o zaplacení 50 000 Kč a 220 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2024, č. j. 76 Cm 110/2021-182 ve spojení s usnesením ze dne 2. února 2024, č. j. 76 Cm 110/2021-188

1. Rozsudkem soud prvého stupně rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2020, č. j. 5 Cm 183/2020-12 v rozsahu směnečného peníze ve výši 50 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 1. 7. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 166 Kč v platnosti a dále rozhodl o ponechání v platnosti směnečného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 22. 10. 2020 5 Cm 184/2020-12 v plném rozsahu (výrok I. a III. rozsudku). Rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů námitkového řízení tak, že tuto povinnost uložil žalovanému s tím, že je povinen zaplatit žalobci částku 73 238,88 Kč (výrok IV. rozsudku). Zrušil směnečný platební rozkaz téhož soudu ze dne 22. 10. 2020, č. j. 5 Cm 183/2020-12 v rozsahu směnečného peníze ve výši 60 000 Kč s 6% úrokem z této částky od 1. 7. 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 200 Kč a nákladů řízení (výrok II. rozsudku). Usnesením ze dne 22. 2. 2024 doplnil soud rozsudek podle § 166 odst. 1 o. s. ř. o výrok V., kterým bylo uloženo žalobci zaplatit na náhradu nákladů řízení státu částku 4 421, 34 Kč.

2. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že předmětnými směnečnými platebními rozkazy bylo vyhověno žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou a částky 220 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. O námitce nedostatku místní příslušnosti (součástí podaných námitek) bylo rozhodnuto usneseními Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2021, pod č. j. 5 Cm 183/2020-31 a 5 Cm 184/2020-32 tak, že byla vyslovena místní nepříslušnost tohoto soudu a věc byla postoupena Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 11. 2023, pod č. j. 76 Cm 110/2021-148 spojil obě věci ke společnému projednání (sp. zn. 76 Cm 110/2021 a 76 Cm 111/2021) s tím, že nadále budou vedeny pod touto spisovou značkou. Vzhledem ke zhoršenému zdravotnímu stavu žalovaného v průběhu námitkového řízení mu byl usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. 76 Cm 110/2021-123 a č. j. 76 Cm 111/2021-102 ustanoven opatrovník [tituly před jménem] [jméno FO].

3. Žalovaný proti oběma směnečným platebním rozkazům podal shodné námitky. V úvodu námitek vznesl námitku nedostatku místní příslušnosti Krajského soudu v Brně. K věci uvedl, že pohledávku, kterou měly předmětné směnky zajišťovat, žalovaný v plné výši uhradil, a to v hotovosti k rukám žalobce oproti vystaveným příjmovým dokladům. Závazek zajištěný směnkami tak zanikl v plném rozsahu. Žádný jiný závazkový vztah, z něhož by vyplývala povinnost žalovaného hradit směnečnou sumu, žalobci nevznikl a neexistuje. Navrhl zrušení směnečných platebních rozkazů. Žalovaný doplnil, že předmětné směnky byly vystaveny jako dvě z celkem šesti zajišťovacích směnek, jež měly zajišťovat pohledávku remitenta za výstavcem. Zajišťovaná pohledávka vznikla na základě kupní smlouvy na koupi nemovitosti žalobce žalovaným. Kupní cena byla sjednána částkou 4 500 000 Kč, kdy částku 3 100 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit z hypotečního úvěru a částku ve výši 1 400 000 Kč z vlastních zdrojů. Žalobce, podnikající v oblasti nemovitostí, připravil smluvní dokumentaci a současně navrhl, aby část kupní ceny ve výši 1 400 000 Kč byla, co do výše 1 100 000 Kč, zajištěna celkem šesti směnkami. Žalovaný proto dne 30. 10. 2019 uhradil žalobci rezervační zálohu ve výši 300 000 Kč, podepsal šest směnek vlastních, kdy tři z nich byly splatné dne 30. 1. 2020 (směnka č. 012019 na 220 000 Kč, č. 03219 na 110 000 Kč a č. [Anonymizováno] na 220 000 Kč), další tři směnky byly splatné dne 30. 6. 2020 (směnka č. [Anonymizováno] na 110 000 Kč, č. [Anonymizováno] na 220 000 Kč a č. [Anonymizováno] na 220 000 Kč). Žalovaný se obával, že se nepodaří do podpisu kupní smlouvy zajistit celou částku 1 400 000 Kč, což bylo právě důvodem pro podpis směnek. Nicméně převážnou část žalovaný žalobci uhradil před podpisem kupní smlouvy, přičemž doplatek ve výši 160 000 Kč uhradil žalovaný v den podpisu kupní smlouvy, tedy 3. 11. 2019. Žalovaný v podaných námitkách upozornil i na to, že ne všechny skutečnosti, jak je ujednáno v kupní smlouvě, tak skutečně proběhly (nebyla podepsána rezervační smlouva - čl. III. bod 3.1.4. kupní smlouvy, není pravdivé tvrzení podle čl. III. bod 3.1.4. kupní smlouvy, že žalovaný uhradí část kupní ceny ve výši 860 000 Kč z vlastních zdrojů až po podpisu kupní smlouvy). Zdůraznil, že celou částku ve výši 1 400 000 Kč z vlastních zdrojů žalovaný zaplatil žalobci před podpisem kupní smlouvy, a to následujícím způsobem. Částku ve výši 540 000 Kč uhradil žalobci v hotovosti ve dvou splátkách, první ve výši 300 000 Kč (rezervační poplatek) a druhá ve výši 240 000 Kč jako splátku na směnku. Dne 31. 10. 2019 a 1. 11. 2019 uhradil žalovaný žalobci 250 000 Kč oproti podepsaným příjmovým dokladům č. 1 a 2, dne 2. 11. 2019 200 000 Kč v hotovosti oproti příjmovému dokladu č. 3 a dne 3. 11. 2019 v hotovosti 160 000 Kč oproti příjmovému dokladu č. 4. Tímto způsobem uhradil žalovaný všech šest směnek ve výši 1 100 000 Kč a rezervační poplatek ve výši 300 000 Kč, tedy celkem 1 400 000 Kč. Na úhradu posledních tří splátek 610 000 Kč si žalovaný půjčil od [jméno FO] a [jméno FO]. Poslední tři směnky žalobce žalovanému nevrátil s tím, že je zničí, což se nestalo. Žalovaný vycházel z toho, že žalobce mu úhradu potvrdil vystavením pokladních příjmových dokladů č. 1 - 4 a podpisem kupní smlouvy, kde se v čl. III, bod 3.1.3. potvrzuje přijetí dvou hotovostních plateb ve výši 2x 270 000 Kč.

4. Žalobce ve vyjádření k námitkám potvrdil uzavření kupní smlouvy na převod nemovitosti, ovšem mnohem dříve než 3. 11. 2019. Smlouva byla předložena úvěrující bance ke schválení. K tomu však nedošlo s ohledem na kupní cenu. Pro účely úvěrující banky se účastníci proto dohodli na kupní ceně ve výši 3 200 000 Kč s tím, že zbývající část kupní ceny oproti původně sjednané kupní ceně zajistí žalovaný šesti směnkami a část kupní ceny mu žalovaný předá při podpisu smlouvy (před datované na 3. 11. 2019) v hotovosti. Tu uzavřeli dne 31. 10. 2019. Částka 3 100 000 Kč byla financována úvěrující bankou, a to tak, že banka uhradila 2 560 000 Kč předešlé bance na doplatek předchozích úvěrů a 540 000 Kč poukázala na účet žalobce. Nedoplatek na kupní cenu 4 500 000 Kč činil 1 400 000 Kč a měl jej uhradit žalovaný. V den podpisu pravé kupní smlouvy 31. 10. 2019 uhradil žalovaný žalobci v hotovosti 300 000 Kč, z čehož na 250 000 Kč byl vystaven pokladní doklad. Další 3 pokladní doklady byly vystaveny v následujících třech dnech. Tyto platby žalobce přijal a potvrdil uvedeným 4 pokladními doklady. Zaplacení částky 860 000 Kč jako úhrady nezajištěné části platby, v rozsahu 550 000 Kč byla po dohodě se žalovaným započtena na úhradu prvních tří směnek, z nichž žádná není předmětem tohoto řízení. Neuhrazeny tak zůstaly vystavené směnky č. [Anonymizováno]-[Anonymizováno], č. [Anonymizováno] -[Anonymizováno], č. [Anonymizováno]-[Anonymizováno], z nichž dvě jsou předmětem tohoto řízení. Žalobce platbu ve výši 860 000 Kč nerozporoval a tuto započetl na závazek ze směnek č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno]. Na směnky č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] neobdržel ničeho. Žalobce popřel, že by při podpisu smlouvy obdržel částku 540 000 Kč, naopak smlouva ze dne 3. 11. 2019 byla nahrazena smlouvou ze dne 31. 10. 2019 a ze smlouvy vycházeno nebylo, pouze co do sjednané kupní ceny ve výši 4 500 000 Kč.

5. Po provedeném důkazním řízení soud uzavřel, že účastníci se dohodli na prodeji nemovitosti za cenu 4 500 000 Kč, která měla být co do výše 3 100 000 kč hrazena z hypotečního úvěru a ve výši 1 400 000 Kč měla být hrazena z vlastních zdrojů žalovaného. Ve smyslu dohod uzavřeli kupní smlouvu ze dne 31. 10. 2019 a 3. 11. 2019, přičemž na základě kupní smlouvy ze dne 31. 10. 2019 byl proveden v katastru nemovitostí vklad. Není sporu o uhrazení částky 3 100 000 Kč z hypotečního úvěru. Pokud jde o částku 1 400 000 Kč z vlastních zdrojů, žalovaný podepsal celkem šest směnek č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] splatné dne 30. 1. 2020 a č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] splatné dne 30. 6. 2020, které v souhrnu zajištovaly závazek žalovaného uhradit část kupní ceny ve výši 1 100 000 Kč, část ve výši 300 000 Kč zůstala nezajištěná. Zjištěno bylo, že žalovaný dne 31. 10. 2019 uhradil žalobci 300 000 Kč, kdy na částku 250 000 Kč byl vystaven příjmový doklad č. 1. Dne 1. 11. 2019 žalovaný uhradil částku 250 000 Kč, na kterou byl vystaven příjmový doklad č. 2. Dne 2. 11. 2019 žalovaný uhradil částku ve výši 200 000 Kč, na kterou byl vystaven příjmový doklad č. 3. Dne 3. 11. 2019 žalovaný uhradil částku ve výši 160 000 Kč, na kterou byl vystaven příjmový doklad č. 4. Celkem tedy bylo prokázáno, že na část kupní ceny ve výši 1 400 000 Kč žalovaný zaplatil 910 000 Kč (tj. 860 000 Kč bylo prokázáno příjmovými doklady a 50 000 Kč žalobce uznal). Prokázáno bylo i to, že částka ve výši 610 000 Kč (příjmový doklad č. 2, č. 3 a č. 4) pokryla směnečné sumy uvedené na směnkách splatných dne 30. 1. 2020 (tj. směnečné sumy ve výši 220 000 Kč, 220 000 Kč a 110 000 Kč, celkem 550 000 Kč). Tyto směnky nejsou předmětem soudních řízení. Částku ve výši 60 000 Kč (610 000 Kč žalovaným uhrazených ponížených o částku 550 000 Kč) žalobce na zbývající tři směnky splatné dne 30. 6. 2020 již nezapočetl. Tuto částku žalobce uznal a v tomto rozsahu vzal žalobu zpět, soud prvního stupně proto řízení v tomto rozsahu zastavil.

6. Předmětná zjištění nebyla ani předmětem sporu mezi účastníky. Sporné mezi účastníky zůstalo, jaká částka byla uhrazena mimo příjmové doklady v hotovosti, zda se jednalo o částku 490 000 Kč, jak tvrdil žalovaný. Jednalo se o částku zajištěnou směnkami č. 0420019, č. 0520019 a č. 0620019, přičemž směnka č. 0520019 znějící na částku 220 000 Kč je předmětem řízení ve věci sp. zn. 73 Cm 112/2021. Předmětem daného řízení jsou směnky č. 0420019 a č. 0620019 znějící na 110 000 Kč a 220 000 Kč. V daném řízení tedy bylo na žalovaném, aby prokázal zaplacení částky 270 000 Kč, když tvrdil sjednanou kupní cenu ve výši 4 500 000 Kč. V tomto ohledu byl také žalovaný poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Po poučení soudem žalovaný žádné nové důkazy nenavrhl. Pokud jde o navrhovaný výslech manželky žalovaného a zaměstnankyně banky [tituly před jménem] [jméno FO] a důkazu listinami z úvěrového spisu banky, pak tyto důkazy soud zamítl pro jejich nadbytečnost. Z kupní smlouvy ze dne 3. 11. 2019 není možné učinit závěr o tom, že žalovaný uhradil 540 000 Kč před podpisem smlouvy, když sám žalovaný tvrdí, že některá ujednání smlouvy neodpovídala skutečnosti. Jediné, co se ze smlouvy podává je, že kupní cena byla sjednána částkou ve výši 4 500 000 Kč. Žalovaný rovněž nebyl schopen vysvětlit z jakého důvodu podepsal směnky na souhrnnou částku 1 100 000 Kč, když podle jeho tvrzení v době jejich podpisu bylo již uhrazeno 540 000 Kč. Závěr soudu vyzněl v neprospěch žalovaného, který neunesl důkazní břemeno. Proto bylo rozhodnuto, jak shora již uvedeno. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř.

7. Proti rozsudku se žalovaný ve lhůtě stanovené zákonem odvolal (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Rozsudek soudu prvního stupně napadl v rozsahu výroku I., III. a IV. namítl nedostatečně zjištěný skutkový stav projednávané věci, zejména ve vztahu k závěru soudu o výši sjednané kupní ceny 4 500 000 Kč. Odkázal na zjištění o tom, že byly uzavřeny dvě kupní smlouvy (31. 10. 2019 a 3. 11. 2019) s tím, že dříve byla uzavřena smlouva datovaná dnem 3. 11. 2019 a tedy za rozhodnou by měla být považována smlouva s datem 31. 10. 2019, a to i s ohledem na čl. 8.1. (deklarace, že se jedná o úplné ujednání ohledně předmětu smlouvy). Tato smlouva nebyla změněna a rovněž z tohoto důvodu nelze smlouvu ze dne 3. 11. 2019 považovat za platné právní jednání, když tato listina sloužila toliko k získání finančních prostředků od banky. Za změnu kupní smlouvy ze dne 31. 10. 2019 nelze považovat směnečné listiny. Na kupní smlouvy nelze aplikovat § 2080 a následující občanského zákoníku, resp.§ 1792, které upravují právní jednání, kdy účastníci projevili vůli uzavřít smluvní vztah bez určení kupní ceny. Z kupní smlouvy ze dne 31. 10. 2019 se podává výše kupní ceny 3 200 000 Kč. Soud prvního stupně proto pochybil, když pracoval s částkou 4 500 000 Kč jako se sjednanou kupní cenou. Jako nedostatečné odůvodnění k tomuto závěru považuje odkaz soudu na shodná tvrzení účastníků o sjednané výši kupní ceny 4 500 000 Kč, když tato jsou překonána písemným právním jednáním, jehož výsledkem je dohoda o kupní ceně ve výši 3 200 000 Kč. V této souvislosti nebyl soudem zohledněn laický přístup žalovaného a měla být tedy vyslechnuta jako svědek manželka žalovaného. Za neúplné má dokazování dále i z důvodu, že nebyl proveden důkaz listinami z hypotečního spisu a výslechem pracovnice banky [tituly před jménem] [jméno FO], ze kterých by bylo jednoznačně zjištěno, že podmínkou pro čerpání úvěru 3 100 000 Kč byla hotovostní úhrada ve výši 1 400 000 Kč a je proto nevěrohodné tvrzení žalobce, že k úhradě části kupní ceny z vlastních prostředků žalovaného mělo dojít až po čerpání hypotečního úvěru. Z listin z úvěrového spisu mělo být prokázáno i nepravdivé tvrzení žalobce o tom, že žalovaný neobdržel od banky schválení úvěru na základě smlouvy s kupní cenou ve výši 4 500 000 Kč. Sjednání dvojí kupní ceny bylo učiněno z důvodů na straně žalobce, který usiloval o snížení daňové povinnosti. Z úvěrové dokumentace mělo být rovněž prokázáno, že oba účastníci kupní smlouvy informovali banku o tom, že ze strany žalovaného je uhrazena celá část kupní ceny financovaná ze zdrojů žalovaného. Sporuje závěr soudu o tom, že kupní smlouvu ze dne 3. 11. 2019 nelze považovat za dostatečný důkaz o zaplacení části kupní ceny ve výši 540 000 Kč, když v čl. 3.1.2. a 3.1.3. účastníci výslovně potvrdili, že žalovaný jako kupující uhradil žalobci částku celkem 540 000 Kč. Nelze se s tímto faktem vyrovnat odkazem na to, že v kupní smlouvě ze dne 3. 11. 2019 jsou uvedeny i jiné údaje, jež nebyly v souladu se skutečností, ani tvrzením žalobce, že podobné ujednání neobsahuje kupní smlouva ze dne 31. 10. 2019. Rozhodné v této souvislosti není to, že žalovaný není schopen vysvětlit důvod podpisu směnek. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka vyslovil i možné hypotézy o podpisu směnek. Navíc žalobce tvrdil v průběhu řízení určitou výši dluhu, následně svou pohledávku omezil a vzal částečně zpět. Žalovanému pak ještě není zřejmé, proč soud vyslovil pochybnost ohledně ujednání o části kupní ceny ve výši 860 000 Kč ve znění smlouvy ze dne 3. 11. 2019, když toto ujednání odpovídalo tvrzením obou účastníků. Navrhl změnu napadeného rozsudku.

8. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně vyjádřil, a to podáním ze dne 28. 2. 2025. Ve svém vyjádření především odkázal na řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 73 Cm 112/2021 ve spojení s odvolacím řízením vedeném pod sp. zn. 12 Cmo 133/2022, kde je řešen totožný skutkový stav a soudy se vypořádaly se všemi námitkami žalovaného. Pokud žalovaný namítá, že soud nesprávně uzavřel, že byla dohodnuta kupní cena ve výši 4 500 000 Kč, jedná se o námitku, která byla jednak nesporným vyjádřením žalovaného (jednání soudu dne 22. 11. 2023) a s touto argumentací se vypořádal i odvolací soud ve věci sp. zn. 12 Cmo 133/2022. Pokud jde o argumentaci ohledně dvou kupních smluv, pak i s touto argumentací se v související věci odvolací soud vypořádal. Pro spor je podstatné, že žalovaný vstavil zajišťovací směnky v souvislosti s kupní smlouvou datovanou datem 31. 10. 2019. Z ověřovacích doložek na směnkách a kupní smlouvě je zřejmé, že teprve po podpisu vkladové smlouvy a ověřeným podepsáním šesti směnek žalovaným, připojil žalobce svůj podpis na kupní smlouvu, která byla následně vložena do Katastru nemovitostí. Pokud jde o výtky žalovaného k rozsahu provedeného dokazování, pak i tyto nedostatky řešil již odvolací soud ve věci sp. zn. 12 Cmo 133/2022, jinými slovy z důkazů, které doplnil, nebylo zjištěno nic, co by změnilo závěry soudu prvního stupně. Ohledně tvrzení žalovaného, že dle smlouvy ze dne 3. 11. 2019 je prokázáno uhrazení částky 540 000 Kč žalovaným žalobci, pak žalobce setrval na tvrzení o tom, že tato částka zaplacena nebyla. Tato smlouva se následně nerealizovala a jediným platným dokumentem je kupní smlouva ze dne 31. 10. 2019 doprovázená navýšeným mechanizmem kupní ceny. Z odvolání žalované je patrná snaha o rozšiřování námitek, jak byly žalovaným podány, čemuž nelze v odvolací m řízení dát prostor. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích vytčených odvoláním i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2, § 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

10. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně v řízení o námitkách žalované. Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti závěrů soudu prvního stupně přijatých po projednání věci.

11. Podle čl. I. § 78 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ.

12. Odvolací soud při přezkoumání napadeného rozsudku vycházel ze skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně. Dokazování neopakoval, ani nedoplňoval. Zjištěný skutkový stav měl za dostatečný a umožňující přezkoumání správnosti rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o důkazní návrhy podle podaného odvolání žalovaného, tyto při jednání odvolacího soudu zamítl pro jejich nadbytečnost vyjma těch, na kterých žalovaný již netrval. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že navrženými důkazy měl být prokazován postup při poskytnutí hypotečního úvěru a je pravdou, že po pro daný spor není rozhodující, na základě jakých podkladů byl žalovanému hypoteční úvěr poskytnut. Soud prvního stupně správně uzavřel, že v dané věci je rozhodující, co bylo obsahem směnečné dohody a jak bylo ze strany žalovaného plněno.

13. V prvé řadě odvolací soud, k námitce žalovaného, že nebylo postupováno správně, když soud nepřihlédl k tomu, že směnečné platební rozkazy vydal místně nepříslušný soud a proto se jedná o nezákonné rozhodnutí, uvádí, že součástí námitek nebyla takto formulovaná obrana. Žalovaný namítl pouhou místní nepříslušnost Krajského soudu v Brně. Rozhodnutí věci místně nepříslušným soudem nezakládá zákonný důvod pro zrušení takového rozhodnutí. Nejedná se o nedostatek věcné příslušnosti.

14. Sporné směnky vyhodnotil odvolací soud shodně se soudem prvního stupně jako platné směnky vlastní, obsahující veškeré náležitosti, jak jsou vyžadovány podle čl. I. § 75 ZSŠ, z nichž žalobci vznikl vůči žalovanému jako jejich výstavci nárok podle čl. I § § 75 a 78 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 28 odst. 1 a § 48 ZSŠ na zaplacení žalobou uplatněných postižných práv v rozsahu směnečných sum, směnečných úroků a směnečných odměn.

15. Předmětem tohoto řízení je směnečná pohledávka ve výši 110 000 Kč ze směnky vystavené žalovaným ve prospěch žalobce dne 30. 10. 2019 se splatností dne 30. 6. 2020 (podpis žalovaného úředně ověřen - ověřovací doložka č. 28001-0229-0276) a směnečná pohledávka ve výši 220 000 Kč vystavené žalovaným ve prospěch žalobce dne 30. 10. 2019 se splatností dne 30. 6. 2020 (podpis žalovaného úředně ověřen - ověřovací doložka č. 28001-0229-0277). V průběhu řízení vzal žalobce zpět žalobu co do části 60 000 Kč (o které bylo prokázáno, že ji žalovaný uhradil) a žalobce ji započetl v řadě na nejstarší nezaplacenou, tj. na směnku znějící na směnečnou sumu ve výši 110 000 Kč.

16. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za prokázáno, že účastníci se dohodli na prodeji nemovitosti ve vlastnictví žalobce žalovanému ze sjednanou kupní cenu ve výši 4 500 000 Kč, z níž část ve výši 3 100 000 Kč měla být financována z hypotečního úvěru, zbývající část ve výši 1 400 000 Kč měla být hrazena z vlastních zdrojů žalovaného, a to v hotovosti. Žalovaný vystavil k zajištění jeho závazku k úhradě kupní ceny celkem šest směnek.

17. Pokud jde o závěr, že se účastníci domluvili na výši kupní ceny 4 500 000 Kč, pak tento závěr soudu je správný. Vychází ze shodných tvrzení účastníků. Navíc v námitkách žalovaného zazněla rovněž tato částka, když žalovaný výslovně uvedl, že v této výši byla kupní ceny sjednána. Pokud tedy žalovaný následně tvoří konstrukci o sjednané kupní ceně ve výši 3 200 000 Kč sjednané v kupní smlouvě ze dne 31. 10. 2019 s tím, že pouze uvedenou částku byl žalovaný žalobci povinen zaplatit, jedná se o námitku, podle názoru odvolacího soud, účelovou a v každém případě navíc opožděnou.

18. Zjištěno bylo dále bezpochyby i to, že na kupní cenu ve výši 4 500 000 Kč bylo do výše 3 100 000 Kč plněno z hypotečního úvěru poskytnutého bankou žalovanému.

19. Pokud jde o částku 1 400 000 Kč, která měla být hrazena z vlastních zdrojů žalovaného, pak bylo rovněž s jistotou zjištěno, že za účelem zajištění této částky bylo vystaveno celkem šest směnek do celkové výše 1 100 000 Kč, část ve výši 300 000 Kč zůstala nezajištěna.

20. V řízení bylo dále ohledně uhrazené hotovostní částky vycházeno z příjmových dokladů č. 1 - č. 4. na celkem 860 000 Kč (doklady prokazují zaplacení částek 250 000 Kč, 250 000 Kč, 200 000 Kč a 160 000 Kč a jedná se o doklady ze dne 31. 10. 2019, 1. 11. 2019, 2. 11. 2019 a 3. 11. 2019). Částku do výše 50 000 Kč žalobce v průběhu řízení uznal. Bezpochyby bylo tedy zjištěno, že z vlastních prostředků zaplatil žalovaný žalobci 910 000 Kč.

21. Spornou zůstala částka ve výši 490 000 Kč a otázka jejího případného uhrazení mimo příjmové doklady. Pokud jde o důkazní břemeno soud prvního stupně správně odkázal na důkazní povinnost žalovaného a v tomto smyslu jej také poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je na něm, aby prokázal, že uhradil celou kupní cenu, tedy i zbývající částku ve výši 490 000 Kč. Přes poučení soudu se toto žalovanému nepodařilo, když pouze opakovaně navrhoval důkazy, o kterých bylo již jednou rozhodnuto, jako o nadbytečných, směřujících do úvěrového vztahu.

22. Pokud je argumentováno kupní smlouvou ze dne 3. 11. 2019, soud prvního stupně ji vyhodnotil tak, že její ujednání nejsou způsobilá prokázat tvrzení žalovaného, že uhradil ještě před podpisem kupní smlouvy částku 540 000 Kč (čl. 3.1.2. a 3.1.3. Smlouvy z 3. 11. 2019). Z těchto ujednání se sice podává, že žalovaný uhradil část kupní ceny ve výši 270 000 Kč při podpisu smlouvy rezervační a další část kupní ceny ve výši 270 000 Kč před podpisem smlouvy kupní. Nicméně odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že jako logická se jeví jeho úvaha o neprůkaznosti tohoto důkazu. Vycházeno je ze samotných tvrzení žalovaného o tom, že některá ujednání smlouvy neodpovídala skutečnosti. Jednalo se zejména o citovaná ujednání, když i podle žalovaného nebyla žádná rezervační smlouva uzavřena a navíc výše kupní ceny 4 500 000 Kč nebyla mezi účastníky sporná. Pravdou je, že jediné, co smlouva ze dne 3. 11. 2019 prokazuje je výše kupní ceny v částce 4 500 000 Kč, je více než logické že musela být sjednána před podpisem smlouvy ze dne 31. 10. 2019, která ovšem žádné takové ujednání neobsahuje.

23. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Učinil tak včetně výroků o nákladech řízení účastníků řízení.

24. S ohledem na plný úspěch žalobce v odvolacím řízení rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v jeho prospěch. Tyto náklady se sestávají z odměny za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonu právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 18. 3. 2025) po 9 380 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 7, § 11 odst. 1, 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náhrady za ztrátu času za cestu na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu v rozsahu 6 půlhodin (900 Kč) a náhrady cestovného ve výši 1 146 Kč, vše navýšeno o náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty podle § 13 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 558,26 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 26 264,26 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).