o určení neplatnosti směnky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2021, č.j. 76 Cm 21/2021-66

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že listina označená jako směnka ze dne 7. června 2011 vystavená zůstavitelem [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], posledně bytem [Anonymizováno] na řad zesnulé [Anonymizováno], nar. [Anonymizováno], posledně bytem [Anonymizováno], jakožto právní předchůdkyně žalovaných, znějící na směnečný peníz 60 000 000 Kč s datem splatnosti 31. prosince 2019, je neplatná.

2. V průběhu řízení v rámci ústního projednání věci dne 10.11.2021 vzal žalobce žalobu zpět, a proto soud prvního stupně postupoval dle § 96 odst. 1, 3 o.s.ř. a řízení zastavil. Současně rozhodl o tom, že se návrh na přerušení řízení zamítá a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v celkové výši 797 728,80. Své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil tím, že zpětvzetím žaloby žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a proto žalovaným náleží 4 úkony právních služeb ve výši 655 680 Kč za převzetí zastoupení, 2 vyjádření ve věci samé ze dne 29.4.2021 a 27.10.2021 a 1 účast na jednání dne 10.11.2021 vycházeje z 1 úkonu právní služby ve výši 163 920 Kč při zastoupení tří osob a dále v rozsahu 4 paušálních částek po 300 Kč ke každému úkonu, to vše zvýšené o 21% DPH ve výši 138 448,80 Kč. Doplnil, že neshledal podmínky pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Soud prvního stupně dále žalobci uložil povinnost k doplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve prospěch České republiky – Krajského soudu v Praze a to ve výši 440 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí 2 200 000 Kč a 2 000 Kč žalobce na základě výzvy soudu již zaplatil a 1 758 000 Kč představuje 80% poplatku, jež by se žalobci vracel dle § 10 odst. 4 zák.č. 549/91 Sb., rozhodl o doplacení 440 000 Kč (20%), jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.

3. Písemným podáním ze dne 14.12.2021 se žalobce odvolal do výroku o náhradě nákladů řízení a o povinnosti k doplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení. Ve svém odvolání zejména uvedl, že není to žalobce, kdo zavinil zastavení řízení, a dále zda vůbec žalovaným náleží náhrada nákladů řízení. V průběhu tohoto řízení byl u Městského soudu v Praze podán proti žalobci návrh na vydání směnečného platebního rozkazu č.j. 53 Cm 14/2021-47, který byl vydán a žalobci doručen dne 14.10.2021. Následkem této skutečnosti navrhl žalobce soudu prvního stupně dne 3.11.2021 přerušení řízení. V okamžiku zahájení daného řízení (v období před podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) podal žalobce předmětný návrh oprávněně a důvodně, neboť se bránil proti neplatné směnce. Soud prvního stupně pochybil, pokud nevyhověl návrhu žalobce a nepřerušil dané řízení a následně mu nepřiznal náhradu nákladů řízení, případně nerozhodl o nákladech řízení za podmínek § 150 o.s.ř. Následkem této skutečnosti ( v důsledku nepřerušení řízení) vzal žalobce žalobu zpět. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla žaloba na určení neplatnosti právního jednání, pak měl soud postupovat dle § 9 odst. 3 písm. b) vyhl.č. 177/96 Sb. a vycházet z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč a nikoli z ust. § 8 odst. 1 cit. vyhl. Současně uvedl, že přiznaný úkon právní pomoci za podané písemné vyjádření ze dne 27.10.2021 nepovažuje za účelně vynaložené náklady, neboť skutečnosti tam uvedené jsou již obsahem dřívějšího vyjádření ze dne 29.4.2021. Rovněž je třeba brát ohled na to, že přisouzená náhrada nákladů řízení musí být v určitém vztahu k žalované jistině a nesmí neúměrně zatížit straně, která neměla ve sporu úspěch.

4. Žalobce současně s odvoláním do výroku o náhradě nákladů řízení a do výroku o povinnosti k doplacení soudního poplatku podal návrh na přerušení odvolacího řízení a to do pravomocného skončení směnečného řízení č.j. 53 Cm 14/2021 a do pravomocného skončení trestního řízení č.j. [adresa]-10/TČ-2021-000072 u [Anonymizováno], neboť v obou těchto řízeních je řešena otázka neplatnosti směnky.

5. Žalovaní v písemném vyjádření ze dne 7.1.2022 k odvolání žalobce zejména uvedli, že považují odvolání žalobce za nedůvodné a považují rozhodnutí soudu prvního stupně za řádně odůvodněné. Zejména uvedli, že to byl žalobce, který se rozhodl zahájit účelové soudní řízení o určení neplatnosti cenného papíru v hodnotě 60 000 000 Kč. V důsledku tohoto procesního postupu byli žalovaní nuceni se účastnit tohoto soudního řízení. Řízení bylo zastaveno z vůle žalobce v rámci jednání dne 10.11.2021. Z pohledu uplatněného návrhu nebyl na straně žalobce naléhavý právní zájem na určení neplatnosti cenného papíru a na straně žalovaných 2. a 3. nebyla dána jejich pasivní legitimace ve sporu vzhledem k tomu, že správcem pozůstalosti po [Anonymizováno] se stal žalovaný 1., který také po předžalobní upomínce ze dne 22.12.2020 podal proti žalobci dne 1.2.2021 žalobu na zaplacení směnečného dluhu. Postup žalovaného 1. byl proto zcela racionální a předvídatelný. Podání předmětné žaloby následovalo až dne 26.2.2021 ( tato skutečnost byla žalobci známa nejpozději dne 25.5.2021 v souvislosti s udělením plné moci v tomto řízení). Z výše uvedených důvodů je proto zahájení i zastavení řízení výlučným procesním postupem žalobce. Žalobce zpětvzetím žaloby de facto odvrátil pro sebe nepříznivé rozhodnutí v případě jeho zamítnutí. Žalovaní dále uvedli, že jim nelze klást k tíži zahájení daného řízení, nezapříčinili zpětvzetí žaloby a z hlediska přiznání náhrady nákladů řízení nejsou dány důvody pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Z pohledu výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení je třeba vycházet z položky 1 bodu 4 Přílohy k zákonu o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. s tím, že pro účely přiznání náhrady právního zastoupení nelze aplikovat ust. § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. (advokátního tarifu), neboť předmětem sporu není věc nebo plnění penězi neocenitelné.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle § 212 o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání ( § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Předně je třeba konstatovat, že žalobce je účastníkem řízení, jež plně disponuje se žalobou, a kterého stíhá poplatková povinnost za návrh na zahájení řízení a povinnost k náhradě nákladů řízení v případu neúspěchu ve věci.

8. V souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. V souladu s 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.

9. Z protokolu z jednání u soudu prvého stupně ze dne 10.11.2021 bylo zjištěno, že dříve nežli soud začal jednat ve věci samé, vzal žalobce svou žalobu v plném rozsahu zpět, a proto soud ve shodě s § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení zastavil. Je třeba uvést, že zpětvzetí žaloby je dispoziční volbou žalobce, který kdykoli v průběhu řízení se může rozhodnout, zda pokračovat v řízení za účelem vydání rozhodnutí ve věci samé nebo vzít žalobní návrh zpět a v daném případě bez ohledu na skutečnost, že na základě návrhu žalovaného 1. probíhá řízení o zaplacení směnečného dluhu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že soud nevyhověl návrhu žalobce a řízení nepřerušil, neboť k tomu neshledal důvody uvedené v § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. S výjimkou případů, kdy je žaloba důvodná a k jejímu zpětvzetí dojde pro chování žalovaného, je to žalobce, který v důsledku zpětvzetí návrhu zaviní, že řízení muselo být zastaveno. V takovém případě také žalobce je povinen ve shodě s § 146 odst. 2, věta prvá nést náklady řízení, jež vzniknou na straně žalovaného (žalovaných). Pokud soud prvého stupně v rámci nařízeného jednání dne 10.11.2021 rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, nelze takovému postupu vytknout žádného pochybení.

10. Soud prvého stupně přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení sestávající ze čtyř úkonů právní služby po 163 920 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/96 Sb. (při zastoupení tří účastníků sporu) za přípravu a převzetí zastoupení, dvě písemná vyjádření ze dne 29.4.2021 a 27.10.2021 a za účast na jednání dne 10.11.2021, dále v rozsahu čtyř paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené 21% DPH.

11. Ve shodě se soudem prvého stupně vyhodnotil odvolací soud za účelně vynaložené náklady právního zastoupení přípravu a převzetí zastoupení, písemné vyjádření ze dne 29.4.2021 a účast na jednání dne 10.11.2021, tj. v rozsahu 3 úkonů právní služby. Odvolací soud však nemá zato, že písemné vyjádření žalovaných ze dne 27.10.2021 svým obsahem odůvodňuje přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu 1 úkonu právní služby. Ve své podstatě opakuje tvrzení již uvedená ve vyjádření ze dne 29.4.2021 týkající se chybějící pasivní legitimace žalovaných 2. a 3. a nedostatek naléhavého právního zájmu v případě určovací žaloby. Pokud žalovaní poukazují na probíhající soudní řízení č.j. 53 Cm 14/2021 vedené u Městského soudu v Praze o zaplacení směnečné sumy 60 000 000 Kč s příslušenstvím na základě návrhu žalovaného 1., pak se jedná o zcela samostatné soudní řízení o zaplacení peněžitého plnění ze směnky. V době podání tohoto vyjádření nebylo o této skutečnosti sporu a žalobci byla již známa.

12. Vzhledem k tomu, že předmětem žaloby bylo určení, že směnka na směnečný peníz ve výši 60 000 000 Kč je neplatná, nelze v takovém případě vycházet z tarifní hodnoty sporu 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl.č. 177/96 Sb., neboť předmětem určovací žaloby je neplatnost cenného papíru ocenitelného v nominální výši 60 000 000 Kč, přičemž podmínkou aplikace výše uvedeného ustanovení je věc penězi neocenitelná (srovnej Komentář Advokátní tarif, Odměna advokáta podle stavu k 1.2.2019, str. 217, nakladatelství [Anonymizováno], 2019). Za daného stavu je třeba proto postupovat dle § 8 odst. 1 vyhl.č. 177/96 Sb., kdy tarifní hodnotou sporu je výše směnečného penízu uvedená na směnce v částce 60 000 000 Kč představující 1 úkon právní služby dle § 7 bod 7 vyhl.č. 177/96 Sb. ve výši 68 300 Kč. Jelikož na straně žalovaných se jedná o společné úkony při zastupování tří osob, náleží zástupci žalovaných ve shodě s 12 odst. 4 vyhl.č. 177/96 Sb. za zastupované osoby mimosmluvní odměna snížená o 20%, tj. 163 920 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaným náleží účelně vynaložené náklady řízení v rozsahu 3 společných úkonů v celkové výši 491 760 Kč, 3 paušálních částek ve výši 900 Kč ( § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb.), to vše zvýšené o 21% DPH, přistoupil odvolací soud za podmínek § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ke změně výroku III. rozhodnutí soudu prvého stupně a přiznal žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 596 118,60 Kč, jak uvedeno ve výroku pod bodem I. daného rozhodnutí.

13. Odvolací soud nesdílí názor žalobce, že jsou zde předpoklady a důvody zvláštního zřetele pro postup dle § 150 o.s.ř. pro výjimečné ( případně částečné) nepřiznání náhrady nákladů, neboť před zahájením řízení bylo na žalobci zvážit veškeré aspekty tohoto řízení s přihlédnutím k výši soudního poplatku, případné výši náhrady nákladů řízení ve vazbě na nominální hodnotu směnky, k případnému uplatnění návrhu ze strany žalovaného 1. po zaslané předžalobní výzvě s tím, že tuto skutečnost bylo možné objektivně zjistit nejpozději k datu zahájení tohoto řízení ( 26.2.2021) lustrací u příslušného soudu.

14. V souladu s § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. základem procentního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li dále stanoveno jinak s tím, že poplatková povinnost žalobci jako poplatníku vznikla již podáním samotného návrhu ( § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/19991 Sb.). Dle Položky 1 bodu 4, věta prvá Přílohy Sazebníku poplatků je-li předmětem řízení směnka nebo šek a nejde-li o zaplacení peněžité částky, vybere se poplatek podle bodu 1, a to podle peněžité částky uvedené na směnce nebo šeku. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení bylo určení, že směnka s nominální hodnotou 60 000 000 Kč je neplatná, představuje soudní poplatek dle položky 1 písm. c) Sazebníku částku 2 200 000 Kč. Jelikož následkem zastavení řízení by soud prvního stupně postupoval dle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. a žalobci vrátil 80% zaplaceného soudního poplatku, bylo na místě žalobci uložit povinnost k doplacení soudního poplatku v rozsahu 20% představující částku 440 000 Kč sníženou o 2 000 Kč, kterou žalobce dne 18.3.2021 složil na účet soudu na základě nesprávné výzvy. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně uložil žalobci povinnost k doplacení soudního poplatku v nesprávné výši 440 000 Kč ( a nikoli ve výši 438 000 Kč), postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a přistoupil ke změně výroku IV. rozhodnutí soudu prvého stupně a uložil žalobci povinnost k doplacení soudního poplatku za návrh na zahájení řízení, jak uvedeno pod bodem II. výroku daného rozhodnutí.

15. Odvolací soud neshledal důvod pro přerušení odvolacího řízení a tento návrh ve výroku III. zamítl. Vzhledem k tomu, že řízení o určení neplatnosti směnky v důsledku zpětvzetí žaloby je pravomocně skončeno a žalobce svým postupem (zpětvzetím žaloby) zavinil, že řízení muselo být zastaveno, není důvod vyčkat pravomocného skončení řízení č.j. 53 Cm 14/2021 u Městského soudu v Praze a pravomocného skončení trestního řízení u [Anonymizováno].

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo ve výroku pod bodem IV. rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. ( žalovaní byli v odvolacím řízení podstatně úspěšní) a to v rozsahu poloviny mimosmluvní odměny ve výši 81 960 Kč představující jeden společný úkon zástupce žalovaných za podané písemné vyjádření ze dne 7.1.2022 k odvolání žalobce dle § 11 odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/96 Sb. a dále v rozsahu jedné paušální částky ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., to vše zvýšené o 21% DPH, tj. celkem 99 534,60 Kč.