o zaplacení směnečné pohledávky 300 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Cm 28/2018-138 ze dne 10. března 2020,

1. [Anonymizováno] IČO [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“ nebo „společnost [Anonymizováno]“) se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), domáhal proti žalovanému [Anonymizováno], narozenému [Anonymizováno] (dále jen „první žalovaný“ nebo „žalovaný“), a žalovanému [Anonymizováno], narozenému [Anonymizováno], vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího zaplacení směnečného peníze 300 000 Kč s 6% úrokem od 16. 1. 2018 a směnečné odměny 1 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že společnost [Anonymizováno] IČO [IČO] (dále jen „[Anonymizováno]“ nebo „společnost [Anonymizováno]“) vystavila vlastní blankosměnku, podle které je uvedená společnost povinna zaplatit na řad [Anonymizováno] v sídle [Anonymizováno] částku, jejíž výše a den splatnosti měla být doplněna společností [Anonymizováno] v případě nesplnění závazků ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 28. 2. 2017 mezi [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno] jako příjemcem úvěru. Vyplnění blankosměnky bylo sjednáno v dohodě o předání a vyplnění směnky uzavřené také dne 28. 3. 2017. Oba žalovaní podepsali směnku jako rukojmí. [Anonymizováno] nesplnil své povinnosti ze smlouvy o úvěru, proto byl vyplněn směnečný peníz 374 313 Kč a datum splatnosti 15. 1. 2018.

2. Soud vydal směnečný platební rozkaz, proti kterému podal první žalovaný včas tyto námitky:

Směnka ve formě blankosměnky zajišťovala pohledávky z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] vůči dlužníkovi [Anonymizováno], Blankosměnku podepsal žalovaný jako jednatel výstavce společnosti [Anonymizováno] a současně jako avalista. Blankosměnka nebyla vyplněna v souladu s dohodou o předání vyplnění směnky ze dne 28. 3. 2017, ani v souladu se smlouvou uzavřenou žalobcem a žalovaným, která byla stejného obsahu jako dohoda ze dne 28. 3. 2017. Ručení žalovaného bylo omezeno na existenci zajišťované pohledávky. Dluh podle úvěrové smlouvy byl mimo jiné zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem dlužníka [Anonymizováno] ze dne 29. 3. 2017. V souvislosti s touto smlouvou převedl [Anonymizováno] na [právnická osoba]. (dále jen [Anonymizováno]) vlastnické právo k souboru movitých věcí v hodnotě přesahující výrazně zajištěný dluh. Kromě souboru movitých věcí v hodnotě nejméně 1 200 000 Kč převzal [Anonymizováno] dne 15. 8. 2017 vozidlo [Anonymizováno] nejméně v hodnotě 250 000 Kč, vysokozdvih [Anonymizováno] motorový v hodnotě nejméně 150 000 Kč, vysokozdvižný vozík Terra v hodnotě nejméně 120 000 Kč a dne 30. 8. 2017 štípací stroj BGU, včetně dopravníku v hodnotě nejméně 120 000 Kč.

Vůči [Anonymizováno] bylo dne 25. 8. 2017 zahájeno insolvenční řízení sp. zn. MSPH 88 INS [č. účtu]. [Anonymizováno] v insolvenčním řízení přihlásil pohledávku proti [Anonymizováno] jako věřitel číslo 10 v celkové výši 1 108 182 Kč. Důvodem přihlášené pohledávky měl být i dluh [Anonymizováno] vzniklý z důvodu neplnění kauzální smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]. Při přezkumném jednání konaném dne 10. 1. 2018 insolvenční správce popřel pravost pohledávky z důvodu, že pohledávka zanikla, neboť [Anonymizováno] se měl uspokojit z hodnoty zajištěných věcí v souladu s uzavřenou smlouvou. Sám [Anonymizováno] v přihlášce uvedl, že od smlouvy o úvěru odstoupil ke dni 11. 10. 2017. Pokud byl dluh zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu práva, pak nejpozději okamžikem odstoupení od smlouvy se tento převod stal nepodmíněným a došlo k realizaci zajištění, tedy měla být naplněna uhrazovací funkce zajišťovacího převodu práva. Z předložených dokladů je zřejmé, že [Anonymizováno] jako věřitel zajištěné movité věci od dlužníka převzal. Pokud [Anonymizováno] vyplnil na blankosměnku datum splatnosti 15. 1. 2018, nemohl tak učinit v souladu s žádnou z uzavřených dohod, neboť k vyplněnému datu žádný dluh neexistoval.

3. Směnečný platební rozkaz (SPR) se nepodařilo doručit žalovanému Tomáši Buškovi, narozenému 7. 4. 1964, soud proto usnesením ze dne 9. 7. 2018 zrušil SPR proti tomuto žalovanému a vyloučil věc v tomto rozsahu k samostatnému řízení.

4. V průběhu soudního řízení dne 16. 8. 2018 společnost [Anonymizováno] zanikla a do jejích práv a povinností vstoupila společnost [Anonymizováno], IČO [IČO]. Usnesením ze dne 20. 9. 2018 na č. l. 33 soud rozhodl, že v řízení se pokračuje se společností [Anonymizováno]

5. Uvedená společnost k námitkám žalovaného uvedla, že pro neplnění podmínek smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] odstoupil od uvedené smlouvy. Žalovaný byl až do 16. 6. 2017 jediným jednatelem a společníkem společnosti [Anonymizováno]. Úvěrový dlužník [Anonymizováno] je v konkursu a nemá vůbec žádný majetek, proto se věřitel v insolvenčním řízení nedomáhá určení své pohledávky z úvěrové smlouvy. Pohledávka z úvěru nezanikla uspokojením z hodnoty věcí tvořících zajištění smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno]. K uvedené smlouvě byla uzavřena rovněž smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem ze dne 29. 3. 2017, podle níž předmět zajištění tvořily druhově určené movité věci specifikované v příloze číslo 1 smlouvy, konkrétně skladové zásoby. Společnosti [Anonymizováno] se podařilo zajistit pouze část zásob tvořících předmět zajištění podle smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického z práva. Odebranou část předmětu zajištění [Anonymizováno] zpeněžil za částku 200 000 Kč a směnečná suma vyplněná ve směnce již zohledňuje odečtený výtěžek zpeněžení předmětu zajištění. Pokud žalovaný tvrdil, že k umoření dluhu z úvěrové smlouvy předal vozidlo [Anonymizováno], vysokozdvižný vozík a štípací stroj, tyto věci byly ve vlastnictví společnosti [Anonymizováno], tato společnost věci zpeněžila a výtěžek zpeněžení použila na úhradu svých pohledávek. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] činí 300 000 Kč. Tato částka se skládá z nezaplacených splátek úvěru ve výši 244 375 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 142 Kč a smluvní pokuty ve výši 46 483 Kč.

6. Společnost [Anonymizováno] dne 13. 2. 2019 převedla rubopisem předmětnou směnku na společnost [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno]. K návrhu dosavadního majitele směnky a se souhlasem jejího nabyvatele soud usnesením ze dne 25. 2. 2019 na č. l. 85 připustil, aby do řízení na místo společnosti [Anonymizováno] vstoupil nabyvatel směnky společnost [Anonymizováno]. (dále jen žalobce).

7. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu rozhodl v bodu I. výroku rozsudku z 10. 3. 2020, že se směnečný platební rozkaz ze dne 27. 3. 2018, č. j. 13 Cm 28/2018-14 vůči žalovanému ponechává v platnosti. V bodu II. výroku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 83 344,80 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

8. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že neshledal námitky žalovaného důvodnými. Podle žalovaného měla společnost [Anonymizováno] předat společnosti [Anonymizováno] k umoření svých závazků

a) [Anonymizováno], vysokozdvižné vozíky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a štípací stroj, vč. dopravníku,

b) soubor druhově určených skladových zásob.

9. Z provedeného dokazování soud zjistil, že movité věci uvedené pod písm. a) nebyly ve vlastnictví [Anonymizováno], nýbrž společnosti [Anonymizováno], která je po odebrání od společnosti [Anonymizováno] prodala třetí osobě. Tyto věci nemohly sloužit k uspokojení pohledávek [Anonymizováno] vůči společnosti [Anonymizováno].

10. V případě věcí uvedených pod písm. b) (druhově určených skladových zásob) nebylo prokázáno, že by [Anonymizováno] předal tyto věci společnosti [Anonymizováno], nicméně žalobce připustil, že část uvedených zásob společnost [Anonymizováno] zajistila a prodala za částku 200 000 Kč, o kterou snížila částku vyplněného směnečného peníze. Dále soud učinil závěr, že námitková tvrzení žalovaného jsou nedostatečná, neboť žalovaný v nich neuvedl, v jakém rozsahu vznikly závazky společnosti [Anonymizováno] ze smlouvy o úvěru, v jaké výši zůstaly nesplněny a zda prodejem zajištěných skladových zásob mohlo dojít k zániku těchto závazků (směnkou zajištěných) zcela nebo zčásti.

11. S ohledem na nedůvodnost podaných námitek žalovaného soud dle § 175 o. s. ř. ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

12. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění odvolání uvedl, že se [Anonymizováno] ke dni odstoupení od smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno], tj. ke dni 11. 10. 2017, stal nepodmíněným vlastníkem na něho převedeného majetku smlouvou o zajišťovacím převodu práva. Hodnota převedených věcí je v soupisu vyjádřena v nákupních cenách, které jsou nižší než tržní ceny. Avšak i tyto nákupní ceny ve svém souhrnu přesahují výrazně výši uplatněné pohledávky. Z uvedeného je zřejmé, že zajištěná pohledávka v celém rozsahu zanikla.

13. Žalovaný dále uvedl, že na základě pokynu [Anonymizováno] společnost [Anonymizováno] v období od 16. do 30. 8. 2017 navážela soubor movitých věcí tvořících zajištění do skladu společnosti [Anonymizováno] K prokázání tohoto tvrzení navrhl žalovaný důkazy, které ale soud prvního stupně neprovedl.

14. Žalobce se k odvolání vyjádřil a odkázal na své podání u soudu prvního stupně a na odůvodnění napadeného rozsudku. Navíc žalovaný je směnečný rukojmí a jako takovému mu nepřísluší kauzální námitky.

15. Při jednání odvolacího soudu žalovaný uvedl, že movité věci, na které dopadala smlouva o zajišťovacím převodu práva, byly zpeněženy. Tyto věci či jejich část nakoupila a převzala společnost Kowat. Došlo k realizaci smlouvy o zajišťovacím převodu práva, tudíž původnímu žalobci nevzniklo právo blankosměnku vyplnit. Též insolvenční správce v insolvenčním řízení se společností SITOM úspěšně popřel kauzální pohledávku původního žalobce.

16. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

17. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečnému platebnímu rozkazu.

18. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení směnky vlastní vystavené dne 28. 3. 2017 v Praze společností [Anonymizováno] na řad [Anonymizováno] se směnečným penízem 374 313 Kč a splatné dne 15. 1. 2018 v sídle [Anonymizováno] na adrese [Anonymizováno]. Směnka je jako rukojmími podepsána žalovaným a [Anonymizováno], narozeným [Anonymizováno].

19. V prvé řadě není správný názor žalobce, že žalovaný v této věci nemůže vznášet kauzální námitky proti směnce. Žalovanému tyto námitky přísluší vzhledem k tomu, že byl v době vystavení směnky jednatelem výstavce směnky a kromě toho též jménem výstavce směnku podepsal. Tomuto závěru odpovídá právní výklad soudní praxe, podle kterého pokud fyzická osoba, jež podepsala jménem výstavce směnku vlastní, bez dalšího směnku avalovala, má s remitentem konkludentně dohodnutou obsahově totožnou směnečnou dohodu jako výstavce. Tento závěr byl vztažen nejen na obsah směnečné dohody, ale i na dohodu o vyplnění směnky, o čemž svědčí rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 Cmo 408/2004 z 11. 4. 2005, který byl publikován v časopise Obchodní právo č. 5/2007 na str. 29 a též v Přehledu směnečné judikatury, 4. vydání, nakl. Wolters Kluwer ČR a. s., str. 49, s právní větou: Pokud fyzická osoba, která blankosměnku (budoucí směnku vlastní) jménem výstavce podepsala, bez dalšího tuto směnku avaluje, má s remitentem konkludentně dohodnuto obsahově totožné ujednání o vyplnění směnky jako výstavce, ledaže by bylo prokázáno, že uzavřeli smlouvu jinou. Z toho důvodu může vznášet tytéž námitky o nesprávném vyplnění blankosměnky jako výstavce.

20. Ústřední námitkou žalovaného je tvrzení, že směnkou zajištěná pohledávka (dluh společnosti [Anonymizováno] ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené dne 28. 2. 2017 mezi [Anonymizováno] a společností [Anonymizováno] jako příjemcem úvěru) zanikla realizací smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem uzavřené dne 29. 3. 2017, neboť podle tvrzení žalovaného se v důsledku prodlení [Anonymizováno] s úhradou dluhu z úvěru [Anonymizováno] stal bez dalšího nepodmíněným vlastníkem specifikovaných věcí převyšujících svou hodnotou výši dluhu z úvěru. Lze přisvědčit názoru odvolatele, že kdyby v důsledku uvedené smlouvy se [Anonymizováno] stal dle § 2044 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen o. z.) nepodmíněným vlastníkem movitých věcí, jejichž cena by převýšila výši zajištěného dluhu z uvedeného úvěru (mezi účastníky nebylo sporu o tom, že směnka zajišťovala splnění tohoto dluhu), žalobce (jeho právní předchůdce) by neměl právo na zaplacení směnkou zajištěné pohledávky (navíc by věřiteli vznikla povinnost vyplatit společnosti [Anonymizováno] částku odpovídající rozdílu, viz § 2044 odst. 2 o. z.), neboť okamžikem nesplnění kauzálního dluhu (dluhu z úvěru) by došlo k zániku zajištěného dluhu v rozsahu krytém hodnotou převedených věcí a neměla by význam okolnost, že žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nespecifikoval přesnou výši dluhu z úvěru ani cenu jistoty (cenu převedených movitých věcí). Nicméně, jak odvolací soud zjistil z opakovaného dokazování (viz níže), obsah smlouvy o zajištovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem tomuto právnímu závěru nesvědčí.

21. Soud prvního stupně při prvním jednání dne 7. 5. 2019 provedl důkaz smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem, uzavřenou dne 29. 3. 2017, nicméně v odůvodnění rozsudku tuto smlouvu nehodnotil. Odvolací soud zopakoval důkaz uvedenou smlouvou, ze které zjistil, že tato byla uzavřena mezi nabyvatelem [Anonymizováno] a převodcem společností [Anonymizováno]. Podle článku IV. bodu 1. smlouvy byl nabyvatel v případě nesplnění zajišťovaných dluhů oprávněn zpeněžit blíže ve smlouvě konkretizované movité věci a získaný výtěžek použít k úhradě zajišťovaných dluhů. Podle článku IV. bodu 2. smlouvy mohl nabyvatel zpeněžit movité věci nejpozději do uplynutí dvanáctého měsíce po měsíci, ve kterém nastala splatnost celého zajištěného úvěru. „Pokud se Nabyvateli nepodaří Movité věci nebo jejich zbývající část zpeněžit v uvedené lhůtě a nedojde-li v uvedené lhůtě ani k dodatečnému splnění zajišťovaných dluhů po jejich splatnosti, pak marným uplynutím uvedené lhůty zajišťovací převod vlastnického práva podle této smlouvy zaniká a vlastnické právo k nezpeněženým Movitým věcem přechází zpět na Převodce.“

22. Odvolací soud z uvedeného důkazu učinil závěr, že smluvní strany si v uvedené smlouvě o zajišťovacím převodu práva vyloučily změnu zajišťovacího převodu vlastnického práva k souboru movitých věcí v nepodmíněný převod vlastnického práva (svou dohodou platně vyloučily účinek stanovený v § 2044 odst. 1 o. z.). V případě prodlení dlužníka s placením dluhu ze zesplatněného úvěru se [Anonymizováno] nestal majitelem souboru movitých věcí specifikovaného ve smlouvě (navíc v případě marného uplynutí uvedené 12měsíční lhůty by smlouva zanikla a společnost [Anonymizováno] by se opět stala nepodmíněným vlastníkem souboru movitých věcí), není proto důvodná námitka žalovaného, že v důsledku nepodmíněného vlastnictví původního žalobce zanikl zajištěný dluh společnosti [Anonymizováno].

23. V souvislosti s výše uvedenou námitkou odvolací soud poznamenává, že se nemohl zabývat odvolacím tvrzením žalovaného, že soubor movitých věcí byl zpeněžen. Toto tvrzení nebylo obsaženo v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. V tomto kontextu se odvolací soud ztotožňuje s odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně v odstavci 32., že žalovaný měl v námitkách blíže konkretizovat skladbu dluhu a jeho výši ze smlouvy o úvěru, jakož (dodává odvolací soud) uvést konkrétně, kolik [Anonymizováno] utržil prodejem souboru movitých věcí (jeho části) v souladu s čl. IV. smlouvy o zajišťovacím převodu movitých věcí.

24. V námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný též uvedl, že [Anonymizováno] převzal dne 15. 8. 2017 dále vozidlo [Anonymizováno] a další specifikované věci v celkové hodnotě 640 000 Kč. K této části námitek odvolací soud uvádí, že není zřejmé, jakým způsobem by se měla tvrzená okolnost dotknout povinnosti společnosti [Anonymizováno] hradit dluh z úvěru (nebylo ani tvrzeno, že by tyto věci byly součástí souboru movitých věcí uvedeného ve smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnického práva, a i kdyby tomu tak hypoteticky bylo, [Anonymizováno] by se nestal jejich nepodmíněným vlastníkem). Kromě toho soud prvního stupně správně zjistil, že vlastníkem uvedených věcí nebyl původně [Anonymizováno], nýbrž [Anonymizováno] Nepřicházelo proto ani v úvahu, že by z prodeje těchto věcí mohl [Anonymizováno] uspokojit svou pohledávku z úvěru.

25. V poslední části námitek žalovaný tvrdil, že insolvenční správce úspěšně popřel v insolvenčním řízení dlužníka [Anonymizováno] kauzální pohledávku (pohledávku z úvěru), kterou [Anonymizováno] přihlásil do insolvenčního řízení; správce popřel tuto pohledávku právě z důvodu, že pohledávka zanikla v důsledku realizace smlouvy o zajišťovacím převodu práva. K této části námitek odvolací soud uvádí, že okolnost, zda je v insolvenčním řízení přihlášená pohledávka úspěšně popřena, má vždy význam pouze pro konkrétní insolvenční řízení a nemá žádný význam mimo toto insolvenční řízení (nejedná se o „res iudicata“). Úspěšné popření přihlášené pohledávky pouze znamená, že tato nebude uspokojována v rámci insolvenčního řízení a nelze z této skutečnosti bez dalšího dovozovat, že pohledávka z hlediska hmotného práva neexistuje a že by byla v nalézacím řízení nevymahatelná.

26. S ohledem na uvedené závěry jsou všechny námitky žalovaného nedůvodné. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. a správně též rozhodl o náhradě nákladů řízení o námitkách ve prospěch žalobce dle § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Jeho náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 7 úkonů právní služby po 9 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 1 vyjádření ve věci samé, účast při 5 jednáních u soudu), v hotových výdajích v rozsahu 7 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 7 úkonům právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

27. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady žalobce v odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 9 540 Kč (vyjádření k odvolání, účast při jednání u odvolacího soudu), v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 2 úkonům právní služby, podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.