o zaplacení 358 008 příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2024, č. j. 24 Cm 56/2024-82

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze č. j. 24 Cm 56/2024-18 ze dne 19. 4. 2024 a rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů námitkového řízení částku 36 445 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění soud uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaných společně a nerozdílně zaplacení 358 008 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou s odůvodněním, že je majitelem směnky vlastní vystavené společností PPI PARTNERS a.s. jako výstavcem dne 1. 11. 2020 na řad žalobkyně na uvedenou směnečnou sumu, splatné dne 27. 2. 2024 na adrese [adresa] u [právnická osoba]. Směnka je opatřena doložkou bez protestu a žalovanými byla avalována.

3. Ve věci bylo rozhodnuto dne 19. 4. 2024 směnečným platebním rozkazem č. j. 24 Cm 56/2024-18.

4. Proti směnečnému platebnímu rozkazu se oba žalovaní bránili včas podanými námitkami. Uvedli zejména, že žalobkyně nedoložila oprávněnost směnečné sumy. Dále namítali, že směnka nebyla vyplněna tak, jak bylo dohodnuto v dohodě o vyplňovacím právu ze dne 1. 11. 2020. K druhé námitce žalovaní uvedli, že se žalobkyní měli uzavřenou smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1. 11. 2020. Směnka sloužila k zajištění veškerých platebních závazků a povinností žalovaných z této smlouvy. Žalobkyně mohla vyplnit směnečnou sumu a datum splatnosti do žalované směnky, pokud byli žalovaní v prodlení se splněním závazku vůči žalobkyni, které bude nejméně 5 dnů od lhůty splatnosti závazku. Výstavce jako obchodní zástupce ručil i za závazky zákazníků. Žalobkyně měla podle článku IV. bod 8 Smlouvy o obchodním zastoupení povinnost vyzvat k plnění zákazníka, který byl v prodlení se splněním závazku vůči žalobkyni s poskytnutím dodatečné lhůty k plnění. Toto nebylo splněno a směnka byla vyplněna ve zlé víře. Jednání o postoupení pohledávek za zákazníky nebylo realizováno pro nepředložení podkladů ze strany žalobkyně. Námitky v uvedeného rozsahu považovali žalovaní za přípustné vzhledem k podpisu směnky statutárním orgánem a rozporu s dobrými mravy.

5. Dne 15.8.2024 žalovaní doplnili, že směnka zajišťovala nedůvodnou pohledávku zákazníka [právnická osoba], kterému byl po reklamaci vystaven dobropis a takových pochybení mohlo být při vyplnění směnky více. K této námitce soud uvedl, aniž se jí zabýval, že je neurčitá a opožděná a nepřípustná pro rozpor s nastalou koncentrací. Lhůta pro podání námitek uplynula 14. 5. 2024 u žalovaného 1. a 15. 5. 2024 u žalované 2. Předmětná námitka je tedy námitkou novou uplatněnou v rozporu s § 175 odst. 1 o. s. ř.

6. Soud konstatoval nesporná tvrzení účastníků. Není sporu o tom, že žalobkyně a výstavce směnky podepsali dohodu o směnečném ujednání a dohodu o vyplňovacím právu ze dne 1. 11. 2020 a smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1. 11. 2020. Dohodu za výstavce podepsala žalovaná 2., která byla v rozhodné době statutární ředitelkou a členem správní rady výstavce.

7. Sporné mezi účastníky zůstalo, jaký dluh žalovaná směnka zajišťuje a jaká dohoda o směnečném ujednání a vyplňovacím právu vázala žalobkyni a žalované jako avalisty. Zda byla směnka vyplněna v souladu s dohodou o vyplňovacím právu nebo v rozporu s ní před splatností zajišťovaného závazku a zda žalobkyně před vyplněním směnky vyzvala k plnění zákazníka v prodlení, za kterého ručil výstavce s poskytnutím dodatečné lhůty k plnění.

8. Soud vedl dokazování listinnými důkazy (směnka, dohoda o směnečném ujednání a vyplňovacím právu ze dne 1. 11. 2020, smlouva o obchodním zastoupení, e-mail ze dne 5. 2. 2024, předžalobní výzva ze dne 29. 2. 2024 s podacími lístky, dopis žalovaných ze dne 7. 3. 2024, e-mail ze dne 28. 3. 2024). Další důkazy soud neprovedl, když dokazování bylo zaměřeno na prokázání včasných námitek žalovaných. Prokazovat skutečnosti ohledně ukončení smlouvy o obchodním zastoupení a vyrovnání pohledávek s postoupením a dále důkazů k prokázání toho, že směnka zajišťovala smluvní pokutu, bylo vzhledem k obsahu podaných námitek nadbytečné. Stejně tak soud neprováděl důkazy navržené k opožděné a neurčité námitce ze dne 15. 8. 2024.

9. Po provedeném důkazním řízení shrnul soud skutkový stav projednávané věci, jak byl zjištěn. Předně neměl pochybnosti o tom, že předmětná směnka byla původně blankosměnkou vystavenou v souvislosti se smlouvou o obchodním zastoupení ze dne 1. 11. 2020, a to k zajištění případných smluvních pokut v souvislosti s ukončením smlouvy i k závazku výstavce z ručení za zákazníky, kteří nesplnili své vlastní závazky vůči žalobkyni. Soud neměl rovněž pochybnosti o tom, že směnečné ujednání a dohoda o vyplňovacím právu ze dne 1. 11. 2020 se vztahovala i žalovanou 2. jako avalistku, když tuto dohodu podepisovala za výstavce jako statutární ředitelka. Naopak u žalovaného 1., který ujednání za výstavce nepodepisoval, nevyplynulo, že by se směnečné ujednání vztahovalo i na něj. Obrana žalovaných se soustředila na tvrzení, že vyplněná blankosměnka zajištovala závazek vzniklý z ručení výstavce za zákazníky a žalobkyně nepostupovala správně při vyplnění blankosměnky, neboť zákazníky neupomenula předtím, než začala dluh vymáhat po výstavci. Prokázáno bylo, že takový postup byl dohodnut (článek IV. bod 8 Smlouvy o obchodním zastoupení). Nicméně z provedeného dokazování nevyplynulo, že by směnka zajišťovala právě tento závazek. Z uvedeného důvodu soud při jednání dne 14. 6. 2024 poučil žalované podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., právě k tvrzené skutečnosti. Žalovaný 1. byl navíc poučen, že neprokázal uzavření směnečného ujednání se žalobkyní. Přes poučení žalovaní další konkrétní tvrzení a důkazy soudu nenabídli, proto byl přijat závěr o tom, že neunesli břemeno tvrzení a důkazní o důvodnosti uplatněných námitek. V této souvislosti soud poukázal na to, že jako nedůvodnou zamítl žádost žalovaných o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní (usnesení ze dne 28. 6. 2024, č. j. 24 Cm 56/2024-72).

10. Právně věc posoudil podle čl. I § 78 odst. 1, § 75, § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 1, 2 a § 48 odst. 1 ZSŠ.

11. Pokud jde o v pořadí druhou námitku žalovaných, která zpochybňovala oprávněnost směnečné sumy, pak taková námitka nemůže obstát, když je neurčitá. V závěru odůvodnění ještě jednou soud zdůraznil, že námitka, že směnka zajišťovala ručitelský závazek výstavce ze smlouvy o obchodním zastoupení a žalobkyně nebyla oprávněna vyplnit směnku, neboť zde nebyl splatný závazek výstavce z ručení, nebyl v řízení prokázán, a to přes poskytnuté poučení soudem. Žalovaný 1. neprokázal, že by měl s žalobkyní směnečné ujednání a dohodu o vyplňovacím právu ze dne 1. 11. 2020, které mělo též upravovat vyplnění směnky směrem k jeho osobě.

12. Pokud žalovaní tvrdili, že jsou v důkazní nouzi, neboť vystavení blankosměnky bylo gentlemanskou dohodou, jedná se o stav směnečným právem předvídatelný (komentář, 2. vydání zákona směnečného a šekového). Ze všech uvedených důvodů rozhodl soud prvního stupně, jako již shora uvedeno. Výrok o náhradě námitkového řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti rozsudku se žalovaní ve lhůtě stanovené zákonem odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání konstatovali, že výstavce směnky ([právnická osoba].) uzavřel se žalobkyní smlouvu o obchodním zastoupením, směnečné ujednání a dohodu o vyplňovacím právu směnečném. Oba žalovaní směnku avalovali, když předpokládali, že postup žalobkyně nebude v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku. V námitkách se bránili především tím, že výstavce směnky - společnost [právnická osoba]. nebyla informována (ačkoli to vyžadovala) o způsobu vymáhání vůči dlužníkům, jak se k tomu žalobkyně zavázala v článku IV. bod 8 smlouvy o obchodním zastoupení (před touto výzvou je však zastoupený povinen vyzvat k plnění zákazníka, který je v prodlení s plněním závazku vůči zastoupenému s poskytnutím dodatečné přiměřené lhůty k plnění). Vyrozumění o tom, že tak žalobkyně skutečně učinila společnost [právnická osoba]. a žalovaní nikdy neobdrželi. Uvedená skutečnost dostala žalované do důkazní nouze. Po poučení, kterého se jim dostalo od soudu, se uvedené žalovaní snažili zjistit. To se jim však podařilo až po uplynutí stanovené lhůty. Zjištěno bylo, že žalobkyně pohledávky nevymáhala, neuplatňovala vzájemné zápočty vůči dlužníkům, naopak jim peníze vracela, takže oba žalovaní se stali rukojmími žalobce, který do směnky vyplnil všechny evidované pohledávky. Zákon směnečný a šekový předpokládá poctivost při vyplnění směnky. Soud měl zohlednit důkazy, přestože byly předloženy po lhůtě. Žalovaní proto shrnuli, že blankosměnka nebyla vyplněna po právu. Vyplněna byla v rozporu se smlouvou o obchodním zastoupení, jakož i směnečným ujednáním a dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Jedná se o zneužití práva, které je v příkrém rozporu s pravidly poctivého obchodního styku. Navrhli změnu napadeného rozsudku, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení s uplatněním práva na náhradu nákladů řízení.

14. K odvolání žalovaných se písemně vyjádřila žalobkyně. S rozsudkem se plně ztotožňuje. Uvedla, že žalovaný 1. nemůže námitky, jak byly uplatněny vznést, když nepodepsal směnečné ujednání a dohodu o vyplňovacím právu směnečném. Pokud jde o informovanost výstavce směnky - společnosti [právnická osoba]. žalobkyně má zato, že i pokud by byly připuštěny kauzální námitky žalované 2., tak článek IV. bod 6 - 8 smlouvy o obchodním zastoupení se vůbec netýkají předmětné směnky, jejího vyplnění a uplatnění, tedy ani směnečného ujednání a dohody o vyplňovacím právu směnečném ze dne 1. 11. 2020 (příloha č. 12 Smlouvy). Směnka v posuzovaném případě zajišťovala smluvní pokuty z dohody o ukončení smlouvy o obchodním zastoupení mezi žalobkyní a společnosti [právnická osoba]. Žalovaní neunesli v řízení ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku s uplatněním práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny podle § 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 3 o. s. ř. aniž by ve věci nařizoval jednání. Usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 10. 2024, č. j. 2 Cmo 166/2024-96 byli účastníci vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání. Byli současně poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 7 dnů od doručení usnesení, bude se mít zato, že s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř.). Podáním ze dne 25. 10. 2024 žalobkyně odvolacímu soudu sdělila, že s navrženým procesním postupem souhlasí, když zopakovala, že odvolání žalovaných není důvodné. Žalovaní se nevyjádřili, přestože jim usnesení bylo doručeno dne 24. 10. 2024. K vyhlášení rozhodnutí došlo odvolacím soudem dne 9. 12. 2024.

16. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

17. Podle čl. I § 30 ZSŠ zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím.

18. Odvolací soud se předně v projednávané věci ztotožnil s tím, že předložená směnka je platnou směnkou vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti, jak jsou předepsány čl. I. § 75 ZSŠ.

19. V řízení bylo bezpochyby prokázáno, že žalovaná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, a to v souvislosti se smlouvou o obchodním zastoupení mezi výstavcem směnky a žalobkyní ze dne 1. 11. 2020. Podle zjištění soudu, která odpovídají obsahu listin, směnka mohla být vyplněna k zajištění případných smluvních pokut v souvislosti s ukončením smlouvy o obchodním zastoupení a k závazku z ručení výstavce za zákazníky podle smlouvy o obchodním zastoupení, kteří by nesplnili své vlastní závazky vůči žalobkyni.

20. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, pokud jde směnečné ujednání a o dohodu o vyplňovacím právu ze dne 1. 11. 2020, že tato se vztahuje i na žalovanou 2. jako směnečnou rukojmí, když předmětnou dohodu podepisovala za výstavce jako statutární ředitelka a bylo by proti logice, aby měla se žalobkyní uzavřené odlišné směnečné ujednání, než to, na kterém se žalobkyně a výstavce směnky dohodli. případný je i odkaz soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3727/2007 a rozhodnutí téhož soudu ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5999/2017.

21. Jiná situace platí pro žalovaného 1., který ujednání za výstavce směnky nepodepisoval a z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se předmětné směnečné ujednání vztahovalo i na jeho osobu.

22. Obrana žalovaných spočívala jednak v tvrzení o tom, že směnka zajištovala závazek vzniklý z ručení výstavce za zákazníky a žalobkyně nepostupovala správně při vyplnění blankosměnky, když nejprve neupozornila předem zákazníky a teprve následně nepřistoupila k vymáhání dluhu po výstavci. Skutečnost, že takový postup byl dohodnut ve smlouvě o obchodním zastoupení, byl v řízení prokázán, když se zejména podává z článku IV. bod 7-8 smlouvy o obchodním zastoupení. Nicméně z provedeného dokazování již nebylo zjištěno, že předložená směnka zajištovala právě tvrzený ručitelský závazek výstavce za zákazníky a nebylo rovněž zjištěno porušení dohody žalobkyní při realizaci obchodního postupu podle smlouvy o obchodním zastoupení. Z uvedeného důvodu bylo na místě poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které také soud prvního stupně oběma žalovaným poskytl. Jejich úkolem bylo navrhnout důkazy k prokázání tvrzení o tom, že směnka byla vyplněna v rozporu s dohodou stran před splatností směnkou zajišťovaného závazku výstavce směnky vůči žalobkyni, tedy k prokázání tvrzení, že směnka zajišťovala ručitelský závazek výstavce za zákazníky. Žalovaný 1. byl navíc poučen i o nezbytnosti prokázání uzavření směnečného ujednání a dohody o vyplňovacím právu se žalobkyní.

23. Pravdou je, že žalovaní po poučení soudem žádná další tvrzení ani důkazy nenabídli, proto je správný závěr o tom, že neunesli své břemeno tvrzení a důkazní, které tíží stranu žalovanou ve sporu ze směnky. Jestliže v této souvislosti soud neprodloužil lhůtu k splnění povinnosti žalovaných dotvrdit a předložit doklady, je možné se s takovým procesním postupem soudu ztotožnit, když taková povinnost stíhá žalované od počátku uplatněné obrany a z jejich strany v konkrétním řízení nebyla splněna v jeho průběhu a ani ve stanovené lhůtě. Navíc se z obsahu spisu podává, že o její prodloužení požádali žalovaní až po uplynutí lhůty stanovené.

24. K uvedenému je třeba ještě v podrobnostech doplnit, že soud prvního stupně v řízení neprovedl dvě skupiny důkazů. Předně se jednalo o část důkazů navržených žalobkyní ve vyjádření k námitkám žalovaných, které žalobkyně předložila na jednání konaném dne 14. 6. 2024. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, proč tak učinil a neprovedení těchto důkazů není namítáno, když ostatně směřovaly k vyvrácení námitek žalovaných.

25. Druhou skupinu, kterou soud prvního stupně neprovedl, tvoří důkazy předložené žalovanými na jednání soudu dne 15. 8. 2024. Tyto důkazy se vztahují k tvrzení žalovaných přednesených na tomto jednání. Soud neprovedení těchto důkazů odůvodnil opožděností námitky uplatněné přednesem na jednání 15. 8. 2024. Námitka byla skutečně opožděná, pokud by se snad měly důkazy vztahovat i k námitce včasné, jednalo by se o opožděný důkazní návrh, když lhůty podle § 118 a § 118b odst. 1 o. s. ř. jsou lhůty propadné a soud stanovenou lhůtu neprodloužil. Proto je nelze provést ani v odvolacím řízení.

26. Pokud jde o námitku žalovaných, že žalobkyně nedoložila oprávněnost směnečné sumy, jedná se o námitku neurčitou, která nemůže obstát. A správně je v odůvodnění uvedeno, že je absurdní, aby takovou skutečnost prokazovala žalobkyně, když důkazní břemeno tíží žalované.

27. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

28. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní neměli úspěch s podaným odvoláním a žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které účelně vynaložila. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení žalobkyně advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby po 9 740 Kč (vyjádření k odvolání žalovaných) podle § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů a z jedné paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, vše navýšeno o 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1 108,40 Kč. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 12 148,40 Kč jsou žalovaní povinni zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).