem [právnická osoba], IČO [IČO]. Společnost byla vymazána z obchodního rejstříku 3. 11. 2017. Dne 24. 4. 2014 nemohl žalobce podepsat listinu označenou jako protokol o předání směnky do úschovy, neboť se v tu dobu nacházel ve výkonu trestu. Pravost podpisu žalovaného na listině je prokázána znaleckým posudkem [Anonymizováno].

6. Právně věc posoudil tak, že protokol o předání směnky není listinou prokazující úschovu a její evidenci podle § 2409 zák. č. 89/2012 Sb. Nejedná se proto o úschovu cenného papíru. Tak, jak je směnka označena v protokole, ji nelze považovat za cenný papír ve smyslu § 514 zák. č. 89/2012 Sb. Nebyla prokázána ani existence směnky. V případě, že by její existence byla prokázána, bylo na místě postupovat podle § 90 odst. 1 ZSŠ, který řeší náhradu ztracené nebo zničené směnky.

7. Žalobce netvrdil ani neprokazoval, že u žalovaného zanechal listinu, na základě které by se mohl domáhat částky 2 500 000 Kč. Pokud by tomu tak bylo, mělo být žalováno na plnění, nikoliv na vydání směnky. Protokolem o předání směnky není prokázáno, že žalovaný převzal cenný papír, kým byla směnka vystavena, neboť [Anonymizováno] neprochází evidencí obyvatel, kdy byla listina předána žalovanému, předmětem žaloby je vydání listiny s částkou 2 500 000 Kč, přičemž v protokole o předání směnky je uvedena částka 2 250 000 Kč. Žalobce nárok z tvrzené směnky již anoncoval v roce 2014, kdy [Anonymizováno] zemřel, v rámci dědického řízení však nárok neuplatnil.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

9. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Poukázal přitom na usnesení odvolacího soudu z 30. 9. 2020, č. j. 2 Cmo 82/2020-28, ve kterém byla vyslovena řada tezí a názorů, kterými se soud prvního stupně nezabýval. Na jednání soudu dne 21. 7. 2021 žalobce obdržel obsáhlé vyjádření žalovaného, požádal soud o poskytnutí lhůty k přípravě reakce na něj, ale ta mu nebyla poskytnuta, přičemž žalovanému byla k jeho žádosti lhůta pro doplnění tvrzení poskytnuta. Žalobci není zřejmé, z jakých důvodů se soud zabýval podnikatelskými aktivitami [Anonymizováno] na území ČR. Nikdy netvrdil, že protokol o předání směnky do úschovy podepsal 24. 4. 2014, ale podepsal jej 24. 4. 2013, což ostatně plyne i protokolu o jednání Městského soudu v Praze č. j. 30 Cm 169/[Anonymizováno] z 21. 4. 2021, str. 2. Soud nehodnotil, co plyne ze závěru znalce [Anonymizováno] o pravosti podpisu na protokole o předání směnky pro dané řízení. Připomenul, že navrhl provedení důkazu výpisem z ověřovací knihy [Anonymizováno], k prokázání existence směnky, kde mělo dojít k jejímu podpisu [Anonymizováno]. Názor soudu, že mělo být žalováno na plnění, neobstojí, když je třeba poukázat na závěry odvolacího soudu vyjádřené v usnesení z 30. 9. 2020, č. j. 2 Cmo 82/2020. Existuje rozpor mezi závěrem soudu, že není prokázáno, že by žalovaný převzal od žalobce cenný papír, ale má za prokázané, že podpis žalovaného na protokolu o předání směnky je pravý. Je nerozhodné, zda po smrti výstavce v rámci dědického řízení žalobce vymáhal nárok ze směnky.

10. Žalovaný považuje rozsudkem soudu prvního stupně za správný. Setrval na stanovisku, že od žalobce žádnou směnku neobdržel. Žalobce nemohl nikdy zastupovat pro konflikt zájmů. Popřel pravost podpisu, která byla zkoumána před Obvodním soudem pro Prahu. Ten byl s největší pravděpodobností do textu vložen. Pokud by směnku od žalobce převzal, musel by vyhotovit smlouvu o úschově a za ni účtovat odměnu, případně požadovat zálohu za zastupování. Nikdy od žalobce směnku nepřevzal, nevyhotovoval protokol o jejím převzetí. Pokud by měl směnku uplatnit, musel by mít se žalobcem uzavřenu smlouvu o právní pomoci. Navíc směnka proti občanu SR by musela být vymáhána na Slovensku. Žalobce byl v advokátní kanceláři žalovaného přítomen jen jednou, a to při podpisu smlouvy o půjčce s paní [Anonymizováno]. Ze strany žalobce jde o účelovou žalobu, jedná se o zkušeného recidivistu, nedostavuje se k soudu.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a násl. o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze zjištění učiněných soudem prvního stupně na základě jím provedeného dokazování.

12. Podle § 514 zák. č. 89/2012 Sb. je cenný papír listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. Podle § 2409 odst. 1 téhož zákona schovatel drží cenný papír v úschově odděleně od vlastních cenných papírů nebo cenných papírů jiných schovatelů. Dle § 2409 odst. 2 téhož zákona schovatel vede evidenci o cenném papíru uložené do úschovy, jejímž obsahem je též identifikace uschovatele a místo uložení cenného papíru.

13. Neobstojí námitka žalobce, že s ním soud prvního stupně jednal diskriminačně, když mu neposkytl lhůtu k reakci na podání žalovaného předloženého při jednání soudu prvního stupně dne 21. 7. 2021. Poskytnutí takové lhůty nemá v o. s. ř. oporu a je pouze na úvaze soudu, zda účastníku v návaznosti na podání protistrany poskytne. Nad rámec výše uvedeného je třeba také konstatovat, že žalobce ani později žádné podání obsahující reakci na vyjádření žalovaného nepodal, ničeho nového netvrdil. Nelze tak dovodit, že by soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

14. V projednávané věci se žalobce domáhal vydání listiny - směnky vlastní vystavené dne 23. 6. 2011 na řad žalobce [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno], znějící na směnečnou sumu ve výši 2 500 000 Kč. Důvodem pro zamítnutí žaloby, jak uvedl soud prvního stupně, byla skutečnost, že daná listina není směnkou. Na tomto závěru ostatně soud prvního stupně založil již rozhodnutí o odmítnutí žaloby usnesením z 27. 1. 2020, č. j. 30 Cm 169/2019-19. Odvolací soud již ve svém usnesení z 30. 9. 2020, č. j. 2 Cmo 82/2020.-28 konstatoval, že popsaná listina jako směnka neobstojí, nicméně nic nebrání tomu, aby soud věc projednal a rozhodl (viz bod 8 odůvodnění usnesení č. j. 2 Cmo 82/2020-28 z 30. 9. 2020). Pokud by totiž žalobce dal do úschovy žalovaného jakoukoliv listinu, má právo na její vydání. Tento závěr odvolacího soudu však soud prvního stupně v napadeném rozsudku zcela ignoroval.

15. Žalobce prokazoval předání směnky do úschovy žalovaného mimo jiné listinou – protokolem o předání směnky do úschovy (dále jen Protokol). Součástí spisu je kopie této listiny, opatřená doložkou pro vidimaci. Originál byl zřejmě předložen v řízení konaném před Obvodním soudem pro [adresa] pod č. j. 32 C 217/2012, jak vyplývá ze znaleckého posudku [Anonymizováno], který byl v tomto řízení pořízen, kde tento potvrdil, že pracoval s originálem Protokolu. Součástí znaleckého posudku je Protokol v jiné verzi, opatřený legalizací podpisu žalobce z 28. 3. 2017, z něhož vyplývá, že došlo k uznání podpisu za pravý. S ohledem na znalecký posudek [Anonymizováno], ve kterém tento vyjádřil závěr, že podpis žalovaného na Protokolu je s vysokou pravděpodobností pravým podpisem žalovaného, nelze učinit jiný závěr, než je ten, který učinil soud prvního stupně, že podpis žalovaného na Protokolu je pravý. Tento závěr je však jediným, který svědčí o důvodnosti žaloby. Pouze ze závěru o pravosti podpisu žalovaného na Protokole však nelze mít za prokázané, že žalovaný od žalobce převzal směnku, jejíhož vydání se domáhá, jak se mylně domnívá žalobce.

16. Z Protokolu se podává dvojí datování listiny – 24. 3. 2013 a 24. 4. 2014. Pokud žalobce tuto skutečnost vykládá jako omyl, pak to se jeví odvolacímu soudu jako málo pravděpodobné, již z toho důvodu, že datace je z dubna stávajícího roku. Sama tato skutečnost svědčí o nekorektnosti Protokolu. Žalobce byl v dubnu 2014 ve výkonu trestu a nemohl proto žádnou listinu žalovanému předat.

17. Žalobce v žalobě tvrdil, jako důvod tvrzeného předání listiny (směnky), vymáhání práv z ní. Stejný důvod uvedl u Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod č. j. 55 Cm 93/2017 (viz čl. 82 spisu). V účastnickém výslechu ale uvedl, že to byl pan Vorokhta, kdo mu vytkl, že chodí s částkou 2 250 000 Kč a poradil mu, aby listinu uložil do úschovy a doporučil mu žalovaného, který jej měl v této věci zastupovat. Důvody tvrzené úschovy jsou tak vymezeny velmi odlišně. Ze žaloby se také nepodává, že by mezi účastníky bylo sjednáno právní zastoupení žalobce žalovaným. Ničeho se k tomu netvrdí, ani není navržen žádný důkaz k prokázání takového tvrzení a žalovaný uzavření smlouvy o právním zastoupení popřel.

18. Neobstojí také označení výstavce směnky. V Protokole je uveden výstavce jako [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno]. Naproti tomu jej žalobce v účastnické výpovědi označuje jako [Anonymizováno]. Pokud by Protokol byl korektní, jistě by žalovaný jako advokát jméno výstavce opsal z uschovávané listiny správně. Měl-li by žalovaný práva z listiny vymáhat, musel by disponovat i dalšími údaji o výstavci. Žalobce nic bližšího neuvedl k osobě výstavce směnky ani na základě výzvy soudu (viz usnesení z 26. 11. 2019, č. j. 30 Cm 169/2019-13). Přitom ve své účastnické výpovědi uvedl, že výstavce směnky dobře znal, uvedl také, že [Anonymizováno] tragicky zemřel. Nejprve vypověděl, že před sedmi až osmi léty. Vzhledem k tomu, že výslech žalobce se realizoval 21. 4. 2021, muselo by k tomu dojít v roce 2013-2014. Později vypověděl, že zemřel v roce 2011. Ještě 20. 1. 2012 ale [Anonymizováno] rozhodl o změně jednatele ve společnosti [Anonymizováno] Kdyby byl k 24. 4. 2013 (datum vystavení Protokolu) výstavce směnky již po smrti, musela by se práva z ní vymáhat proti dědicům, což by vyžadovalo větší součinnost žalobce vůči žalovanému, než mu jen předat údajnou směnku.

19. Žalobce se domáhal vydání listiny směnky znějící na 2 500 000 Kč, nicméně Protokol hovoří o listině znějící na 2 250 000 Kč. O listině znějící na tuto částku pak hovořil žalobce i při svém výslechu.

20. Žalobce tvrdil, že podpis ing. Šimko byl úředně ověřený a domáhal se, aby soud opatřil kopii tvrzené směnky od ověřujícího úřadu. Ten takový návrh mlčky pominul, nicméně není chyba, že takovému návrhu nevyhověl. Není totiž povinností soudu opatřovat komukoliv jakékoliv podklady pro podanou žalobu. Pokud by byl podpis výstavce listiny ověřen, musely by se z listiny podávat úplné nacionále takové osoby. Žalobce také vypověděl, že v souvislosti s touto listinou byl ověřen i jeho podpis. Takové tvrzení se jeví jako nesmyslné, neboť není důvod, aby listina, o které se tvrdí, že je směnkou, obsahovala podpis remitenta, kterým údajně žalobce byl.

21. Z Protokolu je zřejmé, že není smlouvou o úschově předmětné listiny. To však nevylučuje uzavření smlouvy o úschově, která by, ať už uzavřena v roce 2013 nebo 2014, neměla předepsanou písemnou formu. Pokud by byla uzavřena v roce 2013, mohlo by se jednat o obecnou smlouvu o úschově podle § 747 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., anebo o smlouvu o úschově cenného papíru podle § 34 zák. o cenných papírech. V roce 2014 by šlo o obecnou smlouvu o úschově podle § 2402 zák. č. 89/2012 Sb., případně o úschovu cenného papíru podle § 2409 téhož zákona. Žalobce nicméně netvrdil, že by k jejímu uzavření došlo, příp. v jaké formě, neuvedl ani žádné tvrzení k tomu, jak byla případně sjednána odměna za úschovu, případně jak byla tato účtována. Těžko si představit, že by smlouva o úschově byla sjednána jako bezplatná, za situace, kdy žalovaný je advokátem.

22. Z odůvodnění napadeného rozsudku se podává, že mělo být žalováno na zaplacení. Není však zřejmé, z jakého důvodu a na základě čeho. Žalobce tvrdí, že údajnou směnku nemá, nemůže z ní ničeho uplatnit. Proti žalovanému by snad přicházel v úvahu jen nárok na náhradu škody a nikoliv placení proti listině. Jediným logickým motivem podané žaloby je nesprávná představa žalobce, že mu žalovaný nahradí směnku v její nominální hodnotě. Pokud by žalovaný porušil povinnosti z úschovy, mohla by náhrada škody přicházet v úvahu. V žalobě popsaná listina je však jen zdánlivou směnkou, její skutečná hodnota je nejspíše nulová.

23. I pokud by žalovaný předmětnou listinu měl v držení, pak tato mu je bez užitku a nebyl by důvod ji nevydat. Lze si i představit, že ji žalovaný měl a ztratil. Z obsahu spisu se podává, že v rozhodném období se advokátní kancelář nejméně jednou stěhovala. Pak by se nabízelo soudem zmíněné umoření listiny. Nicméně o něm by bylo možné uvažovat v jen případě, že by se jednalo o skutečnou směnku.

24. Z důvodů výše uvedených postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil včetně výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně, když žalovaný byl v tomto řízení úspěšný, náhradu nákladů řízení nepožadoval (§ 142 o. s. ř.).

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšný žalovaný má nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení sestávající se ze dvou úkonů právní služby po 18 300 Kč (za převzetí zastoupení a účast na jednání odvolacího soudu dne 19. 4. 2023, vše podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Úkon za vyjádření ve věci (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) nebyl přiznán, neboť podání předložené odvolacímu soudu při odvolacím jednání kopírovalo pouze úvodní přednes právního zástupce žalovaného učiněný před odvolacím soudem. Náklady řízení jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám právního zástupce žalovaného ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.