o zaplacení 45 000 USD s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2020, č. j. 53 Cm 104/2019-94

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz téhož soudu z 19. 8. 2019, č. j. 53 Cm 104/2019-20 (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady námitkového řízení ve výši 52 456,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a dále mu uložil povinnost zaplatit státu - Městskému soudu v Praze náklady řízení ve výši 2 531,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. V odůvodnění uvedl, že žalobce se žalobou z 2. 8. 2019 domáhal zaplacení směnečné sumy ve výši 45 000 USD s přísl. a odměnou z titulu směnky vystavené dne 3. 1. 2013 v Praze žalovaným na řad [Anonymizováno] na směnečnou sumu 600 000 USD splatnou 4. 1. 2018 na adrese [Anonymizováno], opatřené doložkou bez protestu, která byla dne 27. 9. 2018 převedena rubopisem na žalobce. Žalovaný na základě předžalobní výzvy nezaplatil ničeho. Žalobou byla uplatněna pouze část nároku.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodl směnečným platebním rozkazem z 19. 8. 2019, č. j. 53 Cm 104/2019-20, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 45 000 USD s 6% úrokem od 5. 1. 2018 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 150 USD a náklady námitkového řízení ve výši 91 667,50 Kč do 15 dnů od doručení směnečného platebního rozkazu.

4. Proti němu podal žalovaný včasné námitky, ve kterých namítl, že směnku nepodepsal, směnka byla vyplněna v rozporu se směnečným vyplňovacím prohlášením, když remitentovi směnky neudělil oprávnění vyplnit datum splatnosti později než 4. 1. 2016. V souvislosti s tím, namítl promlčení nároku, neboť v případě, kdy by směnka byla vyplněna správně, nejpozději 4. 1. 2016 a žaloba podána 2. 8. 2019, uplynula tříletá promlčecí doba. Dále uvedl, že mu svědčí kauzální námitky, neboť žalobce je fakticky spřízněn s remitentem směnky, kdy oba zastupoval [Anonymizováno], jedinou jednatelkou a společnicí žalobce je [tituly před jménem], která je uvedena jako člen týmu a daňová poradkyně advokátní kanceláře právního zástupce žalobce. Žalobce tak nabyl směnku vědomě ke škodě dlužníka. Směnečná suma je na směnce vyplněna neurčitě, když není zřejmé, zda zní na 600 USD nebo 600 000 USD. Nesprávně bylo také rozhodnuto o nákladech řízení, které žalobce vyčíslil na šest úkonů ve výši 91 766,40 Kč, nicméně soudem byly přiznány ve výši 91 667,50 Kč, ale za 2,5 úkonu. K výzvě soudu pak doplnil, že o směnce a právech s ní spojených jednal s [Anonymizováno], jako zástupcem remitenta směnky, se kterým se ústně dohodl na směnečném vyplňovacím právu, dle kterého bylo do směnky možné vyplnit datum splatnosti do 4. 1. 2016. Tato ústní dohoda nebyla zachycena písemně.

5. Žalobce ve vyjádření k námitkám uvedl, že směnka byla vyplněna kompletně při jejím vystavení, nejednalo se tak o blankosměnku a nebylo sjednáno žádné vyplňovací prohlášení. Žalovaný netvrdí, jaký měl být obsah tvrzeného vyplňovacího prohlášení. Polemika o přípustnosti kauzálních námitek je nadbytečná, když tyto nejsou dostatečně tvrzeny. Žalobce nabyl směnku po její splatnosti, nemohlo tak dojít k poškození žalovaného. Irelevantní je i námitka promlčení, když datum splatnosti směnky je na směnečné listině stanoveno a směnka byla u soudu uplatněna před uplynutím promlčecí doby. Směnečná suma je na směnce uvedena určitě. Žalovaný je nedůvěryhodná osoba s nulovou snahou řešit své závazky.

6. Po provedeném dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný vystavil dne 3. 1. 2013 v Praze na řad [Anonymizováno] směnku na směnečnou sumu 600 000 USD splatnou dne 4. 1. 2018 na adrese [Anonymizováno], opatřenou doložkou bez protestu. Ta byla rubopisem převedena dne 27. 9. 2018 na žalobce. Výzvou z 18. 10. 2018 byl žalovavý právním zástupcem žalobce vyzván k úhradě směnečné sumy. Znalkyně [Anonymizováno] ve znaleckém posudku z 4. 2. 2020 vyslovila závěr, že sporný podpis výstavce na směnce, jejíž zaplacení je předmětem řízení, je pravým podpisem žalovaného. Emailem z 26. 10. 2018 adresovaným právnímu zástupci žalobce žalovaný žádá o osobní řešení situace ohledně jeho směnky. Svědek [Anonymizováno] ve své výpovědi potvrdil, že byl v rozhodné době zaměstnancem společnosti registrované na [Anonymizováno] společníků [Anonymizováno] a žalovaného, která obchodovala na burze. Pan [Anonymizováno] zaslal žalovanému 1-1,5 milionu USD jako vklad pro toto obchodování, které žalovaný zobchodoval nikoliv řádně a tím způsobil [Anonymizováno] škodu, jejíž zaplacení bylo zajištěno spornou směnkou na 600 000 USD. Byl osobně přítomen u toho, kdy žalovaný směnku podepsal, sám do ní vpisoval datum splatnosti, která byla sjednána na pět let od vystavení směnky. Potvrdil, že směnka založená ve spise je tou, kterou viděl žalovaného podepsat. Naopak nepotvrdil žalovaným tvrzené uzavření dohody, že by měla být zaplacena jen tehdy, pokud na to nebude postačovat majetek žalovaného, resp. uvedl, že [Anonymizováno] s takto navrženou dohodou nesouhlasil.

7. Výslech žalovaného soud prvního stupně neprovedl pro jeho nadbytečnost, neboť tento byl navržen k prokázání naplnění § 17 ZSŠ, což je v daném případě irelevantní.

8. Právně věc posoudil podle zák. č. 191/1960 Sb. (dále jen ZSŠ), konkrétně čl. I § 75, 78 odst. 1 ve spojení s § 48, 32,77, čl. I § 10, čl. I § 6 odst. 1, čl. I § 11 odst. 1, čl. I § 13 odst. 1, čl. I § 70 odst. 1.

9. Námitku nepravosti podpisu vyhodnotil jako nedůvodnou s ohledem na závěry znaleckého posudku, v němž znalkyně jednoznačně uzavřela, že podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem.

10. Tvrzení žalovaného, že směnka byla vystavena jako biankosměnka, nebylo prokázáno, když výpovědí svědka [Anonymizováno] bylo prokázáno, že byla vystavena jako úplná. Vzhledem k tomu, že směnka byla splatná dne 4. 1. 2018 a žaloba byla podána k soudu dne 2. 8. 2019, bylo tak učiněno před uplynutím tříleté promlčecí doby, která je tříletá a běží ode dne následujícího po splatnosti směnky. Tvrzení žalovaného o tom, že směnka byla biankosměnkou, a že do ní dle ústní dohody mělo být vyplněno datum splatnosti do 4. 1. 2016, zůstalo neprokázáno, když z výpovědi svědka vyplynul opak. V souvislosti s tím navržený důkaz výslechem účastníka soud neprovedl, neboť jiným důkazem – výpovědí svědka byl prokázán opak. Vzhledem k tomu, že svědek vypovídal pod sankcí trestního stíhání, pak jeho výpověď má větší váhu. Pouhá účastnická výpověď k prokázání tvrzení nemá tak zásadní vypovídací hodnotu.

11. Vzhledem k tomu, že došlo k indosaci směnky po datu její splatnosti, pak námitka žalovaného o nabytí směnky ke škodě dlužníka a v návaznosti na to tvrzené přípustnosti kauzálních námitek je bezvýznamná. Vzhledem k tomu, že k indosaci směnky došlo po její splatnosti, má takový indosament jen účinky obyčejného postupu (čl. I § 20 ZSŠ, srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1636/2005 z 25. 4. 2007). Navíc kauzální námitky nebyly uplatněny.

12. Směnečná suma byla vyplněna zcela určitě, na 600 000 USD a žalobou je uplatněn nárok pouze na část směnečného peníze ve výši 45 000 USD.

13. Náklady řízení vyčíslené ve směnečném platebním rozkazu jsou soudní poplatek 52 645 Kč, za právní zastoupení pak byla přiznána odměna za 2 úkony právní služby po 12 500 Kč, tři paušální náhrady po 300 Kč, 21% DPH 6 772.50 Kč, kdy přepočet měny k 1. 8. 2019 (žaloba podána 2. 8. 2019) činí 23,32 Kč, jsou správné.

14. S ohledem na závěry výše uvedené tak soud dle § 175 odst. 4 o. s. ř. ponechal směnečný platební rozkaz v celém rozsahu v platnosti.

15. O nákladech námitkového řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů námitkového řízení se stávající se z hotových výloh 5 000 Kč (záloha na znalečné), tří úkonů právní služby (za 2 vyjádření a účast na jednání soudu), přičemž hodnota úkonu z 29. 10. 2019 činí 12 500,80 Kč, z 25.5.2020 12 780 Kč, z 2.6.2020 12 600 Kč. Dále byly přiznány tři paušální náhrady po 300 Kč, 21% DPH 8 236,20 Kč.

16. O nákladech státu pak bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně neúspěšný žalovaný je povinen zaplatit státu 2 531,50 Kč, tj. znalečné nekryté zálohou zaplacenou žalobcem (znalečné 7 531,50 Kč - 5000 Kč záloha).

17. Proti napadenému rozsudku se včas odvolal žalovaný v celém jeho rozsahu, ve kterém navrhl jeho zrušení a vrácení zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nalézací soud porušil právo na spravedlivý proces, pokud neprovedl jeho účastnický výslech, kterým měli být potvrzeny některé skutečnosti týkající se uzavření dohody o podmíněné splatnosti směnka a tím ověřena výpověď svědka [Anonymizováno].

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v mezích vytčených podaným odvoláním podle § 212, 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Předmětem přezkumu přitom byla věcná správnost rozsudku soudu prvního stupně v řízení vydaného.

19. Podle čl. I § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce směnky cizí. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnky cizí směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Není-li směnka zaplacena, má podle čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle čl. I § 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I § 48 odst. 1 ZSŠ může majitel postihem žádat směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky byly-li ujednány, šestiprocentní úrok ode dne splatnosti, útraty protest a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty, odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Podle čl. I § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad převést indosamentem (rubopisem).

20. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že nárok žalobce byl uplatněn z platné směnky vlastní, jejíž je žalobce majitelem na základě datovaného indosamentu. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I § 28 odst. 2 ZSŠ mu tak vznikl vůči žalovanému jako výstavci směnky přímý nárok na zaplacení směnečného peníze spolu se směnečným úrokem a směnečnou odměnou (čl. I § 48 ZSŠ).

21. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že námitka nepravosti podpisu žalovaného na směnce je nedůvodná, neboť znaleckým posudkem bylo prokázáno, že sporný podpis žalovaného na směnce je jeho pravým podpisem. Ostatně z formulace námitek žalovaného, že sporný podpis „se nejeví jako jeho pravý podpis, byť se v některých rysech jeho pravému podpisu podobá“, lze usuzovat na účelovost takové námitky.

22. Námitka neplatnosti směnky pro neurčitost směnečné sumy neobstojí. Směnečná suma byla vyplněna na sumu 600 000 USD a nikoliv 600 USD jak dovozuje žalovaný z toho, že mezi číslem 600 a 000 je obsažena tečka, kterým se anglickým způsobem oddělují jednotky a desetiny a s ohledem na pravidlo, kdy jednostranný úkon je třeba vykládat tak, že jeho autora chtěl zavázat méně než více. Směnečná suma je nezaměnitelně vyčíslena částkou i měnou.

23. Námitka žalovaného, že sporná směnka byla vystavena jako blankosměnka s tím, že ústně bylo dohodnuto její vyplnění tak, že datum splatnosti nebude vyplněno po datu 4. 1. 2016, neobstojí. Výslechem svědka [Anonymizováno] bylo prokázáno, že směnka byla při jejím vystavení vyplněna jako úplná, a to včetně údaje data splatnosti.

24. Jak výše uvedeno, v řízení nebylo prokázáno, že do směnky mohlo být datum splatnosti vyplněno nejpozději dnem 4. 1. 2016. Ve světle toho pak nelze považovat námitku promlčení za důvodnou. Směnka se stala splatnou dne 4. 1. 2018, žaloba byla uplatněna u soudu dne 2. 8. 2019. Dle čl. I § 70 odst. 1 ZSŠ se směnečné nároky promlčují po třech letech ode dne splatnosti směnky, byl nárok uplatněn před uplynutím promlčecí doby.

25. Soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl účastnický výslech žalovaného, neboť podle § 131 o. s. ř. platí, že důkaz výslechem účastníka může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3535/2010 z 12. 1. 2011). Účastnický výslech byl žalovaným navrhován k tvrzení o přípustnosti kauzálních námitek. Ty však žalovaným, jak výše uvedeno, nebyly uplatněny. Pokud snad měl být žalovaný vyslechnut k tvrzené ústní dohodě o vyplnění blankosměnky, pak opak (tj. vyplnění směnky se všemi jejími náležitostmi) byl prokázán právě výslechem svědka výše uvedeného. Nelze dovodit, že tím, že soud prvního stupně neprovedl účastnický výslech žalovaného, došlo k porušení zásad spravedlivého procesu, které představují zpravidla jen tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž nebylo v řízení soudem rozhodnuto, příp. důkazy, jimiž se soud podle zásad volného hodnocení důkazů nezabýval (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 182/02 z 11. 11. 2003). Tak tomu však v posuzované věci není, neboť soud prvního stupně účastnický výslech žalovaného neprovedl pro jeho nadbytečnost, jak uvedeno na str. 5 odůvodnění napadeného rozsudku a o jeho neprovedení rozhodl.

26. Námitka žalovaného, že žalobci byla chybně přiznána ve směnečném platebním rozkazu náhrada nákladů řízení, neobstojí. Žalobce jako procesně úspěšný účastník má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na přiznání náhrady nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 52 645 Kč, který zaplatil s podáním návrhu a dále má nárok na přiznání nákladů za právní zastoupení žalobce za 2,5 úkonu právní služby (za převzetí zastoupení, sepis návrhu, jednoduchou předžalobní výzvu) po 12 500 Kč, tři paušální náhrady po 300 Kč, 21% DPH 6 772,50 Kč (přepočet měny k 1. 8. 2019, když žaloba podána dne 2.8.2019 1 USD = 23,32 Kč), to vše podle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1, písm. a), d), g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen AT. Žalovaný se tak mýlí, pokud tvrdí, že by žalobci byla přiznána náhrada nákladů za šest úkonů.

27. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř. potvrdil, když za správný lze považovat i výrok o nákladech námitkového řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a nákladech ve vztahu k státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů za odvolací řízení za jeden úkon právní služby po 12 620 Kč (účast na jednání odvolacího soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, kurz 1 USD k 2. 12. 2021 - 23,88 Kč), jednu náhradu hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT), 21% DPH ve výši 2 713,20 Kč (§ 1387 odst. 1,3 o. s. ř.). Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupce žalobce ve stanové lhůtě (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).