o zaplacení 1 112 987,99 Kč s příslušenstvím a 3 166 954,57 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných 1. a 5. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 9. 2021, č. j. 34 Cm 494/2018-263 ve znění opravného usnesení téhož soudu z 18. 11. 2021, č. j. 34 Cm 494/2018-279

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 29 349,86 Kč s 6% úrokem p. a. od 10. 8. 2018 do zaplacení za současného zrušení směnečného platebního rozkazu téhož soudu z 9. 12. 2018, č. j. 34 Cm 494/2018-61 ve výroku části I. písm. a), d) ve vztahu k žalovanému 5. (výrok I.), týž směnečný platební rozkaz v bodě I. vůči žalovaným 1., 2., 3. ponechal v platnosti (výrok II.), týž směnečný platební rozkaz v bodě II. vůči žalovaným 1., 2., 3., 5. ponechal v platnosti (výrok III.), žalovaným 1., 2., 3., 5. uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 155 606 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.) a žalovanému 5. uložil povinnost zaplatit ČR-na účet soudu prvního stupně na nákladech řízení částku 28 609 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se návrhem domáhal vůči žalovaným vydání směnečného platebního rozkazu z titulu směnky vlastní č. [Anonymizováno] zajišťující kontokorentní úvěr poskytnutý žalovanému 1. ze smlouvy č. [Anonymizováno] (dále jen smlouva 1) vystavené 7. 3. 2011 v [adresa] se splatností 9. 8. 2018 žalovaným 1- jako výstavcem, jejíž jsou žalovaní 2.-5 směnečnými rukojmími. Směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jejíž vyplnění upravuje Dohoda o vyplnění bianco směnky č. [Anonymizováno] z 10.3.2011 (dále jen dohoda 1). Dále žalobce předložil směnku vlastní č. [Anonymizováno] vystavenou 5. 5. 2010 v [adresa] žalovaným 1. jako výstavcem, zajišťující úvěr ze smlouvy o poskytnutí účelového úvěru č. [Anonymizováno] (dále jen smlouva 2), jejíž jsou žalovaní 2-5 směnečnými rukojmí. K ní pak byla uzavřena Dohoda o vyplnění bianco směnky č. [Anonymizováno] (dále jen dohoda 2). V dohodách byl sjednán způsob vyplnění bianco směnek tak, že žalobce je oprávněn k vyplnění v případě neuhrazení jakékoliv částky ze zajištěného dluhu, údaj splatnosti se rovná dni připadajícímu na poslední den sedmidenní lhůty počítané od odeslání písemné výzvy výstavci, aby uhradil zajištěnou pohledávku. Dle smlouvy 1 a dodatku 1 k ní byl kontokorentní úvěr splatný 30. 4. 2012. Žalobce dne 2. 8. 2018 zaslal výstavci a avalistům výzvu a vyplnil splatnost dnem 9. 8. 2018 a směnečnou sumu ve výši 1 112 987,99 Kč (neuhrazený dluh k 31. 7. 2018). Žalovaný 1. nesplnil dluh ze smlouvy 2, úvěr se tak stal splatný 12. 6. 2012. Žalobce vyzval žalované výzvou z 2. 8. 2018 k úhradě dluhu 2 839 789,57 Kč a po uznání dluhu a vrácení částky 327 165 Kč společnosti [Anonymizováno], opakovaně vyzval výzvou z 18. 10. 2018, kdy vyplnil splatnost 25. 10. 2018.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl výše uvedeným směnečným platebním rozkazem, který ve vztahu k žalované 4. nabyl právní moci.

4. Žalovaní 1-3 v obsahově stejných námitkách namítli, že dohody 1 a 2 jsou za žalobkyni podepsány neoprávněnými osobami, stejně jako bianco směnky. Žalobkyně vyplnila směnky v rozporu s dohodami, neboť zesplatnění úvěru č. [Anonymizováno] oznámila žalovanému 1. dopisem z 13. 6. 2012, ve kterém je kontokorentní úvěr označen č. [Anonymizováno], zatímco se původně jednalo o úvěr č. [Anonymizováno]. Směnečná suma bez dalšího neodpovídá ujednání v dohodě 1. Žalobkyně vyplnila bianco směnku č. [Anonymizováno] v rozporu s dohodou, neboť zaslala 13. 6. 2012 žalovanému 1. zesplatnění úvěru č. [Anonymizováno] k 12. 6. 2012, směnkou byl zajištěn úvěr ve výši 2 300 000 Kč a uplatňuje 3 166 954,57 Kč. U obou směnek namítli promlčení nároku. Bez bližšího odůvodnění namítli, že směnečná pohledávka neodpovídá výši směnkou zajištěné pohledávky, přičemž je zmíněna částečná úhrada.

5. Žalovaný 5. namítl, že žádnou ze směnek ani dohod nepodepsal, stejně jako nepodepsal smlouvu 1 a dodatek k ní. Namítl vyplnění směnky v rozporu s dohodou. Jako rukojmí měl uzavřenu směnečnou dohodu s omezením jeho avalu částku 2 300 000 Kč s příslušenstvím, přičemž ve výzvě zaslané mu při zesplatnění úvěru [Anonymizováno] je uvedena částka 3 166 954,57 Kč. Rukojemství je u kontokorentního úvěru omezeno částkou 358 000 Kč s příslušenstvím. Zesplatnění kontokorentního úvěru bylo provedeno dopisem z 13. 6. 2019 a u směnky týkající se tohoto úvěru (č. [Anonymizováno]) je datum splatnosti vyplněno v rozporu s ujednáním v dohodě ve vazbě na sedmidenní splatnost od doručení výzvy k zaplacení. Splatnost směnky měla být vyplněna dnem 21. 6. 2012. S ohledem na tříletou promlčecí dobu by se tak směnka promlčela 21. 6. 2015. Namítl tak promlčení nároku.

6. Z provedených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný 1 (jednající jednatelem –žalovaným 3) vystavil dne 5. 5. 2010 v [adresa] na řad žalobkyně směnku č. [Anonymizováno], znějící na částku 3 166 954,57 Kč splatnou 25. 10. 2018, kterou žalovaní 2-5 podepsali jako směneční rukojmí, jejich podpisy jsou úředně ověřeny Městským úřadem v [adresa]. Způsob vyplnění původní bianco směnky byl sjednán v Dohodě o jejím vyplnění č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1. Směnka byla vystavena k zajištění veškerých pohledávek směnečného věřitele včetně příslušenství, s tím, že údaj splatnosti bude vyplněn žalobkyní a bude odpovídat dni, který případně na poslední den sedmidenní lhůty počítané ode dne odeslání výzvy věřitelem výstavci, aby zajištěnou pohledávku uhradil. Směnečná pohledávka je omezena částkou 2 300 000 Kč s příslušenstvím. Podpisy žalovaných 2.-5. jsou na dohodě obsaženy a úředně ověřeny, a to ve stejný den jako podpisy na směnce. Směnka i dohoda se vztahují ke smlouvě o poskytnutí účelového úvěru č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 1. ve výši 2 300 000 Kč. Dopisem z 13. 6. 2012 byl úvěr zesplatněn z důvodu nesplácení splátek, a to k 12. 6. 2012, kdy jistina je vyčíslena částkou 1 844 660 Kč s příslušenstvím. Konkretizace dluhu je provedena v emailové komunikaci, kdy celková suma činí 2 839 789,57 Kč, navýšená ještě o zápočet sestávající se z výtěžku zpeněžení nemovitostí a plnění od společnosti DUFFY ve výši 327 165 Kč. Dopisy z 18. 10. 2018 žalobkyně vyzvala žalované k zaplacení dluhu. Platbu ve výši 327 165 Kč prokazovalo i rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] č. j. 14C 199/2012-89. Dne 7. 3. 2011 vystavil žalovaný 1 v [adresa] ve prospěch žalobkyně směnku vlastní na částku 1 112 987,99 Kč se splatností 9. 8. 2018, kterou žalovaní 2.-5. podepsali jako směneční rukojmí, přičemž podpisy žalovaných 4., 5. byly úředně ověřeny. Směnka byla doplněna dle Dohody č. [Anonymizováno] a zajišťovala závazek ze smlouvy o poskytnutí úvěru č. [Anonymizováno] a dodatku č. 1. Směnečná suma je omezena částkou 385 000 Kč s příslušenstvím. Dle dodatku nastala splatnost úvěru 30. 4. 2012. Dopisem z 2. 8. 2018 žalobce vyzval všechny žalované k zaplacení částky 1 112 987,99 Kč, přičemž jistina činí 414 349,80 Kč. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem], zpracovaného k otázce pravosti podpisu žalovaného 5. na žalovaných směnkách a dohodách vyplynulo, že sporné podpisy jsou s vysokou pravděpodobností pravými podpisy žalovaného 5.

7. Soud uzavřel, námitka žalovaných 1.-3., že dohodu o vyplnění blankosměnky podepsala za žalobkyni neoprávněná osoba je pro absenci odůvodnění neurčitá, stejně jako námitka spočívající v tom, že směnky byly vyplněny v datu splatnosti v rozporu s dohodou pro absenci uvedení konkrétní nesprávnosti. Ze stejných důvodů neobstojí ani námitka ohledně nesprávného uvedení směnečné sumy, pro neuvedení konkrétní sumy, která měla být na směnky uvedena.

8. Námitku promlčení neshledal důvodnou, neboť právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje.

9. Námitka nepravosti podpisu žalovaného 5. na směnkách a dohodách o jejich vyplnění byla vyvrácena závěry znaleckého posudku [Anonymizováno]. Závěry znalce podporuje i skutečnost, že podpisy žalovaného 5. byly úředně ověřeny.

10. Omezení závazku žalovaného 5. jako směnečného rukojmí u úvěru č. [Anonymizováno] částkou 2 300 000 Kč reflektuje skutečnost, že jistina činí 1 844 660 Kč, tzn. omezení překročeno nebylo. Omezení rukojemského závazku žalovaného 5. u kontokorentního úvěru částkou 358 000 Kč s příslušenstvím reflektuje částečné zpětvzetí žalobkyně žalobcem v rozsahu uvedeném v bodě I. napadeného rozsudku.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v námitkovém řízení úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu nákladů za právní zastoupení, jak vyčísleny v bodě 13 napadeného rozsudku.

12. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy znalecký posudek byl zpracován k návrhu žalovaného 5., tento nebyl v řízení úspěšný. Náklady státu představuje znalečné vyplacené státem z rozpočtových prostředků nekryté zálohou složenou žalovaným 5.

13. Proti napadenému rozsudku podali obsahově totožné odvolání žalovaní 1., 2., 3., v němž namítli promlčení směnečného nároku. Odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1181/2009 je formalistický. Soud v tomto rozhodnutí řešil situaci, kdy dovolatel namítal promlčení nároku ze směnky, jelikož v době vyplnění zajišťovací směnky byl nárok směnkou zajišťovaný již promlčen. V daném případě mezi stranami nebylo ničeho ujednáno ve vztahu k právu na vyplnění směnky co do její splatnosti. Mezi účastníky bylo v dohodě o vyplnění ujednáno, že údaj splatnosti bude odpovídat tomu dni, který připadne na poslední den 7-denní lhůty, počítané ode dne odeslání písemné výzvy žalobkyně výstavci, aby výstavce uhradil zajištěnou pohledávku. Výzva v tomto znění byla výstavci zaslána již v roce 2012, dluh se stal splatný k 30. 4. 2012 a 12. 6. 2012. Splatnost směnky tak měla být doplněna již v roce 2012. Vyplnění splatnosti směnky k 25. 10. 2018, tj. šest let po zesplatnění smluvního vztahu, je zcela účelové a je zneužitím práva a nepožívá ochrany. V této souvislosti poukázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5260/2007.

14. Žalovaný 5. navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zrekapituloval dosavadní průběh řízení, závěry soudu prvního stupně učiněné na základě provedeného dokazování. Poukázal na to, že ve vztahu k němu nebyla přezkoumatelným způsobem odůvodněna jím uplatněná námitka neoprávněného vyplnění blankosměnky v datu splatnosti, kdy dle jeho názoru mohlo být jako datum splatnosti uvedeno pouze datum 21. 6. 2012 v důsledku výzvy o zesplatnění úvěru č. [Anonymizováno]. Má za to, že výzvu k zaplacení z 13. 6. 2012 adresovanou žalovanému 1. je třeba posoudit podle dosavadních právních předpisů, tj. podle zák. č. 40/1964 Sb. a v případě pochybností je třeba ji vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Soud také neodůvodněně odhlédl od tvrzení žalobkyně ve vztahu k výzvě z 12. 6. 2012 v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] č. j. 14C 199/2012. Soud nijak nehodnotil, že v souvislosti s uzavřenými dohodami o vyplnění žalobkyně uplatňuje právo na vyplnění u směnky 1 v návaznosti na třetí výzvu k úhradě zajištěné pohledávky a v případě směnky 2 od druhé výzvy k úhradě zajištěné pohledávky. Rozsudek je nepřezkoumatelný, i pokud se týká částečného zpětvzetí žaloby. Zpětvzetí žaloby mělo činit částku 26 349 Kč namísto chybně uvedeného 25 349,86 Kč. Směnka byla nadvyplněna i v rozsahu úroku z prodlení ve výši 20% od 13. 6. 2012 do 2. 8. 2018 (celkem 69 224,43 Kč) a úroku z úvěru ve výši 7,45% od 13. 6. 2012 do 2. 8. 2018 (25 786,07) a 6% úrok z částky 56 349 Kč směnečných úroků. Nesprávný je i názor soudu ohledně nepromlčení nároku. Za chybný je třeba považovat i závěr ohledně nepravosti jeho podpisů na směnkách a dohodách. Za bezvýznamné přitom považoval závěry o obdobné struktuře rukou psaných zápisů o výši částky 3 166 954,57 Kč s podpisem Dvořáčka Jiřího. Nijak také nehodnotil, že znalec při svém výslechu potvrdil zkoumání psacích tahů údajného podpisu žalovaného 5. na směnce, dohodě vizuálním prozkoumáním mikroskopem a jejich obdobnou strukturu. Neodůvodněně odhlédl od tvrzení znalce, že by bylo na místě znalecky porovnat texty podpisu a podpisu vyplnění částek jeho pisatelem. Žalovaný 5. nemohl vyplnit na směnce směnečnou částku. Závěry o pravosti podpisu žalovaného 5. jsou v rozporu s provedenými důkazy. Závěry znaleckého posudku je také třeba považovat za nepřezkoumatelné z důvodu chybějících výsledků měření, na které znalec odkazuje na str. 19, 24, 29, 34 posudku. Ostatně znalec ve své výpovědi sám poukázal na vhodnost zpracování revizního znaleckého posudku. Tvrzení žalobkyně o uzavření dohod dne 5. 5. 2010 je v rozporu s tím, že žalovaný dohody podepsal až 7. 5. 2010. Nesprávný je rovněž závěr soudu o navýšení směnečného peníze o částku 327 165 Kč s ohledem na vrácení částky společnosti [Anonymizováno]. Není zřejmé, z jakého důvodu byla částka vrácena a navýšen o ní směnečný peníz.

15. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit pro jeho věcnou správnost. Je třeba rozlišit podané námitky ve vztahu ke konkrétním žalovaným s ohledem na zásadu koncentrace uplatněných námitek. Z námitek všech žalovaných nevyplývá, jaká směnečná suma měla být dle jejich názoru do směnek správně vyplněna, a proto je třeba námitku excesivního vyplnění blankosměnky hodnotit jako nedůvodnou. V této souvislosti poukázala na konkrétní judikaturu soudů vyšších stupňů. Důkazní břemeno k takto uplatněné námitce pak leží na žalovaném. K námitce nesprávného vyplnění data splatnosti uvedla, že datum splatnosti nelze odvodit od výzvy z 13. 6. 2012, která se týkala kontokorentního úvěru č. [Anonymizováno] z 5. 11. 2007 a nikoliv úvěru č. [Anonymizováno]. Daný dopis není výzvou výstavci směnky ve smyslu dohody o jejím vyplnění, ale týkal se pouze zesplatnění úvěru. Za řádnou výzvu výstavci směnky k zaplacení je třeba považovat až výzvu z roku 2018. Pokud by soud shledal danou argumentaci za nesprávnou, poukázala na nutnost rozlišení uplatněné námitky ve vztahu k jednotlivým žalovaným. Námitka žalovaných 1.-3. je neurčitá, neboť se z ní nepodává, z čeho dovozují, že směnka č. [Anonymizováno] byla vyplněna v datu splatnosti chybně, není vůbec uvedeno, jaké datum splatnosti mělo být do směnky vyplněno. Totéž platí ve vztahu ke směnce č. [Anonymizováno]. Neobstojí ani námitka promlčení uplatněná žalovaným 5. ve vztahu ke směnce č. [Anonymizováno] z důvodu promlčení úvěru, který byl směnkou zajištěn. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1181/2009 z 31.3.2010 totiž platí, že promlčení zajištěného závazku neznamená promlčení směnky. Žalovaný 5. nebyl oprávněn vznášet kauzální námitky, pokud tvrdí, že nepodepsal dohodu o vyplnění blankosměnky (srovnej rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 896/2002 z 5. 8. 2003). Zároveň je třeba připomenout, že směnku nepodepsal jako jednatel výstavce směnky. Závěry znaleckého posudku k otázce pravosti podpisu žalovaného 5. jsou jednoznačným potvrzením pravosti podpisu žalovaného 5. Navíc je tento podpis úředně ověřen. Porovnání podpisu žalovaného 5 a písma, kterým je vyplněna směnečná suma, je irelevantní.

16. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a shledal důvody v části důvody pro jeho potvrzení a v části pro jeho změnu (§ 219, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze žalovanými včas uplatněných námitek a skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, na základě jím provedeného dokazování.

17. Odvolací řízení o odvolání žalovaných 2. a 3. byla zastaveno usnesením soudu prvního stupně z 19. 9. 2022, č. j. 34 Cm 494/2018-514 ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze z 30. 1. 2023, č. j. 2 Cmo 7/2023-525, které nabylo právní moci dne 7. 2. 2023. Předmětem přezkumu tak byla již jen odvolání žalovaných 1. a 5. proti napadenému rozsudku.

18. Podle čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ platí, že směnečné nároky se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky.

19. Předmětem řízení je směnečný nárok, kdy samotná existence směnky je dostatečným důvodem pro placení s ohledem na abstraktnost směnečného závazku a povahu směnky jako cenného papíru. Při uplatnění směnečného nároku z platné směnky proto žalobkyně nemusí žádné jiné skutečnosti prokazovat. Naopak žalovaný nese důkazní břemeno k prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999).

20. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavírá, že nárok žalobkyně je nárokem ze dvou platných směnek vlastních (č. [Anonymizováno] - směnka 1 a č. 7/11/500 - směnka 2) vystavených žalovaným 1. na řad žalobkyně, jejichž jsou ostatní žalovaní směnečnými rukojmími. Obě směnky byly vystaveny jako blankosměnky, přičemž k nim byly uzavřeny dohody o jejich vyplnění. Obě směnky sloužily k zajištění úvěrů poskytnutých žalobcem žalovanému 1., a to úvěru č. [Anonymizováno] ve výši 2 300 000 Kč (směnka 1) a č. [Anonymizováno] ve výši 385 000 Kč (směnka 2).

21. K námitce excesivního vyplnění blankosměnek ohledně výše směnečného penízu lze se soudem prvního stupně souhlasit v tom, že námitka, jak uplatněna žalovaným 1. a 5. je neurčitá a z toho důvodu neprojednatelná pro absenci uvedení konkrétní částky, která měla být jako směnečná suma správně vyplněna. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5884/2017 z 26. 3. 2018 nebo sp. zn. 29 Cdo 5999/2017 z 26. 3. 2018 totiž platí, že založil-li žalovaný obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na námitkách nesprávního vyplnění blankosměnky v údaji směnečné sumy, je na něm, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, jaká směnečná suma měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal.

22. Pokud žalovaný 5. až v podaném odvolání dovozuje nadvyplnění blankosměnek v rozsahu částky 26 349 Kč, úroku z prodlení ve výši ve výši 20 % od 13. 6. 2012 do 2. 8. 2018 (69 224,43 Kč) a úroku z úvěru ve výši 7,45% od 13. 6. 2012 do 2. 8. 2018 (25 786,07 Kč) a 6% úroku z částky 56 349 Kč, pak takto uplatněná námitka je námitkou opožděnou, vznesenou po uplynutí zákonné koncentrační lhůty.

23. Pokud žalovaný 1. pouze v obecné rovině tvrdil, že směnkou č. 15/10/500 byl zajištěn úvěr ve výši 2 300 000 Kč a do směnky byla doplněna částka 3 166 954,57 Kč, pak je třeba uvést, že výše uvedená směnka sloužila k zajištění úvěru, a to veškerých pohledávek směnečného věřitele, včetně jejich příslušenství, tj. úroků, úroků z prodlení a nákladů jejich uplatnění, jakož i případných pohledávek z titulu ukončení nebo neplatnosti smlouvy, i případných nároků z titulu bezdůvodného obohacení vzniklých na základě smlouvy č. [Anonymizováno], kdy směnečná částka je omezena maximální částkou 2 300 000 Kč plus příslušenství. Ve vztahu ke směnce č. [Anonymizováno] pak platí, že sloužila k zajištění úvěru, a to veškerých pohledávek směnečného věřitele, včetně jejich příslušenství, tj. úroků, úroků z prodlení a nákladů jejich uplatnění, jakož i případných pohledávek z titulu ukončení nebo neplatnosti smlouvy, i případných nároků z titulu bezdůvodného obohacení vzniklých na základě smlouvy č. [Anonymizováno], kdy směnečná částka je omezena maximální částkou 385 000 Kč plus příslušenství.

24. Pokud žalovaní 1. a 5. namítali, že blankosměnky nebyly za žalobkyni vyplněny k tomu oprávněnou osobou, pak taková námitka je s ohledem na její obsah neurčitá, tudíž neprojednatelná. Nadto je třeba uvést, že dohody o vyplnění blankosměnek ve vztahu ke stanovení osoby oprávněné za žalobkyni blankosměnky vyplnit žádné ujednání neobsahují.

25. Neobstojí námitka žalovaného 5., že směnky, potažmo dohody o jejich vyplnění nepodepsal. V řízení bylo prokázáno, že jeho podpisy na uvedených listinách jsou jeho pravými podpisy, nadto je třeba poukázat na to, že jeho podpisy, jak vyplývá z uvedených listin, byly úředně ověřeny. Je zcela bez významu, kdo vyplnil údaj směnečného penízu. Ve vztahu ke směnečnému závazku žalovaného 5. jako směnečného rukojmí je významné jen to, že jeho podpis u směnečného rukojemství je jeho pravým podpisem. Závěry znaleckého posudku nelze považovat za nepřezkoumatelné. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry vyslovenými soudem prvního stupně, že sporný podpis je pravým podpisem žalovaného. Nelze dopět k závěru, že by závěry znalce vyslovené v jeho znaleckém posudku a potvrzené v jeho výpovědi před nalézacím soudem byly v rozporu s provedeným znaleckým zkoumání. Nalézací soud důkaz znaleckým posudkem nehodnotil osamoceně, ale v kontextu s tím, že zkoumané podpisy byl úředně ověřeny. Nebyly dány žádné důvody pro zpracování revizního znaleckého posudku. V řízení ostatně nebyl proveden žádný důkaz, který by zpochybnil závěry znaleckého posudku znalce Kokiše. Pouhý nesouhlas žalovaného se závěry znalce nestačí. Posouzení pravosti podpisu je odbornou otázkou, na níž znalec odpověděl přesvědčivě, logicky zdůvodnil své závěry a jeho závěry jsou v souladu s dalšími důkazy provedenými soudem prvního stupně.

26. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný 5., jako směnečný rukojmí, podepsal sporné směnky a dohody o jejich vyplnění, pak je oprávněn vznášet kauzální námitky, tj. námitky z porušení vyplňovací dohody o podmínkách doplnění chybějících údajů v blankosměnce. Pokud žalobkyně tvrdila, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 5. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 896/2002 či Vrchního soudu v Praze z 24. 3. 2015, sp. zn. 9 Cmo 123/2012-257, že takové námitky žalovanému 5. nepřísluší při současně uplatněné námitce nepravosti podpisu žalovaného 5. na směnkách, resp. dohodách o jejich vyplnění, pak odvolací soud má za to, že odkaz na výše uvedená rozhodnutí nejsou přiléhavá, neboť dopadají na skutkově odlišnou věc, kdy se řešila otázka přípustnosti kauzálních námitek u směnečného rukojmí ve vazbě na neexistenci dohody o vyplnění blankosměnky.

27. S ohledem na výše uvedené má odvolací soud má za to, že žalovanému 5. náleží námitka excesivního vyplnění blankosměnky v údaji splatnosti, kdy tento v námitkách uvedl, že datum splatnosti mělo být do směnky doplněno jako den 21. 6. 2012 ve vazbě na dohodu o jejím vyplnění a ve vazbě na dopis z 13. 6. 2012, kterým byl výstavce směnky vyzván k zaplacení dluhu.

28. Odvolací soud zopakoval důkaz dopisem z 13. 6. 2012 a zjistil, že jím žalobkyně vyzvala výstavce směnky (žalovaného 1.) k zaplacení úvěru č. [Anonymizováno], k jehož zajištění byla vystavena směnka č. [Anonymizováno]. Podle dohody o vyplnění bianco směnky č. [Anonymizováno] pak platí, že údaj o splatnosti bude odpovídat tomu dni, který připadne na poslední den 7denní lhůty, počítané ode dne odeslání písemné výzvy [Anonymizováno] výstavci, aby výstavce uhradil zajištěnou pohledávku. Pokud pak byla výzva žalovanému 1. zaslána dne 14. 6. 2012, pak jako datum splatnosti mohlo být vyplněno datum 21. 6. 2012 a nikoliv datum 25. 10. 2018. Nelze však dovodit, že by danou výzvou byl výstavce směnky vyzván k zaplacení úvěru č. [Anonymizováno], k jehož zajištění sloužila směnka č. [Anonymizováno], neboť výzva hovoří o úvěru č. [Anonymizováno] z 5. 11. 2007, k jehož zajištění nesloužila ani jedna ze žalovaných směnek, jak vyplynulo z dokazování provedeného před soudem prvního stupně.

29. Pokud žalobkyně do směnky vyplnila datum její splatnosti dne 25. 10. 2018, vyplnila ji v rozporu s vyplňovacím právem, jak sjednáno v dohodě. Takové podvyplnění blankosměnky v datu splatnosti tak mělo za následek, že jejím pozdějším vyplnění žalobkyně zmařila žalovanému 5. možnost uplatnit námitku promlčení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5260/2007 z 19. 8. 2009 nebo sp. zn. 29 Cdo 3507/2015 z 30. 8. 2017). V případě správného vyplnění data splatnosti dne 21. 6. 2012 by se nárok na zaplacení směnky promlčel dne 21. 6. 2015 (s ohledem na tříletou promlčecí dobu stanovenou v čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ), jak správně namítl žalovaný 5.

30. Žalovaný 1. ve včas uplatněných námitkách pouze obecně uvedl, že bylo chybně vyplněno datum splatnosti a že mělo být vyplněno ve vazbě na zaslání výzvy z 13. 6. 2012. Takto uplatněnou námitku je třeba považovat za neurčitou pro absenci uvedení konkrétního data, jak mělo být správně vyplněné datum splatnosti. Námitka žalovaného 1. z tohoto důvodu neobstojí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5884/2017 z 26. 3. 2018).

31. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu ve vztahu k žalovanému 1. a v rozsahu ponechání SPR v platnosti ve vztahu k žalovanému 5. pod bodem I potvrdil podle § 219 o. s. ř. pro jeho věcnou správnost (viz výroky I., II., III.) a ve vztahu k žalovanému 5. pokud jím byla žalovanému 5. uložena povinnost zaplatit směnečný peníz ve výši 3 166 954,57 Kč s 6% úrokem p. a. od 26. 10. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 10 556 Kč změnil tak, že SPR v tomto rozsahu zrušil (viz výrok IV.).

32. Za věcně správný je třeba považovat i výrok IV. napadeného rozsudku, jímž byly mimo jiné žalovanému 1. uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů námitkového řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejichž výše je vyčíslena v bodě 13 napadeného rozsudku. Náklady řízení jsou splatné v obecné pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) (§ 219 o. s. ř.).

33. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl ve vztahu k žalovanému 5. změněn, bylo podle § 224 odst. 2 o. s. ř. nově rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů mezi žalobkyní a žalovaným 5. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 4 279 942,56 Kč, kdy žalobkyně uspěla s nárokem v rozsahu částky 1 083 638,13 Kč a naopak žalovaný uspěl v rozsahu 3 196 304,43 Kč. Žalovaný měl tedy úspěch v rozsahu 75%, neúspěch v rozsahu 25%, tzn. má nárok na zaplacení 50% náhrady nákladů řízení.

34. Náklady řízení žalovaného 5. činily v řízení před soudem prvního stupně náhradu za právní zastoupení za pět úkonů právní služby po 25 800 Kč (převzetí zastoupení, účast na jednání soudu prvního stupně 4. 6. 2019, 27. 4. 2021, 10. 8. 2021, závěrečný návrh z 9. 9. 2021, vše podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT), pět náhrad hotových výdajů po 300 kč (§ 13 odst. 4 AT), 3 000 kč záloha na znalecký posudek, tj. celkem 133 500 Kč.

35. Náklady řízení žalovaného 5. za odvolací řízení činily celkem dva úkony právní služby po 25 800 Kč (odvolání z 15. 11. 2021, účast na jednání odvolacího soudu dne 17. 5. 2021), dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč, tj. celkem 52 200 kč.

36. Náklady řízení před soudy obou stupňů tak činí 185 700 kč, z toho 50% činí 92 850 Kč, které je povinna zaplatit žalobkyně žalovanému 5. ve lhůtě stanové v § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupkyně žalovaného 5. (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

37. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1. bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má nárok na náhradu za právní zastoupení sestávající se ze dvou úkonů právní služby po 25 800 kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 17.5.2023, vše podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), cestovného ve výši 2 890,69 kč (osobním automobilem [Anonymizováno] RZ [SPZ]/průměrná spotřeba 6,7 l/100 km/ benzin/300 km), náhrady za promeškaný čas za osm půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 AT), 21% DPH, tj. celkem 67 020,69 kč, které jsou splatné ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

38. Nově bylo také rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu ke státu podle § 224 odst. 2, § 148 odst. 1 o. s. ř., které jak správně uvedl soud prvního stupně, činí celkem 28 609 Kč za vyplacené znalečné nekryté zálohou zaplacenou žalovaným 5. Žalobce měl ve věci úspěch v rozsahu 25%, proto platí 75 % z výše uvedené částky tj. 21 457 Kč a žalovaný platí 25% z výše uvedené částky tj. 7 152 Kč. Částky jsou splatné ve lhůtě stanovené v § 160 odst. 1 o. s. ř., když platebním místem je soud prvního stupně.