o zaplacení 20 918 750 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 7 Cm 114/2018-609

1. Napadeným usnesením zamítl soud prvního stupně návrh žalovaného, aby soud uložil žalobci doplatit jistotu ve výši 4 418 662 Kč. Dále zamítl návrh žalovaného, aby soud zrušil předběžné opatření, které nařídil usnesením ze dne 12. 12. 2018, č. j. 7 Cm 114/2018-140. Konečně zastavil řízení o návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků za odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Cm 114/2019-2019.

2. Ohledně zvýšení jistoty uvedl, že soud, jestliže zjistí, že složená jistota zjevně nedostačuje k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která vznikla předběžným opatřením, vyzve navrhovatele předběžného opatření ke složení doplatku jistoty, jak to vyplývá z § 75b odst. 1 o. s. ř. Z návrhu žalovaného však žádným způsobem nevyplynulo, že by mu v důsledku nařízeného předběžného opatření hrozila škody, pro kterou by bylo nutné zvýšit zatím složenou jistotu. Žalovaná se dovolávala okolnosti, že žalobce obdržel od třetí osoby určitou částku. To však není důvodem pro zvýšení jistoty.

3. Rovněž ve vztahu k návrhu na zrušení nařízeného předběžného opatření neuvedl žalovaný ničeho, co by vedlo k závěru, že okolnosti se oproti tomu, co existovalo v době, kdy bylo předběžné opatření nařízeno, změnily natolik, aby bylo možné podle § 77 odst. 2 o. s. ř. uzavřít, že důvody pro jeho nařízení pominuly.

4. Co se týká návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku, poukázal soud na to, že o takovém návrhu již bylo jednou rozhodnuto. Proto opakovanému projednání návrhu a rozhodnutí o něm brání překážka věci již jednou rozhodnuté. Jinak by tomu bylo v případě, že by se poměry toho, kdo se opětovně domáhá úlevy na soudních poplatcích, změnily. Soud však dospěl k závěru, že od rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 345/2020-534 k žádné změně poměrů nedošlo. Proto nezbylo, než řízení o opětovném návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit. Uvedl také, že není rozhodné, zda žalobci byla poplatková úleva přiznána, když poměry každého účastníka řízení se posuzují individuálně a okolnost, že jednomu z nich bylo osvobození přiznáno, nezakládá žádný nárok jiných účastníků řízení na stejnou poplatkovou výhodu, jestliže rovněž nesplňují předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Nejsou rozhodné vztahy žalovaného k jiným společnostem a případné pohledávky za nimi ani majetkové poměry společnosti [Anonymizováno]

5. Proti tomuto usnesení se včas odvolal žalovaný a navrhuje jeho změnu tak, že předmětné předběžné opatření bude zrušeno anebo bude žalobci zvýšena jistota na úhradu vzniklých škod. Ohledně výroku, který se týká návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku, navrhuje, aby mu bylo toto osvobození přiznáno anebo aby rozhodnutí o jeho úhradě bylo ponecháno až rozhodnutí, kterým bude řízení skončeno.

6. Žalovaný nejprve obsáhle popisuje okolnosti, které se týkají projednávaného nároku. Uvádí, v čem podle jeho názoru dochází ze strany žalobce a dále [Anonymizováno], jde o osobu, která za žalovaného podepsala spornou směnku a která má být se žalobcem spolčená, k porušování práva a zejména k poškozování společnosti [Anonymizováno], jejíž akcie žalovaný vlastní. Orgány společnosti [Anonymizováno] v současnosti nefungují a společnost fakticky ovládá Martin Jakeš, který z ní vyvádí prostředky, a to i ve prospěch žalobce. Žalobce zamlčel, že od [Anonymizováno] dostal na spornou směnku částečné plnění ve výši 3,4 milionu korun ještě před zahájením tohoto řízení. Využívají falešných a falšovaných dokladů. Podávají také šikanózní insolvenční návrhy, kterým však soudy nevyhověly. Vůči žalobci a [Anonymizováno] je vedena také řada řízení, které žalovaný uvádí.

7. K předběžnému opatřen uvádí, že to blokuje možnost prodat 25% akcií společnosti [Anonymizováno], které tvoří podstatnou část aktiv žalovaného. Protože v této společnosti lze rozhodnout je 100% hlasů, jsou tím fakticky blokovány i akcie ostatních akcionářů. Žalobce a [Anonymizováno] způsobili uvedené společnosti škody v řádu mnoha milionů korun. To žalovaný dokládal již soudu prvního stupně prostřednictvím znaleckých posudků. Tím jmenovaní kontinuálně znehodnocují akcie společnosti. Paradoxně v rozporu s účelem předběžného opatření, jež má čelit obavě o budoucí výkon rozhodnutí. Jde o zneužití tohoto institutu, které by nemělo požívat právní ochrany. Soud nutí akcionáře k držbě akcií, která pro ně generuje další škody a ztráty.

8. Pokud jde o soudní poplatek, opětovně žalovaný poukazuje na okolnost, že žalobce byl z podstatné části od soudního poplatku osvobozen. Při tom nesplňuje předpoklady pro tuto poplatkovou výhodu a žalovaný opakovaně navrhoval, aby mu bylo toto osvobození odňato. Vůči žalobci postupuje soud zcela opačně, ačkoliv ten nemá prostředky ani na soudní poplatek a ani na právní zastoupení. Odvolací soud vnesl do této problematiky zcela nový prvek, když nepřiznání navrhovaného osvobození od soudních žalovaného nově opřel o aktiva žalovaného. V nové žádosti žalovaný podrobně vysvětlil, o jaký majetek se jedná a co brání jeho zpeněžení. Část aktiv blokuje předmětné předběžné opatření. Další významnou částí jsou aktiva související se zmařeným projektem výstavby rodinných domů v obci [adresa], která nelze samostatně prodat. Některá aktiva se týkají pohledávek za žalobcem a [Anonymizováno], které byly uplatněny u soudu.

9. Dále žalovaný poukazuje na problematickou dobytnost náhrady nákladů včetně soudního poplatku v případě úspěchu ve věci, když žalobce je německým státním občanem a [Anonymizováno] má občanství [Anonymizováno] a také jejich obchodní aktivity se nacházejí v cizině. Nakolik má žalobce majetek v České republice je zablokován Policií ČR v souvislosti s jeho trestnou činností.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.].

11. Jak je z výše popsaného patrné, bylo napadeným usnesením rozhodnuto o třech samostatných návrzích. Soud prvního stupně je také samostatně posoudil a samostatně o nich rozhodl. Skutečnost, že je pojal do jednoho usnesení, ovšem tak, že každému z návrhů vyhradil samostatnou část jeho výroku, s tím není v rozporu. Nelze ovšem přehlédnout, že návrh na doplacení jistoty a návrh na zrušení celého předběžného opatření navzájem úzce souvisejí. Kdyby bylo vyhověno návrhu na zrušení předběžného opatření, nebyl by důvod ke zvýšení jistoty. Naopak již složená jistota by musela být vrácena. Odvolací soud však i nadále bude jednotlivé návrhy posuzovat samostatně, aniž ovšem ztratí ze zřetele výše popsanou souvislost.

12. Výše jistoty, kterou je navrhovatel předběžného opatření povinen složit k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by případně předběžným opatřením vznikla je stanovena zákonem v § 77 odst. 1 o. s. ř. a tato zákonná výše v tomto případě činí právě žalobcem složených 10 000 Kč. Soud může podle stejného ustanovení vyzvat navrhovatele ke složení doplatku jistoty ve výši, kterou stanoví. Může tak učinit i bez návrhu. Předpokladem je, že jistota doposud složená zjevně není dostatečná. V této souvislosti je nutno podtrhnout, že s ohledem na to, co vyšlo v této souvislosti najevo, musí být zjevné, že dosud složená jistota dostačovat nebude. Také výše částky, o kterou by měla být jistota doplněna, nemůže být stanovena soudem arbitrárně, nýbrž musí se odvíjet od toho, v jaké výši škoda nebo jiná újma tomu, kdo je předběžným opatřením dotčen, hrozí.

13. Žalovaný původně odvíjel výši, kterou navrhoval, od částky, kterou měl žalobce, podle názoru žalovaného neoprávněně, z majetku společnosti [Anonymizováno] získat. Bez ohledu na oprávněnost nebo neoprávněnost této tvrzené platby ovšem platí, že do majetkové sféry žalovaného žádný dopad mít nemůže. V odvolání nově, a to mnohem logičtěji, se dovolává toho, že cena akcií stejné společnosti, které vlastní a které jsou dotčeny předběžným opatřením, klesá. V této souvislosti je nutno na prvním místě uvést, že není nic tvrzeno a ani jinak nic nevyšlo najevo o tom, jaká byla hodnota těchto akcií při vydání předběžného opatření, a tím méně je zřejmé, jaká je jejich hodnota nyní. Tedy ani z toho hlediska není žádného podkladu, ze kterého by bylo možné odvodit výši doplatku na složenou jistotu. Hodnota jakýchkoliv akcií je ovšem jen veličinou teoretickou. Podstatné je, zda vůbec a jestli tak za jakou cenu by je vůbec bylo možné prodat. Při tom i s ohledem na tvrzení, které žalovaný sám uvádí je totiž zřejmé, že při nezbytnosti souhlasu všech akcionářů s jakýmkoliv rozhodnutím valné hromady by měl sám žalovaný při prodeji stejné problémy, jaké popisuje u ostatních akcionářů. Tomu lze v podstatě čelit pouze společným prodejem všech akcií všech akcionářů. Ostatní akcionáři nejsou známi, tím méně lze uzavřít, že by k takovému prodeji byli ochotni. Konečně, i kdyby to bylo osvědčeno, stále je zde problém, zda by předmětné akcie vůbec našly koupěchtivou poptávku na finančním trhu.

14. Soud prvního stupně, kterému ovšem byla žalovaným zpřístupněna pouze část výše popsané argumentace žalovaného, proto sice stručně, ale zcela správně uzavřel, že nebylo žalovaným osvědčeno, že složená jistota v minimální zákonné výši zjevně nedostačuje. Není to osvědčeno ani co základu a ani co do výše případného doplatku jistoty.

15. Soud prvního stupně správně vyšel v souvislosti s návrhem na zrušení předmětného předběžného opatření z toho, že to soud zruší podle § 76b odst. 2 o. s. ř. v případě, že pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Žalovaný v této souvislosti věnuje v odvolání prvořadou pozornost zpochybnění nároku, který žalobce v tomto řízení uplatnil a který mu byl zatím nepravomocně soudem prvního stupně přiznán. Bez věcného projednání odvolání proti rozsudku, který soud v této věci vydal, nelze samozřejmě konstatovat, že nárok žalobcem uplatněný je jistě po právu. Naproti tomu ovšem ani vývody žalovaného nelze před věcným meritorním projednáním v odvolacím řízení za důvodné. Zejména nelze v této chvíli konstatovat, že rozsudek je zcela očividně nesprávný a jím přiznaný nárok neoprávněný. Proto ani v tento okamžik nelze vyloučit, že žalobce v tomto řízení uspěje, že bude muset usilovat o výkon směnečného platebního rozkazu a že tento by mohl být bez předmětného předběžného opatření ohrožen. Žádné okolnosti, které by znamenaly podstatnou změnu okolností a které by nastaly po vydání předmětného předběžného opatření, nebyly osvědčeny. Jak v návrhu, tak i v odvolání žalovaný pouze doplňuje argumentaci, jež směřuje proti samotnému nařízení předběžného opatření, aniž by uvádělo jakékoliv skutečnosti následně nastalé, pro které by se stejné předběžné opatření stalo nepotřebným.

16. Zcela samostatným problémem je opětovný návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků. Zde soud prvního stupně velmi přesně vysvětlil, že i na rozhodování o návrzích, které se zakládají na § 138 odst. 1 o. s. ř., se vztahuje zákaz uvedený v § 159a odst. 4 o. s. ř., který zakazuje znovu projednat a rozhodovat o věcech, ve kterých již bylo pravomocně rozhodnuto. Jde o neodstranitelnou překážku řízení, pro kterou je třeba řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.

17. Stejně přiléhavě ale soud prvního stupně vyšel také z toho, že tento zákaz se neuplatní v tom případě, kdy po vydání původního rozhodnutí o předcházejícím návrhu nastaly nové okolnosti, které nemohly být proto v předcházejícím řízení uplatněny a posouzeny a pro které by mohl být návrh původně zamítnuty nově úspěšný.

18. Je nepochybné, že v tomto případě bylo již jednou rozhodováno o obdobném návrhu žalovaného na přiznání poplatkové úlevy a soud prvního stupně rozhodl o tomto původním návrhu usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 7 Cm 114/2018-470 tak, že návrhu nevyhověl. Toto usnesení je pravomocné. Bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 2. 2021, č. j. 2 Cmo 345/2020.

19. V této souvislosti se žalovaný pokouší podstrčit mylný předpoklad, že otázku ve vztahu k poplatkové povinnosti v této věci značných aktiv žalovaného vnesl do řízení až odvolací soud. To odporuje skutečnosti. Odvolací soud vycházel v této souvislosti ze stejných podkladů, které měl k dispozici již i soud prvního stupně a které ostatně předložil sám žalovaný. Odvolací soud se sice pokoušel tyto podklady doplnit o aktuální údaje, to mu však, jak v odůvodnění také uvedl, nezdařilo. Rozdíl byl jen v tom, že soud prvního stupně si těchto okolností nevšímal, kdežto odvolací soud rozpoznal jejich význam.

20. Těchto okolností musel si být vědom především sám žalovaný. Jde o podnikatele, a proto musí být nadán také potřebou odborností, aby rozpoznal význam údajů vlastního účetnictví. Musel vědět, že disponuje významnými aktivy a musel předpokládat, že si jich dříve nebo později soudy všimnou. Kdyby se tak nestalo, šlo by o nedostatek v jejich práci. Byl-li názoru, že tato značná aktiva nejsou pro úhradu soudního poplatku použitelná, mohl to bez dalšího tvrdit již v souvislosti s původním návrhem na přiznání osvobození od soudních poplatků. Ve stejné souvislosti to měl i osvědčit. Tedy tvrzení o jejich nepoužitelnosti není žádnou nově nastalou okolností, jde o tvrzení, jež nedbalostí žalovaného nebyla uplatněna již v souvislosti s předcházejícím návrhem na poplatkové zvýhodnění. Nejde tedy o skutečnosti, které by byly přípustnými novotami a které by mohly umožnit opětovné projednání obdobného návrhu na osvobození od soudních poplatků. Proto je zcela bezvýznamné, že ještě ani v rámci tohoto odvolacího řízení není zřejmá přesná skladba aktiv žalovaného, nelze říci jaká jejich část má na jednotlivé pohledávky, jak jsou nyní tvrzeny, připadat. Osvědčeno pak v tomto směru není vůbec nic. To však jen na doplnění. I kdyby bylo možno konstatovat opak, nic by to neměnilo na nepřípustnosti těchto novot.

21. Proto rovněž závěr soudu prvního stupně, že projednání opakovaného návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku a rozhodnutí o něm brání překážka věci již jednou pravomocně rozhodnuté je správný.

22. Opětovně je nutno zdůraznit, že okolnost, že žalobci bylo určité osvobození od soudního poplatku přiznáno, nezakládá žádné právo na obdobnou úlevu jiným účastníkům řízení. Poplatkově právní vztahy jsou vždy zcela samostatnými vztahy mezi státem na straně jedné a poplatníkem jednotlivého soudního poplatku na straně druhé. Jiných účastníků řízení se tedy nemohou dotýkat. Z toho vyplývá, že i kdyby bylo žalobci osvobození přiznáno neprávem anebo kdyby byly podmínky k tomu, aby mu bylo následně odňato, nelze to řešit v souvislosti s tímto odvolacím řízením. Nemají tyto otázky žádný význam pro poplatkově právní vztahy mezi státem a žalovaným jako poplatníkem konkrétního soudního poplatku odlišného od soudního poplatku, kde poplatníkem byl žalobce.

23. Napadené usnesení soudu prvního stupně je tedy věcně správné, a proto bylo odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.