o zaplacení 262 840,31 Kč s příslušenstvím a odměny 876 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2016, č. j. 53 Cm 277/2015-52

Žalobou s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podanou u soudu prvního stupně dne 20. 11. 2005 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 262 840,31 Kč se 6% úrokem ročně z této částky od 29. 10. 2015 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 876 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný vystavil na řad žalobce dne 17. 3. 2003 v [adresa] směnku vlastní, ze které byl jako výstavce povinen uhradit dne 28. 10. 2015 směnečnou sumu ve výši 262 840,31 Kč na adrese [Jméno žalobce B] 3, [adresa] u [právnická osoba]. Na směnku nebylo ničeho zaplaceno.

Soud prvního stupně vyhověl žalobě směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 12. 2015 pod č. j. 53 Cm 277/2015–23, který musel být soudem usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 53 Cm 277/2015–31 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit žalovanému.

Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobci 262 840,31 Kč se 6 % úrokem ročně z této částky od 29. 10. 2015 do zaplacení a dále se směnečnou odměnou ve výši 876 Kč (výrok I.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 60 037,20 Kč (výrok II.).

V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 7. 12. 2023 vzal žalobce žalobu zcela zpět s tím, že po podání žaloby a vydání rozsudku proběhlo ohledně žalovaného insolvenční řízení s povolením oddlužení, které skončilo vydáním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 2023 č. j. KSHK 45 INS [č. účtu]-B-45. Tímto usnesením insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení plněním splátkového kalendáře, když žalovaný byl osvobozen od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny. Ohledně náhrady nákladů řízení navrhl žalobce, aby soud rozhodl tak, že nepřizná náhradu žádnému z účastníků řízení.

Žalovaný se k výzvě soudu, aby sdělil případný nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí, nevyjádřil ve stanovené lhůtě.

Podle § 222a odst. 1, 2 o. s ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

Ke zpětvzetí žaloby došlo v této věci v odvolacím řízení proti již vydanému rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaný ve stanovené lhůtě nesouhlas se zastavením řízení pro zpětvzetí nevyslovil, soud tak má dle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že žalovaný souhlasí, o čemž byl také poučen.

Odvolací soud v souladu s § 222a odst. 1, 2 o. s. ř. zrušil ve výroku I. tohoto usnesení v řízení již vydaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2016, č. j. 53 Cm 277/2015-52 a řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud k návrhu žalobce v jeho zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.