o zaplacení 765 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. května 2021, č. j. 49 Cm 81/2016-425

Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvádí, že invalidní důchod, který mu byl přiznán a který je jeho jediným příjmem, nedostačuje na jeho běžné životní potřeby, které jsou navíc zvýšeny o náklady spojené s nezbytnými cestami k lékaři.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně usnesením ze dne 8. 2. 2019, č. j. 49 Cm 81/2016-210 uložil žalovanému složit zálohu na náklady jím navržených svědeckých výslechů ve výši 5 000 Kč. V návaznosti na to, žalobce podáním ze dne 22. 2. 2019 navrhl, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 2. 7. 2019, č. j. 49 Cm 81/2016-218 přiznal soud prvního stupně žalovanému úplné osvobození od soudních poplatků.

Podle § 141 odst. 1 o. s. ř. uloží předseda senátu účastníku, který navrhl důkazy o skutečnostech jím uvedených, zálohu na náklady tohoto důkazu, lze-li očekávat, že tyto vzniknou. Tuto povinnost nelze uložit účastníku, který byl osvobozen od soudních poplatků.

Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. platí, že nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se jednou přiznané osvobození od soudních poplatků na celé řízení.

Jakmile bylo o určitém návrhu pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku o tomto návrhu o takové věci jednáno znovu, jak vyplývá z § 159a odst. 4 o. s. ř.

Je-li dán takový nedostatek podmínky řízení, pro který nelze v řízení pokračovat a který nelze odstranit, soud řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaví.

Z výše uvedených zjištění je zřejmé, že soud prvního stupně již jednou posuzoval, zda jsou na straně žalovaného dány předpoklady pro přiznání úlevy na soudních poplatcích, a pravomocně rozhodl, že se žalovaný osvobozuje od placení soudních poplatků zcela. Protože Usnesením soudu prvního stupně ze dne 2. 7. 2019 nebylo rozhodnuto jinak, vztahuje se toto osvobození na celé řízení a tedy rovněž na soudní poplatek, který je spojený s podáním shora uvedeného odvolání žalovaného.

Rovněž na rozhodnutí o návrzích na přiznání osvobození od soudních poplatků se vztahuje zákaz opětovného projednávání materiálně totožných návrhů a rozhodování o nich. To znamená, že v případě, kdy již byla účastníku řízení přiznána plná úleva na soudních poplatcích obecně, nelze mu ji znovu přiznat ani zcela a ani zčásti, když menší je samozřejmě obsaženo ve větším. Jinak by tomu bylo jen za té situace, že by následně povinnost zaplatit soudní poplatky žalovanému obživla v důsledku toho, že by mu soud přiznané osvobození podle § 138 odst. 2 o. s. ř. zase odebral. To však z obsahu spisu nijak nevyplyne.

Z toho vyplývá, že napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno v rozporu se zákazem znovu rozhodovat o otázkách již dříve pravomocně posouzených. Okolnost, že předpoklady žalovaného pro přiznání poplatkové výhody byly před tím posuzovány ve vztahu k povinnosti uhradit zálohu na náklady navrženého důkazu a nikoliv ve vztahu ke konkrétní jednotlivé poplatkové povinnosti nic nemění na tom, že žalovaný již byl soudem prvního stupně pravomocně osvobozen od povinnosti zaplatit soudní poplatky v plném rozsahu, aniž by soud rozsah tohoto osvobození jakkoliv omezil.

Protože překážku řízení spočívající ve věci již jednou pravomocně posouzené nelze nijak odstranit, je nutno řízení o opětovném návrhu na osvobození od soudních poplatků zastavit.

Napadené usnesení soudu prvního stupně proto bylo odvolacím soudem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. při současném použití § 167 odst. 2 a § 211 o. s. ř. změněno tak, že řízení o opakovaném návrhu na osvobození od soudních poplatků se zastavuje.

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.