o zaplacení 1 525 239,62 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12. června 2023, č. j. 38 Cm 77/2016-734

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši 2 187 174 Kč z titulu vyplacení vypořádacího podílu ve výši 2 046 098 Kč s příslušenstvím a zaplacení částky 141 076 Kč představující nárok na vrácení vkladu do fondu oprav.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nárok na vyplacení vypořádacího podílu je zcela nedůvodný.

3. V mezidobí bylo o tomto nároku rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9.9.2020, č. j. 38 Cm 77/2016-591, který nárok žalobce v rozsahu částky 596 997,78 Kč pravomocně zamítl s tím, že v rozsahu 1 590 176,22 Kč s příslušenstvím byla pohledávka žalobce shledána důvodnou.

4. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11.1.2022, č. j. 6 Cmo 376/2020-634 byl rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu 1 525 239,62 Kč s příslušenstvím potvrzen a ve zbývající části ve výši 64 936,60 Kč byl rozsudek změněn a v této části byla žaloba pravomocně zamítnuta.

5. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20.12.2022, č. j. 27 Cdo 1647/2022-684 byl rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně v rozsahu uplatněného návrhu 1 525 239,62 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku ve výroku I. vyhověl návrhu v rozsahu 1 095 744,56 Kč s 8,05% p. a. úrokem z prodlení z této částky od 1.6.2015 do 15.2.2022 a od 8.2.2023 do zaplacení. Ve výroku II. žalobu zamítl v rozsahu 429 496,06 Kč s příslušenstvím. Ve výroku III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku IV. uložil oběma účastníkům povinnost zaplatit České republice ve prospěch účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem náhradu nákladů státu ve výši 20 038,29 Kč. V odůvodnění rozsudku zejména uvedl, že žalobce se domáhal vyplacení vypořádacího podílu ve výši 2 187 174,00 Kč po ukončení svého členství v žalovaném družstvu. Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že žalobce byl od 20. 3. 2007 členem žalovaného družstva, z něhož vystoupil a s odstupem času vyklidil jemu poskytnuté družstevní byty č. 14 a 5 a tyto předal žalovanému s tím, že splnil své vkladové povinnosti v rozsahu 1 225 080 Kč. Tržní cena předmětného družstevního podílu na základě vypracovaného doplněného znaleckého posudku č. 181/4/2023/1 ze dne 17.5.2023 [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] činila ke dni zániku členství žalobce v žalovaném bytovém družstvu dne 30. 9. 2014 částku 1 369 500 Kč.

7. Žalobce užíval družstevní byty č. 1162/14 a č. 1161/5 ve vlastnictví žalovaného od 1. 11. 2007 až do 23. 2. 2015, aniž by za ně hradil nájemné, když po celou dobu platil pouze platby označené v měsíčních předpisech plateb jako „hypotéka - byt“, jež dle žalobce byly platbami na další členský vklad. Dle soudu prvního stupně představovaly tyto platby další členský vklad ve výši 9 667 Kč u bytu č. 1162/14 a ve výši 5 213 Kč u bytu č. 1161/5 a platby do úvěrového fondu na úhradu úroků z úvěru (dluhová služba), a to ve výši představované rozdílem mezi platbou na další členský vklad a celkovou výši této platby.

8. Soud prvního stupně věc posuzoval podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích - dále jen ZOK) a zejména podle jeho § 610 písm. b), § 748 odst. 1 a násl., § 775 ZOK a podle zákona č. 89/2012 Sb. - nový občanský zákoník (dále jen NOZ) a zejména podle § 1968 a násl. NOZ. Vycházel předně již ze svých závěrů učiněných v předcházejícím rozsudku ze dne 9.9.2020, č. j. 38 Cm 77/2016-591 a dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a to v rozsahu 1 095 744,56 Kč s příslušenstvím.

9. Ve vztahu k výši vypořádacího podílu dospěl soud I. stupně ke zjištění, že žalobci svědčí ve smyslu ustanovení § 748 odst. 2 ZOK právo na vypořádací podíl v minimální výši 1 220 080 Kč, což odpovídá rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce představované základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným žalobcem a základním členským vkladem 2 500 Kč zaplaceným právním předchůdcem žalobce [adresa], jehož členská práva přešla na žalobce, plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č. 14 v celkové částce 792 655 Kč a plněním žalobce na další členský vklad v souvislosti s bytem č. 5 v celkové částce 427 425 Kč.

10. Podle soudu prvního stupně při postupu dle článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 by měl vypořádací podíl žalobce nulovou hodnotu, což by bylo v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě daného družstevního podílu, která byla původně znalecky určena na částku ve výši 1 655 170 Kč s tím, že způsob určení výše vypořádacího podílu dle článku 21 stanov žalovaného je podle soudu I. stupně v rozporu se zákonnou úpravou vypořádacího podílu dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, konkrétně s ustanovením § 748 odst. 1 ZOK, dle níž stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu. Soud I. stupně dospěl k dílčímu právnímu závěru, že dané ustanovení článku 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006 ohledně způsobu určení výše vypořádacího podílu je z uvedeného důvodu neplatné.

11. Podle soudu prvního stupně z dokazování vyplynulo, že způsob určení výše vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov žalovaného ze dne 15. 2. 2006, a při postupu dle tohoto článku stanov by byla výše vypořádacího podílu žalobce nulová.

12. V návaznosti na uvedené, soud prvního stupně při vlastním rozhodování aplikoval kogentní zákonné ustanovení § 748 ZOK o minimální výši vypořádacího podílu, jehož výše musí podle soudu I. stupně odpovídat rozsahu splněné vkladové povinnosti žalobce jako člena žalovaného coby bytového družstva. Když žalobce splnil svou vkladovou povinnost vůči žalovanému družstvu v celkové částce ve výši 1 225 080 Kč, minimální výše vypořádacího podílu žalobce podle soudu I. stupně má odpovídat této částce 1 225 080 Kč.

13. Na základě doplnění znaleckého posudku č.181/4/2023/1 bylo zjištěno, že tržní hodnota, tj. obvyklá cena družstevního podílu žalobce činila ke dni 30.9.2014 částku 1 369 500 Kč po zohlednění skutečnosti, že žalobce měl povinnost splácet další členské vklady ve splátkách a hradit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu. Současně znalkyně uvedla, že takových družstev s nesplacenými dalšími členskými vklady je v České republice minimum, neboť se jedná o nová družstva, jež vznikla po roce 2000. Z tohoto důvodu nebylo možné v dané lokalitě zjistit informace o prodeji družstevních podílů zatížených povinností splácet další členský vklad. Znalkyně proto vycházela z tržní ceny družstevních podílů nezatížených povinností splácet další členský vklad ve splátkách a platit příspěvky do úvěrového fondu a tuto zjištěnou cenu následně upravila.

14. Soud prvního stupně pro účely zjištění výše vypořádacího podílu vycházel ze splaceného členského vkladu a s odkazem na § 748 odst. 2 ZOK přesně v tomto rozsahu stanovil jeho výši s vědomím, že stanovy žalovaného v čl.21 jsou v této části neplatné, neboť se dostaly do rozporu s § 748 odst. 1 ZOK. Soud měl za prokázané, že žalobce splnil vkladové povinnosti v rozsahu 2 x 2 500 Kč, 792 655 Kč a 427 425 Kč, tj. celkem 1 225 080 Kč. S poukazem na závěry znaleckého posudku dovodil, že zde není zásadní nespravedlivý rozdíl mezi takto stanovenou výší vypořádacího podílu a tržní cenou stanovenou znaleckým posudkem (1 369 500 Kč). V této souvislosti uvedl, že to byl žalobce, kdo z vlastní vůle ukončil své členství v družstvu, nesplnil svou povinnost k dalším členským vkladům a nerealizoval svůj družstevní podíl na trhu, kde by obdržel skutečnou a spravedlivou tržní hodnotu s tím, že užíval dva byty 7 let fakticky bezplatně, neboť místo nájmu splácel další členské vklady. Soud uvedl, že jiný výklad, tj. dovození výše družstevního vypořádacího podílu pouze z tržní ceny stanovené znalcem by zcela postrádala smysl zákonná úprava § 748 odst. 2 ZOK. Splatnost tohoto vypořádacího podílu stanovil na 25.5.2015. Vzhledem k tomu, že žalovaným nebylo ničeho zaplaceno na vypořádací podíl, dostal se tímto do prodlení a žalobci náleží právo na zaplacení 8,05% úroku z prodlení od 26.5.2015. Soud prvního stupně současně vyhověl kompenzační námitce žalovaného v rozsahu 23 040 Kč, 40 840 Kč a 64 180 Kč, tj. celkem 129 335,44 Kč z titulu dluhu žalobce za nezaplacení příspěvku do fondu členských podílů a do úvěrového fondu. O tuto částku ponížil zjištěný vypořádací podíl na výslednou částku 1 095 744,56 s příslušenstvím a v tomto rozsahu návrhu žalobce vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. rozsudku. Vzhledem k tomu, že oba účastníci měli ve věci jen částečný úspěch, a to každý po 50%, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. O náhradě nákladů státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že dle výsledku sporu nesl každý z účastníků 50% těchto nákladů vzniklých v důsledku výplaty znalečného.

15. Proti napadenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání a to do výroku II. v rozsahu částky 273 735,44 Kč a do souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení. Žalobce ve svém odvolání zejména uvedl, že mu náleží právo na zaplacení částky 129 335,44 Kč, kterou soud započetl proti pohledávce žalobce, neboť o této částce bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 9.9.2020, tj. 38 Cm 77/2016-591 a rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11.1.2021, č. j. 6 Cmo 376/2020-634 s tím, že v této části nebylo rozhodnutí dotčeno rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 27 Cdo 1647/2022-684. V tomto rozsahu se proto jedná o věc pravomocně rozhodnutou.

16. Ohledně částečného zamítnutí žaloby ve výši 144 400 Kč uvedl, že soud měl výši vypořádacího podílu stanovit na základě tržní hodnoty stanovené znaleckým posudkem. I když soud prvního stupně zadal znalecký posudek, pak z jeho závěrů nevycházel. Pokud žalobce ukončil své působení v bytovém družstvu vystoupením, měl nárok na takový postup, aniž by musel realizovat svůj družstevní podíl na trhu. Není proto žádného důvodu, aby byl žalobce za takový postup „trestán“. Důvodem pro vystoupení žalobce z bytového družstva byl šikanózní postup žalovaného vůči svým členům.

17. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 26.4.2024 k odvolání žalobce zejména uvedl, že námitka započtení je nedůvodná s tím, že s touto námitkou se již vypořádaly soudy prvního i druhého stupně ve svých rozhodnutích s tím, že kompenzační námitku lze uplatnit pouze proti platnému existujícímu nároku. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud tuto námitku započetl vůči zjištěnému nároku žalobce.

18. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné blanketní odvolání a to do výroku I. v rozsahu částky 417 105 Kč a do souvisejících výroků o náhradě nákladů řízení. V písemném doplnění odvolání ze dne 4.9.2023 uvedl, že výpočet vypořádacího podílu je nesprávný, když znalecky určenou cenu považuje pouze za korektiv, který by bylo možné použít v případě, pokud by existoval zásadní nespravedlivý rozdíl mezi výší stanovenou dle § 748 odst. 2 ZOK a výší znalecky zjištěnou. Žalovaný zejména zpochybnil závěry znaleckých posudků [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V „prvním posudku“ dospěla znalkyně k částce 614 813 Kč, ve „druhém posudku“ k částce 1 369 500 Kč poté, co soud stanovil, jak má znalecký posudek vypadat. Žalovaný jej z tohoto důvodu nepovažuje za nezávislý a nestranný. Zejména je nesprávný, když vychází z cen bytů v osobním vlastnictví, které znalkyně odmítla snížit na úroveň 85% - 90%, což odpovídá obvyklému snížení při aplikaci družstevního vlastnictví bytů. Na jednání u soudu prvního stupně nebyla znalkyně schopna vysvětlit a uvést zdroje svých zjištění. Znalecký posudek je z tohoto důvodu vadný a nepřezkoumatelný. Při stanovení tržní hodnoty družstevního podílu musí mít výše uvedené částky, tedy aktuální tržní hodnota nemovitosti a závazek k budoucí úhradě přednost před částkou, která již byla uhrazena. Právnímu posouzení dle rozsudku Nejvyššího soudu naopak vyhovuje závěr znaleckého posudku [právnická osoba]., která dospěla k závěru, že vypořádací podíl odpovídá částce 807 975 Kč. Vychází přitom z jiné metodiky než posudek [tituly před jménem] Vorlíčkové. V tomto případě se obě částky (1 225 080 Kč a 807 975 Kč) natolik liší, že výše přiznaného podílu by měla být přiznána dle judikatury Nejvyššího soudu v nižší úrovni částek. Po započtení kompenzační námitky by měla být přiznána částka 678 639,56 Kč.

19. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 3.10.2023 k odvolání žalovaného uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud aplikoval pro účely stanovení výše vypořádacího podílu ust. § 748 odst. 2 ZOK, nicméně má za to, že soud měl vycházet z tržního ocenění družstevního podílu. Ve vztahu ke znalkyni [tituly před jménem] Vorlíčkové soud pouze určil, aby při znaleckém zkoumání vycházela z úhrady dalšího členského vkladu ve výši 1 225 080 Kč, což považuje žalobce za zcela legitimní postup. Naopak posudek [právnická osoba]., jež ignoruje aplikaci ust. § 748 ZOK, je pro dané řízení zcela nepoužitelný.

20. Odvolací soud postupoval dle § 212 a § 212a) o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je zčásti důvodné a odvolání žalovaného je nedůvodné.

21. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce ke dni vystoupení z družstva splnil svou vkladovou povinnost vztahující se ke dvěma bytovým jednotkám v rozsahu 1 225 080 Kč. Vycházeje z rozsudku Nejvyššího soudu pak vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly. Zánik účasti člena bytového družstva bude mít na toto družstvo hospodářsky neutrální dopad. Je však nezbytné, aby tržní ocenění družstevního podílu ke dni zániku členství přihlédlo k tomu, že další členské vklady nebyly dosud splaceny včetně příspěvků do úvěrového fondu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.11.2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022 je pro výši vypořádacího podílu člena bytového družstva rozhodná skutečná hodnota tohoto podílu ke dni zániku členství v družstvu s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a hradit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu. Odpovídá-li členský vklad zaplacený za originární nabytí družstevního podílu skutečné (tržní) hodnotě tohoto podílu, lze aplikovat pravidlo § 748 odst. 2 ZOK doslovně. Za tímto účelem byla tržní cena podílu určena znalkyní [tituly před jménem] [Anonymizováno] ve výši 1 369 500 Kč, přičemž takto znalecky zjištěná tržní cena neodpovídá zcela výši splacených členských vkladů. Ve shodě s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu je třeba tak vycházet z tržního ocenění družstevního podílu, jak výše uvedeno, a nikoli ze zaplacené výše členských vkladů, jak má na mysli § 748 odst. 2 ZOK.

22. Pokud soud prvního stupně vycházel výlučně z dikce § 748 odst. 2 ZOK a stanovil výši vypořádacího podílu v rovině splaceného členského vkladu ve výši 1 225 080 Kč, pak je třeba zčásti vyhovět odvolání žalobce a navýšit toto přiznané plnění o částku 144 400 Kč, což souhrnně představuje tržní hodnotu vypořádacího podílu (1 369 500 Kč), jak stanovila znalkyně ve svém znaleckém posudku. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud zjištěnou výši družstevního podílu snížil o částku 129 335,44 Kč představující pohledávky žalovaného vůči žalobci, přičemž k takovému postupu přistoupil již v rámci svého předcházejícího rozsudku č. j. 38 Cm 77/2016-591 a odvolací soud v rámci svého rozsudku č. j. 6 Cmo 376/2020-634. Nelze se ztotožnit s právním názorem žalobce, že o kompenzační námitce bylo již rozhodnuto a jedná se o věc pravomocně rozhodnutou. I když oba soudy v minulosti rozhodovaly o započtení kompenzační námitky, pak vycházely z jiného základu pro vypořádací podíl (1 655 170 Kč), který byl teprve následně ponížen o pohledávky žalovaného (129 335,44 Kč). Lze proto shrnout, že ve vztahu k výroku II. rozsudku postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost k doplacení částky 144 400 Kč s tím, že ve zbývající části 285 095,06 Kč potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

23. Ve vztahu k odvolání žalovaného vzal odvolací soud za základ pro své rozhodnutí závěry vyplývající ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], která byla ustanovena soudem prvního stupně a jejíž závěry považuje odvolací soud za přesvědčivé, aniž byly spolehlivě vyvráceny znaleckým posudkem [právnická osoba]., který v rámci tohoto řízení předložil žalovaný. Znalkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] svůj postup náležitě vysvětlila v písemném podání ze dne 25.4.2023 způsob výpočtu příspěvků členů bytového družstva do úvěrového fondu, jež se používá k úhradě úroků z hypotečních úvěrů poskytnutých družstvu na výstavbu a všech finančních nákladů spojených s úvěrem s tím, že výše příspěvku se může během splácení měnit v závislosti na výši úrokové sazby a státní finanční podpory. Při anuitním splácení je však výše měsíční splátky stále stejná. Znalkyně v písemném podání i ve znaleckém posudku vysvětlila, z jakých důvodů nebylo možné zjistit relevantní informace o prodeji družstevních podílů v daném regionu zatížených povinností splácet další členské podíly. V této souvislosti nelze pominout, že tržní ocenění vypořádacího družstevního podílu dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno] se významně ani neliší od splacených členských vkladů v souhrnné výši 1 225 080 Kč (§ 748 odst. 2 ZOK). Z tohoto důvodu odvolací soud s ohledem na výše uvedené rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení u soudu prvního stupně úspěšný v rozsahu asi 50 %, byl postup soudu prvního stupně při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. správný dle § 219 o. s. ř. , a proto odvolací soud potvrdil i výroky III. a IV., jak výše uvedeno.

25. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 ve vazbě na § 142 odst. 2 o. s. ř. a to v rozsahu 3 úkonů právní služby po 11 100 Kč vycházeje z předmětu celého odvolacího řízení ve výši 690 860,44 Kč (273 755,44 Kč + 417 105 Kč) a to za odvolání proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, za písemné vyjádření ze dne 3.10.2023 k odvolání žalovaného a za 1 účast na jednání u odvolacího soudu dne 16.5.2024, v rozsahu 3 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 1,4 vyhl. č. 177/96 Sb., v rozsahu náhrady cestovného za použití osobního vozidla na trase [adresa] a zpět ve výši 1 700 Kč při vzdálenosti 220 km, spotřebě nafty 5,5 litrů/100 km v ceně 38,70 Kč/ 1 litr za použití sazby 5,60 Kč/km a v rozsahu náhrady ztráty času za 6 půlhodin po 100 Kč, to vše zvýšené o 21% DPH s tím, že žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný cca v 81%, a proto po započtení úspěchu žalovaného v rozsahu cca 19% mu přísluší výše uvedená náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu 62%, tj. ve výši 27 382,30 Kč.