o zaplacení 485 150 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2022, č. j. 34 Cm 207/2021-100

1. Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu došlou soudu prvního stupně dne 16. 11. 2021 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 485 150 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaná vystavila dne 15. 11. 2016 směnku vlastní, kterou se zavázala žalobkyni zaplatit dne 18. 10. 2021 směnečnou sumu ve výši 485 150 Kč.

2. Soud prvního stupně návrhu vyhověl a vydal dne 2. 12. 2021 směnečný platební rozkaz č. j. 34 Cm 207/2021-11, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 485 150 Kč s 6% úrokem ročně z této částky od 18. 10. 2021 do zaplacení, soudní poplatek ve výši 24 258 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 25 555,20 Kč. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo směnečný platební rozkaz doručit žalované, byl usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 34 Cm 207/2021-15 zrušen.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že předmětná směnka zajišťovala závazky ze smlouvy o úvěru s tím, že vyplněná směnečná suma měla být nižší o částku 309 349,44 Kč, kterou jako fyzická osoba v postavení rukojmí zaplatila žalobkyni v rámci insolvenčního řízení. Nárok žalobkyně na zaplacení úroků ve výši 292 586 Kč považuje za rozporný s dobrými mravy s tím, že v tomto rozsahu vzala žalobkyně svou přihlášku v rámci insolvenčního řízení zpět. Dále uvedla, že za výstavce směnky zaplatila žalobkyni 345 076,44 Kč a následně částku 214 544 Kč s tím, že insolvenční správce byl připraven v rámci konečného rozvrhu žalobkyni zaplatit ještě částku 35 726,56 Kč. Žalovaná dále uplatnila námitku promlčení.

4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 11. 8. 2022 zejména uvedla, že žalované byla na základě smlouvy o revolvingové zápůjčce č. 9200088804 poskytnuta zápůjčka ve výši 200 000 Kč se smluvním 51,45% úrokem ve výši 359 620 Kč s tím, že tento peněžitý závazek v celkové výši 559 620 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 měsíčních splátkách po 9 327 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně neplnila svůj splátkový kalendář a žalobkyni zaplatila pouze 205 217 Kč, došlo dne 16. 11. 2018 k zesplatnění celého závazku ve výši 354 403 Kč. Žalobkyně dle čl. 8.1 a) Smluvních podmínek vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 6 715,44 Kč a dle čl. 8.1 b) Smluvních podmínek smluvní pokutu ve výši 6 062,55 Kč, tj. celkem 12 777,99 Kč dle příslušné specifikace, kterou následně opravila na částku 12 776 Kč. V souladu s čl. 8.5 Smluvních podmínek uplatnila žalobkyně vůči žalované pohledávku ve výši 279 810 Kč z titulu další smluvní pokuty. Vzhledem k tomu, že v období po zesplatnění dluhu uhradila žalovaná dne 20. 12. 2018 splátku ve výši 9 327 Kč a z výtěžku konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno] (společníka a jednatele žalované) bylo uhrazeno 309 349,44 Kč, zůstala z neuhrazené jistiny a smluvního úroku pohledávka ve výši 35 726,56 Kč, která spolu se smluvní pokutou ve výši 12 776 Kč a s další smluvní pokutou ve výši 279 810 Kč představovala závazek žalované ve výši 328 312 Kč (uplatněn předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2021). Jelikož žalobkyni vzniklo právo i na zaplacení úroků z prodlení, vyúčtovala je z dlužné částky za období od 11. 1. 2019 do 23. 8. 2021 ve výši 152 241,80 Kč a za období od 24. 8. 2021 do 18. 10. 2021 ve výši 4 596,38 Kč, tj. celkem 156 838,18. Základem pro vyplnění směnečné sumy se stal původní dluh dle výše uvedené specifikace ve výši 328 312 Kč navýšený o úrok z prodlení v částce 156 838,18, tj. celkem (po zaokrouhlení) ve výši 485 150 Kč. K námitce promlčení žalobkyně odkázala na ustálenou judikaturu s tím, že směnečné závazky se promlčují dle čl. I § 70 odst. 1 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) ve třech letech od data splatnosti. Vzhledem k tomu, že směnka se stala splatnou dne 18. října 2021 (a nárok byl u soudu uplatněn dne 16. 11. 2021), k promlčení práva nedošlo.

5. Napadeným rozsudkem ze dne 17. 10. 2022, č. j. 34 Cm 207/2021-100 soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 485 150 Kč s 6% úrokem ročně od 19. 10. 2021 do zaplacení a ve výroku II. náhradu nákladů řízení ve výši 76 590 Kč. Soud v odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně přihlásila v insolvenčním řízení na majetek jednatelky žalované pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ve výši 345 076 Kč a ze smluvní pokuty (s odkazem na čl. 8.1 a 8.5 smlouvy o zápůjčce) pohledávku ve výši 292 586 Kč, kterou vzala následně zpět a ke splnění v rámci rozvrhu zůstala pohledávka ve výši 345 076 Kč s tím, že dne 23. 8. 2021 žalovaná obdržela v rámci částečného rozvrhu plnění ve výši 309 349,44 Kč a nevyplacená zůstala zjištěná pohledávka ve výši 35 726,56 Kč. Soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalovaná čerpala zápůjčku ve výši 200 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 359 620 Kč, kterou bude splácet v měsíčních splátkách po 9 327 Kč. Pro případ prodlení smluvní strany sjednaly smluvní pokutu v rozsahu 8%, případně 13% z dlužné částky při splnění smluvních podmínek dle čl. 8.1 smlouvy včetně smluvní pokuty ve výši 50% z celkové výše všech sjednaných splátek zápůjčky dle čl. 8.5 smlouvy. K zajištění zaplacení všech pohledávek žalovaná vystavila ve prospěch žalobkyně blankosměnku s uděleným právem k vyplnění směnečné sumy, data splatnosti a platebního místa. Žalovaná nesplnila sjednané podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, když celkem žalobkyni zaplatila 205 217 Kč, čímž došlo k zesplatnění zápůjčky. Na straně žalované tak z titulu jistiny a smluvního úroku zůstal závazek ve výši 354 403 Kč. V důsledku porušení sjednaných smluvních podmínek vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 6 715,44 Kč a 6 062,55 Kč, tj. celkem 12 776 Kč. Soud prvního stupně dále dovodil na straně žalobkyně i právo na 50% smluvní pokutu ze všech sjednaných splátek zápůjčky ve výši 279 810 Kč. Celková výše dluhu žalované tak činila 646 989 Kč. Jelikož žalovaná dne 10. 1. 2019 žalobkyni uhradila 9 327 Kč a dne 23. 8. 2021 došlo k úhradě částky 309 349,44 Kč (z insolvenčního řízení), zůstalo k zaplacení 35 726,56 Kč. K této nové jistině zápůjčky je třeba připočítat smluvní pokutu ve výši 12 776 Kč a další smluvní pokutu ve výši 279 810 Kč, což představuje celkem 328 312,56 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani po předžalobní výzvě ze dne 6. 10. 2021 tento dluh neuhradila, uplatnila žalobkyně na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 156 838,18 Kč (152 241,80 Kč za období od 11. 1. 2019 do 23. 8. 2021 + 4 596,38 Kč za období od 24. 8. 2021 do 18. 10. 2021) a přistoupila k vyplnění blankosměnky v rozsahu směnečné sumy 485 150 Kč.

6. Písemným podáním ze dne 12. 12. 2022 doručeným k témuž dni soudu prvního stupně žalovaná podala v zákonné lhůtě včasné odvolání, ve kterém navrhla zrušení napadeného rozsudku s odůvodněním, že žalobkyně vyplnila směnečnou sumu v rozporu s dohodou o vyplňovacím právu, přičemž směnečná suma má představovat veškeré dluhy žalované související se smlouvou, aniž by je překročila. Žalovaná považuje ujednání stran o vyplňovacím právu za neurčité, vágní a z tohoto důvodu za neplatné. Žalovaná zejména poukázala na kumulaci smluvních pokut a úroků, jež považuje za nemravné. Smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů a právní jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, je třeba považovat za neplatné. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 však ani postavení dlužníka – podnikatele jej nezbavuje ochrany před zneužitím dobrých mravů. Žalovaná nepovažuje smlouvu za mravnou, když při zápůjčce 200 000 Kč bylo žalovanou uhrazeno 514 566,44 Kč a žalobkyně poté uplatňuje nárok na zaplacení výše uvedené směnečné pohledávky.

7. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření ze dne 1. 2. 2023 k odvolání žalované zejména uvedla, že dohodu o vyplňovacím právu směnečném považuje za platnou a směnečná suma zahrnuje, ale nepřekračuje veškeré dluhy žalované. Dohoda o smluvní pokutě byla smluvními stranami sjednána dobrovolně a při porovnání případně sjednané „běžící smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z dlužné částky“ je uvážení, zda v předmětné věci je smluvní pokuta mravná či nemravná. Smluvní pokuta ve výši 0,5% denně z dlužné částky by po zesplatnění úvěru (20. 12. 2018) činila 2 479 048,98 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky 354 403 Kč činí 495 809,80 Kč, pak stávající uplatněná smluvní pokuta představuje pouze částku 292 586 Kč. Žalobkyně na základě výše uvedeného porovnání má za to, že uplatňované smluvní pokuty jsou v souladu s dobrými mravy s tím, že reálná úroková sazba odpovídá cca 1/3 sazby přípustné ve spotřebitelských vztazích a 1/15 sazby přípustné mezi podnikateli.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

9. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně na základě výsledků dokazování a dospěl k následujícímu závěru:

10. Žalobkyně uplatnila nárok z platné směnky vlastní, která obsahuje veškeré zákonné náležitosti dle čl. I § 75 ZSŠ. Uvedenou směnku vystavila žalovaná zastoupená jednatelkou [Anonymizováno] na řad žalobkyně, která směnku jako fyzická osoba také avalovala.

11. Dohodu o vyplňovacím právu směnečném, kterou účastníci směnečného vztahu uzavřeli pro účely případného budoucího vyplnění směnečné sumy, data splatnosti a platebního místa, považuje odvolací soud za zcela standardní a platnou, aniž obecné vymezení vyplnění směnečné sumy může mít za následek její neplatnost. Je třeba konstatovat, že žalobkyně v průběhu řízení nad rámec svých zákonných povinností zcela transparentně vymezila, z jakých konkrétních položek se skládá směnečná suma, když stanovila nesplacený „zůstatek jistiny a smluvních úroků“ ve výši 35 726,56 Kč včetně 8% smluvní pokuty ve výši 6 715,44 Kč a 13% smluvní pokuty ve výši 6 062,55 Kč, tj. celkem 12 776 Kč. Pokud soud prvního stupně v této části žalobě vyhověl, nespatřuje odvolací soud v této části na závěru soudu žádného pochybení, neboť žalované byla poskytnuta zápůjčka a v této části ji nesplatila, což nebylo z její strany zpochybněno. Žalobkyni proto svědčí právo na vrácení nesplacené zápůjčky včetně části nesplaceného smluvního úroku, který smluvní strany dohodly. Vzhledem k tomu, že účastníci dohodli podmínky, za kterých přísluší žalobkyni právo i na zaplacení 8%, případně 13% smluvní pokuty z dlužných splátek dle čl. 8.1 smlouvy při prodlení s úhradou dluhu, svědčí žalobkyni i právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 12 776 Kč, jak výše uvedeno.

12. V souladu s § 580 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů tak nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Je přitom podstatné, aby při vymáhání práv ze směnky nedošlo žalobkyní ke zneužití práv vůči žalované (§ 8 o. z.), a aby uplatnění nároků z takové směnky nebylo v rozporu s dobrými mravy.

13. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Přitom se vždy jedná o zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. I když v daném právním vztahu vystupovala žalovaná jako podnikající právnická osoba a smlouva byla uzavřena svobodně a určitým způsobem vymezuje práva a povinnosti smluvních stran, nelze vyloučit porušení zásad dobrých mravů.

14. Pokud žalovaná poukázala na ujednání stran, jež je v rozporu s dobrými mravy, uvedené v čl. 8.5 týkající se práva žalobkyně na zaplacení další 50% smluvní pokuty při prodlení s úhradou dluhu ze všech sjednaných (nikoli dlužných) splátek, pak odvolací soud takový závěr sdílí, neboť právě takové ujednání je nápadně výhodné pro žalobkyni a nápadně nevýhodné pro žalovanou, jež zakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, kdy prodlení s úhradou i 1 Kč zakládá právo žalobkyně na uplatnění této další smluvní pokuty. Je proto nezbytné, aby konstrukce smluvní pokuty jako sankce pro případ neplnění smluvní povinnosti byla vždy v určité relaci k výši dluhu. Z obsahu smlouvy přitom vyplývá, že při porušení smluvních ujednání ze strany dlužníka v případě prodlení delším 15 dnů s úhradou splátek sjednaly smluvní strany právo věřitele na 8% smluvní pokutu z dlužné částky a v případě prodlení delším 30 dnů na další smluvní pokutu ve výši 13% z dlužné částky. Z výše uvedených důvodů považuje odvolací soud ujednání stran ohledně další 50% smluvní pokuty za neplatné, a proto dospěl k závěru, že v rozsahu částky 279 810 Kč nesvědčí žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty.

15. Současně žalobkyni svědčí zákonné právo na uplatnění úroku z prodlení, pokud je dlužník v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Vzhledem k tomu, že k datu 10. 1. 2019 byla žalovaná s ohledem na výše uvedené závěry v prodlení od 11. 1. 2019 do 23. 8. 2021 s úhradou částky 357 852 Kč (jistina 354 403 Kč + smluvní pokuta 12 776 Kč snížená o platbu 9 327 Kč), činil úrok z prodlení za toto období 86 252 Kč. V důsledku poskytnuté platby z insolvenčního řízení ve výši 309 349,44 Kč představoval závazek žalované k datu 23. 8. 2021 částku ve výši 48 502,56 Kč. Úrok z prodlení z této dlužné částky za období od 24. 8. 2021 do 18. 10. 2021 pak představuje 614 Kč. Celkový úrok z prodlení tak činí 86 866 Kč a v tomto rozsahu je také oprávněně součástí směnečné sumy.

16. Lze proto uzavřít, že na straně žalobkyně nelze zpochybnit její právo na vyplnění směnečné sumy s odkazem na výše uvedenou specifikaci ve výši 135 368 Kč (35 726 Kč + 12 776 Kč + 86 866 Kč).

17. Odvolací soud proto postupoval dle § 212 o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně ve shodě s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl v rozsahu jistiny 135 368 Kč spolu s 6% p. a. úrokem z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení a ve zbývající části v rozsahu jistiny 349 782 Kč spolu s 6% p. a. úrokem z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. dle poměru úspěchu stran ve věci ( 27,9 % : 72,1 %) a žalované přiznal poměrnou část (44,2 %) náhrady nákladů řízení v rozsahu zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 10 722 Kč.