o zaplacení 318 328 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2022, č. j. 7 Cm 8/2022-42

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2022, č. j. 7 Cm 8/2022-13 (výrok I. rozsudku) a rozhodl o společné a nerozdílné povinnosti žalovaných k náhradě nákladů řízení žalobkyně ve výši 600 Kč (výrok II. rozsudku).

2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala podanou žalobou vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by bylo žalovaným uloženo zaplatit směnečnou sumu ve výši 318 325 Kč s příslušenstvím a odměnou a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že žalovaná 1. vystavila na řad žalobkyně v Praze dne 20. 11. 2019 směnku, kterou se zavázala zaplatit v Praze směnečnou sumu ve výši 318 325 Kč. Směnka byla vystavena ke smlouvě č. [Anonymizováno]. Žalovaný 2. směnku podepsal jako směnečný rukojmí.

3. Ve věci bylo návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhověno, když soud prvního stupně rozhodl dne 28. 1. 2022, č. j. 7 Cm 8/2022-13 směnečným platebním rozkazem. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali oba žalovaní námitky, ve kterých shodně uvedli, že pokud vystavována směnka slouží k zajištění konkrétní pohledávky, pak je třeba uzavřít smlouvu, která přesně stanoví vyplnění a uplatnění směnky. Jinak nelze takovou směnku uplatnit v rámci směnečného řízení. Žalobkyně nedostála své důkazní povinnosti ohledně těchto skutečností, když tvrdila a doložila pouze směnku, nikoli však smlouvu, která by naplňovala podmínky pro vyplnění a uplatnění směnky. Uplatněná částka neodpovídá stavu posledního výpisu ke dni 28. 2. 2021, kdy dlužná částka činila 318 266,07 Kč. Žalobkyně měla doložit výši dluhu k podání žaloby a zdůvodnit, proč požadovanou částku požaduje. Podle žalovaného 1. neodpovídá žalovaná částka skutečné dlužné jistině k datu podání žaloby. Žalovaný 2., nad rámec uvedeného ještě namítl, že je ženatý a směnečné rukojemství na směnce nelze považovat za obvyklé hospodaření v rámci manželství, a proto nelze považovat převzetí rukojemského závazku za platné. Oba žalovaní vyjádřili výhrady ke správnosti a výši stanovených nákladů řízení, které odůvodnili tím, že žalobkyně pochybila při jejich výpočtu, kdy náklady by měly být vyčísleny částkou 12 733 Kč.

4. K podaným námitkám se žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 16. 5. 2022. Předloženou listinu, z níž dovozuje svůj nárok, hodnotí jako směnku vlastní, mající veškeré formální náležitosti, jak je vyžadováno čl. I. § 75 ZSŠ. Je naopak věcí dlužníka, aby odůvodnil a prokázal námitky, které proti směnce má. Není na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala. Pokud žalovaný namítá kvantitativní porušení vyplňovací dohody, pak musí konkrétně uvést, v jakém rozsahu je směnečný peníz uvedený na směnce požadován neoprávněně a jakým způsobem došlo k porušení dohody o vyplnění blankosměnky a došlo k vyplnění směnky na vyšší sumu (kvantitativní porušení vyplňovací dohody). Žalovaní nic takového v podaných námitkách neuvedli a nelze, proto posoudit v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán. Žalobkyně považuje námitky žalovanými za neurčité a neprojednatelné. Pokud jde o námitku nesouhlasu manžela se směnečným rukojemstvím, žalobkyně uvedla, že pokud nemají manželé rozdělené společné jmění, souhlas druhého manžela se nevyžaduje. S ohledem na uvedené se žalobkyně domáhá toho, aby směnečný platební rozkaz byl ponechán v platnosti.

5. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení neshledal námitky žalovaných důvodnými.

6.

7. Předně uvedl, že poměry účastníků se řídí zákonem č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále je ZSŠ). Při posouzení důvodnosti nároku vycházel z čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s § 28 odst. 1, § 30, § 47 § 48, § 49 uvedeného zákona.

8. Listinu, o kterou žalobkyně opírá svůj nárok, posoudil jako platnou směnku vlastní, která má veškeré obligatorní náležitosti, jak jsou vyžadovány čl. I. § 75 ZSŠ s tím, že bezpochyby bylo předloženou listinou prokázáno, že žalobkyně je remitentem směnky, směnečnou listinu drží ve svých rukou a je jejím vlastníkem. Soud prvního stupně odkázal na abstraktní charakter směnky jako cenného papíru a uvedl, že z povahy směnky, jako takového typu závazku vyplývá, že majitel směnky při jejím vymáhání nemusí prokazovat, že mu výstavce směnky (případně směnečný rukojmí za výstavce) směnečnou sumu skutečně dluží a je naopak věcí směnečného dlužníka, aby se v rámci námitkového řízení ubránil proti směnečné pohledávce.

9. Pokud jde o námitky žalovaných, soud prvního stupně uzavřel, že se jimi žalovaným nepodařilo ubránit proti směnečné pohledávce žalobkyně, jak byla žalobou uplatněna.

10. Především vyhodnotil jako nedůvodnou námitku, kterou se žalovaní domáhali toho, aby žalobkyně doložila smlouvu, která by naplňovala podmínky pro uplatnění směnky. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně opírá svůj nárok o listinu, která má veškeré náležitosti požadované čl. I. § 75 ZSŠ a je proto platnou směnkou vlastní. Pokud je směnečná listina platná, je sama dostatečným důvodem o existenci směnečného nároku vůči těm, kteří se svým podpisem zavázali k plnění. V této souvislosti soud prvního stupně odkázal na to, že zpravidla existuje důvod vystavení směnky, kterým bývá určitý vztah, k němuž se směnka váže a plní k němu určitou funkci. Je proto věcí směnečného dlužníka, aby v rámci své procesní obrany uplatnil takové skutečnosti, které mají původ v pozadí směnky, mohou-li vést k úplnému či částečnému zproštění povinnosti plnit ze směnky. Pokud byla směnka původně blankosměnkou a na řádný cenný papír byla doplněna až následně, náleží směnečnému dlužníku právo v souladu s čl. I. § 10 ZSŠ namítat, že směnka byla vyplněna v rozporu s touto dohodou, ale současně s tím má povinnost, tvrdit obsah dohody i to, jak měla být směnka správně vyplněna. Výtka žalovaných, že to byla žalobkyně, kdo měl předložit dohodu o vyplňovacím právu, tak není případná a způsobilá zprostit žalované povinnosti plnit.

11. Pokud jde o námitku žalovaných, že žalobkyně měla doložit výši dluhu k podání žaloby a zdůvodnit proč požaduje konkrétní částku, když navíc podle žalovaných částka do směnky doplněná, neodpovídá stavu posledního výpisu žalobkyně ke dni 28. 2. 2021, podle něhož dlužná částka činila 318 266,07 Kč, neshledal soud prvního stupně rovněž důvodnou. Žalobkyně předložila v řízení platnou směnku vlastní, čímž svůj nárok zcela prokázala. Pokud žalovaní měli výhrady vůči výši pohledávky žalobkyně, bylo na nich, aby sdělili soudu jaká výše je oprávněná a proč. Žalovaní argumentovali částkou 318 266,07 Kč podle posledního výpisu žalobkyně, kterým správnost výše pohledávky také prokazovali. V této souvislosti soud prvního stupně podtrhl, že se jedná o výpis z 28. 2. 2021, který nezahrnuje další předpokládané nároky žalobkyně ze smlouvy o úvěru, kterými jsou minimálně úroky z úvěru. Vzhledem k tomu, že směnka byla splatná dne 5. 5. 2021, je nutné vycházet z toho, že mezi datem posledního výpisu 28. 8. 2021 a datem splatnosti směnky 5. 5. 2021 narostly úroky za tuto dobu. K tomu však žalovaní ničeho neuvedli.

12. Námitku, že směnka nemá zákonem předepsané náležitosti, shledal soud prvního stupně natolik neurčitou, že byla vyhodnocena jako neprojednatelná.

13. Námitku žalovaného 2., který převzal směnečné rukojemství a tvrdil, že je neplatné, když je ženatý a neměl k takovému postupu souhlas manželky, vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodnou. Soud prvního stupně postupoval při vyhodnocení této námitky podle právní úpravy § 710, § 714 odst. 1 a 2, § 732, § 742 o. z. Uzavřel, že závazek směnečného rukojemství převzatý žalovaným 2., je závazkem platným, když se jedná pouze o závazek žalovaného 2, který se nestal součástí společného jmění manželů.

14. Pokud jde o výhradu žalovaných k výši nákladů řízení, soud prvního stupně setrval na částce 15 970 Kč, jak byla ve směnečném platebním rozkaze uvedena. Jedná se o žalobkyní zaplacený soudní poplatek, jehož výše byla stanovena podle § 6 odst. 2 a 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to podle položky 1, bod 1, písm. b) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k tomuto zákonu, a to ze základu, který je dán součtem směnečné sumy a směnečné odměny.

15. Ze všech uvedených důvodů proto soud prvního stupně rozhodl, jak shora uvedeno. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. Proti rozsudku se oba žalovaní v zákonem stanovené lhůtě odvolali (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). V odvolání nejprve vysvětlují, z jakého důvody podali pozdě doplnění odůvodnění svého blanketního odvolání proti rozsudku. Soudu prvního stupně vytýkají, že nedostatečně zjistil skutkový stav projednávané věci a věc nesprávně právně posoudil. Mají za to, že soud musí zkoumat formální náležitosti a platnost směnky ve všech stádiích řízení. Nejen tedy ve stádiu před rozhodnutím věci směnečným platebním rozkazem. Z tohoto důvodu nelze vycházet ze závěru o neurčitosti námitek žalovaných. Soudu je rovněž vytýkáno, že se nevypořádal s tím, že uplatněná částka neodpovídá stavu posledního výpisu žalobkyně ke dni 28. 2. 2021, kdy dlužná částka činila 318 266,07 Kč a že tedy směnka nebyla řádně vyplněna. Žalovaný 2. je přesvědčen, že se soud nevypořádal správně ani s jeho námitkou, že je ženatý, a že převzetí směnečného rukojemství nelze považovat za obvyklé hospodaření v rámci manželství a z tohoto důvodu nemůže být takové rukojemství platné, když nebyl doložen souhlas manželky žalovaného 2. Soudu je v neposlední řadě vytýkáno, že se nevypořádal s námitkou týkající se nákladů řízení. Pokud jde o použité odkazy soudu prvního stupně na judikaturu Nejvyššího soudu, žalovaní uvedli, že v českém právním řádu neznáme precedentní právo a proto nelze bez dalšího poukazovat na jiná rozhodnutí v obdobných věcech. Žalovaní navrhli zrušení věci a její vrácení soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Žalobkyně se k odvolání žalovaných písemně nevyjádřila.

18. Odvolací soud přezkoumal rozsudek a řízení před soudem prvního stupně podle § 211, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř.

19. Ve věci jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti právní zástupkyně žalovaných, která v den nařízeného jednání, podáním doručeným odvolacímu soudu v 8.46 hod., požádala o odročení jednání. Důvodem byly tvrzené nepříznivé podmínky na komunikacích v důsledku sněhové kalamity s tím, že právní zástupkyně trvale bydlí v [Anonymizováno] a není v jejich silách se tudíž k jednání dostavit. Navíc při příjezdu do [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), v době podání návrhu na odročení byl fakticky neprůjezdný. Odvolací soud neshledal omluvu právní zástupkyně důvodnou, jednání k jejímu návrhu neodročil a věc projednal.

20. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. lze jednání odročit jen z důležitého důvodu. Za důležitý důvod se považuje jednak okolnost, která účastníku (právnímu zástupci) objektivně a nepředvídatelně zabrání zúčastnit se nařízeného jednání a dále i okolnost případně účastníkem (právním zástupcem) způsobená (zaviněná), jestliže ji lze považovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a poměrům účastníka za důležitou.

21. Okolnost, že se nelze zúčastnit jednání pro problémy vyvolané sněhovou kalamitou, by podle názoru odvolacího soudu, bylo možné za určitých podmínek považovat za důležitý důvod, který by mohl vést k odročení jednání. Nicméně v poměrech projednávané věci bylo zjištěno z dostupných meteorologických zpráv a zpráv o stavu silnic, a to již 2 hodiny před zahájením jednání, že na trase [Anonymizováno] – [Anonymizováno], jsou komunikace sjízdné a provoz na nich probíhá bez omezení. V této souvislosti je třeba jen doplnit, že vzdálenost od bydliště právní zástupkyně žalovaných k odvolacímu soudu je cca 49 km s dobou jízdy cca 39 minut. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud návrhu na odročení jednání nevyhověl a věc projednal.

22. Předmětem odvolacího řízení je přezkoumání věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně vydaného v řízení o námitkách žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.). Základ přezkumné činnosti odvolacího soudu tak spočívá v hodnocení správnosti postupu soudu prvního stupně při projednání námitek a správnosti závěrů soudem prvního stupně na základě toho přijatých.

23. Podle čl. I. § 78 odst. 1 ZSŠ je výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky.

24. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 31 odst. 4 ZSŠ je třeba v prohlášení udat, za koho se přejímá. Není-li to udáno, platí, že se přejímá za výstavce.

25. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že právo na zaplacení 318 325 Kč s příslušenstvím a odměnou bylo uplatněno ze žalobkyní předložené směnky, kterou soud správně posoudil jako směnku platnou, která obsahuje veškeré náležitosti vymezené zákonem v čl. I. § 75 ZSŠ.

26. Pokud jde o námitku žalovaných, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když doložila pouze směnku nelze, jak správně uzavřel soud prvního stupně, tuto námitku shledat důvodnou. Žalobkyně opírá svůj nárok o listinu, která je bezpochyby platnou směnkou vlastní, která obsahuje veškeré náležitosti, jak jsou požadovány čl. I. § 75 ZSŠ. Skutečnost, že žalobkyně drží směnku v rukou a je tedy jejím majitelem, zcela postačí k tomu, aby se mohla domáhat pohledávky ze směnky. Platná směnečná listina je sama o sobě dostatečným důvodem o existenci směnečného nároku vůči těm, kteří se podpisem směnky zavázali k placení. Žalovaní se tedy mýlí, když vychází z toho, že žalobkyně musí dokazovat další skutečnosti, které vedly k vystavení směnky. Naopak je věcí směnečného dlužníka, aby uplatnil takovou procesní obranu, která jej zprostí povinnosti platit na předloženou směnku. Je jeho věcí, aby tvrdil skutečnosti o původu směnky a důvodu jejího vystavení a skutečnosti, proč nebyla vystavena v souladu s uzavřenými dohodami.

27. Soud prvního stupně správně vyhodnotil i námitku žalovaných, že výše dluhu k datu podání žaloby neodpovídá částce podle stavu posledního výpisu žalobkyně k datu 28. 2. 2021, podle kterého měla dlužná částka činit 318 266, 07 Kč. Správně uvedl, že šlo o výpis ze dne 28. 2. 2021, přičemž směnka byla splatná až dne 5. 5. 2021 a žalovaní tedy neuvedli, proč k tomuto datu by částka uvedená na směnce ve výši 318 325 Kč, neměla být částkou oprávněnou. Lze se přiklonit i k úvaze soudu prvního stupně, že mezi datem posledního výpisu z účtu a datem splatnosti směnky narostly z úvěrové smlouvy úroky za tuto dobu.

28. Pokud žalovaní namítali, že směnka nemá předepsané náležitosti, jedná se o námitku neurčitou a tedy neprojednatelnou.

29. V neposlední řadě není důvodná ani námitka neplatnosti avala, protože žalovaný 2. byl v době převzetí směnečného rukojemství ženatý a nebyl dán souhlas manželky k takovému úkonu. Tuto námitku soud prvního stupně správně vyhodnotil v odůvodnění svého rozsudku (pod bodem 20. a 21.) s odkazem na právní úpravu podle § 710, § 714 odst. 1 a 2, § 732 a § 742 o. z. Závazek převzatý jedním z manželů bez souhlasu druhého manžela je ve vztahu ke třetí osobě vždy platným právním úkonem. V případě, že jeden z manželů převezme závazek, který rozsahem přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, bude se jednat pouze o závazek toho z manželů, který ho převzal a nestane se součástí společného jmění manželů. Z pohledu této právní úpravy je směnečné rukojemství žalovaného 2. platným právním úkonem.

30. Pokud se jedná o výhradu žalovaných k výši nákladů řízení, jak byly uvedeny ve směnečném platebním rozkaze, pak jsou v souladu s náklady vynaloženými a odpovídají částce 15 970 Kč. Jedná se o žalobkyní zaplacený soudní poplatek z podané žaloby a jeho výše odpovídá zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

31. Pokud žalovaní ještě namítali, že český právní řád nezná precedentní právo a proto je třeba každou věc posuzovat samostatně a nelze ji rozhodnout jako v obdobných věcech, mají sice pravdu, že precedentní právo, jak je vnímáno např. v americkém právním systému, není v našem právním řádu zakotveno. Ale odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu nelze chápat způsobem, jak žalovaní vyložili, ale je třeba je vnímat jako odkazy na rozhodovací praxi soudů, jejich závěry, výklady a stanoviska.

32. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch zcela úspěšné žalobkyně. Tyto náklady činí 300 Kč a představují 1 paušální náhradu hotových výdajů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. (účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 12. 2022).