o zaplacení směnečného penízu 2 232 077,75 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2022, č. j. 7 Cm 112/2018-213

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 232 077,75 Kč spolu se 6 % úrokem p. a. od 7. 3. 2018 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 7 440,26 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 127 485,60 Kč, k rukám jejího právního zástupce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a dále povinnost zaplatit na účet soudu prvního stupně soudní poplatek za zahájení řízení ve výši 111 976 Kč, to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Z odůvodnění se podává, že žaloba byla uplatněna původní žalobkyní, insolvenční správkyní společnosti [Anonymizováno], IČO [IČO] (dále jen ERB). Nárok je odvozen od směnky vyplněné v souladu s dohodou o uplatnění vyplňovacího práva směnečného č. [Anonymizováno] (dále jen dohoda) ze dne 20. 2. 2014, uzavřenou mezi ERB a společností [Anonymizováno]., IČO [IČO] (dále jen emitent), zajišťující smlouvu o úvěru reg. č. [Anonymizováno] (dále jen smlouva o úvěru) ze dne 19. 2. 2014, na jejímž základě se ERB zavázala poskytnout emitentu úvěr ve výši 3 000 000 Kč, včetně úroku 8 % ročně, smluvního úroku z prodlení ve výši 24 % ročně a poplatku za správu úvěru ve výši 500 Kč měsíčně. Konečná splatnost úvěru nastala dne 30. 11. 2016. Jelikož emitent neuhradil ani po splatnosti úvěru ničeho, původní žalobkyně směnku v souladu s dohodou vyplnila, a to na částku 2 232 077,75 Kč s datem splatnosti 6. 3. 2018. Žalovaný je avalistou směnky na základě podepsaného prohlášení avalisty z 20. 4. 2014.

3. Opatrovnice žalovaného ustanovená mu usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2021, č. j. 7 Cm 112/2018-160 se k žalobě vyjádřila tak, že vznesla námitku excesivního vyplnění směnky v rozporu s dohodou, když datum splatnosti mělo správně být 1. 12. 2016, neboť splatnost samotného úvěru nastala již 30. 11. 2016 a vyplněná částka měla odpovídat výši dlužné částky v den splatnosti, tedy pouze 1 911 883,77 Kč. K dlužné částce totiž od doby zesplatnění úvěru nemohly být přičítány pravidelné měsíční poplatky za jeho správu (celkem 3 500 Kč za měsíce 7/2017 až 3/2018), neboť již došlo k ukončení úvěru jednostranným jednáním věřitele. Takto účtované poplatky proto byly pouze uměle vytvořenou pohledávkou za účelem možnosti vyplnění pozdějšího data splatnosti na předmětné směnce. Požadovaná částka navíc obsahuje úroky z úroků, které do směnečné jistiny nemohly být zahrnuty. Směnka nemohla být žalovanému předložena k placení, když byť je v předžalobní upomínce ze dne 9. 5. 2017 uvedeno, že směnka byla vyplněna v rámci insolvenčního řízení emitenta v roce 2018, byla směnka předkládána k přihláškám pohledávek stále pouze jako blankosměnka, a v rozhodném období tak, jak byla předložena soudu, vůbec neexistovala. Vyčkávání s uplatněním nároku a vyplněním směnky přitom bylo činěno pouze za účelem navýšení úroků z prodlení, když ERB sama podala na emitenta již roku 2016 insolvenční návrh, a musela si tak být vědoma, že emitent se nachází již delší dobu na pokraji úpadku. Takové jednání žalovaný považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy.

4. Ve věci byl vydán dne 17. 1. 2019 směnečný platební rozkaz č. j. 7 Cm 112/2018-63, který byl pro nedoručení žalovanému usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 7 Cm 112/2018-177 zrušen.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil, že na základě směnky vlastní vystavené v Praze dne 20. 2. 2014 se [Anonymizováno] zavázala zaplatit na řad ERB dne 6. 3. 2018 směnečnou sumu 2 232 077,75 Kč, splatnou v [adresa], kterou jako směneční rukojmí podepsali [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Ta byla rubopisována na řad žalobkyně. Původně se jednalo o blankosměnku, která zajišťovala závazek ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [Anonymizováno]. a [právnická osoba]. dne 19. 2. 2014, včetně Všeobecných úvěrových podmínek pro právnické osoby a fyzické osoby – podnikatele, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru. Úvěr byl emitentem čerpán na základě žádosti ze dne 7. 3. 2014 s datem čerpání 11. 3. 2014. ERB zaslala dne 11. 3. 2014 emitentu platby ve výši 699 369 Kč a 2 300 631 Kč, tj. celkem 3 000 000 Kč. V dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 3. 2014 emitent uznal svůj dluh ke dni 18. 3. 2014 ve výši 3 005 167,67 Kč. Blankosměnka mohla být vyplněna dle dohody o uplatnění vyplňovacího práva směnečného ze dne 20. 4. 2014, a to tak, že v rámci vyplněné částky mohly být přičteny i další související pohledávky ERB vzniklé na základě nebo se smlouvou o úvěru související, a to včetně poplatků, do celkové výše 6 000 000 Kč, vzniklé nejpozději do 31. 7. 2023. Datum splatnosti bylo možné doplnit dle data následujícího po dni, kdy se emitent dostane do prodlení s poslední z pohledávek touto směnkou zajištěnou. Žalovaný směnku avaloval prohlášením avalisty ze dne 20. 4. 2014, v němž čestně prohlásil a podepsal, že byl seznámen se svými případnými právy a povinnostmi s ní spojenými. Výzvou k nápravě „Případu porušení“ ze dne 6. 11. 2016 byl emitent ERB vyzván k úhradě veškerých pohledávek banky, které ke dni 3. 11. 2016 činily 1 911 883,77 Kč. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2016, č. j. 83 Cm 2372/2016-6 byla ERB zrušena s likvidací, přičemž likvidátorkou byla ustanovena původní žalobkyně. Původní žalobkyně vyzývala žalovaného ke splacení částky 1 929 351,22 Kč s tím, že předmětná zajišťovací blankosměnka byla vyplněna výzvou z 9. 5. 2017. Usnesením Krajského soudu v[Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 19. 3. 2018, č. j. [č. účtu] byl prohlášen konkurs na majetek ERB, přičemž insolvenční správkyní byla ustanovena původní žalobkyně. Přihláškou pohledávky P7 v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 2238/2018 ze dne 15. 3. 2018, opravené dne 17. 5. 2018, 15. 11. 2018 a 29. 11. 2018, včetně všech jejích příloh byl uplatněn nárok v celkové výši 2 232 077,75 Kč, který se skládal z jistiny ve výši 1 910 900,87 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 306 964,88 Kč, poplatků za správu úvěru ve výši 3 500 Kč a náhrady nákladů řízení o soudním prodeji zástavy, movitých věcí sepsaných v notářském zápisu, a to na základě vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 10. 2017, č. j. 10 C 221/2017-28, ve výši 10 712 Kč. U nevykonatelných pohledávek přitom jako zajištění byla uvedena předmětná blankosměnka, která též byla přiložena v podobě přílohy, a to bez vyplnění data splatnosti či směnečné sumy.

6. Soud prvního stupně uzavřel, že předložená směnka byla původně vystavena jako blankosměnka (čl. I § 10 ZSŠ) bez uvedení data splatnosti a směnečné sumy a po doplnění chybějících údajů se stala platnou směnkou vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti v čl. I § 75 zákona č. 191/1950 Sb., dále jen ZSŠ.

7. K námitce excesivního vyplnění blankosměnky soud odkázal na čl. VI, bod 5. smlouvy o úvěru, dle kterého pokud se emitent dostane do prodlení, měla ERB právo úroky kapitalizovat a připočíst k jistině s tím, že spolu s ní budou dále úročeny úrokem z prodlení. S ohledem na § 1806 zák. č. 89/2012 Sb., dle kterého platí, že lze úroky z úroků požadovat, je-li to ujednáno (k čemuž v daném případě došlo), posoudil soud tuto námitku jako zcela nedůvodnou.

8. K námitce, že jako datum splatnosti mohlo být vyplněno nejpozději datum 30. 11. 2016 a také k tomuto datu dlužná částka 1 911 883,77 Kč, že původní žalobkyně v rozporu se Smlouvou o úvěru účtovala též poplatky za správu úvěru i za období následující po splatnosti celého úvěru, čímž docházelo k umělému prodlužování splatnosti tak, aby mohla být vyplněná částka současně navyšována o další související zajištěné pohledávky později vzniklé, včetně poplatku za správu úvěru, jelikož po zesplatnění celého úvěru již nemohla probíhat jeho další správa, nemohl být tento poplatek nadále účtován, a tím prodlužována splatnost poslední z pohledávek zajišťovaných předmětnou blankosměnkou a nadto měl poplatek vznikat k tíži úvěrového účtu, který již po zesplatnění úvěru neexistoval, soud vyšel z čl. VIII, bodu 3. smlouvy o úvěru, dle kterého měl být ze strany emitenta hrazen ERB poplatek ve výši 500 Kč měsíčně za správu úvěru, a to k tíži úvěrového účtu. Dle bodu 54. Všeobecných úvěrových podmínek úvěrový vztah zanikne až tehdy, kdy budou veškeré pohledávky z úvěru vyrovnány. Z výše uvedeného tak plyne, že úvěrový vztah nadále trval i po zesplatnění samotného úvěru, a proto byla ERB, respektive původní žalobkyně, oprávněna účtovat poplatek za správu úvěru i poté, kdy byl úvěr zesplatněn, když takový výklad je dle soudu též v souladu se smyslem tohoto poplatku, neboť náklady spojené se správou úvěru nepochybně mohly trvat i po zesplatnění úvěru samotného (tím spíše pak též v souvislosti s vymáháním této pohledávky po emitentu a jednotlivých avalistech). Nadto z pouhé skutečnosti, že právní zástupce původní žalobkyně (tedy osoby odlišné od ERB, jejíž likvidátorkou byla jmenována) se následně domáhal zaplacení částky na účet odlišný od účtu úvěrového, nelze bez dalšího dovozovat, že by samotný úvěrový účet splatností původního úvěru k 30. 11. 2016 zanikl. Jelikož dle bodu 2., písm. b) dohody byly blankosměnkou zajišťovány také poplatky vzniklé na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o úvěru, a dle bodu 4., písm. b) dohody mohlo datum splatnosti být vyplněno na den následující po dni, kdy se emitent dostane do prodlení se zaplacením poslední ze zajišťovaných pohledávek, byla původní žalobkyně oprávněna účtovat tyto poplatky i po splatnosti úvěru, a konečné datum splatnosti na směnce tak posouvat. Ostatně posunu v konečném datu splatnosti i po zesplatnění jistiny úvěru mohla původní žalobkyně dosáhnout též vzhledem k nároku na náhradu nákladů vymáhacího řízení u Obvodního soudu pro [adresa] jakožto pohledávky související s vymáháním, tedy další pohledávky zajištěné předmětnou blankosměnkou, a to minimálně do října roku 2017. Je tedy zjevné, že konečná splatnost a tomu odpovídající vyplněná částka nebyly omezeny zesplatněním úvěru ke dni 30. 11. 2016, ale toliko naplněním jedné z podmínek sjednaných v dohodě, tedy buďto dosažení částky 6 000 000 Kč nebo splatnosti pohledávek vzniklých nejpozději dne 31. 7. 2023.

9. Pokud přitom žalovaný tvrdil, že s uplatněním nároku a doplněním předmětné směnky bylo cíleně otáleno právě s ohledem na navyšování částky, která mohla být vyplněna a její navýšení o úroky z prodlení, soud uvedl, že i pokud by tomu tak bylo, k takovému postupu byla původní žalobkyně oprávněna, a své seznámení a souhlas s těmito podmínkami sám žalovaný prohlásil v jím podepsaném prohlášení avalisty. V takovém postupu původní žalobkyně tak nelze případně shledat jednání v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6 zákona č. 89/2012 Sb.

10. K námitce, že směnka nemohla být žalovanému předložena k placení, soud uvedl, že ani přisvědčení této námitce nemá za následek neplatnost směnky či důvod pro nepřiznání nároku žalobkyně. Povinnost předložit směnku k placení podle § 38 odst. l ve spojení s ust. § 77 odst. l ZSŠ totiž stíhá majitele směnky, pokud jde o platební výzvu tomu, kdo je určen obsahem listiny k tomu, aby směnku zaplatil. Žalovaný jako směnečný rukojmí je dlužníkem přímým. Proto je vůči němu možné směnečné právo uplatnit bezprostředně bez splnění dalších povinností ze strany věřitele. Směnku tak lze prezentovat i za sporu, jak ostatně připouští dřívější /Váž. 7177/ i současná judikatura (rozhodnutí NS ČR 29 Cdo 1937/2000). Žalovaný za celou dobu trvání tohoto řízení neuhradil ničeho, nepředložení směnky k placení tak nemůže mít za následek zamítnutí jejího nároku.

11. Soud proto shledal nárok uplatněný žalobkyní na základě směnky obsahující všechny zákonem vyžadované náležitosti, důvodným, když námitky žalovaného neshledal důvodnými, a v případě námitky nepředložení směnky k placení, kde dal soud žalovanému za pravdu, se nejednalo o námitku způsobilou změnit konečné rozhodnutí soudu.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je s ohledem na výsledek řízení povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhrada nákladů žalobkyně sestává z nákladů na právní zastoupení, jejichž specifikace a vyčíslení je definováno v bodě 28 napadeného rozsudku.

13. Vzhledem k tomu, že původní žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku a žalovaný byl v řízení neúspěšný, rozhodl soud o přenesení poplatkové povinnosti na žalovaného.

14. Opatrovník žalovaného navrhl v podaném odvolání napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Původně blankosměnka byla vyplněna v rozporu s dohodou o jejím vyplnění z 20. 2. 2014, kdy jako datum splatnosti mohlo být vyplněno datum odpovídající dni následujícímu po dni, kdy se emitent dostal do prodlení se zaplacením na směnce vyplněné zajištěné pohledávky, nebo v případě směnečné sumy odpovídající součtu více zajištěných pohledávek, datu dne následujícího po dni, kdy se emitent dostal do prodlení se zaplacením poslední z těchto zajišťovaných pohledávek. Zajištěnými pohledávkami pak dle čl. IX odst. 2 smlouvy o úvěru jsou existující a budoucí dluhy vůči bance: dluh zaplatit jistinu úvěru, úroky, úroky z prodlení, poplatky a další platby na základě této smlouvy“…“dále zajišťuje, resp. bude zajištěn i dluh dlužníka související s touto smlouvou uhradit náklady spojené s uplatněním pohledávek a pohledávky z odpovědnosti za škodu a ostatní pohledávky s touto smlouvou v případě, že v souladu s platnou právní úpravou dojde k odstoupení od této smlouvy…“ Ze strany remitenta k odstoupení od smlouvy o úvěru nedošlo, je tak zřejmé, že směnka zajišťuje pouze dluh zaplatit jistinu úvěru, úroky, úroky z prodlení, poplatky a další platby vyplývající ze smlouvy za dobu trvání úvěru, tj. do jeho splatnosti. V přípisu z 6. 11. 2016 remitent konstatuje, že došlo k zesplatnění úvěru zajištěného směnkou, kdy celková výše dluhu činí 1 911 883,77 Kč (viz čl. 80 písm. c) VÚP a čl. VII. Odst. 7 smlouvy o úvěru). Dluh tak byl zesplatněn již k 30. 11. 2016 a od tohoto data nemohou vznikat další dluhy zajištěné směnkou, kdy od tohoto data neprobíhá správa úvěru, ale vymáhání pohledávky za remitentem, příp. avalistou. Ode dne následujícího po zesplatnění úvěru nemá banka nárok na poplatky za správu úvěru, ale svědčí mu právo na poplatky související s vymáháním pohledávky. Ve prospěch takového názoru svědčí i to, že banka ve výzvě z 6. 11. 2016 žádá o vrácení veškerých finančních prostředků na její účet, nikoli na úvěrový účet dlužníka (výstavce směnky). Pokud splatnost úvěru nastala 30. 11. 2016, pak remitent byl oprávněn vyplnit do blankosměnky jako směnečnou sumu 1 911 883,77 Kč a datum splatnosti 1. 12. 2016. V této souvislosti odkázal na předžalobní upomínku z 9. 5. 2017, kde remitent výslovně uvádí, že již došlo k vyplnění předmětné směnky, čemuž však předložená směnka neodpovídá. Stejné tvrzení je obsaženo v přihlášce pohledávky žalobce do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze č. j. MSPH 95 INS 2238/2018 z 15. 3. 2018 a jejího doplnění ze 17. 5. 2018. jedinou pohledávkou odůvodňující uvedení data splatnosti 6. 3. 2018, jak učinil žalobce, je jeho údajná pohledávky na úhradu poplatků za správu úvěru ve smyslu čl. VII odst. 3 úvěrové smlouvy, jak přihlášeny ve výši uvedeném insolvenčním řízení ve výši 3 500 Kč tj. zda dobu od 7/2017 do 3/2018. Dle přípisu remitenta z 6. 11. 2016 však tyto byly vyčísleny částkou 2 500 Kč. Ostatně ani v přihlášce pohledávky žalobce není uvedeno datum splatnosti daného poplatku. Dle názoru žalovaného tak jde o uměle vytvořenou neexistující pohledávku, která byla uplatněna jen z důvodu možnosti vyplnění pozdějšího data splatnosti směnky. Remitent záměrně otálel s uplatněním nároku a doplněním směnky s cílem navyšovat úroky z prodlení, resp. směnečný peníz, ačkoliv věděl, již v roce 2016, že remitent je v úpadku, jehož prohlášení také v tomto roce navrhl. Vzhledem k tomu, že v době přihlášky do insolvenčního řízení bylo odkazováno na zajištění pohledávky blankosměnkou, nemohlo dojít k předložení směnky k placení v den uvedený jako den splatnosti k placení v místě platebním. Jednání žalobce je v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6 obč. zák., když tento zneužívá svého práva poškodit žalovaného a znemožnit mu obranu a získat na jeho úkor neoprávněný prospěch. Úročení úvěru ve výši 24% p. a. a následné úročení takto vypočteného a kapitalizovaného úroku dalším směnečným úrokem ve výši 6% p. a. je minimálně na hranici lichvy. Výstavce směnky si bral úvěr mimo rámce své podnikatelské činnosti, byl tak v postavení laické veřejnosti a měla by mu být poskytnuta obdobná ochrana jako fyzické osobě podnikateli uzavírajícímu smlouvu mimo rámec své podnikatelské činnosti.

15. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. Námitky žalovaného nejsou důvodné, odkazují na nepodstatné nebo nesouvisející okolnosti (přihláška do konkurzu, předžalobní upomínka), jsou mnohdy spekulativní (nevedení účtu, neexistence správy účtu nevyplnění nebo pozdější vyplnění), které nevycházejí z provedených důkazů nebo jen domněnek žalovaného, anebo důkazy pro toto řízení jsou nepodstatné.

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a násl. o. s. ř., přičemž předmětem odvolacího řízení bylo přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočíval v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek žalovaného 2. a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě tohoto přijatých.

17. Podle čl. I § 77, 30 a 31 odst. 1 a 2 ZSŠ zaplacení směnky může být pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zajištěno směnečným rukojemstvím, to se na směnce vyjadřuje doložkou „jako rukojmí“ nebo jinou doložkou stejného významu. Podle čl. I § 32 odst. 1 čl. I. ZSŠ směnečný rukojmí je zavázán jako ten, za koho se zaručil. Tedy ručitel (avalista), který se zaručil za výstavce směnky vlastní (srov. § 77 odst. 3 ZSŠ) má obdobně jako výstavce postavení dlužníka přímého. Podle čl. I § 48 odst. 1 ve spojení s ust. § 77 odst. l ZSŠ může majitel směnky postihem žádat mj. směnečný peníz, pokud nebyla směnka zaplacena a šestiprocentní úrok ode dne splatnosti a odměnu ve výši 1/3 % směnečného penízu.

18. V posuzované věci odvolací soud ve shodě se závěrem soudu prvního stupně konstatujte, že nárok žalobce byl uplatněn z platné směnky vlastní, mající veškeré náležitosti předpokládané v čl. I § 75 ZSŠ., když nárok uplatněný vůči žalovanému jako avalu směnky je rovnocenný k závazku výstavce směnky. Žalobkyni tak náleží nárok na postižní práva dle čl. I § 48 odst. 1 ve spojení s § 77 odst. 1 ZSŠ.

19. Neobstojí námitka žalovaného, že původní žalobkyně nebyla oprávněna požadovat úrok z příslušenství pohledávky, kdy došlo ke kapitalizaci sjednaného úroku, který byl přičítán k jistině a dále úročen. Podle čl. VI bod 5 smlouvy o úvěru totiž bylo sjednáno, že v případě prodlení emitenta dluhu se zaplacením pohledávky měla ERB právo úroky kapitalizovat, připočíst je k jistině a následně je společně úročit. Takový postup je v souladu s § 1806 o. z.

20. Neobstojí námitka žalovaného, že jako datum splatnosti mohlo být vyplněno datum nejpozději 30. 11. 2016 a směnečná suma, která k danému datu činila 1 911 883,77 Kč, přičemž ERB neoprávněně účtovala poplatky za správu úvěru i za období po splatnosti celého úvěru, čímž došlo k prodloužení splatnosti tak, aby mohla být vyplněná částka současně navyšována o související zajištěné pohledávky později vzniklé, včetně poplatku za správu úvěru, přičemž po zesplatnění úvěru nemohla probíhat jeho další správa a nemohl tak být poplatek za správu účtována tím prodlužována splatnost poslední z pohledávek zajišťovaných předmětnou blankosměnkou. Nadto měl poplatek vznikat k tíži úvěrového účtu, který již po zesplatnění úvěru neexistoval. Podle čl. VIII bod 3 smlouvy o úvěru měl být ze strany emitenta hrazen ERB poplatek za správu úvěru ve výši 500 Kč měsíčně k tíži úvěrového účtu. Podle bodu 54 VÚP úvěrový vztah zanikne až tehdy, když budou veškeré pohledávky z úvěru vyrovnány. Z takového ujednání vyplývá, že úvěrový vztah trval i po zesplatnění úvěru, a ERB byla oprávněna účtovat poplatek za správu úvěru i po jeho zesplatnění. Skutečnost, že poplatek za správu úvěru byl požadován k zaplacení na účet odlišný od úvěrového účtu, je bez významu, resp. nelze z tohoto dovozovat, že úvěrový účet splatností úvěru k 30. 11. 2016 zanikl. Podle bodu 2 písm. b) dohody byly blankosměnkou zajišťovány i poplatky vzniklé na základě nebo v souvislosti se smlouvou o úvěru a podle bodu 4 písm. b) dohody mohlo být jako datum splatnosti vyplněn den následující po dni, kdy se emitent dostane do prodlení se zaplacením poslední ze zajištěných pohledávek, byla tak původní žalobkyně oprávněna účtovat tyto poplatky i po splatnosti úvěru a datum splatnosti na směnce tak posouvat. Posunu data splatnosti i po zesplatnění jistiny úvěru bylo možné dosáhnout i vzhledem k nároku na náhradu nákladů vymáhacího řízení u Obvodního soudu pro [adresa] jako pohledávky související s vymáháním, tj. další pohledávky zajištěné předmětnou blankosměnkou, a to minimálně do října 2017. Konečná splatnost a tomu odpovídající vyplněná směnečná suma nebyly omezeny zesplatněním úvěru k 30. 11. 2016, ale jen naplněním jedné z podmínek sjednaných v dohodě, tj. dosažení částky 6 000 000 Kč nebo splatností pohledávek vzniklých nejpozději dne 31. 7. 2023.

21. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobce s uplatněním nároku a doplnění blankosměnky cíleně otálel z důvodu navýšení směnečné sumy o další úrok z prodlení, pak takový případný postup byl v souladu se smlouvou a sjednání takové podmínky žalovaný potvrdil svým podpisem v prohlášení avalisty. Pokud by žalovaný primární pohledávku uhradil, takový postup by eliminoval. Nelze tak dovodit, že by postup žalobkyně bylo možné považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy.

22. Námitka žalovaného, že mu nebyla směnka předložena k placení v rámci předžalobní výzvy z 9. 5. 2017, je důvodná, nicméně nemá za následek neplatnost směnky, ani nemůže být důvodem pro nepřiznání nároku žalobkyni. Tvrzení žalobkyně ve výzvě z 9. 5. 2017 o předložení směnky k placení je v rozporu s dalším postupem původní žalobkyně, kdy do insolvenčního řízení emitenta směnky byly do insolvenčního řízení přihlašovány pohledávky kryté žalovanou směnkou s poznámkou, že jsou kryty blankosměnkou, jejíž kopie byla současně předkládána. Žalovaný jako směnečný rukojmí je přímým dlužníkem, vůči němu je pak směnečné právo možné uplatnit bezprostředně bez splnění povinností ze strany věřitele. Žalovaný svůj směnečný závazek nesplnil ani poté, kdy byl nárok uplatněn v rámci tohoto řízení a pochybení původní žalobkyně tak nemůže mít za následek zamítnutí žaloby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1937/2000).

23. S ohledem na závěry výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, dle kterého v řízení před tamním soudem úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů za její právní zastoupení, jak vyčíslena v bodě 28 napadeného rozsudku.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů sestávající se z nákladů za právní zastoupení sestávající se ze dvou úkonů právní služby po 17 260 Kč (za vyjádření k odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem, dle § 11 odst. 1 písm. d), g), § 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), dvou paušálních náhrad po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21% DPH ve výši 7 375,20 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Náklady řízení jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 dost. 1 o. s. ř. ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Žalovanému (jako odvolavateli), kterému byl v řízení ustanoven pro jeho neznámý pobyt opatrovník, bylo podle § 9 odst. 4 písm. b/, odst. 6 zák. č. 549/1991 Sb. uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání, jeho výše byla stanovena podle pol. 1b) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek je splatný ve lhůtě stanovené výše.