o zaplacení 1 630 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 65 Cm 105/2023-190 ze dne 23. května 2023

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 630 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 3. 11. 2017 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 333 337,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Z odůvodnění se podává, že zaplacená částka představuje bezdůvodné obohacení, které vzniklo žalovanému tím, že se žalobcem uzavřel dne 30. 8. 2010 dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], IČO [IČO] (dále jen druhá dohoda), na jejímž základě zaplatil žalovanému cenu za převod členských práv a povinností ve výši 1 630 000 Kč a tato dohoda byla v rámci řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod č. j. 80 Cm 98/2012 shledána jako neplatná, neboť žalovaný nabyl členský podíl na základě neplatné převodní smlouvy uzavřené 22. 4. 2010 s [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen první dohoda).

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, když on i žalobce byli při uzavírání dohody v dobré víře, ani jeden neměli pochybnosti, že [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla členkou družstva, nebyla omezena v nakládání s družstevním podílem. Žalovaný obdržel exekuční příkaz [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 3. 1. 2011 až v červenci 2011. Závěry učiněné soudem v řízení vedeném pod č. j. 80 Cm 98/2012 o neplatnosti dohody nebyly obsaženy ve výroku rozsudku, soud si proto otázku její platnosti či neplatnosti musí vyřešit znovu, není jimi vázán. Nadto poukázal, že nebyl účastníkem řízení v této věci.

4. Ve věci byly rozhodováno původně Obvodním soudem v [adresa] a následně o odvolání Městským soudem v Praze, tak, že finálně bylo žalobě vyhověno.

[právnická osoba] dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem z 9. 2. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2292/2022-167 předchozí vydané rozsudky zrušil a věc postoupil soudu prvního stupně k dalšímu řízení jako soudu věcně příslušnému. Konstatoval, že Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v rozporu s konstantní judikaturou, že členská práva a povinnosti v družstvu nelze nabýt od nevlastníka. Rozhodující soud pominul, že v době uzavření dohody byl žalovaný „vlastníkem“ členských práv a povinnosti v bytovém družstvu. Tento právní titul odpadl až dodatečně. Plně se proto uplatní závěry judikatury Nejvyššího soudu citované v odst. 14 odůvodnění, které lze vztáhnout i na převody členských práv a povinností v bytovém družstvu. Lze proto uzavřít, že žalobce nabyl na základě dohody uzavřené se žalovaným platně členská práva a povinnosti v bytovém družstvu a tyto mu dosud svědčí.

6. Soud vzal za prokázané, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 z 19. 1. 2010, č. j. 35 Nc 13275/2009-23 byla nařízená exekuce na majetek povinné [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 22. 4. 2010 byla mezi [Anonymizováno] [Anonymizováno] (jako převodkyní) a žalovaným (jako nabyvatelem) uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností v Bytovém družstvu (dále jen první dohoda). Dne 30. 8. 2010 byl uzavřena dohoda o převodu týchž práv a povinností mezi žalovaným (jako převodcem) a žalobce (jako nabyvatelem členských práv a povinností) (dále je druhá dohoda). Na základě této dohody žalobce uhradil žalovanému cenu za převod ve výši 1 630 000 Kč. Dne 13. 7. 2011 byl žalovanému doručen exekuční příkaz [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno] z 3. 1. 2011, č. j. 014 EX 7097/09-22 k provedení exekuce postižením členských práv a povinností [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako členky družstva. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 17. 12. 2015, č. j. 80 Cm 98/2012-148 ve znění usnesení téhož soudu z 17. 2. 2016, č. j. 80 Cm 98/2012-166 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze z 17. 8. 2017, č. j. 7 Cmo 146/2016-203 bylo rozhodnuto tak, že žalobce není členem bytového družstva, neboť první dohoda je podle § 44a zák.č. 120/2001 Sb. relativně neplatná, následkem čehož je neplatná i dohoda uzavřená mezi žalobce a žalovaným. Účastníky řízení bylo bytové družstvo (jako navrhovatel) a žalobce (jako účastník).

7. Právně věc posoudil ve vztahu k platnosti uzavřených dohod o převodu členských práv a povinností v družstvu podle právní úpravy účinné ke dni uzavření dohod (k 30. 8. 2010, resp. 22. 4. 2010), tj. zák. č. 40/1964 Sb., dále jen obč.zák., zák. č. 513/1991 Sb. a zák. č. 120/2001Sb.

8. Soud uzavřel, že žalobce jako nabyvatel se žalovaným jako převodcem uzavřeli 30. 8. 2010 dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ve smyslu § 230 obch. zák. Žalovaný pak nabyl převáděný podíl na základě dohody uzavřené s [Anonymizováno] [Anonymizováno] z 22. 4. 2010, přestože na její majetek byla usnesením Obvodního soudu pro [adresa] z 19. 1. 2010 nařízena exekuce. Dne 13. 7. 2011 byl žalovanému doručen exekuční příkaz z 3. 1. 2011 k provedení exekuce postižením členských práv a povinností [Anonymizováno] [Anonymizováno] jako členky bytového družstva, jímž se exekutor dovolal relativní neplatnosti první dohody podle § 44a odst. 1 exekučního řádu a § 40a obč.zák. Exekuční příkaz byl vydán čtyři měsíce po uzavření dohody mezi žalobcem a žalovaným, přičemž žalovanému byl doručen více než deset měsíců po jejím uzavření.

9. S poukazem na konkrétní závěry judikatury specifikované v bodě 16, 17 odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že jelikož se soudní exekutor dovolal relativní neplatnosti první dohody více než 10 měsíců poté, kdy žalovaný převedl druhou dohodou členská práva a povinnosti na žalobce, na nabytí členského podílu žalobce nemělo dovolání se relativní neplatnosti první dohody žádný vliv, neboť členská práva a povinnosti převedl v době, kdy byl jejich „vlastníkem“, žalobce je tak platně nabyl a stal se členem bytového družstva.

10. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že je žalobce členem družstva na základě platně uzavřené dohody, nemá vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 obč. zák. a žalobu proto zamítl.

11. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod č. j. 80 Cm 98/2012 bylo pravomocně určeno, že žalobce není členem družstva. Výrok tohoto rozsudku není pro žalovaného právně závazný, neboť ten nebyl účastníkem tohoto řízení (§ 159a odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř., srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 813/2015). Vzhledem k tomu, že otázka platnosti dohod byla řešena jako otázka předběžná, není závazná ani pro rozhodující soud (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Nezakládá ani překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Rozhodnutí o určení, že žalobce není členem družstva má pouze deklaratorní povahu, nemá vliv na existenci členských práv a povinností.

12. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení vyčíslených a specifikovaných v bodě 21 odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Žalobce ve včas podaném odvolání navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno a jemu přiznána náhrada nákladů řízení. Má za to, že na danou věc nelze aplikovat závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 78/06, neboť se nejedná o obdobnou situaci jako v posuzované věci. Rozdíl spatřuje v tom, že předmětem posouzení ústavního nálezu bylo řešení problematiky nabytí vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí, kdy každá změna vlastnického práva vyžaduje změnu zápisu ve veřejném seznamu. Členský podíl v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 však není nemovitou věcí, držitel těchto práv a povinností není evidován v žádném veřejném seznamu či rejstříku. Nález navíc řešil situace, kdy kupní smlouva o převodu nemovitostí, od níž bylo následně odstoupeno, nejdříve platně vznikla a stala se účinnou až následným úkonem jedné ze smluvních stran zanikla, byť s účinky ex tunc. Naproti tomu první dohoda od počátku neplatná, byť následky neplatnosti nastaly až po dovolání se neplatnosti soudním exekutorem. V případě posuzovaném v nálezu došlo k zániku prvního vztahu z kupní smlouvy na základě hmotněprávního úkonu jedné ze smluvních stran, v souzené věci pak k zániku dohody došlo na základě procesního úkonu v exekučním řízení, k němuž je oprávněna třetí osoba odlišná od účastníků smluvního vztahu. Nadto nález řeší vztahy upravené občanským zákoníkem, převod členských práv a povinností v družstvu se v rozhodné době řídil úpravou tehdy platného obchodního zákoníku. Pokud by bylo možné závěry uvedené v nálezu aplikovat na posuzovanou věc, pak žalobce namítá, že jednání [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalovaného musí být posouzeno jako zjevné zneužití práva a nepožívá právní ochrany. Z časové souslednosti uzavřených dohod lze dovodit, že [Anonymizováno] a žalovaný uzavírali dohody ve snaze zabránit postižení členského podílu [Anonymizováno] v bytovém družstvu v exekučním řízení. V řízení bylo zjištěno, že Furdová převáděla členský podíl v družstvu v době, kdy věděla, že na její majetek je nařízena exekuce. Žalovaný obratem po převodu podílu tento převedl na žalobce. Žalobce podal žalobou v návaznosti na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 80 Cm 98/2012-148 z 17. 12. 2015 a na něj navazující odvolací rozhodnutí, kde byl vysloven závěr, že není členem družstva a očekával, že tento právní názor je závazný a jeho nárok tak oprávněný. V důsledku odlišného rozhodování soudů se tak ocitl v situaci, kdy byl zbaven členských práv a povinností v družstvu, z bytu byl soudně vyklizen a je mu upřeno i právo na vrácení finančních prostředků, které s nabytím členského podílu vynaložil. Takový postup je v rozporu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

14. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalovaným a [Anonymizováno] existoval jakýkoliv vztah, z něhož by bylo možné na jejich straně dovodit zneužití práva, nešlo mezi nimi o žádnou dohodu se snahou zabránit postižení členského podílu [Anonymizováno] v družstvu v exekučním řízení. Žalovaný se teprve ¾ roku po převodu členského podílu v družstvu na žalobce dozvěděl o dovolání se relativní neplatnosti dohody. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že žalovaný byl v době uzavření druhé dohody nositelem členských a povinností. Je přitom nerozhodné, že vztah se řídil obchodním zákoníkem. Žalobce rezignoval v řízení vedeném pod č. j. 80 Cm 98/2012 na podání mimořádného opravného prostředku. Pokud by jej podal, byl by s ohledem na závěry Nejvyššího soudu v dovolacím řízení úspěšný, neboť´ v té době již judikatura citovaná Nejvyšším soudem existovala.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. a neshledal důvody pro jeho změnu nebo zrušení (§ 219a, § 220 o. s. ř.). Vyšel přitom ze zjištění učiněných soudem prvního stupně v řízení na základě jím provedeného dokazování.

16. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2292/2022 z 9. 2. 2023 konstatoval, že konstantní judikatura, kterou je třeba aplikovat na posuzovanou věc stojí na závěrech, že právní úkon, u něhož je důvod neplatnosti podle § 40a obč. zák. se považuje za platný (se všemi důsledky z toho na právní vztahy vyplývajícími) dokud se ten, na jehož ochranu je důvod neplatnosti právního úkonu určen, neplatnosti nedovolá. Jestliže se oprávněná osoba dovolala tzv. relativní neplatnosti důvodně, je právní úkon neplatný od počátku. Pokud učinil ten, kdo se dovolal relativní neplatnosti právního úkonu, další právní úkon, jehož předmětem je nakládání s majetkem je třeba na takové jednání pohlížet jako na jednání učiněné nevlastníkem. Jestliže došlo k uplatnění takové námitky až poté, kdy se její adresát již učinil s třetí osobou ohledně tohoto majetku předmětný majetkový právní úkon, je třeba vycházet analogicky z právního názoru obsaženého v plenárním nálezu Ústavního soudu z 16.10.2007, sp. zn. Pl. ÚS 78/06. Přitom podle Pl. ÚS 78/06 pokud vlastnické právo dalších nabyvatelů tito nabyli v dobré víře, než došlo k odstoupení od smlouvy, požívá ochrany v souladu s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv vyvěrajících z pojmu demokratického právního státu ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy, a nezaniká.

17. V poměrech projednávané věci, kdy v době uzavření druhé dohody byl žalovaný „vlastníkem“ členských práv a povinností, které byly předmětem převodu a až následně došlo k odpadnutí právního titulu, na jehož základě žalovaný členská práva a povinnosti v bytovém družstvu nabyl, se uplatní závěry judikatury Nejvyššího soudu (srovnej rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2371/2010 z 19. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1994/2014 z 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 307/2017 z 31. 5. 2017), které lze vztáhnout i na převody členských práv a povinností v bytovém družstvu, neboť jsou obecným vyjádřením principu právní jistoty a ochrany nabytých práv. Lze tak uzavřít, že žalobce na základě druhé dohody nabyl členská práva a povinnosti v bytovém družstvu.

18. Námitka žalobce, že na danou věc nelze vztáhnout judikaturu výše uvedenou, neobstojí. Odvolací soud je vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu a nemá důvodu se od ní odchýlit. Ze stejného důvodu je třeba respektovat i závěr Nejvyššího soudu, že se v dané věci aplikují závěry vyjádřené v rozhodnutí Ústavního soudu výše uvedeného. Je přitom nerozhodné, že v dané věci byl posuzován vztah uzavřený mezi smluvními stranami dle obchodního zákoníku, a nikoliv občanského zákoníku, při respektování závěru Nejvyššího soudu, že shora citovanou judikaturu lze vztáhnout i na posuzovanou věc.

19. Pokud žalobce v odvolacím řízení namítal, že z časové souslednosti uzavřených dohod lze dovodit, že Furdová a žalovaný uzavírali první dohodu ve snaze zabránit postižení členského podílu [Anonymizováno] v bytovém družstvu v exekučním řízení, pak nic takového nebylo v řízení před soudem prvního stupně tvrzeno, natož prokázáno.

20. Pro posouzení projednávané věci je podstatné, že žalovaný byl v době uzavření druhé dohody nositelem členských a povinností, jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí a na základě toho pak nabyl žalobce členská práva a povinnosti v družstvu platně a tato mu dosud svědčí.

21. Lze přisvědčit soudu prvního stupně, že skutečnost, že v řízení vedeném před Městským soudem v Praze pod č. j. 80 Cm 98/2012 bylo pravomocně určeno, že žalobce není členem družstva, je pro posuzovanou věc bez významu. Výrok tohoto rozsudku není pro žalovaného právně závazný, neboť ten nebyl účastníkem tohoto řízení (§ 159a odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř., srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 5. 2016, sp. zn. 26 Cdo 813/2015). Vzhledem k tomu, že otázka platnosti dohod byla řešena jako otázka předběžná, není závazná ani pro rozhodující soud (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Nezakládá ani překážku věci pravomocně rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Rozhodnutí o určení, že žalobce není členem družstva nemá vliv na existenci členských práv a povinností žalobce v družstvu.

22. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z důvodů výše uvedených pro jeho věcnou správnost podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výroku o nákladech řízení, kdy v řízení před soudem prvního stupně úspěšnému žalovanému náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení představovaná náklady za právní zastoupení žalovaného za řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím a dovolacím řízení, jak specifikovány a vyčísleny v bodě 21 napadeného rozsudku.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení úspěšný žalovaný náhradu nákladů odvolacího řízení nepožadoval, resp. se jich vzdal.